Tak jsem si poprvé v životě za volantem projel průsmyk "Loibl". Vroom. Podzimní řidičská orgie. Protože jsem vezl klienta jeho vlastním turbodieselovém Audi A4 3.0 Quattro, jel jsem přes přilehlé vesničky Unterloibl apod. velmi pomalu - poradce by před klientem neměl porušovat dopravní předpisy cizí země. Na pokyn, "Ladislav du könntest auch schneller fahren, sonst sind kommen wir nie hin", jsem už ale pevně čapnul volant, podřadil o dva stupně, a zatáčky, které připomínají bláznivé horské tratě Need For Speed, projel pěkně pod plynem, tak že obsah auta létal vnitřkem ze strany na stranu (kamarádi by řekli, že "jedu jak prase").
K tomu se po výjezdu nad zadumané mraky přidá nádherná atmosféra místních více než dvoutisícových hor, kdy máte pocit, že Rakušané naschvál vybírali stromy tak, aby se na podzim každý zbarvil jinak a uzoučké silničky, kde se po průjezdu auta vznese přesně tolik spadaných lístků, aby to dokreslilo atmosféru, nikoli vadilo (zde také podezírám, že listy padají organizovaně). Sem tam trochu sněhu na krajnici, abychom věděli, že máme tu čest s masívem zvaným Karavanky, ale veskrze nádherné slunečno a výhledy... prostě řidičská orgie.
Pro neznalé - Loiblpass (slovinsky Ljubejl) je horský průsmyk na hranici Korutan a Slovinska, který spojuje rakouskou dálnici A2 a slovinskou dálnici stejného označení. V době, kdy neexistoval Karawankentunnel to byla jediná kapacitnější cesta v dané oblasti mezi Lublaní a Klagenfurtem. Dříve kvůli husté dopravě nenáviděná, po otevření dálničního spojení se stala doslova řidičskou atrakcí. Do roku 1942, kdy zde zajatci místního koncentračního tábora byl nuceni postavit ve výšce ca. 1100 mnm. současný hraniční tunel, se muselo jezdit úzkou silničkou do výšky až přes 1300 mnm. V zimě je cesta bez řetězů nebo náhonu na 4 kola neprůjezdná. Více na Wikipedii.
Žádné komentáře:
Okomentovat