Děsivej flashback

Někdy zůstanu sedět s rukama v klíně a říkám si, kolik se toho kolem mne změnilo, a jak moc mi to sebralo, jak mne to vyčerpalo, aniž bych si to přiznával. Ještě zpátky v květnu 2008 jako zamilovaný studentík pobíhám po Židovských pecích plnej ideálů, trávím krásné chvilky v předposledním patře koleje, a o pár dnů později začne sešup, který částečně tuším, částečně nikoli. Jestli vystřízlivění po návratu z Erasmu mělo přijít, pak nepřišlo v únoru, ale až po květnu 2008.

Teprve teď mi nějak tak zbývá čas a volné myšlení na uvědomění si, že tomu tak je. Z mého světa, který jsem si léta stavěl, nezůstala ani cihlička. Nebýt tomu tak, možná je dneska leccos jinak. Nicméně takový je život. Jen je chyba ztrácet o tom povědomí.

Omlouvám se za nevěcnost tohoto příspěvku. Nevedu si deník, takže blog čas od času takhle zneužívám.