Eutanazie

O eutanazii ma cenu se bavit a vecne diskutovat, ale v soucasnem stavu a systemu zdravotnictvi NENI mozne uvazovat o jejim zavedeni - proboha!

V Citibank

Dnes jsem byl prijemne prekvapen. Ze Citibank se lze pripojit na Blogger... a neprijemne NEprekvapen, protoze nemame ceskou klavesnici. Z nejakeho duvodu je vsak rozhrani Bloggera, stejne jako Google, nemecky.

Pod linkem si muzete precist rozhovor s iranskym diplomatem. Jsou toto skutecne slova diplomata zeme jmenem Iran s hlavnim mestem Teheranem? A prekrucuje tenhle clovek kazde slovo nebo zni tak rozumne, protoze nam nase media celou dobu lzou? Neuveritelne...

V nekterych mestech CR si mohou lide sami pojmenovat ulice, pise Miroslav Macek. Napadaji mne ruzna jmena. Co treba radeji ulice Studentek? :-)

Moje buddy

Neuvěřitelné, moje vídeňská buddy, Evy, napsala svůj úvodní dopis perfektní češtinou. Cítil jsem se "takhle" malý a zároveň mne to nesmírně potěšilo, ačkoli naučit se lépe německy bude zase o něco těžší :-)

Nějak se zdá, že léto definitivně končí. Chýlí se také ke konci moje dny v Citibank, a tak bych měl z toho všeho až mrzutý pocit. Všichni ale víme, že v září přichází ještě mnoho tropických letních dnů pod slunečníkem, krásných odpolední a vychlazených nápojů.

Náš zákazník, náš... pán?

I to snad není možné. Dnes jsem dostal v obchodě vyhubováno za to, že jsem o jejich službách napsal na internetu to, co si myslím. Bylo mi doporučeno, abych do daného obchodu již nechodil. Proč by ne? Už tam půjdu jen jednou... vyzvednout si svou věc a udělat humbuk.

Nejkrásnější filmy...

...jsou takové, po nichž si nic nemyslíte a do usnutí už nemáte ani co říkat.

Soukromé metro?

Praha si chce nechat outsourcovat metro. Naštěstí si nenajme trať nikde v Číně, ale nechá tak postavit trasu D z Pankráce na Nové Dvory.

Zdá se to jako skvělý nápad, a tak se asi nelze právem nedivit, že se to nedělá už dávno a častěji. Není to totiž tak jednobarevné. To, že linku bude provozovat soukromník znamená, že mezi cenu lístku a jeho náklady (jedná se, tuším, dokonce o záporné číslo) se musí ještě vejít zisk soukromníka. A protože metro jakožto investiční celek není nikterak levné, bude marže sakra velká. Protože se jedná o státem zaštítěný (a nakonec i ze 100% financovaný) projekt, soukromý investor možná nepřinese obvyklou výhodu v plné míře - ekonomické hospodaření - ale rychle se naučí hospodařit "ve velkém" - metro přece nesmí krachnout, a tak ještě přidáme.

Celá akce jistě nevyjde levněji, než kdybychom si dané peníze jako stát půjčili a metro postavili sami. Nicméně je to jedna MOŽNOST financování takového projektu. Jejím nákladem je zisk soukormého mezičlánku, jejím výnosem je, že metro bude teď a tady - pouze jinak financované.

Slyšel (četl) jsem ovšem rovněž, že na stavbu dvou tras najednou nechybí ani tolik finanční prostředky jako spíš kvalitní stavební kapacity. Pro připomenutí: ty nekvalitní postaví rychle a levně ale rovněž také opět nekvalitně. Viz. třeba některé nové rok staré vozovky ve srovnání s Německem...

Paul McCartney: Memory Almost Full (2007)

Velmi svěžě, chytře a jednoduše je pojatá nová deska Paula McCartneyho. Přitom má mnohé společné třeba s Band on the Run, stačí se jen zaposlouchat. Umělec si na nic nehraje, nic nového nevymýšlí a právě tato poloha mu sedne.

