Madredeus

Ležím tu s nemocí v posteli, nikterak milá kamarádka, a venku zatím ubíhají slunené dny. Nejkrásnější by bylo být někde na jihu u moře. Inu, vzpomněl jsem si na cestu do Portugalska a od té byl už jen kousek k Wendersovu filmu Lisabonský příběh. A od toho k nesplněnému snu obstarat si Madredeus, kapelu, která hraje takové zvláštní fado, a která dává celému příběhu druhou nebo možná jedinou páteř.

Pro neznalé, fado je takový portugalský blues. Ale spíše blues v duchu textů písní, které se zabvají samotou, odloučením a cestami, formálně fado sahá od melancholických kytarovek až po dojemné vokální písně. Fado je tradiční styl, který nemohl než nevzejít z námořní tradice Portugalska, kdy lidé vyplouvali na moře a cesty a jiní zůstávali osamělí.

Madredeus do toho míchá (údajně) velkou dávku lidového stylu, ale já tam slyším i dost vlastní progresivní styl, kdy se často souhra hlasu vokalistky Teresy Salgueiro a hudebního podkreslení formálně zcela odtrhuje od klasické písně a ubírá se do končin snových. Je to asi právě Teresa Salgueiro, která dává (dívala) hudbě charakteristickou nálepku a do jisté míry také formaci tvář.

Pokud chcete začít víc od klasického fada s jižním nádechem a sebe samotné si představit kdesi v lisabonském smrákání, kdy se lísteček vedrem ani nehne, ale z večera už příchází chládek, zkuste desku Faluas do Tejo - na ukázku koukněte třeba zde. Nebo prostě koukněte na povedenou domovskou stránku zde.

Pussy Riot v kostele

Protože se to v Rusku obden přetřásá v tisku, rozhodl jsem si najít videa. Ačkoli doteď jsem byl ve sporu zcela na straně Pussy Riot, videa mi pomohla si názor přetvořit.

Putina rád nemám, jakkoli je podle mne předobrazem celého Ruska (jeho dokonalým zosobněním), a možná za něj můžeme být my, malé státečky ve středu Evropy, docela rádi. Taky nejsem přívržencem žádné církve, ale myslím si, že dokud mi v zájmu mnou nepochopeného vyššího principu církev nesahá na mé svobody, zaslouží ona i její přívrženci plný respekt. To, co Pussy Riot dělají, mi ale nepřijde vůbec jako správná forma protestu, neboť je zcela nekorektní k církvi a věřícím, kteří členům kapely nic neprovedli. Kdyby to samé dělal každý, tak kostely můžou zavřít.

Problém Pussy Riot tedy netkví v tom, jestli jejich protest je nebo není ilegální. Problém tkví v tom, že jim OOO Putincracy zřejmě dá nezaslouženě velký trest, bez ohledu na jejich životní situaci a bez ohledu na míru "zločinnosti" jejich skutku. Trest, který bude skrze zkažené životy jejich dětí, nejspíš drsně výchovný. Vztyčený prst, který případným následovatelům říká jasně "nezahrávejte si".

Takže manažerské shrnutí: Pussy Riot se dopustily přestupku proti církvi (jako kterémukoli jinému demokraticky působícímu subjektu), a který si zaslouží být spravdlivě potrestán, ale nebylo by rozhodně dobré, aby byl trestán jako politický trestný čin a bez přihlédnutí k okolnostem. Což v Rusku nejspíš nelze čekat. A tady je ten háček. A nebo taky ne. Pussy Riot jsou malá rybka, a možná bude pro Putinokracii výhodnější nejdřív řinčet okovy, a pak ji nechat velkoryse plavat. Dobré PR...

