2012-12-26
Koloběžka
Dnes v noci se mi zdálo, že jsem měl koloběžku. Moc fajn sen. Jen je v Praze na můj vkus moc zámkových dlažeb a kočičích hlav...
2012-12-21
O slunovratu
A je tu slunovrat - den kdy se noci začnou krátit, den, který je ještě před úplným začátkem zimy první vlaštovkou, že jednou zase bude léto.
Zase jsem letos nestihl a nestihnu ho oslavit - trpí totiž útlakem shonu svého mladšího a vtíravějšího sourozence, Vánoc. Člověk, tak řečeno, musí řešit tisíc jiných věcí a slunovrat nemá žádné výrazné "hmatatelné" prvky oslavy. Nebo má? Možná vám o nich povím příští rok...
Ale zatím, pokud ho chcete oslavit, vylezte se symbolickým světýlkem třeba někam na kopec a připijte si tam sklenkou sektu. Nebo čajem z termosky. Nebo si zalezte pod peřinu a pusťet si od Hradišťanu desku "O slunovratu".
Zase jsem letos nestihl a nestihnu ho oslavit - trpí totiž útlakem shonu svého mladšího a vtíravějšího sourozence, Vánoc. Člověk, tak řečeno, musí řešit tisíc jiných věcí a slunovrat nemá žádné výrazné "hmatatelné" prvky oslavy. Nebo má? Možná vám o nich povím příští rok...
Ale zatím, pokud ho chcete oslavit, vylezte se symbolickým světýlkem třeba někam na kopec a připijte si tam sklenkou sektu. Nebo čajem z termosky. Nebo si zalezte pod peřinu a pusťet si od Hradišťanu desku "O slunovratu".
2012-12-12
Další Škodaudiwagen je na světě
Ne že by to bylo špatně, ale zdá se, že páni designéři od Volkwagenu si ani tentokrát nedali příliš práce: Nová Octavia dokonale kopíruje přední masku a siluetu Audi A4 před faceliftem a zadní masku o generaci staršího Audi A6 přes faceliftem. Tedy jedná se prakticky o upgradovaný výběhový model. Ale jistě se bude jednat o praktické, spolehlivé a levné auto a pro dobro naší ekonomiky mu tedy přejme hodně úspěchů.
Posuďte sami třeba zde.
Posuďte sami třeba zde.
2012-12-11
Ad Rusko a auta
A když už jsme u toho vtipkování o ruské oligrachii a vozech Bentley, rád bych ještě zprostředkoval, jak se baví mladí Rusové o luxusních německých vozech.
BMW řady 7 se v 90. letech zapsalo jako auto pro drobné mafiány a veksláky, kteří si myslí, že když na to přijde policii ujedou. Zatímco Mercedes S-Klasse se zatemněnými okýnky už je slušné flotilové vozítko pro oligarchy, kteří policii vlastní - ovšem pouze v doprovodu dvou G-Klasse plných chlápků s kalashnikovama a ještě jen za předpokladu, že takových vozů oligarcha vlastní víc, aby nemuseli každý den přemontovávat SPZ. Takové Audi A8 se nezapsalo vůbec. Stojí snad za řeč pouze v S-kové verzi A8L, ale pouze pro manželku na nákupy a pouze pokud je provozovatel duší i tělem hipster.
BMW řady 7 se v 90. letech zapsalo jako auto pro drobné mafiány a veksláky, kteří si myslí, že když na to přijde policii ujedou. Zatímco Mercedes S-Klasse se zatemněnými okýnky už je slušné flotilové vozítko pro oligarchy, kteří policii vlastní - ovšem pouze v doprovodu dvou G-Klasse plných chlápků s kalashnikovama a ještě jen za předpokladu, že takových vozů oligarcha vlastní víc, aby nemuseli každý den přemontovávat SPZ. Takové Audi A8 se nezapsalo vůbec. Stojí snad za řeč pouze v S-kové verzi A8L, ale pouze pro manželku na nákupy a pouze pokud je provozovatel duší i tělem hipster.
Je libo zámek?
