Tak jaro je tu. Zjistil jsem to, jak jsem tak stál na Hvíždinci, koukal po kopcích kolem sebe, a křik ptáků a ťukání datlů z různě vzdálených míst přehlušilo i hlomoz pantografu odkudsi z údolí. A to i přestože na Brdech je nahoře ještě sem tam sníh a od lesní potoky dýchají mrazivým dechem.
Dalo se to zjistit i v průhonickém parku na příjemné procházce s hromadou yorkšírských teriérků, kvetoucích kytiček a naleštěným Ferrari, které bylo skoro tak červené jako Astra.
Taky jsem absolvoval první posezení na zahradě v Radotíně.
A nakonec jsem z Hvíždince "dal" první pořádný sjezd této sezóny. S Prophetem s liščím ohonem je to mocný pocit. Kolo se řítí neohroženě, přední vidlice se pod náporem nekroutí a nikam neuhýbá, rám se nehne do boku ani o píď, jízda nevyžaduje žádnou velkou zručnost, prostě se valí dolů jako uragán a přítomnost kořenů narozdíl od Fujiny, která byla víc "na stoupání", zcela ignoruje. Fyzikální zákony ale působí na každé kolo i na každého jezdce stejně, o to zrádnější tedy může být procitnutí. Zbaběle jsem se tedy držel zpátky a nakonec přibrzdil, protože novému kolu se nikdy nesmí hned důvěřovat. Pořízení all-mountaina na 140mm zdvihu (byť na lehce "zpátečnickém" jednočepu) ale rozhodně nelituju.
Žádné komentáře:
Okomentovat