Jsem to zvláštně zkostnatělý. Normálně člověk potkává nové lidi a zároveň má ty "staré dobré". Když pak rázem přijde o všechny staré dobré a má jen ty nové na potkávání, je to divný pocit. Jakýsi chybějící článek k úplné spokojenosti. A taky věc toho, jak rychle člověk dokáže částečně navázat na svoje oblíbené aktivity.
Vídeňská rána zalitá sluncem jsou ale velmi krásná, zvláště s vykalenou hlavou.
Žádné komentáře:
Okomentovat