Abychom to s chválou nepřehnali, jeden ruský magnát zakopnul a omylem si ve Francii zbořil zámek z 18. století. Údajně záměnou za jiný menší zámeček. Ale prý pro něj není problém postavit věrnou repliku. Nehledejte v tom však aroganci - kdo jiný než ruský magnát by si z okýnka svého zlatého Bentleye posázeního diamanty nespletl zámek s kadibudkou a nemínil tuto záměnu naprosto vážně?
Odkaz např. zde + všem milým a normálním Rusům, kterých jsem poznal již mnoho, se tímto omlouvám. Stejně jako středoevropani nikdy nepochopí vás, vy nikdy nepochopíte, proč vás středoveropani nechápou.
Odkaz např. zde + všem milým a normálním Rusům, kterých jsem poznal již mnoho, se tímto omlouvám. Stejně jako středoevropani nikdy nepochopí vás, vy nikdy nepochopíte, proč vás středoveropani nechápou.
Moskva inovativní a kreativní
Při hledání cool místa na vánoční večírek v Moskvě jsem narazil na čokoládovnu Rudý Říjen. Protože se jedná o místo veskrze sexy, rád bych na chvíli změnil rétoriku a představil pár momentek z Moskvy kreativní a inovativní.
Rudý Říjen je po perestrojce nevyužitá bývalá továrna na cukrovinky stojící na Ostrově naproti Chrámu Krista Spasitele. Dnes zde sídlí mnoho ateliérů, návrhářů, ale především se jedná o fancy místo plné cool barů a restaurací. Odkaz třeba zděst. Sídlí zde například Strelka (zde), institut médii, architektury a designu, kam nás ale do místního baru nechtěli objednat bez zálohy 3000 na osobu a bez rezervace pro minimálně 15 osob :-)
Když už se Rusové jednou rozhodnou, že něco udělají, neudělají to malé nebo tak akorát, udělají to "pořádné". Pořádné je například Skolkovo, technologicky inovativní business park u Moskvy. Včetně speciálního režimu pro zahraniční hosty. Popis zděst a stránka tady.
Poměrně mladou iniciativou je ArtKvartal, prostor pro lepší kreativní žití, který vzniká s mezinárodní účastí na brownfieldu uprostřed Moskvy - má koncentrovat designérské firmy, architekty, galerie a různé další tvůrčí a inovativní profese v prostoru, který je svým pojetím života lokálně nekonvenční. Život zde totiž má probíat na ulicích, jako jinde, a pro radost ze života (jako jinde). Zajímavé je, že pokud opravdu vznikne, vznikne "pořádne". Bude obrovský a město do něj nabuší například kilometry cyklostezek, což je v tomto městě lehce podivínské. Bude také omezeno, kdo se zde smí nebo nesmí usadit. Kritika tvrdí, že se jedná o fancy čtvrť pro bohaté, kteří ale stejně o iný lifestyle nestojí. Ale budiž, každý takový projekt je dobrý. Web zde.
Ještě dále zachází Neomoskva, která by jako město umělců a sportovců měla vyrůst na zelené louce a pomoci cizelovat novou ruskou identitu. Důvěryhodnou anglickou stránku jsem bohužel nenašel.
Další decentnjší huby jsou například Winzavod (zde) - centrum pro soudobé umění, Artplay (zde) - hub pro soudobý design, urbanismus a architekturu nebo například Flakon (hledej také Flacon) nebo Proekt. Zde se věsměs jedná o soukromé iniciativy vzniklé v bývalých tovránách.
Takže na viděnou v Moskvě?
Rudý Říjen je po perestrojce nevyužitá bývalá továrna na cukrovinky stojící na Ostrově naproti Chrámu Krista Spasitele. Dnes zde sídlí mnoho ateliérů, návrhářů, ale především se jedná o fancy místo plné cool barů a restaurací. Odkaz třeba zděst. Sídlí zde například Strelka (zde), institut médii, architektury a designu, kam nás ale do místního baru nechtěli objednat bez zálohy 3000 na osobu a bez rezervace pro minimálně 15 osob :-)
Když už se Rusové jednou rozhodnou, že něco udělají, neudělají to malé nebo tak akorát, udělají to "pořádné". Pořádné je například Skolkovo, technologicky inovativní business park u Moskvy. Včetně speciálního režimu pro zahraniční hosty. Popis zděst a stránka tady.
