Prvni dojem z Mandalay? Prijizdite vlakem skrze pole chatrci, ktere zacinaji spise vypadat jako slumy a skrze hory (bez prehaneni HORY) odpadku - tohle je trashland.
Mandalay je jinak zvlastne kontrovezni mesto. Pusobi komercneji nez Yangon, ale podstatne vice vesnicky. Marne jsem hledal historicke jadro. Vse je ve stylu osmdesatych let v zapadni Evrope a devadesatych u nas.
Z velke casti chybi chodniky - misto nich vedou jakesi otevrene kanaly. Ty jsou v tesnejsi ulicni zastavbe kryte betonovymi deskami, z nichz sem tam jedna chybi nebo se hybe a to je pry mistnim sporem osvetleni zivotu nebezpecne. Leckde chybi i asfalt ve vedlejsich ulicich.
Krizovatky bez semaforu se prejizdi tak, ze se vsechna auta a motorky sjedou, a pak se troubi tak dlouho, dokud se neprojede.
Oproti Yangonu pusobi jinak prave i pritomnost motorek (v Yangonu jsou zakazane). Misto mhd tu jezdi pick-upy a mototaxi, jejichz ridici jsou obtiznejsi nez komari z mistnich kanalu a kanalku.
V zasade dulezite pagody a Mandalay Hill jsou na severovychodnim cipu pevnosti, fancy hotely a restaurace na jihovychode a zitelne centrum na jihozapade.
Samotna pevnost je pak obrovsky ctverec obklopeny vodou. Obejit jednu stranu trva asi pul hodiny - napoprve prijemne, pak uz jen zdlouhave. Mohutne hradby skryvaji odporne vojenske ubytovny a neudrzovanou zelen. Uprostred je pak Kralovsky palac. Vizualne zvenci zajimave (napadne podobne Hue). Uvnitr ale stejne prazdna kulisa, ktera by zaslouzila jimavejsi vypln. Navic jsou vsude zelene mozky s puskami, napisy zakazana zona, zde se smi chodit, zde fotit...a zde uz ne. Divny pocit.
Vylezt na Mandalay Hill je otazka pulhodiny, pokud jste svizni. Neni-li smog a prach (hahaha) nabidne hezky vyhled. Pokud je smog a prach (ou jee), uvidite vse skrz mhu (booo). Leze se bosky po nektere z krytych upravenych cest, ktere jsou obklopeny vyhlednami a obcerstvenim. Po ceste jsou zlate pa-go-dy!
Zjistite taky s udivem, ze vegetace ve meste a okoli pusobi vice stredoevropsky nez tropicky (ano - uz pri prujezdu nadrazi na predmesti jsem si rikal, ze je to jak v Rakousko Uhersku).
Jizne polozeny klaster Shwe In Bin a pagodu Maha Muni jsem objevoval na motorce po ceste do Amarpury. Klaster na brehu ramena reky ma krasnou atmosferu - obzvlaste po ranu s mavanim kridel holubu v nesmelem slunicku. Znamena to ale take nutnost chodit bosky v jejich produkci... Pagoda skryva ukoristene khmerske sochy z Angkoru a starodavnou sochu Budhy, na kterou se stoji fronty. Misto ma vyjimecnou atmosferu, diky mistnim, kteri sem putuji za duchovnem.
Opravdu krasny je prastary rezbami bohate zdobeny dreveny klaster Shwenandaw Kyaung, preneseny za hradby z kralovskeho palace. Videl jsem jej jen zvenku, bohuzel byl zavreny.
Potkal jsem zde dva mlade mnichy, kteri studuji 4 mesice jazyk pali a anglictinu. Bez nadsazky prijemna spolecnost. Jen jsem si misty nebyl jisty, zda mluvi anglicky nebo pali. Ale prijemne stravena prochazka v jejich spolecnosti skrze dalsi pagodu se stovkami minipagod s budhistickymi texty prave v pali.
Gastronomicka scena neni zadnou hitparadou, ale to nevadilo, nebot jsem stejne sledoval svou dietu - tj. zadne korenene experimenty (bohuzel). V zasade neudelate chybu, vezmete-li na milost plastove zidlicky a budete-li nasledovat Svate pismo (Lonely Planet).
To se vyplati i pro volbu hotelu - po delsim pomalem googlovani padla na Royal Guesthouse. Drazsi, za 12 USD na noc single, zase ale jistota pred odjezdem a na Myanmar prekvapive ciste a utulne, s pomalym wifi na pokoji. Zaroven organizuji sdilene taxi na velmi vzdalene letiste, coz vam usetri 6 dolaru, nevyuzijete-li Air Asia shuttle zdarma.
Hodne jini jsou i lide - podstatne mene pratelsti nez v Yangonu a obecne jizneji. Pusobi asijsky uzavrene. Narazite na vyjimky, ale spise pocitejte s tim, ze pratelsky rozhovor je v Mandalay jen predehra k prodeji.
Mesto tedy poslouzi spise jako prestupni stanice a zakladna pro objevovani prilehlych mest. Ja ale zklamany nebyl, nebot jsem na tuto skutecnost byl upozornen a tedy i pripraven.
Žádné komentáře:
Okomentovat