Nadpis vam uz asi napovi, jaky byl muj dojem z Baganu, myanmarske pamatky cislo 1. Jako "milovnik" pagod a sosek Budhy jsem svuj pocit prazdnoty jeste notne prohloubil. Ale pekne poporade.
Do Baganu (resp. Nyaung U - zakladny pro mene movite turisty) jsem dorazil ve 4 rano nocnim autobusem - streva a zaludek na vode. Na autobusove stanici, ktera byla jinde, nez slibovali, mi nabizeli predrazenou dopravu a hovorne, a tak jsem zatnul zuby a vyrazil neuspesne hledat hotel. V Baganu jich ale prekvapive mnoho neni - vyloucim-li ty drahe. Nastesti mne potkal riksa, ktery mi za 10 korun slibil pomoct najit levny hotel. A tak se zadarilo, ja mohl dospat a po snidani na kole vyrazit na chramova pole.
Mistni stavby jsou charakteristicke svou cervenou cihlovou barvou. Chramy jsou take podstatne starsi (nekdy az 12. st.) - a nejsou zlate. Interier vzdy skryva sochy Budhy.
Zajimava je robustni konstrukce pouzivajici goticky oblouk pro sve klenby. Zakladem jsou ale vzdy masivni steny - stavby tedy nicim nepripominaji vzdusne goticke katedraly. Naopak - pusobi tezkopadne.
Nektere chramy jsou opravdu impozantne velke.
Dekorativni jsou minimalne - zbytky misty naznacuji, ze dekorace nejspis opadala. A to mne vede k pojmu restaurace. Chramy a pagody jsou postupne obnovovany. Casto z hromady cihel postavi novy chram a daji na nej nalepku 13. stoleti.
Mezi chramy pak stoji nescetne cihlove pagody. Konstrukterum pri tom mnozstvi logicky dosly napady, a tak se motivy opakuji. Po chvilce to zacne nudit.
Co ale neomrzi, je pohled s vrchu. Podobne jako Angkor, i Bagan kdysi bylo mesto. Drevene civilni stavby ale zmizely a zustaly jen cihlove chramy osamele rozesete po planine. Dohromady pak vytvareji neuveritelnou kulisu. Je tedy prijemne si najit svou vyvyseninu nebo chram s terasou, vylezt nahoru a pozorovat. Zapad slunce (zvlaste se zlatavou rekou na pozadi) je impozantni, ale obvykle fotky necekejte - muj prilis kompaktni fotak toto zachytit neumoznuje.
Naleziste jsem projel na kole. Pokud projedete opravdu vsechny plane a vyznamne chramy, je to prijemne vydatna projizdka. Vetsina turistu ji vsak absolvuje na elektrickych skutrech, ktere jsou tu za pakatel k pujceni.
Kolem poledne je lepsi vyklidit scenu - slunce je palcive. A tak jsem v mistni restauraci "moon - be kind to animals" ve Starem Baganu postupnou dietou potlacil brisni revoluci.
Celkove jsou Bagan i Nyaung U mista opravdu hodne orientovana na turismus. Stale jeste ale maji co dohanet, srovnam-li Siem Reap.
Lide v Baganu jsou jini nez dosud v Myanmaru. Nevim, zda je zkazil turismus, kazdopadne vam venuji pozornost pouze tehdy, chteji-li z vas vytahnout penize. A mam pocit, ze i celkove jinak vyzaruji. Po prvotnim soku si tak opet vybudujete neduveru v pratelske gesto nebo osloveni.
Bagan je treba videt, jste-li v Barme. Moje srdcovka to ale nebyla - megalomanske shromazdiste chramu a pagod. Oslava kultu.
A tak mne stale napadalo: Proc tihle chudi srdecni lide tolik mrhaji casem a materialem na bezucelne hromadeni pozlatka? Proc chteji mit vic a vic pagod, kdyz nemaji vyuziti? Proc ve jmenu budhismu, ktery na zacatku pozlatkem opovrhoval a tvrdil, ze osviceni a moudrost nosime v sobe? Dobra - vim, ze to je jinak. Vim, ze v Evrope to bylo s kostely a krizky podobne - jen u nas vice slouzily k shromazdovani vericich.
A tak jsem vzhledem k vyse uvedenemu dal prednost brzkemu odjezdu a vyrazil dalsim skakavym vlakem do Mandalay.
Žádné komentáře:
Okomentovat