Jezero Inle melo byt prvni destinaci s puncem masoveho turismu, a tak jsem mirnil sva ocekavani. Zaroven jsem k nemu hodlal dojit tridennim trekem, coz pri zaludecnich a strevnich obtizich znamena urcite riziko nekomfortu.
Byl jsem ale prijemne prekvapen.
Do Kalaw, vychoziho bodu pesi tury, jsem dorazil ve 3 rano autobusem, jemuz jsem udelil prezdivku "mrazak". Hned na stanici mne odchytil nahanec z hotelu, ale jelikoz do stejneho hotelu mirili i jini turiste, osmelil jsem se, dospal jsem par hodin za 7 USD s teplou sprchou a se snidani a zapsal se na turu s pruvodcem.
Stala sice 43 USD, ale za 3 dny se 2 noclehy, pruvodcem, prepravou zavazadel, prejezdem jezera a s vybornym jidlem, o kterem jeste bude rec, to byla velmi pekna cena.
Nas pruvodce, byvaly ucitel matematiky, byl jednim slovem sympatak. Postarsiho pana z psani na tabuli zacala bolet zada, a tak ted dava logicke hadanky turistum. Chozenim na treky zhubl a prestala ho bolet zada.
Take skupina se ukazala byt mila - 5 dam z Belgie a Francie a jeden Nemec. Stravili jsme spolecne i nasledujici dny na jezere.
Vysli jsme z Kalaw, az kam hrebeny dovolily. To byla ca. vyska Snezky s tim, ze mistni krajina spise pripomina makedonske suche subtropicke hory (lidska cinnost destny prales davno zlikvidovala) a nam se tedy naskytl pohled na ruralni idylku vcetne udajne masove produkce opia.
Vesnicky jsou tu opravdu idylicky tradicni, byt elektrina uz do nekterych mist zavitala.
Ackoli pesich tur miri k jezeru denne nekolika cestami mnoho, turismus je zde velmi decentni - stanky spise vypadaji jako mistni hospody, jidlo se podava v klasterech (vari ale organizatori). Homestaye k ubytovani jsou zpravidla vetsi domy, ale nevybocuji nijak z rady. Vari rovnez organizatori. A vari skvele. Zadna hospoda mi zatim nepodala v Myanmaru nic lepsiho.
Druhy den jsme sli mezi policky po nahorni planine a treti den jsme klesali k jezeru Inle a na lodi jej prejeli do mistni turisticke metropole Nyaungshwe.
Mestecko nabizi zakladni sluzby (lekarny, obchody, banku, cestovni kancelare). Mimoto je tu mnoho hospod (vcetne par evropskeho pojeti) a hotely. Cenove vyse nez na jihu, ale pokud trochu hledate, dostanete se takrka na stejne rozumne ceny.
Z Nyaungshwe lze take obednat lod. Bylo nas 7, a tak cena byla smesna - 20 dolaru (20 tisic kyatu) za celodenni jezdeni s dvouclennou posadkou. Musite si ale hlidat, aby vas lod vezla na zajimava mista /
- jinak budete zastavovat pouze ve workshopech, coz jsou (casto celkem zajimave) prodejny suvenyru s ukazkou jejich vyroby. I mezi pamatkami musite vybirat - misto do klastera se skakajicimi kockami nas vzali do "obycejneho" klastera a na pole s tisicem pagod. A z pagod uz je mi na zvraceni.
Co bylo vskutku turisticke, je fakt, ze na veskrze zemedelsky vyuzitem jezere, kde se stale zije velmi tradicne, se prohani desitky rychlych lodi s nakynutymi bilymi knedliky, zatimco subtilni rybari na jeste subtilnejsich lidkach sotva drzi balanc. Safari?
I tak ma jezero kouzlo: At uz scenerii hor, plovouci zeleninove zahrady, sluncem sezehle rybare, racky, jezerni mesta a vesnice, ricky a kanaly. Jako misto (prirodni jev) neni jezero o nic uchvatnejsi nez treba Ohrid. Prave ale kolorit "primitivniho" zivota z nej dela unikat. A tak si znovu rikam - safari?
Druhy den na jezere jsme vyrazili na kole. Nejdrive do horkych lazni, ktere jsme vzhledem k horku a zdvojnasobene cene preskocili.
Pak jsme i s koly preplavili jezero a pokracovali po druhem brehu zpet domu se zastavkou v Red Mountain Estate, mistni vinici, ktera sem byla vcetne know-how importovana ze zahranici. Absolvovali jsme prijemnou degustaci a zapad slunicka mezi vinohrady, za coz se mi muj zaludek odvdecil novou revoluci.
Treti den jsme vyrazili mistni horskou zeleznici zpet do Kalaw. Zazitek sam o sobe. Dieselova lokomotiva se tremi podvozky (netusim, jak to funguje) tahne kombinovany nakladni a osobni vlak po kolejich, ktere misty vypadaji, ze tu zastavili provoz pred 20 lety. To se projevuje neustalym tahlym houpanim a poskakovanim. Trat nejdrive strme stoupa, pokracuji po nahorni rovine mezi policky, miji letiste v Heho, a pak opet stoupa az do Kalaw. Protoze bylo mozne jet ordinary class, byla to i perfektni sonda do zivota mistnich, okorenena o uzasne vyhledy do krajiny.
V Kalaw jsme pak stravili odpoledne v nepalske restauraci Everest vyrizovanim on-line "restu" a vecer se rozjeli do ruznych smeru dale.
Celkove bych Kalaw a Inle doporucil - jedna se o unikatni zazitek. Pokud mate strach z cirkusu pro turisty, neni to zdaleka tak hrozne jako Bagan - lide si stale uchovavaji svou tvar a chovaji se ferove - samozrejme narazite na vyjimky. Ceny na Inle jsou vyssi (o trochu) a kdo hleda, sezene levne jidlo (1 USD) a bydlo (ca. 10 USD za osobu). Take standard je tu trochu vyssi, byt je to stale Myanmar se vsim vsudy. Plati se v mistni mene a internet je velmi pomaly.
Žádné komentáře:
Okomentovat