Červenec jak řemen. Horko přes den střídají odpolední romantické bouřky a když je zima, je to pořád na krátký rukáv. Noci jsou teplé. Po ranních mlhách ještě ani stopy. Ovoce je sladké. Večerní sklenka bílého vína pod slunečníkem chutná víc než kdy jindy v roce. Kabriolet, bicykl a sandály mají napilno.
2014-07-31
2014-07-16
Nízkoemisní zóna v Praze je blbost
Na úvod musím říct, že nejsem zastánce automobilové dopravy v rámci měst. Jsem totiž názoru, že velká část řidičů jezdí autem po městech čistě z pohodlí nebo protože jezdí rádi. Často nejsou ochotni hledat alternativy svého chování a uměle generují důvody, proč autem jet musí. V ohni mám také své želízko - starý kabriolet, který by nejspíše do zóny nedostal povolení - tímto, ani svým soudobým autem ale po městě nejezdím, pokud nemusím. A naučil jsem se, že musím opravdu minimálně.
Čistě povrchně z principu bych byl tedy pro zónu všemi pěti. Zároveň ale podotýkám, že ani nejsem příznivcem zákazů pro zákazy. Zvláště pokud mají mizivý nebo jiný než zamýšlený dopad.
Podle mého názoru totiž nízkoemisní zóna vůbec nepomůže. Velmi starých aut je v centru Prahy vidět relativně málo. Auta, která opravdu zplodinami obtěžují jsou spíše užitková - staré taxíkářské dieselové drožky, stará auta řemeslníků na doježdění, zásobování, staré městské autobusy, náklaďáky. Ti všichni ale podle plánu dostanou výjimku.
Nejvíc biti na tom budou občasní jezdci, kteří vlastní starší vůz, ale město ve skutečnosti neznečišťují. Nejspíš budou donuceni koupit novější kousek. Neznečišťují, neboť nejezdí a netvoří masu. Provozovat denně opravdu vypráskané vozidlo je pro soukromou osobu totiž krajně nevýhodné - ať už skrze poruchovost nebo náklady. Samozřejmě to neplatí vždy, ale vezmu-li jen auta kolem svého domu, ta stará prostě stojí a ta nová jezdí.
Zato to bude zcela jistě stát hromadu peněz - značky, plakety a další nutná infrastruktura. V nákladném a byrokratickém systému plném výjimek a kamarádšaftů, který bude něco stát.
Německá města (prý) nezpozorovala zásadnější dopad po zavedení. Obyvatelé to ale nezbaví aut, jejichž problémem není jen stáří nebo zplodiny (tedy kritéria pro povolení vjezdu), ale také množství, hluk a bezpečnost.
Ad hluk: Zánovní turbodieselová Octavia druhé generace je podstatně hlučnější než benzínový Opel Astra z poloviny devadesátek. Bydlím u příčného prahu, vím to. Nervy navíc způsobí, že lidi troubí - rádo se stane i v noci.
Ad množství: Lidé prodají Opel Astra z 90. let na venkov (za 15 tisíc), koupí za pakatel Focus z roku 2002 (50 tisíc) a mnoho se nezmění. Aut bude pořád stejně, pořád budou vířit prach, hlučet koly, překážet lidem i sobě navzájem.
Ad bezpečnost: Řidiči pořád budou v zácpách nadále nervózní, budou brát všechno osobně, jezdit 55 km/h v uzavřených ulicích a najíždět rychle na přechody. Zóna neomezí stres, nervy ani lidskou blbost.
Proti sobě stojí nulový přínos versus zbytečné náklady a úřední buzerace. A tak se po všech těch skutečnostech divím, zda jsou radní slepí. Možná ne, možná jen mají slíbenou malou odměnu od automobilové lobby, že aspoň nějaké lidi vystraší ke koupi nového vozu, a pak ať budou nebo nebudou zvoleni, mají své jisté. A nebo se vezou na líbivé zelené vlně zákazů, která do ČR pomalu přijde.
Čistě povrchně z principu bych byl tedy pro zónu všemi pěti. Zároveň ale podotýkám, že ani nejsem příznivcem zákazů pro zákazy. Zvláště pokud mají mizivý nebo jiný než zamýšlený dopad.
