2014-03-14

Krizem krazem okolim Mandalay

V Mandalay jsem mel 3,5 dne. Vedel jsem, ze mesto je unavne, a tak jsem naplanoval tury po okoli.

Prvni den jsem si pronajal motorku (bez ridice) a podstoupil vyzvu proklickovat ven z Mandalay. Oproti Vietnamu je tu vic aut, ale vse se pohybuje poklidneji, mene drave, zato vic chaoticky. Zasada je tady jet velmi pomalu a netlacit na pilu - lide vas pusti.

Vyhnul jsem se expresni silnici na Sagaing a vyrazil do Amarpury po vedlejsi silnici kolem jezer ocekavaje vetsi klid. To se ukazalo byt jako mylny predpoklad, ale aspon jsem se vyhnul nakladakum.

Pochopitelne nikde nenarazite na ukazatele v anglictine, ale mistni poradi, jakmile potkate nekoho, kdo rozumi aspon vasi vyslovnosti mistniho nazvu.

Google U Beinuv dreveny most v Amarpure zobrazuje, nicmene proplest se skrze vesnici mi pomohl az prave mistni, ktery mne vedl na motocyklu (bohuzel motorka nema drzak na mobil s navigaci).

U Beinuv most je pres kilometr dlouha 200 let stara drevena lavka. Kolem ni rozkvetl turisticky prumysl - desitky stanku, restauraci, pivnich vyhlidkovych chysi, kavaren 3+1 a lodniku, kteri vas povozi kolem.

Vstup na most je bezplatny, lidi tu neni malo, ale zaroven tu nejsou davy, jak by napovidaly zaparkovane autobusy. Na idylku z fotek ale precejen zapomente. Osobne si rikam, zda se vubec vyplati sem jezdit.

Co stoji zato, je predevsim atmosfera na jezere kolem. Mistni zivot jakoby turismus ignoroval. Muzete pozorovat rybare, ptactvo, zemedelce atd. - jakoby predpripravena scenerie.

Snidani mnichu v prilehlem klastere jsem nestihl, a tak jsem se nemusel stydet, ze jim strkam objektiv do obliceje a do zebraci misky. Samotny klaster neni zajimavejsi nez jine.

Kousek cesty odsud je pak Inwa, nekdejsi hlavni mesto. Jedna se o ostrov obklopeny rekou Ayerwady a jejim ramenem. Na ostrov lze za pakatel prepravit i motorku, protoze jsem ale na ceste potkal milou francouzskou cestovatelku, rozhodli jsme se sdilet konsky povoz.

To se ukazala byt chyba. Drobny konik s nami mel evidentne co delat. Drozkar nam toho mnoho nepovedel a vezl nas sice po znamych mistech, ale rozhled a volnost pohybu byly omezeny.

Tim jsme ani krom dvou opravdu zajimavych klasteru a sikme veze nevideli nic dalsiho. A mam pocit, ze ostrov ani jinak zajimavy neni. Kam ze se podelo to nekdejsi kralovske mesto? A cim ze je to tu idylicke vic nez kazda jina myanmarska vesnice? Turisticka parada s povozem a starobylym ostrovem tedy byly velke zklamani. Ale jsou taci, kterym se to libilo.

Dal jsem uz zase sam pokracoval pres impozantni most na druhy breh do obce Sagaing, ktera slouzi jako tradicni meditacni utociste myanmarskych budhistu. Zde je nejzajimavejsi mistni kopec, coz je vlastne hreben a solo hrb nad rekou, na nichz jsou pagody a klastery. Misto ma atmosferu, zvlaste v pozdnim odpoledni, a vyhledy jsou krasne (na reku, mosty a kopce), ale jinak tu neni moc co videt - opet spise misto pro fajnsmekry. Mne se ale libilo.

Uprk vecer za sera zpet do Mandalay po expreswayi byl "o hubu", ale rychly.

Dalsi den jsem se vydal na trochu delsi cestu motorkou do Pyin Oo Lwin. Zazitek na cely zivot byla predevsim Highland Highway. Tahleta bizarni statni silnice prekonava slusne prevyseni a je... silena. Reknete diteti, at vymysli dalnici, a ono nenakresli perfektne normovane najezdy, ale sileneho hada, ktery se propleta horami. Highland Highway jsou vlastne dve silnice (smer nahoru a dolu), ktere nezavisle na sobe vedou chvili spolecne, chvili kazda po jinem kopci. Siroke akorat na nakladak a dve motorky, plne prudkych zatacek, malebnych vyhledu a vyse take malebnych lesu.

