Když jsem si šel pro novou desku Roberta Planta, ještě jsem nevěděl, jaké se chystá překvapení - totiž že po Strange Sensation se po bok bývalého "zepelína" přidala folková zpěvačka Alison Krauss. Trochu jsem se bál, že vznikne nudná směs kýčovitě laděných písní, ale už to, že sám Plant vždy trochu inklinoval k folku slibovalo cosi více, cosi jako když Gary Moore začal hrát blues a vůbec to nebylo špatné.
Nemůžeme říct, že by se plant ve folku našel, alespoň zatím ne - tak jako Led Zeppelin folkové prvky nikdy nezasadili do své hudby úplně. Přesto je tato kombinace překvapivě přirozená. Dokonce bychom mohli hledat jistou shodnou polohu s albem Dreamland z roku 2002.
Písně jsou velice jednoduše pojaté elektrickou kytarou, basovou kytarou a bicími doprovázené. Správně uchopeno, chybí housle, klávesy nebo cokoli, co by vytvářelo zybtečně kýčovitý nádech duetů. Zpěvu se pak chopil převážně Plant sám, popřípadě se jedná o duet. Alison Krauss se většinou tlačí spíše do pozadí, ale přesto krásně dokresluji jinak dobře suché pojetí. Nemyslete si však - deska je poměrně úderná, akorát zvláštním způsobem - právě jako byl již zmíněný Dreamland. A nakonec, abych nepřeháněl, na své si přijdou i kýčaři, ale pouze ve velice příjemné formě. Pro celkové přirovnání se mi nabízí také folk-rock Neila Younga - rovněž jak suché, tak i hladivé. Plant však nabízí v textech raději tradičnější pojetí.
Na desce najdeme již známou Please read the letter z Walking to Clarksdale. Diamantem celého alba je pak Trampled Rose, výjimečná tím, že zpívá pouze Alison Krauss, ale především také svým ztvárněním - syrová, magická velmi jednoduchá hudba a táhlé tajemné vytí způsobí až mražení v kostech.
Ačkoli se to zdá neuvěřitelné, doporučil bych desku pro její muzikální kvality i (nebo především) posluchačům rocku. Plant vytvořil dobrý produkt, který jeho pestrou řadu počinů ještě rozhodně mile zpestřil. Historie album možná nedocení, rozhodně si ale zaslouží hodnocení 4 z 5.
Žádné komentáře:
Okomentovat