Veronika mne upozornila na tohle a nemůžu si odpustit to ne"publikovat". Snad to ani neukazuje Wídeň takovou jaká je, jen jakési její střípky, nálady, které občas ani nenastanou, ale o tom umělecká fotografie je - umí být krásná a nevybírá si téma, místo ani objekty...
A tak si říkám, I'm losing, když se tam zase jednou nepodívám, když k tomu zatím ani nesměřuji tím vším, co se v posledních dnech chystá. Ale něco se ve mně začalo hýbat. Asi před týdnem, ale začalo. Bylo to, když jsem se díval na tu krásu moře a uvědomil si (možná znovu a znovu), že je neuchopitelná. Našel jsem jeden krajní bod. Na bitte! zní mi hlavou, na bitte...
Žádné komentáře:
Okomentovat