Poměrně mladou iniciativou je ArtKvartal, prostor pro lepší kreativní žití, který vzniká s mezinárodní účastí na brownfieldu uprostřed Moskvy - má koncentrovat designérské firmy, architekty, galerie a různé další tvůrčí a inovativní profese v prostoru, který je svým pojetím života lokálně nekonvenční. Život zde totiž má probíat na ulicích, jako jinde, a pro radost ze života (jako jinde). Zajímavé je, že pokud opravdu vznikne, vznikne "pořádne". Bude obrovský a město do něj nabuší například kilometry cyklostezek, což je v tomto městě lehce podivínské. Bude také omezeno, kdo se zde smí nebo nesmí usadit. Kritika tvrdí, že se jedná o fancy čtvrť pro bohaté, kteří ale stejně o iný lifestyle nestojí. Ale budiž, každý takový projekt je dobrý. Web zde.
Ještě dále zachází Neomoskva, která by jako město umělců a sportovců měla vyrůst na zelené louce a pomoci cizelovat novou ruskou identitu. Důvěryhodnou anglickou stránku jsem bohužel nenašel.
Další decentnjší huby jsou například Winzavod (zde) - centrum pro soudobé umění, Artplay (zde) - hub pro soudobý design, urbanismus a architekturu nebo například Flakon (hledej také Flacon) nebo Proekt. Zde se věsměs jedná o soukromé iniciativy vzniklé v bývalých tovránách.
Takže na viděnou v Moskvě?
Peter Gabriel v Praze
10.10. 2013 se setáme na koncertu Petera Gabriela v Praze. Hudebník zahraje desku So v původní sestavě v rámci 25. výročí jejího vydání. Detaily zde.
2012-12-10
Další pozdravy z Ruska
Jeden další zajímavý případ z Ruska, který se v Čechách možná přehlíží je vražda právníka Sergeie Magnitskyho (případ zde). V Ruském mainstreamu je spíš cítit pohled z opačné strany - Magnitsky byl agentem zahraniční rozvracečské organiazce nebo přinejmenším "nikdo nemůže dokázat, že nebyl".
Samotná aféra Magnitski ale obecně moc prezentována není. Spíše je od jara velmi intenzivně tepán Magnitsky Bill - lidskoprávní protiopatření ze strany USA (pahýl zde a ruská odpověď zde). Není divu, že Rusku patřičně zvedá mandle - uvaluje omezení vstupu do země na osoby, které jsou podezřelé z lidskoprávních přečinů - osoby z pohledu USA doteď v Rusku neobvinitelné. Vytváří sice jenom jakýsi blacklist a na Rusko jako takové má mizivý dopad, ale to samo je ostuda.
Mainstreamová média Magnitsky Bill prezentují bez kontextu, většinou jako "prznitele dobrých vztahů mezi USA a Ruskem" nebo jako "návrat do studené války". Respektive - to jsou oficiální citáty ruské byrokracie, které média bohužel papouškují bez špetky kritiky. Nejedná se o propagandu - rozumný ruský čtenář si vždy může udělat vlastní stanovisko.
A možná je celá tahle aféra vůči Rusku nefér a opravdu si nezaslouží pozornost. Ale jaktože podobné zákony nepřijímá USA vůči Francii nebo Británii? Nebo je Rusko o tolik mocnější než třeba Čína, aby se vyplatilo s ním zacházet jako s exkluzivním nepřítelem a destabilizovat ho prioritně? Asi není, spíše možná na aféře Magnitsky opravdu něco je...
Samotná aféra Magnitski ale obecně moc prezentována není. Spíše je od jara velmi intenzivně tepán Magnitsky Bill - lidskoprávní protiopatření ze strany USA (pahýl zde a ruská odpověď zde). Není divu, že Rusku patřičně zvedá mandle - uvaluje omezení vstupu do země na osoby, které jsou podezřelé z lidskoprávních přečinů - osoby z pohledu USA doteď v Rusku neobvinitelné. Vytváří sice jenom jakýsi blacklist a na Rusko jako takové má mizivý dopad, ale to samo je ostuda.
