Jižní pohoda

Jižní počasí s italskou inspirací. Kabriletíkem za babičkou do DuDuStu, pěkně na pohodu jako v lehátku, teplý vánek sviští kolem uší a sluníčko hřeje. K obědu caprese jako předkrmík, pak něco lehoučké pizzy s lilkem. Italské víno, espresso a na závěr výborné mandorlatti al ciocolatto, které náhodou přicestovaly jako dárek z Říma. Nadnášen myšlenkou, že gulag je za mnou.

Operační systém dělá zázraky - bohužel

Tak jsem si do E7 stáhl nový operační systém Symbian Belle. Nejenže vypadá hezčí, ale přináší několik dalších výhod: Lépe využívá rozlišení displeje, takže se na telefonu lépe čte i malý text. Lépe se píše na dotykové klávesnici. Prohlížeč je rychlejší a jednodušší než Opera, takže se už dá dokonce i používat. Díky lepší grafice si v prohlížeči zároveň lze číst text (wow!). Systém je celkově hezčí a má větší flexibilitu nastavení. Systém odstranil některé nelogické prvky pocházející ještě z původního nedotykového Symbianu. Systém ale zároveň zachoval skoro všechny výhody, které symbianové telefony Nokia neodmyslitelně mají (a které třeba použitím Windows odpadly).  Navíc se telefon nezpomalil - ba naopak: Grafické přechody působí lépe, stránky se načítají rychleji, apod.

Nedivím se tedy, že se Nokia koupe ve sračkách, a tak trochu jí to i přeji. Tohle všechno totiž měl můj telefon umět už před rokem, kdy jsem si ho koupil!!! :-(

Lekce jízdy kabrioletem pro začátečníky

Tak tedy konečně nastalo jaro v plné síle a kabriolety vyrazily na silnice. Měl jsem vždycky dojem, že jízda kabrioletem spočívá ve stažení střechy a v dost pomalé rychlosti, aby jste neofoukli. Plno dalších věcí ale pak člověka teprve zaskočí.

Třeba že i 15 let starý kabriolet může jet se staženou střechou po dálnici 120 kmh, aniž by vás ofouklo. Ten samý kabriolet pak může jet 50 kmh se staženou střechou po okresce a stačí aby bylo o 5 stupňů méně a za chvíli máte dost. Když je je pak kolem dnešních 25 nad nulou, pochopíte, proč ostatní řidiči kabrioletů nosí srandovní čepičky. Nejsou "vymatlaní", ani nevkusní. Nechtějí jen, aby jim slunce za krátkou chvíli vypálilo díru do lebky.

Zároveň pochopíte, že "mít čisté auto", je pojem velmi relativní. I bez toho, že by se stalo něco nepředpokládaného, je váš vůz bez střechy přímo magnet na listí, pampelišky, prach a podobně.

Mohou se ale stát i nepředvídané věci: Třeba se nevyplatí ráno v sobotu jezdit pod okny městských domů. Padá popel z cigaret a bahno od zalévání květináčů.

Zároveň se také vyplatí opravdu dobře připevnit kryt stažené střechy (nebo jej alespoň nenasazovat vůbec) - může se vám totiž stát, že na děrovaných českých silnicích snadno jeden úchyt odskočí, a pak vám najednou vlaje v zrcátku jakýsi černý hadr.

A asi se ptáte, co se stane, když necháte auto se staženou střechou stát venku, pokud si třeba odběhnete do obchodu koupit housky, nebo pokud v Arkádách jdete na větší nákup. Nuže, zatím tak činím a zdá se, že okolí je milosrdné: Zpravidla se neděje nic, nepočítám-li, že někdo jedenkrát odemkl pravé i levé dveře dveře nebo do vozu vhozený obalový materiál. Stejně tak jako vy, přelezením dveří, totiž do vašeho vozu může také kdokoli jiný.

Na druhou stranu kabriolet není ani auto zcela nepraktické. Pokud jej zrovna nesrovnáváte s kombíkem, s nataženou izolovanou střechou jej rychle vytopíte, i když mrzne, hlučnost není nikterak zlá a kufr mne (u Opelu Astra) svou velikostí příjemně překvapil.

Vlasy vstávají hrůzou

Už před rokem mi sestra dala komiks Šíbr: Příběh ze Sarajeva (The Fixer: A story from Sarajevo) od Joe Sacca, amerického ekonoma a žurnalisty. Příběh z Bosny mi byl nějak tak familiérní, neboť jsem tam půl roku na různých místech pracoval, procházel a projížděl se mezi troskami a slyšel sám dost hrůzných příběhů. Když jsem však letos byl obdarován knížkou Gaza - poznámky pod čarou dějin (Footnotes in Gaza) a trochu se začetl, začaly mi vlasy vstávat hrůzou. Kam se hrabe Valčík s Bašírem. Ať se jde dějepis a oficiální historie vycpat... a tak dále. Úplně to převrátilo mé vidění dějin. Ti nebozí Izraelci, kteří celou druhou světovou válku protrpěli, a když dostali na odškodněnou kousek pouště,  sesypal se na ně celý arabský svět a oni občas musí bojovat víc a dělat přitom chyby, kterých se prostě nelze vyvarovat, a pak už se to celé musí valit i se vším co se nabalilo, a nejde to zastavit. Uf. Kdepak. Vím, že komiks nepopisuje, co se stane, když dopadne v Tel Avivu bomba nebo když exploduje v Jeruzalémě autobus plný lidí, sžírající je spíše ironie s jakou jsou vyprávěny příběhy o válce, která si nevybírá. Je jedno na jaké jste straně nebo zda právě prohráváte či vítězíte. Nejlepší je ve válce vůbec nebýt. Co pro to ale jen my můžeme udělat? Co budeme dělat, až v ní budeme?

Jsem rád, že nosím čistou kravatu, řeším work-life balance a na nákup jezdím kabrioletem. Není si na co stěžovat.

Komiks každopádně i přes nepříjemnou cenu vřele doporučuji!

Rusové netvoří Rettungsgasse

Pokud budete mít vážný úraz a budete v Moskvě, nedoporučuji vám dostat se do ambulance (sanitky). Rusové totiž své ambulance (nebo hasiče) ignorují, bez ohledu na to, že kvůli tomu možná někdo umírá. Vždycky mi z toho tečou nervy, když vidím, že by se na široké dálnici daly vytvořit nejméně dvě uličky pro průjezd sanitky a ti samolibí asijští "knedlíci" sedí ve svých land roverech a mercedesech a prdelí (volantem) nehnou. Už abych tam odsud byl pryč...

Ještě mne napadlo zakončit milejším způsobem: Třeba takoví Italové - tam když jede ambulance, auta utvoří uličku, ambulance projede a ty nejdravější rybky možnosti ihned využijí k vytvoření regulérního nového pruhu :)