Vzal jsem opodál stojící hůl a začal s ní tlouci o vzrostlý strom. Počkej! Neztrácej rozvahu, příteli! Kdykoli jsi tak učinil, dopadlo to špatně, pravila opice. Obloha nad alejí byla temná, opodál na louce parku chystaly ohňostroje na další oslavu. Kdesi v temnotě za stromy tekla velká řeka. I odložil jsem hůl a opice si tak mohla vzít zpět to, co jí patří. Pozoroval jsem zvíře, jak teď tluče klackem o strom místo mne, a těšil se, až bude obloha v ohni, až jiskřivé odrazy jako zrcadlo nastavené radosti zaplaví celou alej a park.
Žádné komentáře:
Okomentovat