Mainstreamová média Magnitsky Bill prezentují bez kontextu, většinou jako "prznitele dobrých vztahů mezi USA a Ruskem" nebo jako "návrat do studené války". Respektive - to jsou oficiální citáty ruské byrokracie, které média bohužel papouškují bez špetky kritiky. Nejedná se o propagandu - rozumný ruský čtenář si vždy může udělat vlastní stanovisko.
A možná je celá tahle aféra vůči Rusku nefér a opravdu si nezaslouží pozornost. Ale jaktože podobné zákony nepřijímá USA vůči Francii nebo Británii? Nebo je Rusko o tolik mocnější než třeba Čína, aby se vyplatilo s ním zacházet jako s exkluzivním nepřítelem a destabilizovat ho prioritně? Asi není, spíše možná na aféře Magnitsky opravdu něco je...
Má to svoje kouzlo...
...zapadávat u kamen sněhem, mimo všechny cesty, uprostřed lesů.
A ještě větší legrace pak zjistit, že auto už odtamtud nevyjede. Ať žije zase jednou opravdová bílá zima - jinak než jako městský svátek prachu a černého bláta!
A ještě větší legrace pak zjistit, že auto už odtamtud nevyjede. Ať žije zase jednou opravdová bílá zima - jinak než jako městský svátek prachu a černého bláta!
Inovace nebo šidítko?
Tak jsem od jedné nejmenované banky dostal novou kartu – tzv. plastik s bezkontaktní funkcí. Přijdete k platebnímu terminálu a částku do 600 CZK můžete zaplatit pouhým přiblížením obou zařízení. Prodavači tomu říkají „zaplatit pípnutím“.
Byl jsem popravdě velmi zvědavý, jak to změní můj život, neboť nových platebních způsobů jsou plné odborné časopisy. Firmy, které na českém trhu tyto způsobí protlačují silně agitují a hýří slovy: „Do 15 let se svět zbaví hotovosti“, „hotovost téměř vymizí“, „hotovost je nejdražší a kdo se jí nezbaví, ten ať platí“.
Tak tedy nejdříve k pípnutí. Vůbec to není taková revoluce. Jednak sice rychle pípnete, čímž ušetříte pár sekund oproti čipu – není třeba zadávat pin. Pak ale začne staré dobré „vytáčení“ a „přijímání dat“, které tak důvěrně známe, a které nás v pátek v dlouhé frontě v supermarketu činí lehce nervózními, zvláště platíme-li třeba pouze 150 CZK kartou. Navíc pokud jdete utrácet ve velkém stylu, většinou potřebujete platit větší částky než 600 CZK, ale zase by nebylo úplně dobré mít „zcizitelnou“ kartu zcela bez ochrany. To by bylo jako nosit ve šrajtofli 100 tisíc – zvláště si představte onu pověstnou „nebohou babičku“ – jak ta by to na to mohla doplatit.
Zpět k článkům spamujícím odborný tisk. Proč taková masáž a agitace? Proč musí mít banky a obchodníci pocit, že bez akceptace nových platebních metod se zbortí jejich svět a stanou ze nich dinosauři? Činí je nebo nás mobilní a bezkontaktní platby o tolik šťastnějšími? Naopak. Stále platí „cash is king“ – mnoho specifických profesí zjistilo, že nejsme na divokém západě a že než přijít o 5% z každé transakce, je lepší u sebe trochu toho cashe holt nosit. Zároveň taky můžou nabízet oblíbené nejnižší ceny – tedy přinejmenším o 5% nižší než ti, co platby kartou nabízí.
Problém je tedy následující: Kdyby poskytovatelé platebních technologií neinovovali, „zemřou“, jak správně tvrdí jeden manažerský guru. Ve stávajícím modelu karet s pinem (tedy bez inovace), budou muset poskytovatelé technologie jednoho dne zlevnit a to je může položit. Bez inovace jednoho dne některá banka nabídne malým obchodníkům platby za srážku pouze 3%, pak někdo další už jen za 2%, pokud si zároveň pořídí účet a tak to půjde dále, jako třeba u povinného ručení donedávna – snižovat budou všichni. A marže pro poskytovatele technologií skrytá za oněmi původními 5%, která ale zákazník nevidí, klesá. Takové věci se beztak jednotlivě dějí, ale ne plošně – což zaručuje poskytovatelům většinou solidní zisky.