Podle mého názoru totiž nízkoemisní zóna vůbec nepomůže. Velmi starých aut je v centru Prahy vidět relativně málo. Auta, která opravdu zplodinami obtěžují jsou spíše užitková - staré taxíkářské dieselové drožky, stará auta řemeslníků na doježdění, zásobování, staré městské autobusy, náklaďáky. Ti všichni ale podle plánu dostanou výjimku.
Nejvíc biti na tom budou občasní jezdci, kteří vlastní starší vůz, ale město ve skutečnosti neznečišťují. Nejspíš budou donuceni koupit novější kousek. Neznečišťují, neboť nejezdí a netvoří masu. Provozovat denně opravdu vypráskané vozidlo je pro soukromou osobu totiž krajně nevýhodné - ať už skrze poruchovost nebo náklady. Samozřejmě to neplatí vždy, ale vezmu-li jen auta kolem svého domu, ta stará prostě stojí a ta nová jezdí.
Zato to bude zcela jistě stát hromadu peněz - značky, plakety a další nutná infrastruktura. V nákladném a byrokratickém systému plném výjimek a kamarádšaftů, který bude něco stát.
Německá města (prý) nezpozorovala zásadnější dopad po zavedení. Obyvatelé to ale nezbaví aut, jejichž problémem není jen stáří nebo zplodiny (tedy kritéria pro povolení vjezdu), ale také množství, hluk a bezpečnost.
Ad hluk: Zánovní turbodieselová Octavia druhé generace je podstatně hlučnější než benzínový Opel Astra z poloviny devadesátek. Bydlím u příčného prahu, vím to. Nervy navíc způsobí, že lidi troubí - rádo se stane i v noci.
Ad množství: Lidé prodají Opel Astra z 90. let na venkov (za 15 tisíc), koupí za pakatel Focus z roku 2002 (50 tisíc) a mnoho se nezmění. Aut bude pořád stejně, pořád budou vířit prach, hlučet koly, překážet lidem i sobě navzájem.
Ad bezpečnost: Řidiči pořád budou v zácpách nadále nervózní, budou brát všechno osobně, jezdit 55 km/h v uzavřených ulicích a najíždět rychle na přechody. Zóna neomezí stres, nervy ani lidskou blbost.
Proti sobě stojí nulový přínos versus zbytečné náklady a úřední buzerace. A tak se po všech těch skutečnostech divím, zda jsou radní slepí. Možná ne, možná jen mají slíbenou malou odměnu od automobilové lobby, že aspoň nějaké lidi vystraší ke koupi nového vozu, a pak ať budou nebo nebudou zvoleni, mají své jisté. A nebo se vezou na líbivé zelené vlně zákazů, která do ČR pomalu přijde.
2014-07-03
Customer centric banking aneb banka orientovaná na zákazníka
Kam se budou během dalších pěti let posouvat banky? Pomineme-li, že možná budou nabízet nebankovní produkty nebo služby, bude to především změna v přístupu k nám zákazníkům. Konečně! - dalo by se říct. Banky se díky technologiím chtě nechtě pomalu sunou tam, kde je chceme mít.
Banka už nebude prodávat produkty zákazníkovi, kterého nezná, přes prodejce, který produktům ani zákazníkům nerozumí, protože jej zajímá pouze výše bonusu. Banky dají zákazníkovi do ruky nářadí a znalosti, aby si mohl sám vést vlastní finance. Chytrá videa nebo interaktivní průvodci vysvětlí, že finance jsou vlastně jednoduché a že je třeba dbát několika málo pravidel.
Součástí toho nářadí bude i možnost koupit si produkt - třeba úvěr nebo investici. Velký rozdíl ale bude v tom, že zákazník, který si prostřednictvím banky spravuje své finance sám a vyzná se v nich, bude vědět, které produkty opravdu do své mozajky potřebuje.
Protože zákazník spravuje své finance přes banku, ta ví, které transakce udělal. Chytrý počítač je anonymně analyzuje a umí dát zákazníkovi doporučení, varovat ho ("pozor, překročil jsi měsíční rozpočet víno a alkohol") nebo nabízet alternativy ("nakupuješ u Hornbachu, ale u Bauhausu máš jako zákazník banky slevu 10%") nebo balíčky ("když si plyn, elektřinu a pojištěn domácnosti koupíš přes nás, bude tě balíček stát o 20% méně, než platíš teď za každé zvlášť").
