Vana plná špíny

...tentokrát ne ze mne, ale z mého po více jak dva roky téměř denně nošeného třicetilitrového Deutera TransAlpine. Netušili byste, kolikrát je potřeba opláchnout vanu od špíny, koupáte-li takovéhle mimčo. Také byste netušili, kde všude může mít batoh schovány papírky od čokolád, mince a nepoužité prezervativy - zjevně aniž by o tom majitel věděl :o)

Itálie@home

Vrátil jsem se z Itálie. Z Itálie, kde jsme ještě před několika hodinami večeřeli penne vařené na ulici městečka pod Alpami. Kde jsme boulderovali na zídce olivového háje. Kde jsme se koupali v rozbouřeném moři na italské riviéře pod červenou vlajkou. Kde jsme se občas nedostali z campu dříve než za 4 hodiny. Kde jsme kroutili zatáčky nad rybářskou vesničkou Riomaggiore. Kde jsme poslouchali rapmetal z Poda s otevřenými okýnky on-the-go. Kde jsme popíjeli kávu se sienským lasturoidním náměstím jako na otevřené dlani. Kde jsme zmokli z modré oblohy na gimignanských rodových věžích. Kde nestojí kostely novější než 800 let. Kde provoz plyne jako řeka. Kde jsme předběhli nekonečnou frontu na Vatikánská muzea. Kde jsme pozorovali španělské náměstí přes kornout VELKÉ italské zmrzliny. Kde nás GPS dovedla na samotný konec světa. Kde se chodí močit mezi vinice Chianti Classico. Kde se na šikmé věže čeká několik hodin.

Zbylo jen několik pohlednic z automatického fotoaparátu.

Back Home!!!

Konečně! Zpátky doma v sychravé střední Evropě, kde už mají podzim. Zpátky z jihu, kde začíná horký středomořský podzim. Doma, kde mají maminku a tatínka, pokojíček, měkké postele, elektrické zásuvky, prkénka na záchodech, teplou vodu a levné pivo.

Itálie

Nenajdete mne ani na icq, ani na mailu, ani na Skype. Jedu do Itálie a vracím se až 31. srpna, aby mne tu potom bylo více o všechny ty zážitky, místa a nálady. Bude to k nesnesení, uvidíte.

Káva kreslířka

Chutí už nepřekvapí, zato potěší. Čím ale překvapí, jsou vždycky nové vzorce, stopy, znamení a kresby, které za sebou dobrá káva nechává.

Stokrát opakovaná blbost se stává pravdou?

Stále více hlasů se v zájmu státu obrací k ODS, potažmo k Topolánkovi, aby konečně přistoupil na podmínky, které mu Paroubek klade. Korunoval to jakýsi pytlík ve středeční MF DNES, který se vydává za zástupce šéfredaktora. Prý jsou Paroubkovy podmínky vstřícné a připouští leckteré reformní kroky, na nichž se PŘECE všichni shodují. Navíc má pytlík v rukávu také jisté logické argumenty. Prý ty reformy stát potřebuje jako sůl, a tak je zřejmě jedno, jaký bude jejich obsah a jestli bude, hlavně když se všichni dohodnou a bude se něco dít.

Pevně doufám, že na to, ani na jiné podobné argumenty ODS nepřistoupí. Udělala by ze sebe stranu idiotů, kterou by dlouho zase nikdo nevolil a změna by se posunula o dlaších 4 až 8 let. Rozhodování je to ale těžké. Veřejné mínění virtuálně reprezentované médii vytváří ovzduší schvalující kompromis v zájmu státu (ačkoli právě za ním číhá nebezpečí), dále potom koryto bez odpovědnosti láká (kompromisní vláda totiž bohužel vylučuje odpovědnost jedné nebo několika stran a to je pro politika ideální), avšak zároveň ODS ví, že sestaví-li vládu teď, znemožní se před svými voliči, ale HLAVNĚ před voliči, kteří ve volbách 2006 váhali a nakonec se rozhodli pro změnu, a kteří už svůj hlas ODS logicky nedají. Politika je hodně o mediálním obrazu a pravicová strana levičáky nepřetáhne. Může ale přidržet ty, kterým nevyhovuje bahnité pojetí politiky ČSSD a kteří na program až tak nedají.

Je tak nejspíš potřeba pevně setrvat na svém (pamatovat si své stanovisko alespoň měsíc dozadu) a zároveň hlídat i ty ostatní. Předčasné volby se snad přiblíží a definitivně vyřadí Paroubka ze hry na skutečné druhé místo kam patří. A nebo třeba tak ne...

Provozně o Skype

Konečně jsem zjistil, proč mi nefungoval Skype. Kupodivu to není vlivem routeru ani jinak domácí sítě, ale jako obvykle překombinovaností mého PC, které připomíná hrací truhličku. Takže jestli někdo používáte Skype, už funguji - pod svým jménem.

Na Flickru, k němuž jsem si, jak již bylo řečeno, pořídil Pro Account, je mnoho zajímavých fotek - doporučuji shlédnout mé favorites.

Vysoké Tatry

Až na jeden den absolutně mizerné počasí - i přesto stály za to.

Že jsou to hory mnoha tváří, můžete shlédnout v setu zde, jako slideshow tady.

Bylo mi až mrzuto, kolik peněz jsem utratil za výbavu, leč vyplatilo se. Plně naložený Deuter Aircontact 75 litrů, který nešlo než něžně nazvat Airmonster (Michala napadlo to samé slovo, aniž bych mu předem říkal - to mluví samo za sebe), seděl skvěle ve všech situacích a vždy vše servíroval po ruce. Také speciální ponožky udělaly z pekla pohorek bačkůrky pro kamzíka a celkem levná čelovka a lezecká helma proměnily celodenní výlet zahrnující výstup a sestup Lomnického štítu v celkem snesitelné peklo. O svém vděku za tílko od Craftu, v němž jsem se lehce "přihřál", ani nebudu hovořit. Navíc to vše mohu využít brzy zase...

Příjemně mne překvapily slovenské vlaky - počínaje zcela novým spacím kupé a konče električkou, která se změnila v luxusního běžce.

Fotografií jsem samozřejmě udělal více, než je na Flickru (pořídil jsem si konečně Pro Account), ale to už vyžaduje osobní komentář třeba nad kávou.