A je tu slunovrat - den kdy se noci začnou krátit, den, který je ještě před úplným začátkem zimy první vlaštovkou, že jednou zase bude léto.
Zase jsem letos nestihl a nestihnu ho oslavit - trpí totiž útlakem shonu svého mladšího a vtíravějšího sourozence, Vánoc. Člověk, tak řečeno, musí řešit tisíc jiných věcí a slunovrat nemá žádné výrazné "hmatatelné" prvky oslavy. Nebo má? Možná vám o nich povím příští rok...
Ale zatím, pokud ho chcete oslavit, vylezte se symbolickým světýlkem třeba někam na kopec a připijte si tam sklenkou sektu. Nebo čajem z termosky. Nebo si zalezte pod peřinu a pusťet si od Hradišťanu desku "O slunovratu".
Žádné komentáře:
Okomentovat