Cornell se posluchači spojí asi spíše s legendami jako Soundgarden nebo Audioslave. Je však činný i sólově - po naivním až náladovém sólovém albu Euphoria Morning (1999), které jakoby kontrastovalo s horkokrevnou tvorbou uvedených Soundgarden, jsem čekal od novinky podobné vyznění.
Muzikálně jednoduché písničky zní téměř jako jakési "šansóny", obálka se tváří podobně minimalisticky. Cornell má to, co tvoří, formálně pevněji v ruce - podobně jako Audioslave oproti Soundgarden. Přesto se ale nelze ubránit dojmu, že Euphoria Morning bylo svou naivní neučesaností a zhrzeností jaksi sympatičtější. Na novince bych uvítal více takových pokusů o melodii a expresivní texty, ty jsou sice poměrně tvořivé a nevázané, nicméně dojem je chladnější - snad dokreslený právě silnou instrumentální nevýrazností.
Nedovolil bych si ale rovněž nevyzvednout pár hezkých momentů. Je to především velmi svérázná předělávka Jacksonovy písničky Billy Jean, titulní píseň z Casino Royal You know my name a další jako No such thing a Killing Byrds. Celkově je však těžké udržet u alba pozornost po celé jeho trvání.
Novinka je určitě spíše okrajová záležitost, kterou lze doporučit sběratelům, nikoli impulsivním posluchačům hudby. Osobně hodnotím 2 z 5.
Žádné komentáře:
Okomentovat