Asi je to zbytečný, ale chtěl bych bejt někde v Itálii, na cestách, u asfaltky, kde se chvěje vzduch, kde voní moře a domy jsou vyprahlý jako proutěný rohožky. Ať tlačím sebevíc, vždycky když otevřu oči, sedim na židli u monitoru v Praze.
Tak se mi aspoň splnilo, že budu nějakou dobu v Bosně a Hercegovině. Sice v obleku a kravatě, ale aspoň na cestě. Ne tady v myší krabičce, co když se sní zaklepe, chrastí malými myšími šroubky. Přidal bych to do galerie slavnejch útěků, i když cejtim, že už se mi na čtverečku začne líbit - musí to bejt útulnej čtvereček, to jo, ne žádnej šmyrglpapýr, spíš jako taková barová stolička s měkym koženym podprdelníkem a dlouhý kuří nožkou. Pěkně nahoře, aby se nohy klátily nad vodou, aby se tam dalo pozorovat, jak se dole koupou v bazénku jen o něco většim než ten podprdelník mojí čarodějný stoličky. Bojim se teda trochu, že se mi na tý měký kožený stoličce začne v tý kůži potit prdel, protože to je kůže na kůži, moc jebybejbykůžičky, jotonikdyneděládobře. Ale vo to právě jde, z tý stoličky včas slézt, pořádně se smočit až po uši, a pak se zase těšit, jak budu nahoře.
Asi je to v prdeli. Změnim se někdy?
Žádné komentáře:
Okomentovat