Ještě dodatek: Nedovoluji si tedy soudit, zda by si více zasloužily vyváznout s podmínkou (nejsem právník ani soudce), ale z estetického pohledu soudit mohu: Přijde mi to jako navoněný nevkusný Hello Kitty pseudo-punk založený čistě na guerillovém způsobu prezentace :-)

Moscow Trolleybus lane

Hledáte dobrý název pro mladou semišpunkovou nebo progmelancholickou kapelu? Za malý poplatek odprodám "Moscow Trolleybus Lane". Přijeďte do Moskvy a uvidíte, že to je dobrý název.

ad Macbooky

Consumer voice...

S tím se i dost divím některým názorům - např. HN tvrdí, že MacBook Air nemá co nabídnout oproti jiným ultrabookům nebo že novinka MacBook Pro je drahá. U Maců jde o uživatelskou zkušenost, což je úplně ta základní a nejpodstatnější skutečnost, za kterou se platí. Nemá cenu srovnávat papírově lepší Asus s Macem a tvrdit, že Mac je horší kvůli ceně a papírově horším parametrům. Většina windowsových notebooků je postavena tak, aby zařízení z pestrobarevných komponent drželo v šasi pohromadě a třeba v autobusu se vám nevysypalo ven, a aby jakž takž pohromadě fungovalo, a aby se tahle krabička zvaná "počítač" dala prodat na trhu. Nic víc. Nikdo evidentně necílí na to, aby to fungovalo DOBŘE nebo uživateli přineslo užitek nebo alespoň pocit užitku. Dám oblíbený příklad z automobilové branže: Je to jako srovnávat nadupaný supersportovní Nissan s Porsche. Proč myslíte, že si 99% řidičů vybere Porsche? (Protože Porsche je od základu specialista na sportovní náčiní, dělá ho s láskou a dobře, a jeho cílem není někoho překonávat, ale dávat uživateli pocit, že vlastnit Porsche je absolutně báječné, pokud zrovna nepotřebuje přepravovat gauč na chalupu). Jak by asi vypadalo Porsche, kdyby někdo vzal ty nejlepší komponenty, postavil co nejsilnější motor a smontoval to dohromady v maximálně supersportovním šasi? Byl by z něj "supersportovní Nissan". Díky, ale já bych raději levnější Porsche.

Proto na tento článek v HN palec dolů. Příznivcem iVěcí nejsem, ale v jednom z hlavních českých periodik bych tak od reality odtržené názory nečekal.

Když budu mít samé jedničky...

...a nebudu zlobit, rodiče mi možná koupít nový MacBook Pro s recínovým displejem. Nářez největší.

Divné

Divné, už zase jsem si musel oficiálně koupit album na iTunes a pak si stáhnout i nějaký normálně použitelný formát ilegálně. Proč prostě nemůžu jít na internet a koupit si nechráněnou mp3 oficiálně?

iTunes formát je totiž značně nepraktický. Umí ho zase jenom iZařízení, která jsou drahá a málo kompatibilní. V autě na mp3 rádiu je nepřehraju. Na pracovním počítači taky ne. V tátově Audi Infosystému taky ne.

Všechny teorie hudebních vydavatelství a svazů autorů o tom, že dávat na internet mp3 ke stažení za peníze napomáhá pirátství, padají, když si můžete třemi kliknutími bez přihlašování stáhnout jakoukoli mp3 ilegálně během pár sekund zadarmo. Možná kdyby tu byla levná alternativa (třeba 110 korun za staré řadové album) a nějakých 250 za best of nebo novější desky, tak jsem ochoten platit. Hromadit cd v knihovně je totiž hezké, ale když nemáte místo... :-(

Psal jsem to tu asi před čtyřmi roky podobně a je zvláštní, že od té doby se nic nezměnilo.

