Estonský román

Jsem přečetl jedním hltem. Ostatně, hra s formou má často víc do sebe než obsah. Takže román naruby, který vypráví literární postava o svém autorovi, je něco, co mne prostě muselo potěšit. Navnadím vás a řeknu už jen, že nakonec literární výtvor vstoupí drze do světa autora a nechá tam svou stopu. Autor si ironicky hraje se svým hrdinou, hrdina s ním a oba s čtenářem. To vše velmi nenásilně, bez prvků intelektuální exhibice.

Birdsong, Pracovna, Vlkova

Poprvé na akci v Pracovně. Místní kavárna je moc fajn - klasické "hipstro", ale chutná tu a je příjemně. Co víc si přát? Možná aby to nebyl "dolní" Žižkov. Má svou poetiku, ale není to moje poetika. Poetika místa, kam jdete pít, podívat se s odstupem a nasát to, místo trochu pohnuté, ale ne místo, kde bych chtěl být každý den nebo bydlet. Opak Žižkova "horního", kde to je naopak pěkné.

Moc mile mne v Pracovně překvapila káva Birdsong (odkaz zde) i citrónový koláč a Knížka o kávě, kterou tímto vyhlašuji jako doporučený dárek :-)

Helitaxi? To hell...

Uber vyvolal rozruch kolem taxi helikoptér. V rámci jednoho filmového festivalu v USA je testoval a bylo mu to zakázáno. A já doufám tedy, že v Evropě to ani moc zkoušet nebude. Moje přání bylo vždycky žít výše nad ulicí, abych unikl hlomozu aut. Takhle ještě budu muset hledat místo dál od oblohy. Doslova by to převrátilo moje hodnoty... kéž by Uber zvolil nějaký revolučně tichý letoun a ne zrovna vrtulník!

Trochu temné hudby

Asi budu poslední, kdo se vyjádří k Davidu Bowiemu. Tedy... nebýt té publicity, ani bych nevěděl, že odchází takový velikán. Na druhou stranu měl vždycky můj respekt, že vystřídal takové množství stylů, ve kterých nahrál plno příjemných desek, inspiroval tolik lidí a ještě k tomu stíhal zároveň minikariéru u filmu. Ale netušil jsem prostě, že si ho svět takto všimne.

Opravdu poslední deska Blackstar je parádně temná. Ale není to deska, kterou chcete poslouchat mezi lidmi. Chcete se zavřít a být sami. Zato jsem díky ní objevil lehce světlejší temně laděné desky berlínské trilogie natočené společně s Brianem Eno Heroes a Low a oblíbil jsem si je. Atmosféra uzavřeného města, které chtělo žít, asi musela sálat nějak takto. Doporučuji! A těším se na třetí z řady - Lodger. Schválně jsem si ho nechal stranou.

Když už hraji na temnou strunu, poslechněte si raději formaci Tindersticks. Kolega doporučil jejich první desku (zde) a je to perfektně večerní hudba. Zátky zase samy vyskakují z lahví červeného. Těžko říct, do které škatule to zavřít. Pokud jsem vás někdy nutil do Laneganovy Bubblegum, tohle jde dál - bohatá textura, ale přitom lehké a temné jak kožich černé kočky. Méně rock, víc psychedelie (vědomí se rozpouští na dně sklenky), více "šansonu". Jsem zvědav na další desky.

Vzpomínky na Myanmar

Ach ty první kávy v novém bytě. V mlýnku mi zrovna přistál Myanmar z Ebelu a perfektně mému kávovaru sedl. Až mne překvapuje, jak dobrou kávu umí několik let starý domácí kávovar vykouzlit!  Možná je ta chuť právě tak bohatá, jako jsou vzpomínky na tuhle na první pohled špinavou chudou zemi.

Ta se mi připomněla v posledních dnech již potřetí: Poprvé to bylo, když napsal jeden z nejšílenějších cestovatelů a vůbec lidí, které jsem v Myanmaru a vůbec kdy potkal, Ashwin, a podruhé, když jsem spatřil reportáž o "první elektrické tramwayi", která brázdí ulice Yangonu (Rangun). Karnevalově barevné kloubové vozidlo technicky působí, jako by ho po sobě nechali Britové...   

Ale... ohlédnutí číslo 2

Ale zároveň to byl opravdu bezvadný rok. Stihl jsem svatbu, sestěhovat se s ženou, být užitečný v nové práci, narodilo se miminko, prodali jsme jeden byt a koupili a zrekonstruovali nový byt. I nadále se učím nové roli - být otcem. Byl to opět rok bohatý na změny a já jsem si to celé užil.

A proto díky všem, co jste stáli při nás a pomáhali lidsky, fyzicky nebo finančně nebo prostě byli u toho.

Bylo to bezva!