Velmi svěžě, chytře a jednoduše je pojatá nová deska Paula McCartneyho. Přitom má mnohé společné třeba s Band on the Run, stačí se jen zaposlouchat. Umělec si na nic nehraje, nic nového nevymýšlí a právě tato poloha mu sedne.
Už první písnička, která člověka okamžitě chytne, výborně naladí - a to se později ukáže jako jedna z těch méně hodnotných. Album střídá jednoduchou muziku, progresivnější melodické motivy a je protkané jednoduchými, leč milými texty.
Nečekejme nějaké hutné rockové textury. Často jsou slyšet jen dva nebo tři nástroje a zpěv, ale právě v tom elektronicky nezkresleném a jednoduchém hraní je síla. Jednotlivé krátké písničky, jedna klavírní, jedna kytarová, jedna více zpěvná, ač nespojené žádným motivem, se do sebe vlévají a přelévají se jako za časů Abbey Road nebo The Beatles alba a najednou jste na konci. Víc se toho říct nedá...
Ačkoli nejsem žádný broukař (možná naopak), musím v kontextu doby udělit 4 až 5 z celkových 5. Nedoporučuji posluchačům tvrdšího nebo složitejšího rocku jinak než jako odlehčení :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat