Každá hodina, kdy nesedím u počítače, mne posiluje. Stejně jako minuty, kdy jsou data na telefonu vypnutá.
Soustředění na svět, který je mimo obrazovku, sympaticky zpomaluje tok myšlenek. Ubývají podněty a najednou se mohu soustředit na to zbylé. Zjišťuji, že je to jako v nějaké hře - počet akcí, které bez počítače mohu udělat, je najednou jasně vymezený. A díky tomu netrpím stihomamem, co všechno mi protéká mezi prsty, a začínám z toho omezeného světa mít větší radost.
Psát na papír, do normálních tabulek, kde je svět omezen velikostí A4 nebo A5 a počtem listů, je osvěžující. Nic se nedá přepsat, a tak si všechno rozmyslím - pečlivě, pomalu. Zapadá to do rámečku a to je dobře, protože toho nemůže být o moc víc. Nebo by se musel vzít další papír.
A jsou tu chuti, vůně, dotyk - všechno, co v počítači chybí.
A nápady. Kdykoli u monitoru sedím, "inspiruji se" sice takzvaně, vsakuji nové věci, ale vlastně tím úplně zabíjím vlastní inspiraci. To, co už v internetu je, lze maximálně okopírovat nebo vstřebat. Vše zásadní, co mi dělá radost, jsem totiž většinou objevil mimo svítící barevné displeje. Nápady přichází nejlépe, když je myšlení zpomalené, neobtěžkané rychlou realitou dneška.
Jenže můj skutečný svět je vlastně o tom, že sedím za počítačem. Už když chci domluvit s kamarádem, zda nepůjdeme na pivo, zamířím k počítači. A tam jsou ale hned 3 další zprávy a čas ubíhá. Ulehčuji si úřední styk tím, ze vyřídím věci "rychle", elektronicky. Ale je to výhra nebo prohra? Nepřicházím o možnost vyjít na ulici, nadechnout se vzduchu, který má teplotu a vůni, zapovídat se s paní, které jsem pomohl s kočárkem nebo s panem, jehož pes mi v euforii skočil na kalhoty?
Nejsem naivní. Počítač i smartphone jsou dobrými sluhy. A poznal jsem mnoho jednoduchých postupů, jak je nenechat byt zlými pány. Jen to chce byt zásadový a ty postupy dodržovat. O tom ale zas třeba jindy.
A jak jste na tom vy?
Soustředění na svět, který je mimo obrazovku, sympaticky zpomaluje tok myšlenek. Ubývají podněty a najednou se mohu soustředit na to zbylé. Zjišťuji, že je to jako v nějaké hře - počet akcí, které bez počítače mohu udělat, je najednou jasně vymezený. A díky tomu netrpím stihomamem, co všechno mi protéká mezi prsty, a začínám z toho omezeného světa mít větší radost.
Psát na papír, do normálních tabulek, kde je svět omezen velikostí A4 nebo A5 a počtem listů, je osvěžující. Nic se nedá přepsat, a tak si všechno rozmyslím - pečlivě, pomalu. Zapadá to do rámečku a to je dobře, protože toho nemůže být o moc víc. Nebo by se musel vzít další papír.
A jsou tu chuti, vůně, dotyk - všechno, co v počítači chybí.
A nápady. Kdykoli u monitoru sedím, "inspiruji se" sice takzvaně, vsakuji nové věci, ale vlastně tím úplně zabíjím vlastní inspiraci. To, co už v internetu je, lze maximálně okopírovat nebo vstřebat. Vše zásadní, co mi dělá radost, jsem totiž většinou objevil mimo svítící barevné displeje. Nápady přichází nejlépe, když je myšlení zpomalené, neobtěžkané rychlou realitou dneška.
Jenže můj skutečný svět je vlastně o tom, že sedím za počítačem. Už když chci domluvit s kamarádem, zda nepůjdeme na pivo, zamířím k počítači. A tam jsou ale hned 3 další zprávy a čas ubíhá. Ulehčuji si úřední styk tím, ze vyřídím věci "rychle", elektronicky. Ale je to výhra nebo prohra? Nepřicházím o možnost vyjít na ulici, nadechnout se vzduchu, který má teplotu a vůni, zapovídat se s paní, které jsem pomohl s kočárkem nebo s panem, jehož pes mi v euforii skočil na kalhoty?
Nejsem naivní. Počítač i smartphone jsou dobrými sluhy. A poznal jsem mnoho jednoduchých postupů, jak je nenechat byt zlými pány. Jen to chce byt zásadový a ty postupy dodržovat. O tom ale zas třeba jindy.
A jak jste na tom vy?
Žádné komentáře:
Okomentovat