Václav Havel je mrtev. Odchází rozporuplný velikán.
Václav Havel je uctíván jako velký člověk. Pro mne velký člověk, s nímž jsem od doby, kdy jsem pobral rozum, nikdy příliš nesouhlasil. Člověk, který říkal jednoduché a hezké věci, které se neméně hezky poslouchají. Kdo by si nepřál, aby triviální výrok "pravda a láska zvítězí" nebyl zcela pravdivý? Určitě nikdo. Václav Havel ale nikdy nebyl člověk pragmatický. Neuměl přemýšlet v krocích, kterými by uvedl své myšlenky proměnil v realitu, často tahal za špatné nitky, a proto mne na úrovni řešení často zklamal. Havel nikdy nevynikal ani jako politik. Rozpor mezi tím, jak se choval v každodenním dění a mezi jeho vznosnými myšlenkami, byl bohužel dost zjevný. Nedokázal denní prezidentskou rutinu včas opustit. Proto nesouhlas, i přes všechen respekt.
Václav Havel se ale na druhou stranu nikdy nebál říkat to, co se mnozí takzvaní demokraté nikdy říct neodváží. Jak se třeba staví většina dnešních demokratů k poměrně triviální otázce Číny? S vidinou nízkých výrobních nákladů a vysokých zisků zcela jistě nikoli jako demokraté. Havel si byl ochoten za svým názorem stát a mnohokrát prokázat také schopnost za něj trpět. Nepatřil mezi ty, kteří by zavrhovali krásnou myšlenku, jen na základě toho, že nevidí řešení k jejímu uskutečnění. Nepatřil ani mezi ty, kteří stále něco uskutečňují zcela bez jakékoli vyšší myšlenky. V tomto lidé jako Havel dnes chybí - a nikoli pouze této zemi. Za tuhle svou podstatně důležitější část si Havel zaslouží být uctíván jako hrdina.
2011-12-18
2011-12-17
60/70ies playlist
Sestavil jsem si v iTunes 60ies playlist. Šlape. Upomíná na doby Rockové soboty s Jirkou Svátkem na rádiu Kiss, kdy se hrála opravdu dobrá stará hudba bez AC/DC, Judas Priest a Iron Maiden. A kdy se grilovalo.
Ride the snake. He's long. And his skin is cold.
The blue bus is calling on.
Ride the snake. He's long. And his skin is cold.
The blue bus is calling on.
Jeden o Řecku
Ani jsem si toho nevšiml, ale o Řecku jsem po jeho návštěvě kdysi psal ve slovasmyslu veskrze pozitivním - posuďte sami zde.
Po dálnici ve velehorách
Je to fajn, vstát brzy ráno před východem slunce, dát si rychlou snídani a vyrazit do vedlejší země do vedlejšího města za prací po horské dálnici. Je to přehlídka scén jak z reklamního letáku. Chvíli mlha, chvíli mraky, že se vám během pár sekund na skle udělá ledová krusta, která pak po výjezdu na nádherné ranní sluníčko okamžitě začne přes střechu odjíždět a padat na auta za vámi. Teplota na palubním teploměru se mění rychleji než otáčky na otáčkoměru. Pak třeba hora a tunel. A za tunelem zimní pohádka - vše zmražené "na kost" a úplně bílé. Ale pozor - další hora, tunel a... most. Otevře se vám alpské údolí jako na dlani. Malebné a mírné louky, lemované lesy a také úplně první sněhy, které se nepravidelně plazí po severních a jižních svazích a někde si dovolí až k chaoticky rozesetým starým usedlostem. Na pozadí pak gigantické skalní štíty již kompletně pokryté sněhem. Ale to už je další tunel. Projeli jste přes průsmyk, končí rychlostní omezení a je čas klesat mlhou zpět do údolí, zatímco sluníčko někde nad vámi stoupá výše na oblohu. Na devátou už na stole v bance čeká ranní káva a před vámi je další nádherný čtrnáctihodinový pracovní den :-)
2011-12-11
Zazimováno!
Kabriolet už je připravený na zimní spánek v garáži po dědovi v Sázavě. Kdyby se děda vrátil mezi živé, asi by koukal, že jeho Astra zmodrala.
Ještě jsem ho při parkování stihl odřít o vrata. Smůla... Týdně si v práci najímám auta, která jsem nikdy předtím neřídil a nikdy je neodřu. Sám řídím vozidlo s plastovými nárazníky, které virtuálně odřít "nejde", ale ani tak jsem této možnosti nevyužil. A tak musím odřít zrovna skladné vozítko, které 16 let nikdo neodřel, které plastové nárazníky bohužel nemá, a které se navíc při parkování chová jako auto, s nímž jezdím již několik let :-) Možná se urazilo, že mu místo výměny rezavého výfuku v rámci úspory nákladů pouze natřeli stříbrně ten původní, a samo to "napralo" do vrat :-)
Ještě jsem ho při parkování stihl odřít o vrata. Smůla... Týdně si v práci najímám auta, která jsem nikdy předtím neřídil a nikdy je neodřu. Sám řídím vozidlo s plastovými nárazníky, které virtuálně odřít "nejde", ale ani tak jsem této možnosti nevyužil. A tak musím odřít zrovna skladné vozítko, které 16 let nikdo neodřel, které plastové nárazníky bohužel nemá, a které se navíc při parkování chová jako auto, s nímž jezdím již několik let :-) Možná se urazilo, že mu místo výměny rezavého výfuku v rámci úspory nákladů pouze natřeli stříbrně ten původní, a samo to "napralo" do vrat :-)