Přes 10 let s Aqualungem

Nedávno jsem si do sluchátek pustil Aqualung od Jethro Tull. První sirové akordy, co drápou jako skotská v krku. A uvědomil jsem si, že to album poslouchám a zároveň se jím vždycky nechám nenuceně nadchnout už přes 10 let (konkrétně asi 12). Přes 10 let s Aqualungem! Od doby, kdy jsem na rádiu Kiss slyšel ony úvodní akordy v upoutávce na pražský koncert (upoutávka začínala "Flying so high"), přes lásku na první poslech the best of alba, až po první mp3 kolem roku 2000, kdy se mi podařilo postupně vytvořit celou diskografii této kapely, u níž jsem nepřestal váhat, jestli je to liga A nebo liga B. Přes koupi originálního cd a dva koncerty, přes všeljaké alternativní verze z nejrůznějších "výročních" desek.

Aqualung je rocková legenda, jedna z největších - je tu od roku 1971, tedy celých 41 let! Zdá se to věčnost a přitom více jak čtvrtinu té doby je tu se mnou. Člověk si nakonec nepřipadá tak malý! Aqualunga to polidšťuje.

Aqualung mi pomáhal utvářet svět v mnoha ohledech - tím chytrým, co je schované pod primitivní slupkou. Aqualung mne učil anglicky. Učil mne respektu ke všemu starému a chatrnému. Večerní lekce v sarkasmu a výsměchu pod žlutou čtecí lampou.

Inu, Aqualungu, starý příteli... na dalších 10 let!