Bouřka u rybníka

Je to úžasné, když vypnou proud, a vy pozorujete bleskem osvětlené siluety stromů za okny. Vítr skučí jako vysavač a ty sto let staré stromy u rybníka se ohýbají jako proutky - vržou, praskají a pod nimi stojí vaše ložnice s vaší spící rodinou a vaše auto.

Ráno pak velká větev leží na místě, kde auto tentokrát nestálo, a celý svět je zasypaný listím a klacíky.

Ještě 20 minut před příchodem mraků padají na obloze hvězdy (soutěžili jsme, kdo napočítá víc, až nás bolelo za krkem), teplý větřík nevinně vane a Plzeňské chutná.

Ještě pár hodin před tím bylo úžasné vrhnout se v západu sluníčka na kole po louce z jednoho z nejvyšších kopců v okolí střemhlav do staré aleje gigantických stromů až k hrází rybníka.

Dětičky do dlouhých večerních hodin spokojeně juchají  a to nejmladší kouká a brouká v kočárku opodál, jako by chtělo říct: Hodujte a mějte se dobře, já vám to "vynahradím" jindy.

Jakkoli je letos léto nesmírně kvapné, i tak umí zahrnout překrásnými momenty. Je těžké je všechny vyčíst tady, tak snad jen tyto tři poslední. "Poslední" možná není zcela přesné - nefunguje elektřina, voda, a samozřejmě ani WiFi, takže to poustnu, až to poustnu.