Návrat do notifikační doby kamenné

Nedávno jsem si vypnul upozornění sociálních sítí a chatů na svém mobilu. A cítím, že se něco v mém životě změnilo k lepšímu. Najednou na mne mobilní telefon každých pět minut nemlaská, necvaká a nevibruje. Minimálně tedy od pořízení Androida cítím, že je to návrat k přirozenosti. A není potřeba vypínat data nebo zvuk, jak jsem to dělal doteď.


Vlastně to ale není až taková změna, neboť tak jsem to měl nastavené na Nokii se Symbianem celé roky. Zcela oprávněně - ty roky jsem používal také Blackberry, který neustále vydával zvuky, a dioda mne byla schopná svým blikáním probudit třeba uprostřed noci, pokud byla nešikovně natočená směrem k polštáři. Těžko si představit dvě invazivní zařízení - osobní telefon a Blackberry dohromady na jednom stole. Hotové notifikační nevolnictví.

Zajímavé je také konfrontovat realitu a přání. Vzpomínám roky, kdy jsem se radoval, že jsem odeslal první mobilní e-mail  (ca. před 2005), že telefon umí být pořád on-line a automaticky se synchronizovat (ca. 2007). Že mohu na mobilu projet Facebook (ca. 2008). Že mohu z Blackberry ovládat svůj Outlook kdykoli a kdekoli, kde je signál (také 2008). Zlaté časy rádia!

Pak ale přišel moment, kdy se to zlomilo a člověk zjistil, že je ve virtuálně komunikačních kleštích, kdy telefony neustále blikají a mlaskají, většina mailů jsou na míru roboticky šité nabídky a newslettery, které vás ale masitým mlasknutím jsou schopny vyrušit a nutit pasivně reagovat úplně kdykoli, zapomenete-li vypnout zvuk. Stejné, jako když zjistíte, že abyste se po večeři mohli na televizi podívat na film, musíte pasivně shlédnout počasí, sport, patery dlouhé reklamy a losování. Informace, které musíte otrocky akceptovat, ačkoli je nechcete, a hned vedle je možnost aktivně si půjčit (nebo ukrást, chcete-li) film on-line bez reklam. Aktivně zvolit. Aktivně, s rizikem, že vyberete blbě a nadávat můžete jen sami sobě. Aktivně vypnout.

A tak nadšení z pokroku střídá strach z otroctví a návrat zpátky ke "kořínkům". Chcete-li tedy odpověď hned, zavolejte mi nebo pošlete textovku z doby kamenné. Uděláte mi radost - vyzvánění mívám zapnuté.