Svých 5% si ale udrží pouze, budou-li nabízet „skvělé nové věci“. A protože svět některé nové věci nepotřebuje, ba ani nechce (štěstí se přece rodí jinde), je třeba vytvořit dojem, že se jedná o revoluci - že kdo to zákazníkovi nenabídne, jako by nebyl.
Možnost přesvědčit spotřebitele je vzhledem k omezeným výhodám (viz. výše) pouze omezená. Proto taková masáž na straně obchodníků, bank apod. – když ti strčí spotřebiteli beze slov kartu pod nos a někteří obchodníci ji budou beze slov akceptovat, lze vzbudit dojem, že věci jsou prostě na cestě a nelze jít zpět.
Jako zákazník jsem indiferentní - nové platební prostředky mne nutnosti (nebo výhody) nosit s sebou cash nezbaví. Jako poradce pro finanční instituce ale můžu učinit jenom jeden závěr: Pokud jde o produktové inovace, je mnohem vhodnější již započatá cesta zpoplatněných co-brandových karet. Dále pak myslím, že alespoň finanční instituce samotné, mají mnoho jiných oblastí, kam lze napřít úsilí s mnohem hmatatelnějším výsledkem.
Byl jsem popravdě velmi zvědavý, jak to změní můj život, neboť nových platebních způsobů jsou plné odborné časopisy. Firmy, které na českém trhu tyto způsobí protlačují silně agitují a hýří slovy: „Do 15 let se svět zbaví hotovosti“, „hotovost téměř vymizí“, „hotovost je nejdražší a kdo se jí nezbaví, ten ať platí“.
Tak tedy nejdříve k pípnutí. Vůbec to není taková revoluce. Jednak sice rychle pípnete, čímž ušetříte pár sekund oproti čipu – není třeba zadávat pin. Pak ale začne staré dobré „vytáčení“ a „přijímání dat“, které tak důvěrně známe, a které nás v pátek v dlouhé frontě v supermarketu činí lehce nervózními, zvláště platíme-li třeba pouze 150 CZK kartou. Navíc pokud jdete utrácet ve velkém stylu, většinou potřebujete platit větší částky než 600 CZK, ale zase by nebylo úplně dobré mít „zcizitelnou“ kartu zcela bez ochrany. To by bylo jako nosit ve šrajtofli 100 tisíc – zvláště si představte onu pověstnou „nebohou babičku“ – jak ta by to na to mohla doplatit.
Zpět k článkům spamujícím odborný tisk. Proč taková masáž a agitace? Proč musí mít banky a obchodníci pocit, že bez akceptace nových platebních metod se zbortí jejich svět a stanou ze nich dinosauři? Činí je nebo nás mobilní a bezkontaktní platby o tolik šťastnějšími? Naopak. Stále platí „cash is king“ – mnoho specifických profesí zjistilo, že nejsme na divokém západě a že než přijít o 5% z každé transakce, je lepší u sebe trochu toho cashe holt nosit. Zároveň taky můžou nabízet oblíbené nejnižší ceny – tedy přinejmenším o 5% nižší než ti, co platby kartou nabízí.
Problém je tedy následující: Kdyby poskytovatelé platebních technologií neinovovali, „zemřou“, jak správně tvrdí jeden manažerský guru. Ve stávajícím modelu karet s pinem (tedy bez inovace), budou muset poskytovatelé technologie jednoho dne zlevnit a to je může položit. Bez inovace jednoho dne některá banka nabídne malým obchodníkům platby za srážku pouze 3%, pak někdo další už jen za 2%, pokud si zároveň pořídí účet a tak to půjde dále, jako třeba u povinného ručení donedávna – snižovat budou všichni. A marže pro poskytovatele technologií skrytá za oněmi původními 5%, která ale zákazník nevidí, klesá. Takové věci se beztak jednotlivě dějí, ale ne plošně – což zaručuje poskytovatelům většinou solidní zisky.
