Ach jo, když on má ten cuketka pravdu. Říká jednoduše něco, co si většina lidí v životě již měla možnost zjistit (a zjistila) sama. Otevřít oči to může tedy především lidem, kteří praktikují dobrovolně nějaký zvláštní masochismus kvůli "životnímu stylu".
Všichni ostatní jsme hru na espresso přijali dobrovolně. Víme, která značka dělá standardizované presso, které nám nechutná, víme, kde v Praze dělají espresso nadpozemské kvality a po chuti poznáme, že některý den se jim to nepovedlo.
Automatický stroj na espresso vlastníme, protože je to nejrychlejší způsob, jak udělat lehce naprůměrnou kávu pětkrát denně bez toho, že bychom ji museli neustále obskakovat místo soustředění na práci apod. (instatntní káva přecejen vyžaduje poměrně dost úkonů a nechutná lépe než špatné presso). Jednou za čas své mašinky vyčistíme (entkalkujeme / odvápníme / a já nevím, jaké jazyky ty strojky ještě používají) a stále máme na vědomí, že nepijeme nejlepší kávu na světě, ale děláme kompromis jednoduchost a uniformnost na úkor kvality. Dobrou kávu do espresso stroje si dopřejeme jednou za čas, neboť nám nevydrží v plechovce ani pár dnů, když jsme třeba pryč na cestách.
Pokud nemáme kavárnu, kde bychom si svého panáka dali, ani nemáme nablízku žádné domácí espresso, pijeme aspoň instantní kafe. Chutná nám víc, než nekafe.
V poslední řadě existují věci, které za žádných okolností pít nemůžeme. Pak se kávy i kafe raději vzdáme. Patří mezi ně pressa v některých hospodách a kavárnách, u nichž to lze predikovat zpravidla již po vstupu do daného zařízení, dále vybraní dodavatelé pressa, a celá řada značek a druhů instantního kafe a jiných kafí.
Opakuji tedy, že v zásadě hru na espresso přijímáme dobrovolně a vědomě. Ale na každý pád doporučuji shlédnout pěkná videa z kávolaboratoře...
Žádné komentáře:
Okomentovat