Krásy moderní doby

Krása moderní liberální demokracie je mj. v tom, že se v době v přelomové době nastupující ekonomické krize spojené s koronavirem můžeme hádat o to, zda si zakážeme obchodní název vegeburger a vegepárek. Kvůli tomu přece chodí v Bělorusku demonstrovat.

idealisté byli a budou

Je legrační, jak politická scéna i internet požadují odstoupení Faltýnka i Primuly za noční party v takzvaně zavřené hospodě bez roušek.

To je zase takové to idealistické pomýlení.

Už dávno nežijeme v takovém světě, kde se za takové selhání odstupuje. Zvolili jsme si arogantní moc, tak si ji vychutnejme až do dna pěkně se vším, co k tomu patří.

Však ona ta parta, kterou volím, nebude u kormidla o tolik idealističtější. Ta vaše určitě taky ne. Jen si vzpomeňte na party a párty předtím...

Update: Netrefil jsem! Babiš není fit a hodí se mu do krámu Prymulu potopit, a tak to udělá. Zeman taky pro svého koně nebude riskovat a Babiše nechá být. K úplnému Mordoru ještě kus chybí.

Filmová úroda - co se točí...

V poslední době je to s filmy slabší. Děti chodí spát téměř později než já a přes den je fofr.

I přesto ale můžu doporučit pár kousků, 2 z toho jsou zaujatě o tématech, která mám rád - autíčka a bicykly.

Začnu od a - auty. Závodní Le Mans 66, anglicky výstižněji Ford v. Ferrari. Krásně barvitě natočená auta, napínavé scény a dobrý soundtrack. Konzumní poctivě udělaný film jedna báseň. Ale také film o setkání dvou lidských světů - vášně a posedlosti s bezkrevností korporace ("Postavte mi auto, které v Le Mans porazí Ferrari - budget neomezený"). Zaujme, i když auta nejsou vaše srdcovka, stejně jako si zamilujete postavu Kena Milese zahranou Chrisem Balem - už pro ten jeho britský přízvuk. 

Pro mne zároveň objevný příběh, protože až po filmu jsem zjistil, že je podle pravdy. Že Ford někdy závodil na top úrovni. Že sympatický Iacocca existoval a byl zachránce amerického automobilového průmyslu. Že nějaký legendární Miles opravdu žil a zemřel. Že Enzo Ferrari opravdu urazil Henryho Forda (podle mne jedna z nejlepších scén), což vlilo korporaci posedlost vítězstvím do žil. Že v Le Mans ještě v 60. letech závodili chlapi po čtyřicítce. Že nejlepší zavoďáky světa stavěli nadšenci jen s citem a nadšením pro věc, a že to zvládli z nuly za pár měsíců. Že stavěli zavoďáky, které bez jakýchkoli bezpečnostních opatření svištěly hodně přes 300 kilometrů v hodině v podstatě po okresce.

Film mísí životopis, závody a příběh Fordu kolem Mě Mans. Právě životopis Milese je moc hezký zpracovaný, jeho postava má vytříbenou povahu, hloubku. Vůbec jeho rodina je povedená - ať už rázná Molly, která rozhodně není jen překrásným doplňkem děje, nebo jeho capart, který svého "zapáleného" taťku evidentně ne vždy chápe, ale zjevně miluje. Nejsou tam do počtu - ovlivňují děj v klicových momentech.

V kině to na velkém formátu celé to voní benzínem a olejem, slyšíte cvakání převodů a bručení a bzučení motorů, kolem vás létají cáry z gum - jen si na to sáhnout. A Jáchym to miluje, takže to u nás možná běží častěji, než by muselo. Určitě doporučuji - je to lepší podívaná než reálné závody.

O nic horší ale nejsou třeba ani pixarovská animovaná Auta 3. Je to sice film pro děti, ale nesmírně krásně propracovaný co do grafiky, zvuku, charakterů a příběhu, protože i v něm se skrývá překvapivá pointa a morální ponaučení. To si z něj děti nevezmou, ale vás to díky němu bude bavit.

Druhý milý objev, který potěší, zabaví, vykouzlí široký úsměv na tváři, ale asi nenechá hlubokou brázdu je Raoul Taburin (zde). Komedie o opraváři kol, který neumí jezdit na kole. A má z toho trauma, které se táhne celým životem, až do doby, než potká člověka, který mu je v něčem blízký. Film se celý odehrává na malebném francouzské vesnici je krásný i vizuálně. Možná až stylizovaný - rozmarné léto, krásné uličky, krásné děti, ženy, nádherná příroda vůkol... a kola. Kolo si ve filmu žije svým životem. Jako cyklista jsem byl dojatý. Otevřete si dobré francouzské víno, vlezte pod deku a uvidíte, jak vás to prosluní a zahřeje. A pak to zapomenete. Film rozhodně nepatří k těm, které byste pak v srdci nosili zbytek života, i tak jej ale musím doporučit. Nadchne a odejde jako ta láhev, kterou vypijte.

Zralé rozhodnutí

Podle Hospodářských novin vzala Deutsche Bank jako zástavu za půjčku 125 bochníků parmezánu. Bankou je to oslavováno jako schopnost flexibilně vyhodnotit i možnost netradiční zástavy.

Ano. Ten nápad jistě zrál dlouho. Parmezán má hodnotu, vydrží a chutná.

Nicméně se sebechválou na schopnost hodnotit rizika bych byl u chronického průseráře, jakým stará dobrá Deutsche je, opatrný. Až do centrály příště zase nakluše BaFin s policií, mohou jim leda tak zacpat ústa sýrem. A nevím, jestli jim konzultanti pomohou s revaluací maturity pohledávek, hodnot kolaterálu... Pardon, parmezánu. Mohou to pak vykreslit na koláčovém... pardon, bochníkovém grafu.

