Sníh šeptá. Vlak si tiše klouzal noční zasněženou plání údolím Vltavy, a pak v Radotíně neotevřel dveře. V Černošicích jsem se nechal na protější nástupišti tiše zapadat sněhem a poslouchal dívenku, jak svému chlapci pod žlutou lampou do malého véčka zasněně šeptá, že cestuje do Radotína přes Černošice.
Sníh šeptá na osamělých bílých mimopražských ulicích. Kluci hrají u Sokolovny fotbal a jediné stopy v celé té pokrývce podél hřiště tady nadělaly automobily. Ani jedna lidská stopička. Tak snad až moje boty, a pak kousek dál stopy psa, který (jak vidno bez pána) běžel k hospodě v Sokolovně.
Dva kluci se brodili na kolech sněhem. Asi nikdy nebudu cyklista.
Žádné komentáře:
Okomentovat