Svých 5% si ale udrží pouze, budou-li nabízet „skvělé nové věci“. A protože svět některé nové věci nepotřebuje, ba ani nechce (štěstí se přece rodí jinde), je třeba vytvořit dojem, že se jedná o revoluci - že kdo to zákazníkovi nenabídne, jako by nebyl.
Možnost přesvědčit spotřebitele je vzhledem k omezeným výhodám (viz. výše) pouze omezená. Proto taková masáž na straně obchodníků, bank apod. – když ti strčí spotřebiteli beze slov kartu pod nos a někteří obchodníci ji budou beze slov akceptovat, lze vzbudit dojem, že věci jsou prostě na cestě a nelze jít zpět.
Jako zákazník jsem indiferentní - nové platební prostředky mne nutnosti (nebo výhody) nosit s sebou cash nezbaví. Jako poradce pro finanční instituce ale můžu učinit jenom jeden závěr: Pokud jde o produktové inovace, je mnohem vhodnější již započatá cesta zpoplatněných co-brandových karet. Dále pak myslím, že alespoň finanční instituce samotné, mají mnoho jiných oblastí, kam lze napřít úsilí s mnohem hmatatelnějším výsledkem.
2012-12-06
Ghinzu: Blow
Ghinzu je alternativní belgická směsice divokého rocku a elektronického trendy zvuku. Texty i melodie spíše procítěné než promyšlené, ale celkově strhující, plné energie a podané v přístupné formě.
Nahráli tři alba. Za zmíňku stojí poslední "Mirror Mirror" z roku 2009, které je podstatně více učesané a přístupné konzervativním posluchačům, ale zase mu chybí nespoutaná divokost a určitý pocit hledání (již však využívající nabytých muzikálních zkušeností a učesaného zevnějšku), které zaručí druhé album "Blow" - mně náturou podstatně bližší. Z něho přikládám živou ukázku "The Dragster Wave" zde.
Více na Wikipedii zde nebo na oficiální stránce tady.
Nahráli tři alba. Za zmíňku stojí poslední "Mirror Mirror" z roku 2009, které je podstatně více učesané a přístupné konzervativním posluchačům, ale zase mu chybí nespoutaná divokost a určitý pocit hledání (již však využívající nabytých muzikálních zkušeností a učesaného zevnějšku), které zaručí druhé album "Blow" - mně náturou podstatně bližší. Z něho přikládám živou ukázku "The Dragster Wave" zde.
Více na Wikipedii zde nebo na oficiální stránce tady.
2012-12-03
Upside down
Život je plný neuvěřitelných překvapení a zvratů. Někdy se uděje velká změna, která ale navenek není poznat, někdy naopak malá změna pod povrchem působí vně jako převrat. Nikdy si do poslední chvíle nejsem jist, do které kategorie které změny spadají, ale vždy se ale jedná o změnu - tedy něco je najednou nevratně tak, jak to předtím nebylo. Ale dost už obecných výroků :)
Downside up...
Downside up...
2012-12-02
Jsem zpátky
Odmlčel jsem se, ale jsem zpátky.
Není to tím, že bych vás už nesnášel.
Není to ani tím, že bych blogování považoval za prázdné.
Není to tím, že bych neměl o čem blogovat.
Prostě se mi vzpříčil wordpress a já neměl chuť ani čas to řešit. Mimo jiné jsem mezitím řešil tekoucí střechu kabrioletu, kupování auta, prodej starého auta. Leccos jsem vyřešil a leccos nevyřešil, ale nakonec přišla řada in a wrodpress. Nuže, zůstaňte naladěni.
Není to tím, že bych vás už nesnášel.
Není to ani tím, že bych blogování považoval za prázdné.
Není to tím, že bych neměl o čem blogovat.
Prostě se mi vzpříčil wordpress a já neměl chuť ani čas to řešit. Mimo jiné jsem mezitím řešil tekoucí střechu kabrioletu, kupování auta, prodej starého auta. Leccos jsem vyřešil a leccos nevyřešil, ale nakonec přišla řada in a wrodpress. Nuže, zůstaňte naladěni.