Yangon

Do Yangonu, tohoto mesta s vonnegutovskym nazvem, jsem dorazil jiz za tmy. Decentni letiste na urovni, decentni taxik, slusny asfalt skoro az do hotelu.

Druhy den jsem ale utrpel kulturni sok - zvlastne pomalovani lide, co porad chrli cervene flusance a ziraji na vas. Vsude spina, neporadek a totalni chudoba (oproti Phnom Penhu horsi). Popisky vcetne cisel jen v mistnich klikyhacich.

A nakonec jsem si Yangonpres vsechno zamiloval a stravil tu pekne dva dny.

Mistni jsou opravdu extremne chudi, ale neuveritelne mili. Tezko vystihnout nekolika malo preciznimi slovy. Je to jakasi smes  jednoduche uprimnosti, zivotniho optimismu a pohostinnosti. A to i prestoze se s nimi zivot nemazlil. Z kazde rozmluvy mate radost.

Odpadky se opravdu odhazuji na ulici - prakticky neexistuje odpadove hospodarstvi.

Zjistite, ze plivani "krve" je ve skutecnosti plivani jakesi zvykaci smesi (obdoba tabaku), ktera barvi zuby. Mistni muzi nosi Longhi - sukne. A vsichni pouzivaji nazloutly make up, ktery si v obrazcich nanaseji na tvare. Ale i pres tento sokujici zjev, ziji sporadanym mestskym zivotem.

Mesto jsem za dva dny prosel krizem krazem a mohl bych chodit a nasavat dal.

V barvitych ulicich, ktere maji kouzlo omselosti. Chozeni zadnimi ulicemi jsem se nenabazil - domy maji balkony, ktere jsou organicky neuklizenou prehlidkou barev zivota a vytvari jakysi magicky vzornik. Jeste o trochu kouzelnejsi jsou ulice s kolonialnimi domy, kde se pridava zasla slava a nostalgie. Pokud pak kouknete dolu, zadni ulice lemuji kramky, stanky a cajovnicky - decentnejsi nez na bulvarech, aby uzkou ulici projela auta.

Bulvary pak prekypuji zivotem a cvrkotem. Zajimavy fakt je, ze jeden z generalu zakazal v Yangonu motorky. Je tu tudiz poklidnejsi vzduch nez jinde v Asii. Pominete-li vyvolavani nahanecu mestskych autobusu a chropteni vypraskanych dieselu.

Obchudky vypadaji casto jako dada kolaze - nejkrasnejsimi skrumazemi vseho mozneho jsou asi zelezarstvi.

Ryksove lezi v kreslech svych vozitek jak z predminuleho stoleti a rozjimaji o zivote - pokud zrovna o zivot neslapou se zakaznikem.

Centrum mesta pak zdobi rozpadajici se kolonialni palace - je videt, ze mesto bylo kdysi staveno s pompou. Dnes palace pusobi napul nevyuzite, bez oken - nekdy jakoby az vystupovaly z jakehosi oparu neurcitosti. Jejich dlouhe prazdne steny pak lemuji plastove zidle a stanky s obcerstvenim. Slon a komar. Ve vozovce deti hraji fotbal s proutenym micem.

Vse, co je nove a vystavni, je komunismus. Unylost, komedialni monumentalnost, malokdy vsak zajimave.

Prvni den jsem vyrazil okruznim vlakem - fascinujici zazitek. Vlak jede krokem. Z maleho okynka skoro dobytcich vagonu videte pouze blizke nastupiste a hory odpadku. Policista vam jako turistum vytvori provazkem oddelena mista. Teprve kdyz se vlak mezi ryzovymi policky vyprazdni, muzete mezi mistni.

Vystoupili jsme na mistnim trhu, ktery se kona vedle koleji a primo na kolejich. Kdyz projizdi vlak, stanky se docasne stahnou.

Neco tak velkeho, smradlaveho a vonaveho jsem jeste nevidel.

Mistni kostel Neposkvrneneho poceti (zkracene "Mary") ma magickou atmosferu. Zvenku cihlova katedrala je uvnitr oblozena kontrastnimi kachlicky. Otevrenymi okny dovnitr letaji ptaci a zvenku jsou slyset zvuky zahrady a zpev. Prijemne misto k posezeni.

Dycha tu nostalgie - materialne dobre se tu meli nejspis naposledy pred druhou svetovou valkou.

Jedno rano jsem na doporuceni polske cestovatelky vyrazil na nabrezi, kde mistni mezi patou a sedmou (za usvitu) cvici, behaji apod. Uzasny zazitek - par mistnich poradalo jakysi Restaurant day - bylo mile posedet, ochutnat, popovidat a vychutnat atmosferu.

Obecne jsem si vychutnal posezeni v mistnich cajovnach. Vedle slepic, hromad odpadku, s mistnimi. Mistni knez se mne snazil obratit na krestanskou viru. Nechal jsem si na ulici opravit boty. Je jedno, jestli rozumi anglicky - vzdy se snazi pomoci. Pokud rozumi, radi se o vas leccos dozvi. Budte pripraveni i na otazku: "Co si o nas myslite?"

Schwedagon Paya je monumentalni zlata pagoda na kopci nad mestem. Duchovni centrum Myanmaru. Sem jsem pro zmenu vyrazil na zapad slunce a stravil tu poklidne 2 hodiny - mistni berou duchovno vazne a je to tu citit. Buddhismus neni rigorozni, ani prisny - mozna proto tu panuje uvolnena atmosfera. Primo u pagody najdete cedule free wi-fi a ATM - tedy vse, co potrebujete :)

Prijemny byl i odpocinek v parku u jezera kousek od pagody. Ve vsi bide kolem se mistni parky udrzuji az prehnane. Nad melkym jezerem vedou lavky od ostruvku k ostruvku, kde jsou male zahrady.

Yangon neni drahy. Ubytovani sice stalo 10 dolaru s vybornou snidani (Motherland Inn 2, dorm) a nejednalo se zrovna o hitparadu stylu a cistoty, ale personal byl mily a napomocny. Jidlo na ulici pak stoji pod 20 korun, v restauraci od 40 do 60 korun. Taxik skrze mesto stoji jako listek na MHD ve Vidni. Trochu drazsi jsou pamatky s turistickou prirazkou, porad se ale jedna o prkotinu vzhledem k tomu, ze nektere z nich jsou svetove unikaty.

Internetove pripojeni se nabizi, ale v daleko mensi mire nez jinde v Asii - wifi neni caste a nebo moc nefunguje.

A turismus? Jako turista mate sem tam zvlastni status - to vyvolava divne pocity. Ale jinak tu turistu oproti ocekavani mnoho neni.

Yangon mne zaujal. Prestal jsem v nejlepsim po dvou dnech a vyrazil vlakem o seste anni do Baga.