Podolí

Tak mne čeká poslední léto a podzim v Podolí, a pak sbohem. Tahle svérázná vesnička uprostřed města, v klínu kopců a zároveň na riviéře mi asi chvíli bude chybět. Každé roční období (snad výjma zimy) je tu slastné, ale úplně mazlivá tu bývají jara a léta.

Kdysi bych řekl, že se tu zastavil čas, ale je to pravda? Přibývají hospody i obchody (důkazem je, že si můžu natočit výborné pivo přímo v přízemí baráku), jen letos přibyly dva domy, slyším víc ruštiny. Každopádně za těch 6 let, co se tu potuluji po ulicích, se mnoho nezměnilo, a i proto je mi to tu blízké.

Podolí, dříve Podol, poprvé zmíněno 1222 - několik domů, stráně, sem tam vinice. Roku 1783 bylo v Podolí 50 domků, jež obývali zelináři, zahradníci a rybáři (tolik Wikipedie). 1904 se otvírá tunel, 1909 se otvírá měšťanská škola, kde děláme schůze SVBJ. 1914 na úpatí Vyšehradu otvírá podolské sanatorium, dnešní Ústav péče o matku a dítě, aneb Podolská porodnice. Ve 20. letech se rozrůstá Podolská vodárna a tou dobou také rostou činžovní domy a vily tak, jak je známe dnes. 1956 se tramvaj přemísťuje z dnešní Podolské na nové Podolské nábřeží. 1949 až 1967 jezdí po Dolinách trolejbus na Pankrác. No a od té doby se krom pár nových domů vč. barvitých staveb v Brabcově a na Nedvědově náměstí nezměnilo skoro nic.

Uvidíme, co bude až se sem jednou vrátím...