A protože zákazník rozumí produktům, bude aktivně hledat i na nebankovním trhu. Zkusí třeba mikropůjčky, kdy zákazník půjčuje zákazníkovi a oba dostanou atraktivnější úrok než v bance. A ačkoli banka na takovém systému vydělá zlomek toho, co na předražených úvěrech, nabídne takový systém sama, než aby to udělal někdo jiný místo ní.
To je nakonec výhodné pro banku i zákazníka - zákazníci sice budou samostatnější a více nezávislí, ale budou se do elektronické banky vracet častěji a banky o nich budou vědět víc a budou moci lépe nabízet nebo pomáhat.
A budou se tak banky opravdu měnit nebo LB jenom vypouští konzultantskou chiméru? Budou. mBank, Airbank a další přicházejí s kategorizací transakcí a umožňují ve webovém prohlížeči provést analýzy, případně si vytvářet rozpočty apod. - pomáhají vám v organizaci financí a vy jim zato dáváte svá data. V Německu to samé už funguje v mobilu a tabletu. Nu a za vodou existují servery a aplikace, které se specializují na vyhledávání nabídek "na tělo". Pokud se všechny 3 věci skloubí, vznikne poměrně zajímavý obchodní model, který sice nemá na výnosy z hypoték, ale zase se přímo nabízí. Jeden začne a ostatní ho budou muset následovat - za předpokladu, že my, zákazníci, budeme ochotni opustit banku a jít za lepším. Já svou změnil a klidně to udělám zase, až bude nějaká zásadně lepší. A co vy? Nebolí to...
Banka už nebude prodávat produkty zákazníkovi, kterého nezná, přes prodejce, který produktům ani zákazníkům nerozumí, protože jej zajímá pouze výše bonusu. Banky dají zákazníkovi do ruky nářadí a znalosti, aby si mohl sám vést vlastní finance. Chytrá videa nebo interaktivní průvodci vysvětlí, že finance jsou vlastně jednoduché a že je třeba dbát několika málo pravidel.
Součástí toho nářadí bude i možnost koupit si produkt - třeba úvěr nebo investici. Velký rozdíl ale bude v tom, že zákazník, který si prostřednictvím banky spravuje své finance sám a vyzná se v nich, bude vědět, které produkty opravdu do své mozajky potřebuje.
Protože zákazník spravuje své finance přes banku, ta ví, které transakce udělal. Chytrý počítač je anonymně analyzuje a umí dát zákazníkovi doporučení, varovat ho ("pozor, překročil jsi měsíční rozpočet víno a alkohol") nebo nabízet alternativy ("nakupuješ u Hornbachu, ale u Bauhausu máš jako zákazník banky slevu 10%") nebo balíčky ("když si plyn, elektřinu a pojištěn domácnosti koupíš přes nás, bude tě balíček stát o 20% méně, než platíš teď za každé zvlášť").
A protože zákazník rozumí produktům, bude aktivně hledat i na nebankovním trhu. Zkusí třeba mikropůjčky, kdy zákazník půjčuje zákazníkovi a oba dostanou atraktivnější úrok než v bance. A ačkoli banka na takovém systému vydělá zlomek toho, co na předražených úvěrech, nabídne takový systém sama, než aby to udělal někdo jiný místo ní.
To je nakonec výhodné pro banku i zákazníka - zákazníci sice budou samostatnější a více nezávislí, ale budou se do elektronické banky vracet častěji a banky o nich budou vědět víc a budou moci lépe nabízet nebo pomáhat.
A budou se tak banky opravdu měnit nebo LB jenom vypouští konzultantskou chiméru? Budou. mBank, Airbank a další přicházejí s kategorizací transakcí a umožňují ve webovém prohlížeči provést analýzy, případně si vytvářet rozpočty apod. - pomáhají vám v organizaci financí a vy jim zato dáváte svá data. V Německu to samé už funguje v mobilu a tabletu. Nu a za vodou existují servery a aplikace, které se specializují na vyhledávání nabídek "na tělo". Pokud se všechny 3 věci skloubí, vznikne poměrně zajímavý obchodní model, který sice nemá na výnosy z hypoték, ale zase se přímo nabízí. Jeden začne a ostatní ho budou muset následovat - za předpokladu, že my, zákazníci, budeme ochotni opustit banku a jít za lepším. Já svou změnil a klidně to udělám zase, až bude nějaká zásadně lepší. A co vy? Nebolí to...