I přesto ale můžu doporučit pár kousků, 2 z toho jsou zaujatě o tématech, která mám rád - autíčka a bicykly.
Začnu od a - auty. Závodní Le Mans 66, anglicky výstižněji Ford v. Ferrari. Krásně barvitě natočená auta, napínavé scény a dobrý soundtrack. Konzumní poctivě udělaný film jedna báseň. Ale také film o setkání dvou lidských světů - vášně a posedlosti s bezkrevností korporace ("Postavte mi auto, které v Le Mans porazí Ferrari - budget neomezený"). Zaujme, i když auta nejsou vaše srdcovka, stejně jako si zamilujete postavu Kena Milese zahranou Chrisem Balem - už pro ten jeho britský přízvuk.
Pro mne zároveň objevný příběh, protože až po filmu jsem zjistil, že je podle pravdy. Že Ford někdy závodil na top úrovni. Že sympatický Iacocca existoval a byl zachránce amerického automobilového průmyslu. Že nějaký legendární Miles opravdu žil a zemřel. Že Enzo Ferrari opravdu urazil Henryho Forda (podle mne jedna z nejlepších scén), což vlilo korporaci posedlost vítězstvím do žil. Že v Le Mans ještě v 60. letech závodili chlapi po čtyřicítce. Že nejlepší zavoďáky světa stavěli nadšenci jen s citem a nadšením pro věc, a že to zvládli z nuly za pár měsíců. Že stavěli zavoďáky, které bez jakýchkoli bezpečnostních opatření svištěly hodně přes 300 kilometrů v hodině v podstatě po okresce.
Film mísí životopis, závody a příběh Fordu kolem Mě Mans. Právě životopis Milese je moc hezký zpracovaný, jeho postava má vytříbenou povahu, hloubku. Vůbec jeho rodina je povedená - ať už rázná Molly, která rozhodně není jen překrásným doplňkem děje, nebo jeho capart, který svého "zapáleného" taťku evidentně ne vždy chápe, ale zjevně miluje. Nejsou tam do počtu - ovlivňují děj v klicových momentech.
V kině to na velkém formátu celé to voní benzínem a olejem, slyšíte cvakání převodů a bručení a bzučení motorů, kolem vás létají cáry z gum - jen si na to sáhnout. A Jáchym to miluje, takže to u nás možná běží častěji, než by muselo. Určitě doporučuji - je to lepší podívaná než reálné závody.
O nic horší ale nejsou třeba ani pixarovská animovaná Auta 3. Je to sice film pro děti, ale nesmírně krásně propracovaný co do grafiky, zvuku, charakterů a příběhu, protože i v něm se skrývá překvapivá pointa a morální ponaučení. To si z něj děti nevezmou, ale vás to díky němu bude bavit.
Druhý milý objev, který potěší, zabaví, vykouzlí široký úsměv na tváři, ale asi nenechá hlubokou brázdu je Raoul Taburin (zde). Komedie o opraváři kol, který neumí jezdit na kole. A má z toho trauma, které se táhne celým životem, až do doby, než potká člověka, který mu je v něčem blízký. Film se celý odehrává na malebném francouzské vesnici je krásný i vizuálně. Možná až stylizovaný - rozmarné léto, krásné uličky, krásné děti, ženy, nádherná příroda vůkol... a kola. Kolo si ve filmu žije svým životem. Jako cyklista jsem byl dojatý. Otevřete si dobré francouzské víno, vlezte pod deku a uvidíte, jak vás to prosluní a zahřeje. A pak to zapomenete. Film rozhodně nepatří k těm, které byste pak v srdci nosili zbytek života, i tak jej ale musím doporučit. Nadchne a odejde jako ta láhev, kterou vypijte.
Žádné komentáře:
Okomentovat