Tohle je ale horkokrevné přešlapování! Nikdo by nečekal, že po debutu De-loused in the Comatorium (2003) tahle skupina rovnou začne hrát Pink Floydy. Pokud jste počítali, že něco zůstalo na nové desce stejně, jste na omylu. Tihle chlapíci mají v sobě víc, než dávají poslechnout. Můžete to odkrýt množstvím pozornosti, kterou věnujete třeba klasické hudbě. Možná tu nejde až tolik o prolínání melodií, jako spíše o precizní členitou výstavbu, psychedelická intermezza ap.
Hudebním stylem není nahrávka daleko od pinkfloydovského Piper at the gates of the dawn, Meddle nebo A Saucerful of Secrets či od The Power to Believe od King Crimson (MV však nejsou takoví novátoři), i když tím nějak nechci upírat The Mars Volta osobitost, přinejmenším na nepřekonatelné baladické skladbě The Widow a L'via L'Viaquez, kde dokonce metal střídá latinské pasáže. Hudba vychází z temného intermezza, napíná vás, naznačuje melodii, a pak se ve výrazném vyvrcholení vrhne zcela jinam a zpět upadá do pekelných zvuků, aby se mohla znovu vzepnout, přičemž vás stále nechává na pochybách, zda jste něco z toho neslyšeli již na začátku, a pak vás ujišťuje návratem do již vyhřátých dějů a záhybů.
Co snad trochu zarazí je dnešní utíkání od líbivých motivů (což s progrockem 70. let nekoresponduje). Kdykoli (až na výjimky) narazíte na silnější motiv, bývá utnut útěkem do méně srozumitelných krajin. Přesto však nelze říct, že by tito umělci neměli svoje řemeslo pevně pod kontrolou. Proto mám trochu podezření, že "dnes se melodie nenosí, protože nevypadá dost inteligentně". Ale nebojte, melodií i úvah naleznete na Francis the Mute i tak dostatek, proto dávám 4 z 5.
Žádné komentáře:
Okomentovat