Vůně dálek

Znáte to? Ta zvláštní vůně dalekých cest za volantem. Dálniční odpočívadla, espresso shot, trucky, neznámé značky čerpacích stanic, rodinné kombíky naložené až po střechu, černé limuzíny střední třídy a byznysmeni v oblecích, turisti z autobusu, co se valí čůrat. Hukot rychle kolem jedoucích pneumatik. Vůně benzínu. Mosty, nájezdy a zase mosty. Tečky přibývající na skle. Ostré sluníčko opřené do palubní desky. Prskání motorek. Monotón motoru. Pruhy dálnice ubíhající v zrcátku, xenony auta ve zpětném zrcátku. Kolem hory, domy, skály, krávy. Další kafe. Přeplněné odpadkové koše na parkovišti. Teplá sodovka z ocucané lahve. Čelní sklo polepené dálničními známkami. A zase mosty. Vzadu zůstávající trucky. Jeden za druhým. Tir. Jako vláček. Líný pohled do zpětného zrcátka, blinkr, pomalý předjížděcí manévr. Večer klouzání světel lamp po palubní desce, odrazy ve skle, lesy koncových světel, modré třepotavé xenony ve zpětném zrcátku. A pak zaparkovat a poslouchat, jak se s hlasitým cvakáním motor pomalu vzpamatovává a ochlazuje...

Poetika svého druhu. Praktikovaná příliš často a z donucení leze nanervy, jindy zase člověku chybí.

Marsyas

Dlouho jsem tuhle českou kapelu přehlížel. V rámci poznávání světa jsem se ale odhodlal k poslechu jejich nejznámějšího alba Marsyas z roku 1978.

• První dojem: Tihle týpci by měli vrátit nahrávací licenci - vykrádají Crosby, Stills, Nash & Young, jenom ženský hlas nepatří Youngovi, ale opravdu ženě.


• Druhý dojem: Hej, ale vykrádají je fakt dobře!


• Třetí dojem: Hele, oni vlastně spíš vykrádají starší Yes...

Takže nezbývá, než vzít takhle dobrou hudbu na milost. Velmi velmi doporučuji - přinejmenším všem, co mají rádi fúzi rocku a country říznutou folkem (ať už je to cokoli). Nebo ve zkratce  všem co rádi CSNY :-)

Zkuste přivonět

Zkuste přivonět ke skříňce, když otevřete nové balení čaje Earl Grey. Není to dojemné?

Zkuste se nestydět, když v žebradle vezete čerstvou kávu z bebelu v metru. Nestydíte se? Nazí? Dívají se! Cítí to!

Fajn zastrčené místo

Tak je skoro léto. Tak je to skoro 2 roky, co jsem zakoupil tohle zastrčené místo v Podolí, kde teď sedím a klepu do klávesnice. Je téměř ideální. Je tu kávy, co hrdlo ráčí, mají tu dobré víno, jezdí tu lodě, létají zepelíny a jezdí ti kabriolety a ráno se odtud chodí oázou klidu - přes Vyšehrad, po dlouhých schodech, které mi z nějakého důvodu připomínají dětství. Je jedno kam jdete. Po pár krocích jsou pryč auta, tramvaje a vlaky a nad hlavou šumí listí v ranním vánku. Když odbočíte, narazíte na starý taneční altán. A ještě kousek dál na ženu, která se koupe v hradbách města. A pak vám přes cestu přeběhne had. Schová se do klenby mostu. Sledujete ho. Dáte si kávu na rohu. Spící staré domy.

Myšlenky z OPOdál 2

Stál jsem ve stínu stromu a věděl jsem, že nad stromem ubíhá obloha. Chvíli slunečno, chvíli zataženo. Opíral jsem se  o klacek. Byl den. Někdo uklidil celou louku u řeky, po včerejších ohňostrojích ani stopy. Vedle stála opice. Nabídl jsem jí klacek, že se nepotřebuji opírat.  Odmítla s díky, že je tak unavená - co by s klackem dělala? Zeptal jsem se, co se včera dělo, a kam se všichni poděli. Opice poodběhla. Po cestě lemované růžemi projela vrzavá koloběžka. Bylo na ní napsáno nelepte se mi na kufr, vaše vozidlo bude taky jednou staré.