Rusům jako geopolitické velmoci nevěřím ani nos mezi očima a mám z nich strach. Neberte to tedy prosím jako ospravedlňování jejich vpádu v roce 1968. I tak si myslím, že mne za následující řádky budete kamenovat.
Podle mne totiž děláme kolem 50. výročí Pražského jara příliš velký humbuk. Pražské jaro by totiž k demokracii v nárazníkové zemi, kterou ČSSR byla, nevedlo.
Ani jeho aktéři nebyli žádní demokraté: Jedna partička komoušů se rozhodla uvolnit poměry a od 50. let procitnuvší občané v tom cítili falešný závan demokracie. Určitě ale skoro nikdo z vedení nechtěl vzdát zajetou kariéru a jít dělat skutečnou demokracii. Dokonce jsem si skoro jist, že komunismus měl i v 60. letech velkou podporu.
Adorujeme snad, protože bylo v 60. letech obsažené nějaké hrdinství? Něco co by stálo za obdiv? Prostě nám v komunistickém dobytčáku popustili uzdu, my jsme se toho závanu svobody nadechli naplno, ale to je vše. Kdybychom se stejně hrdinně hlásili k západní demokracii koncem 40. let a Rusové k nám vtrhli, měl bych k tomu jinačí respekt. Tehdy totiž šlo o demokracii.
Ještě větší paradox pak je, že mylně adorujeme rok 68 jako násilně umlčený "akt demokracie", a pak jdeme a volíme Zemana a Babiše.
Tak, teď je vám jistě nanic z psaní člověka, který tomu nerozumí (což je fakt), stejně jako mně je nanic z 50. výročí Pražského jara. Pěknou neděli všem! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat