Je neuvěřitelné, co všechno lenost nedokáže. Jako domovskou stránku mám nastavenou Poietikon revue. Většinou mne však nenapadne ani se podívat, co na stránce stojí. Vím to: zase to samé.
Když se na ni přecejen občas podívám, zbystřím. Je mrzuté, že s tím nikdo nic neudělá. Tuplem protože bych to měl být já. Znám cíle. Znám cesty k nim. Proč je tedy nerealizuji jednoduše? Pochybuji totiž. Pochybuji o kreditu celého projektu. Měl jej vůbec někdy, než začnu uvažovat, zda jej má? Komu vlastně co říká tohle jméno? Možná, až budu stát v cíli, mi to třeba vůbec nepřinese hrdost. Budu pochybovat tak jako teď. Schránka je plná spamu a také spamu od čtenářů. A to je asi tak všechno.
A tak mne ještě napadá: Proč je sakra takový problém dosáhnout cíle, které vedou k jiným cílům??? Není to přece protože bychom nevěděli na 100% jistě, že jako prostředek budou zcela efektivní. Má to snad něco společného s motivací a požitkem ze samotné práce/prostředku? Nebo se prostředek stává cílem a ten pak sám sebe zahubí? Asi v tom mám docela jasno. Je to jako s tím Poietikonem...
kdepak, není nic horšího, než stanovit si cíl :)
OdpovědětVymazatHmm, je to tím, že Poietikon je svou povahou věc, která není pro mnoho lidí zajímavá. Upřímně: ani pro nás ne tolik jako dřív.
OdpovědětVymazatVyžadovala by někoho, koho by víc bavilo shánět poety než si z nich dělat legraci na lezecké stěně a u piva.
Je hloupost opírat o Poietikon nějaké hlubší posuzování sebe sama.
A ještě jedna věc, kdybychom věděli jak Poietikon dovézt k úspěšnému cíli, už by v něm byl. My jsme přece nechtěli textový server pro všechny a nejsme ani redakce tištěného časopisu. Je to víceméně... pastime, kratochvíle. ;-)
Možná jsem to nikdy nikde nenapsal, ale cíle Poietikonu jsou klasické skladby. Dlouhodobé: přinášet čtenářce stále kvalitní poezii a prózu, přičemž ji pokud možno nepřijímat od čtenáře, a stát se tak legendou. Střednědobé: Vytvořit kvalitní číslo alespoň jednou za rok. Krátkodobé: sehnat příspěvky, udělat design, doména, spolupráce. Velmi průhledné, až čiré.
OdpovědětVymazatJe ale pravda, že líp si v poslední době připadám v nekontrolovatelné rychlosti někde v lese na bajku.
No jo, klucí. Časy se mění a zůstává jen thymolinový úsměv.
OdpovědětVymazatZkuste zase udělat nějakej dezajn s převládající bílou a zelenou, prohrabat se spamem ve schránce a vytáhnout olbřímí díla o levném softvéru nebo univerzitním titulu bez práce a bude nový poblietikon...
A propos, docela by mě zajímalo, jestli ještě čtete poezii tolik jako dřív, a hlavně jestli ještě píšete poezii .?