Steve Winwood, multiinstrumentální legenda konce 60. a začátku 70. let, která se proslavila v kapelách jako Spencer Davis Group, Blind Faith nebo Traffic přichází s novinkou. Nese se zcela v duchu posledního alba About Time z roku 2003.
Winwood použil osvědčený koncept návratu ke klasice. Jakoby ta hudba neměla jiné ambice, než precizně v babím létě života konečně vyladit to, co se dělalo divoce ve starých časech jazzrocku. Nejde přitom o instrumentální preciznost nadřazenou kompozici - je spíše podřízena poklidnému ladění celku. To je stejné jako v případě About Time, ovšem celkově ubírá na plynu dramatičnosti. Působí až profesionálně suše, přesto umí místy roztočí kolotoč dojmů - to když dojde na písničky Fly nebo Dirty City - jakoby ve snaze dokázat, že může, když se zachce... ale tentokrát ne, nechce.
Hudba se opírá především o nástroje a o zvuk. Klávesy, basa, bicí a kytary se doplňují s paletou perkusí vypůjčených také v latinskoamerických končinách (tentokráte však spíše podmalbově). Silnou stránkou je fakt, že se málokdy přehlušují, ale zároveň nuceně nevynikají. Celek tedy působí ladně, uklidňujícím dojmem. Ladění je mezi blues, jazz-rockem a rockem, rozhodně se však brání přijetí nálepky "big-beat". Ani melodické linky nejsou natolik rozvedené, stejně jako zpěv vlny rozmanitosti a rozpoložení lehce potlačuje - odpovídá to však tušenému záměru a MARNĚ bychom za tím vším hledali slovo nuda.
About Time, tak jako dřívějším albům Winwooda, dominovaly klávesy, domovský nástroj muzikanta. Zde jsou potlačené ve prospěch vyznění celku. Tak tedy deska působí místy sušeji, méně dramaticky, než právě About Time a nejspíš to je tím, že dochází k jistému opakování. Přesto pokud máte rádi brilantní, poklidnější hudební skládačku plnou dojmů skrytých pod slupkou, neváhejte a novinku si sežeňte. Ačkoli se jedná o půl stupně horší album, stojí rozhodně za to! Hodnocení 3 až 4 z 5.
Žádné komentáře:
Okomentovat