Hmmmm

Nějak mám pocit, že trošku nevím, co - ani ne tolik jak. Nechám se raději omezovat drobnostmi, než abych si připustil zásadní momenty.

A připomíná mi to, jak jsem pár dnů zpátky stál s kolem na rameni nad studeným potokem, smarákalo se. Cesta zpět přes mnohé brody, tařka nezdolná, v botách mokro, konec špatně zvolené cesty. Věděl jsem někde v podvědomí, že ten potok budu muset po několika málo kamenech přeskákat nevědouce, zda je pod listím kámen, kluzký kmen nebo jen několik dřívek, ale přesto jsem raději šmejdil dokola, vybíhal do stráně, hledal jiná místa. Nakonec jsem se rozhodl potok přejít. Dobrá, přešel jsem. Mohl jsem to však udělat třeba o 10 až 15 minut dřív.

A aby to nevypadalo jenom symbolicky, jak z příručky managera, na posledním kameni mi sklouzla noha, já sjel chodidlem do studené vody, a jak jsem se s absolutně mokrou nohou vydrápal na břeh, mrštil jsem vzteky nebohý bicykl do nejbližšího křoví, až upadlo zadní kolo... Směšné!!! :-(