Už první písnička, která člověka okamžitě chytne, výborně naladí - a to se později ukáže jako jedna z těch méně hodnotných. Album střídá jednoduchou muziku, progresivnější melodické motivy a je protkané jednoduchými, leč milými texty.

Nečekejme nějaké hutné rockové textury. Často jsou slyšet jen dva nebo tři nástroje a zpěv, ale právě v tom elektronicky nezkresleném a jednoduchém hraní je síla. Jednotlivé krátké písničky, jedna klavírní, jedna kytarová, jedna více zpěvná, ač nespojené žádným motivem, se do sebe vlévají a přelévají se jako za časů Abbey Road nebo The Beatles alba a najednou jste na konci. Víc se toho říct nedá...

Ačkoli nejsem žádný broukař (možná naopak), musím v kontextu doby udělit 4 až 5 z celkových 5. Nedoporučuji posluchačům tvrdšího nebo složitejšího rocku jinak než jako odlehčení :-)

Bikemarket.cz

Musím pochválit e-shop Bikemarket pana Víta Benýra. Vidlici, kterou jsem si objednal a měla dorazit do 4 dnů, jsem neviděl ani po 3 nedělích a veškerá komunikace, která z e-shopu vycházela byla hezká písnička v mobilním telefonu. Zatím se pan Benýr, který nemá nic na práci, proháněl na krátké trati Dobříšského Krakatitu...

Jen tak dále.

Čuněk

Tak Čuněk byl zproštěn obžaloby s tím, že svědectví sekretářky bylo nevěrohodné. Ale já vám povím, co bylo nevěrohodné: To jak se ten bastard pořád jinak vykrucoval, nebyl schopný ani říct, já to nevzal AP.

Docela si dikážu tohohle týpka, ze kterého se stal pan někdo, jak opojen vlastní starostovskou mocí domněle chráněn zdmi svého úředního hradu pronáší ješitně k domněle loajální a malé sekretářce: "Takhle vypadá půl mega..."

Paroubek a Gross nejsou pryč. Jejich odkaz zřejmě žije v každém z nás.

Dobříšský Krakatit

82,5km a 2100 metrů převýšení, terén poměrně drsný. Co se mohlo pos**t, se také pos**lo. Hned na začátku defekt, a pak už to (psychologicky) moc nejelo. Zase jsem ale poprvé jel, jak se říká, "na pohodu", na občerstvovačkách si dával jídlo a pití jako opravdový čuník a nehnal se nijak dravě kupředu. Nevím proč mne ale v poslední třetině pekelně bolela záda a levá ruka...

Hůře dopadl Martin, který měl defekt neopravitelného rázu asi 5 km po mně a musel tedy skončit.

Myslím, že na podobný závod nemám. Můj tachometr nepočítal ani defekty, ani občerstvovačky, nicméně čas by nebyl o nic lepší než oficiální měřený. Asi o pouhých 20 minut, čímž bych se posunul z 95. místa na 84. :-)

Organizace byla perfektní, pivo dobré, jen gulášek byl třeba na Houštce lepší. Pozitivně hodnotím i fakt, že lidé se těžkého závodu báli, a tak dlouhou trať jelo pouze 200 lidí.

20 fotek ode mne ve Flickr Explore!!!

Flickr asi zažívá nějaké těžké chvíle... Vždy to bývalo 14 a nejednou 20. Asi strategické lákání, protože mi má brzy vypršet placený Pro Account :-)

Voda 2007

Vzpomínáte? Plavete po široké hladině, podél vás čluny vašich druhů, v ruce zbraň, kolem neproniknutelný prales, déšť před vámi nad vámi pod vámi, déšť nekonečně bubnuje o pláštěnku helmu hladinu, všechny smysly ve střehu, odkud jen přijde první nebezpečí. Plujete jako spráskaní psi nazdařbůh dál, abyste narazili na místo, kde je konec, jakýkoli konec, jen tam být. V uších vám zní This is the end, beautiful end my friend. Is it Vietnam?

