Zítra není dnes a kočka není pes

Strhávat monumenty hrdinů minulé doby, protože byli před 100 nebo 300 lety rasisté, mi přijde nerozumné. Rasismus byl v minulosti běžný. Běžně se masakrovali více i sousedi stejné rasy.

Ano, pokud se někdo proslavil  převážně tím, že byl otrokář, chápu. Holt sochu dolů. 

Ale rozlišoval bych ty, kteří se proslavili jinak, a vedle toho byli mainstreamoví rasisté. Já bych před 100 lety taky byl z dnešního pohledu rasista. Určitě bych tomu přinejmenším neodporoval, a kdyby se mne někdo zeptal, řekl bych mu to tak, jak to teď neradi slyšíme. Bez špetky zlého úmyslu.

Nebo proč před dvěma sty lety nebyli běžní hospodští chytráci hrdinové a nešli proti rasismu demonstrovat tehdy? Nešli, protože ho nevědomky schvalovali. Nenapadlo je ho rozporovat. A v té době někteří běžní provozní rasisté byli hrdinové boje proti diktatorům a utlačovatelům nebo vymysleli či udělali něco, co civilizaci posunulo dopředu nebo zabránilo katastrofě. Zvedli zadek a dělali dobrou věc, když ostatní mlčeli. A to teď popřeme, a budeme se na to dívat jen z jednoho pohledu. To rovnou můžeme zbořit všechny pomníky, protože vždy najdeme kritérium, podle kterého byl dotyčný hajzl.

Typicky významní lidé a leadeři mají nějakou temnou stránku. Nikdo není svatý. Založil firmu, která změnila naše životy? Jenže doma z pohledu za 100 let týral děti. Strhnout. Nebo ničil svět odpadky. Strhnout. Nebo bránil ve vedení ženám. Strhnout. Jezdil do práce autem. Strhnout. Strhnout. Strhnout.