Madredeus

Ležím tu s nemocí v posteli, nikterak milá kamarádka, a venku zatím ubíhají slunené dny. Nejkrásnější by bylo být někde na jihu u moře. Inu, vzpomněl jsem si na cestu do Portugalska a od té byl už jen kousek k Wendersovu filmu Lisabonský příběh. A od toho k nesplněnému snu obstarat si Madredeus, kapelu, která hraje takové zvláštní fado, a která dává celému příběhu druhou nebo možná jedinou páteř.

Pro neznalé, fado je takový portugalský blues. Ale spíše blues v duchu textů písní, které se zabvají samotou, odloučením a cestami, formálně fado sahá od melancholických kytarovek až po dojemné vokální písně. Fado je tradiční styl, který nemohl než nevzejít z námořní tradice Portugalska, kdy lidé vyplouvali na moře a cesty a jiní zůstávali osamělí.

Madredeus do toho míchá (údajně) velkou dávku lidového stylu, ale já tam slyším i dost vlastní progresivní styl, kdy se často souhra hlasu vokalistky Teresy Salgueiro a hudebního podkreslení formálně zcela odtrhuje od klasické písně a ubírá se do končin snových. Je to asi právě Teresa Salgueiro, která dává (dívala) hudbě charakteristickou nálepku a do jisté míry také formaci tvář.

Pokud chcete začít víc od klasického fada s jižním nádechem a sebe samotné si představit kdesi v lisabonském smrákání, kdy se lísteček vedrem ani nehne, ale z večera už příchází chládek, zkuste desku Faluas do Tejo - na ukázku koukněte třeba zde. Nebo prostě koukněte na povedenou domovskou stránku zde.