Kdepak. Je to letošní Ohře, počasí se trochu nepovedlo, a tak poslední den připomínal spíše jízdu zpráskaných psů. Seděl jsem poprvé na řece a poprvé jako kormidelník a nutno podotknout, že ovládat plastovou loďklu pro dva není těžší než zaparkovat tátovu limuzínu do řady.

Romantická plavba probíhala z Lokte úzkým skalnatým údolím do Karlových Varů a směrem k finálnímu Klášterci nad Ohří se koryto postupně rozšiřovalo. Nebylo mnoho vody , a tak bylo potřeba často manévrovat mezi kameny. Nebezpečných přejezdů jezů a prahů minimum, ideální pro beginner level.

Levné jídlo, průměrně levné pivo, a konečně domácí borůvkové kynuté knedlíky s čerstvými borůvkami...!

A je to tady!

A je to tady. Stalo se přesně to, čeho jsem se před rokem obával (klikněte zde).

ODS, která byla tehdy mou ODS, mne zklamala ve všech bodech. Nepřistoupí sice přímo na Paroubka, ale na Pohanku a Melčáka, kteří jsou však ta samá ČSSD. Navíc nejspíš bude muset ustoupit také všem ostatním. ODS neudržela mnoho ze svého programu (stačí porovnat dva programové papíry - 2006 a 2007). Přitom by měla mít na paměti, že reforma měla ekonomicky smysl tak, jak byla navrhována v Modré šanci. Proklatě bolestivá, ale proklatě funkční. To nebylo možné po volbách 2006 prosadit, a tak měla jít ODS od válu a nebo trvat na svém tak dlouho, až by reformu prosadila. Místo toho nastoupil obávaný bahnitý kompromis, který zadělává na dalších 8 let štědré dluhové vlády Sociální demokracie + KSČM.

Takové polovičaté počínání navíc škodí i samotné ODS, která se z bahna nemůže dostat, noří se hlouběji - ona i jednotlivci ztrácí morální kredit. Je čas se zamyslet...

Dream Theater: Systematic Chaos (2007)

Dlouho jsem se neodvažoval vynést svůj nevýznamný verdikt nad touto novinkou, abych se nespálil. Je totiž těžké soudit Dream Theater. Kapela po posledním albu Octavarium (recenze zde) jednoznačně potvrdila ústup z pozice inovátora progresivního metalu, a tak se na novince opět dočkávámě ležaté osmičky, opakování. Poslechnete-li si skladbu Repetance, uvidíte, že ani DT se tomuto nařčení nebrání.

Především odpadá označení "metal" a tudíž postrádá smysl také označení "progresivní". To nic nemění na instrumentálních kvalitách alba. Pokud máte rádi dobrý tvrdý rock s dramatickými (až teatrálními) přechody podbarvený hrou a sóly kláves, přijdete si opět na své. Podobně jako Wish You Were Here od Pink Floyd uzavírá i otevírá album jedna skladba, v níž nalézáme opakující motiv, a která na začátku graduje a ke konci opadá. Je také nejsvětlejším momentem celé desky. Hřišťátko jí ohraničené vyplňují více či méně zdařilé skladby, které jsou však vždy zvukově a instrumentálně brilantní. Nutno podotknout, že těžiště leží právě v pomalejších instrumentálních částech. Nalezneme zde mnoho motivů z dřívějších alb v podobě zvuků i vět - typickou hutnou melodickou houpačku s mohutným chorálem, téměř nu-metalové drama s křiklavým zpěvem, i stupňované klávesovo-klavírní pohupování, hutné a technicky skomplikované bubny... a "Hello, mirror, so glad to see you my friend".

V textech se DT opět nevyhnuli jistému civilizačnímu moralizování, které je pro ně typické už z dřívějška, tedy ani zde nečekejte nával nových emocí.

Odmyslím-li fakt, že od Dream Theater jsme se svého času dočkali větší porce novosti, je současná deska velice poslouchatelná. Jistou antimetalovou unylostí se možná dokonce přibližuje širším vrstvám posluchačstva, ačkoli lehce postrádá emoce nejen vinou precizní hudební výstavby. Na druhou stranu nenacházím příliš mnoho slepých míst a proto hodnotím 3 z 5.