Mike Oldfield je dalším z umělců v řadě, kteří vždy vyžadovali svou trošku pochopení. Nelze však diskutovat o tom, že jeho alba ze 70. let, která se stala dokonalým přechodem od klasické hudby k rocku a ještě do sebe začlenila lidové motivy, byla geniálním počinem. Taková novinka rozhodně není.
Albem Tres Lunas se Mike Oldfield (lze však tvrdit, že již Tubular Bells 3) ocitnul na křehké půdě "moderní hudby" a nejistého experimentu. Nové album jej vrací částečně do reality. Stylově připomíná "The Songs of the distant earth" z roku 1994, avšak působí příliš synteticky a zároveň ploše, než aby tolik přirostlo k srdci a to i přes některé poměrně silné motivy.
Nečekejte tedy klasické rozpracovávní jednoduchého motivu a prolínání s dalšími. Naopak. Oldfield si většinou vystačí s jedním na celou skladbu. Výsledkem je album, které z velké části působí klidně (skoro až jako relaxační hudba). Jistou jednoduchost podtrhuje také možnost namixovat si některé skladby po svém v programu uMyx.
I přes jisté zlepšení a mírný návrat ke tradicím, nečekejte nikterak přitažlivou desku. Jistě nepohorší, ale ani se určitě nezapíše do dějin tohoto umělce.
Žádné komentáře:
Okomentovat