A putuji po nich bizarni pretizene nakladaky ruzneho stari, ktere maji az 5 naprav, z nichz ruzny pocet je ci neni riditelny. Oproti klasickym tahacum s navesem jsou ale i pres svou delku v horach prekvapive obratnejsi.

Nejdriv ale musite projet smogovou planinou u Mandalay a kamenolomem na upati hor, kde prach vytvari hustou mlhu. Do toho nakladaky viri prach, kdyz predjizdi po krajnici, a jejich stare diesely chrli husty cerny kour. Prijel jsem tedy bez legrace pokryty nanosem prachu.

A pocakany bahnem, nebot ve svahu jsou hadice s vodou, z kterych ridici polevaji prehrate motory padesatiletych stroju (novejsi osmi a desetikolky stavi jen na kavu a lesteni disku, kopce jim nevadi). Ty pak zaberou a spinava voda z prevodu motoru s otevrenym vikem caka siroko daleko.

Samotny Pyin Oo Lwin je byvala britska horska stanice s celorocne stabilnim studenejsim klimatem. Oblibena rekreacni destinace kdysi mistnich Britu, dnes generalu a k tomu vojenska vycvikova zakladna (sousosi pred vstupem mne vojaci vyfotit nenechali - takova svoboda tu zase jeste neni).

Moc dojem na mne ale neudelal. Je tu jedna hezka ulice s trhem, par rozhazenych opravenych kolonialnich budov a hodinova vez. Jinak klasicke barmske malomesto.

Hezka je mistni botanicka zahrada postavena Brity, ale proc kvuli tomu jezdit az sem.

Jako v Da Lat a na Cameron Highlands, i tady se pestuji jahody, ovoce a zelenina. Jen z toho nikdo neudelal byznys, takze to nepoznate.

A mistni vodopady jsem nestihl. Presto vyborny den, nebot cesta je cil - o to vic to plati u horske dalnice.

Posledni den mne cekal Mingun. Se stehny odrenyni od sedla jsem mel pramalou chut vzit znovu motorku, a tak jsem z konce 26. ulice naskocil na turistickou lod po Ayerwady. Prijemna oddechova hodinova plavba.

Na brehu jsem se po zkusenosti s Inwou vyhnul volim taxikum a vyrazil na dobre znaceny okruh. S turisty z lode jako jeden z mala. Pripravena turisticka infrastruktura ale dobre predpovedela postupne dalsi navaly.

Lakadlem je vskutku impozantni zemetresenim ponicena zakladna giganticke stupy. Stoji za videni, opravdu na chvili vezme dech. Vcetne zbytku dvou stejne gigantickych straznych drakolvu (zustaly jen hyzde).

Jinak je v Mingunu jeste par zajimavosti: Obrovsky zvon (druhy nejvetsi na svete, pry), ktery mel patrit pagode a impozantni bila pagoda. Zvon zni opravdu monstrozne.

Ale tim to konci. Pak jen stanky stanky stanky a lod se vraci az v jednu odpoledne. Zamer je tedy jasny - nenasilna turisticka past. Navic mi jednooka jezibaba v odlehlem stanku u reky prodala nejdrazsi curry v Myanmaru. Jinak jsou ale stanky levne, jen se je proste treba v rizikovych oblastech domluvit na cene dopredu.

Ackoli jednotlivosti byly zajimave, celkove bych okoli Mandalay priste preskocil a jel nekam, kde je to turismem mene poznamenane. Nechci tento nazor ale nikomu vnucovat.

Motorku pujcite u Ms. Jerry - primo od ni za 8 tisic, od manzela za 10, benzin platite sami, litr stoji 1000, cesta do Pyin a zpet stala asi 4000 kyatu. Ozkousejte hlavne, zda funguji svetla - Myanmar je prece o zapadech slunce... (u Jerry funguji, jinde ale jen zridka).

Žádné komentáře:

Okomentovat