Papírování

Znáte to? Kupí se vám ve schránce, pokud ji nevyberete, na stole pokud je neotevřete, a v šuplíku, pokud je nějak nezpracujete. Dokumenty!

Mám pocit, že jak stárnu, je jich víc a víc. Tedy řekněme, že to není pocit, ale spíše objektivní fakt. Stárnutí? Možná je v přístupu. Mohl bych ignorovat schránku. Jenže pak by byla brzy přeplněná. Mohl bych schránku vybírat, ale obálky rovnou házet do tříděného odpadu. Pak bych ale nemohl reagovat na to, co je uvnitř. Na všechno nestačí inkaso nebo trvalý příkaz. A jsem zpátky, kde jsem byl. Příčinu je tedy třeba hledat hlouběji. Můžou za to stále větší věci, které si pořizuji - byt, výbava, auta, výbava...a další. K obhospodařování věcí pak potřebuji služby (pojištění, kupní a prodejní kanály, obnova).  Ale přece nelze vlastnictví osobního vozu nebo bytu svádět na stáří!

Tedy...úplně základní důvod jsou peníze! Nemusíte jich mít moc - stačí ale víc než v dobách studia a už v tom lítáte. Chcete je utratit? Koupíte si věci! (viz výše) Bojíte se je utratit? Pak je ale chcete uchovat na úrovni, ne-li je dokonce zhodnotit. Jenže pak si kupujete služby!

Na začátku tohohle kruhu tedy sedíte doma u stolu s počítačem a deskami a snažíte se vše vytřídit, případně reagovat a musíte se smířit s tím, že za dalších pět let to bude horší. Ale dobrá zpráva: Není to věkem, tj. není to příznak stárnutí.

Pocit, že ztrácím

Každý den vídám nové zajímavé aplikace pro Apple, potažmo pro Android a říkám si, že ztrácím, že dělám chybu. Uniká mi tolik, že už bych si snad měl konečně pořídit iVěci nebo aNdroid. Ale pak se vždycky radši zabejčím a řeknu si, že tenhle digitální marast a věechny tyhle chytré kudrlinky nepotřebuju, a že ještě nedávno jsem lezl jako opice po stromě v lese, a že to ze mne stejně cejch opice nesejme. A jsem zase vklidu se svou Nokií.

Ekologické taggování staveb

Proč se mi nelíbí nápad povinného ekologického hodnocení každé stavby, jak o něm píše ihned (link). Protože se jedná jenom o další sprostou administrativní buzeraci Evropské Unie. Poněkud smělé tvrzení z mé strany, ale při ceně 20 tisíc za posudek je to tak. Problém není v relativně dobře myšleném záměru, ale v nemožnosti jeho korektního provedení ve střední a východní Evropě.

Řekněte mi totiž, jestli odhady někdy mohou být objektivní, budou-li se najednou muset udělat plošně. Jistě, ani dobrý kamarád vám nevystaví ohodnocení na nejvyšší ekologický compliance, pokud se bude jednat o rozpadající se dům s netěsnícími špaletovými okny - to by riskoval kariéru. Horší už to ale bude u "průměrných" staveb. A těch je nejvíc. Váš kamarád (a že u nás každý nějakého má, protože ten "každý" se nestydí podvést) vám pak pomůže váš dům třeba o jeden až dva stupně ze sedmi "přikrášlit", protože to se dá vždy říct, že jsme se spletli, nebo vinu nějak rozložit mezi zadavatele a odhadce ("vždyť já hloupý lajk tomu nebohému odhadci zapomněl říct, že..."). Otázka "kolik potřebujete, aby to bylo" je totiž přímo ze života. Neříkejte, že jste v životě nepotkali odhadce, který vám takovou otázku nepoložil.

Příklad ze života: Nejspíš snadno poznáte o 200 tisíc km přetočené auto, ale už nepoznáte auto přetočené o 75 tisíc. A to někdo najezdí třeba až za 5 let - takže váš vlastně ošidili o 5 let ježdění.

Bingo! Takže se jedná o buzeraci. Nejsem přítel toho nechat všechno plynout, pravidla přece musí být. Ale tohle pravidlo je prostě jenom blbé. Výjimka by byla, pokud by bylo dobře provedené, ale to chci vidět.

Potápěč Nokia

Střízlivá recenze na Nokii Lumia 900, kde se podařilo dobře vychytat proč ne a proč ano. Protože jsem tento typ telefonu osobně nezkoušel, nezbývá mi než věřit, a také dále pozorovat, jak Nokia klesá ke dnu.

Bude to hrozně zajímavý příběh, jestli se Nokii podaří naskočit zpět do rozjetého vlaku. Bude za tím nejspíš stát dobré strategické rozhodnutí, neboť mravenčí prácí se to stále nedaří. Určitě tím dobrým rozhodnutím nebude orientovat se i nadále na low end smartphony, protože co je dnes high-end, bude zítra low-end, a každý velký výrobce tak zřejmě musí hnát vývoj peředevším v high-end kategorii, aby low-end vůbec zůstal konkurenceschopný. Nebo ne? Uvidíte třeba už brzy live!

Jeseník

Zapadlé opuštěné hory. Nikdy bych neřekl, že něco takového v Čechách existuje, pominu-li některá pohoříčka. Přesto jsem teď pár dnů chodil Jeseníky křížem krážem a málokdy jsem potkal člověka. Ne náhodou jsem díky tomu chodil po úzkých, špatně prošlapaných cestičkách. Přidá-li se k tomu výška místy přes 1400 metrů a mírný profil bez ostrých kamenitých srázů, je Jeseník velmi milé místo, kde si vyčistit hlavu od hlomozu měst.

Viděli jste film Alois Nebel nebo četli komiksovou předlohu? Pokud na vás také zvláštně působí sudetská melancholie, přijdete si v lokalitě na své v podobě mnohých zapomenutých německých statků a osad zarostlých lesem. Občas na vás vybafne nápadně německé jméno (Ramzová nebo Ramsau?), ale pokud by vám nikdo neřekl, budete věřit, že jste spíše někde mezi Moravou a Polskem. Navíc vesničky, městečka i jednotlivé chalupy pod jesenickými kopci se probouzí poměrně stylově citlivou rukou. Město Jeseník by mohlo jít vzorem leckterému středočeskému okresnímu městu a o opravených Lázních Jeseník na malebném kopci s výhledem do hor ani nemluvě.

Dost řečí - pokud jste to ještě nezkusili, je to 4,5 hodiny pomalým autem z Prahy a ubytovat se můžete třeba ve znovupostavené Chatě H&D Červenohorské sedlo, která není kopií původní stavby, ale zcela moderní záležitostí s perfektním ale účelným designem interiérů, a která ale svým pojetím i rozměrem místo perfektně doplňuje. Doporučuji!