Malá pochvala na rozloučenou

Tak jsem uronil slzu. Po pěti letech jsem prodal Focuse. Synek by řekl "naše auto Ford končí".

Kdysi jsem jej kupoval jako levné auto pro případ, že by mi ruplo v bedně a dal jsem výpověď. Což se pak stalo, a kdybych býval měl drahou káru na operák, musel bych se s ní rozloučit.

Focus se mnou naopak zůstal 5 let. A z občasných jízd v zimě na hory a v létě na kolo postupně povýšil na rodinný vůz  který odvozil dvě miminka včetně všech plen a kočárků. Pokud byste váhali, zda kvůli kufru kupovat Octavii, mohu podepsat, že 475 litrů na miminko a batole stačí (a vlastně mám i kamarády, kteří jezdí se dvěma dětmi hatchbackem a také žijí šťastně).

Ale kvůli tomu to nepíšu: Chci hlavně od srdce pochválit dobrou práci neznámých německých inženýrů. Focus byl houževnaté auto, které 5 let nemělo jedinou poruchu a to ani na četné elektronické výbavě, která u tohoto modelu nebyla běžná. Hlavně ale u něj bylo dotažené vše, co dělá auto autem - perfektní motor, podvozek pro radost z jízdy (v rámci možností), brzdy, odhlučnění, robustní konstrukce, a celkově praktičnost. Měl samozřejmě i plno much, ale ty do pochvaly nepatří.

Konec upřímně míněné reklamy.

Doufám tedy hlavně, že nástupce ze stejné stáje bude po příštích 5 let podobně buldočí povahy. Už dnes mohu říct, že řízení je ještě o stupeň lepší, ale hlavně opět doufám v onu neochvějnou spolehlivost.