Hodně se mi líbil článek Karla Křivana "Prozápadním hnutím chybí slova i názvy" z 7. 12. Říká to, co dlouhou dobu niterně cítím.
Jsem totiž eurohujer, havlista, sluníčko, levicový liberál, městský intelektuál, dobroser, a tak podobně. Vše to, čím voliči Babiše a Zemana opovrhují a mají pro to výše uvedené hanlivé názvy, které dávají světu docela přesný řád.
Ve skutečnosti jsem idealista, pravičák, a vím, že každý úspěch (a často i neúspěch) se musí "chytře odmakat". Vím, že Evropská unie má své mouchy, ale je dobré v ní být, a že lodě s uprchlíky nemohou naše pohraniční stráže potopit jako nacistickou špionážní bárku za války. Vím, že na složité otázky neexistují vždy jednoduché selsky (či matematicky) logické odpovědi, protože když zabijete dvě mouchy jednou logickou ranou, nebude mít co žrát ještěrka a chcípne. A Havla jsem nikdy neadoroval, doceňuji ho (velmi silně) až se současným prezidentem.
Ale nedovedu tomu všemu dát název nebo to vysvětlit u piva v Bruntálu.
Pán Křivan správně píše, že výzvou dalších voleb bude nikoli voliče Babiše porazit, ale přesvědčit. Najít myšlenku, slova a lídra, aby to chytlo u srdce. Ne jenom negovat Babiše a Zemana - to není konstruktivní a maximálně to baví na Facebooku, ale nepřiměje to nikoho nakoupit jiný názor, a pak vhodit jiný lístek do urny.
Drahoš leaderem nebyl. Byl to "Nezeman" - koktavý vzdělaný gentleman idealista. Leader mas musí být trochu šašek, trochu drzoun, trochu ranař.
Jinak si můžeme donekonečna hladit náš ideál a říkat mu "malej".
Žádné komentáře:
Okomentovat