Nemakám - nemám kam

Přátelé, omlouvám se, ale v poslední době bylo na tento blog těžké vypotit cokoli, co má hlavu a patu. Možná se ptáte proč. Z větší části za tím stojí práce. Ne, bohužel, neřídím banku a neberu 250 měsíčně, ale dá se říct, bohudík, že aspoň nějaká práce je. A vlastně i baví. Ne že bych byl 100% času v takzvaném flow, ale vlastně...nikdy jsem neměl víc peněz na hraní a tak zajímavá témata, která by mne večer sežvýkaného vyplivla. Ani nemohu říct, že bych vzsedaval s kamarády po barech (to jsem ale nedělal ani před moderní nemocí).

Na psaní přitom doba poskytla více než dost krásných témat, do kterých by si šlo povýšeně kopnout, viď, Donalde, Mikuláši, Václave, ale to glosování mi právě teď nějak nepřináší ten správný požitek. Ani naivní zápal pro krásné věci typu záchrana javoru na nábřeží nebyla.

A doporučení krásného? Ano, rozepsal jsem snad 10 článků, ale viz. výše, nic jem nedokončil.

Inu, jednoho dne v téhle kavárně možná zase otevřu okenice, vymetu pavouky a zahřeju presovač, ale je otázka, jestli sem někdo ještě někde na hořký černý šálek, občas obohacený pěnou dní, zavítá. 

Možná to tu na dobro zavřu a začnu se natáčet na YouTube, jak celý den pracuji, získám miliony shlédnutí a odběratelů svého kanálu, a stanu se tak konečně milionářem, nejlépe lirovým (míněno italská lira).