Mezi námi

Kupuji poměrně hodně drobností přes e-shopy, a zároveň často second hand prodávám, aby nás krámy nezavalily. I proto jsem byl náruživým uživatelem aplikace Pošta on-line a Zákaznické karty České pošty.

Zaujala mne nicméně Zásilkovna se svou službou Mezi námi a od té doby ji příjemcům tlačím horem dolem.

V čem spočívá rozdíl?

Je to možnost podat a přijmout zásilku celkem kdekoli, ale každopádně blíže, než je Pošta. 

Pak je to cena. Pošta se i po všech slevách a elektronickém podání zřídka dostane níže než 100 Kč. Zásilkovna je okolo 70 Kč.

Podání. Máte uzasně jednoduchou appku, kde nastavíte vše včetně dobírky, umí i nějaké zahraničí - posílal jsem dobírku na Slovensko - a pak jen zaplatíte kartou. A pak s kódem jdete na výdejní místo (což je typický nějaký obchod v okolí), kód nadiktujete personálu, dáte jim balík, a je to. Proti tomu Pošta stále řeší dobírku papírováním, přepisováním do MS DOS programu, pobočky neví, jak zacházet s mobilní aplikací, zadávání digitálních údajů trvá, protože čtečky nečtou z displeje mobilu, a ještě jsou na vás kvůli tomu hnusní.

Vedle toho balíky v ecommerce často bývají Poštou dražší, protože e-shopy nemají vyjednané dobré ceny, zatímco Zásilkovna je levnější.

Pošta v tomto segmentu prostě zaspala a není důvod ji používat, když nemusíte.

Je potřeba ale na obhajobu říct, že Pošta dopraví cokoli a kamkoli, umí do vlastních rukou apod., zatímco Zásilkovna vyzobává jen bezproblémové služby. Ale i tak - ty používám v 90% případů. Také musíte mít pobočku za rohem jako já, což na venkově neplatí.

Co s tím? I vy to můžete napravit. Stačí Poštu nepoužívat, když to lze, a ona si uvědomí, že zaostává, a za 10 let se přizpůsobí.

Mám mít radost z výsledku voleb?

Vyhrálo ANO a Piráti. Dvě nečitelné protisystémové strany. To že pohořely strany typu socdem nebo komunisti je sice milé překvapení, ale nijak nám to nepomohlo.

ANO sice bude mít těžší postavit koalice, ale proti němu se budou muset vyškrábat připáleniny z nejzazších koutů politického pekáče.

Referendum o vládnutí Babiše také nedopadlo dobře. Voliči mu přibyli, protože tu stále chybí výraznější alternativa - oponenti mu jen dělají reklamu vytýkánim toho, co voliči ANO vidí jako Babišovi silnou stránku.

Takže vítejte ve světě, kde už neexistuje pravice, levice a střed, ale jen ANO, Piráti a "ti ostatní".

Mám tedy mít radost z výsledků voleb? Ano. Protože v neděli bylo hezké počasí a my si užili v parku s dětmi a já si dosyta zablátil na kole.

Tříválcové myšlenky

Poměrně zajímavý příspěvek do debaty k tříválcům je na auto.cz (zde). Ford Focus je jedno z aut , které se mi vzhledem a naturelem líbí, a hatchback ve verzi ST Line se 130 kw motorem bych považoval za dokonalé druhé auto do rodiny a na občasné blbnutí na okresky.

V článku s videem nicméně glorifikují a technicky do detailu rozebírají právě 115 kw tříválcovou mild hybrid verzi, kde elektromotor pomáhá jen v nízkých otáčkách překonat turbo díru.

Videem se snaží říct, že Ford postavil precizně vyladěné auto s ideálním dávkováním točivého momentu a výkonu, které je robustně a chytře postavené a na brzdě překonává uváděny výkon o skoro 15 kw. Vypadá to tak. Fordu bych to přál, ale podle mne to je jednostranně pojaté.

Jako někdejší majitel Focusu druhé generace mohu potvrdit, že to bylo auto ošklivé až legrační, ale nesmírně propracované a robustní, které nikdy nemělo jedinou závadu - takový buldoček. Bylo to ale dané i motorizací - dvoulitrový diesel byl na Focus možná až naddimenzovaný, takže auto se nikdy přehnaně nenamáhalo.

Problém toho nového Focusu může být jinde. Když sjede z linky a koupí si ho finančně zdatný šťastlivec na leasing, bude vše dle videa 4 roky perfektně fungovat.

Je to ale taky nesmírně složité auto. Obrovské turbo (říkají sami "jak v závodní Lancii"), vypínání válce, elektromotor, baterie, software, filtr pevných částic, kabeláž, časem neprověřený nový motor. V zemi, kde průměrné auto má přes 10 let věk, a lidí se při výběru řídí hlavně recenzemi ojetin, je taková glorifikace prostě předčasná. Počkejme si, jak bude fungovat složitá souhra všech komponent za 5 či 8 let, a pak glorifikujme. Auto nerovná se jen první čtyři roky na operák, jak si mnozí myslí.

Druhá věc je, jaký to má všechno smysl, proč to děláme tak komplikované. Ano, atmosférický dvoulitr měl nižší výkon a také mezery ve spolehlivosti, ale při rozumném zacházení v autě typu Focus vedl k nízké spotřebě benzínu (viz. můj pokus s pasivní jízdou, s naloženým Mondeem s výsledkem 5,8 litrů na okreskách). Naopak kdo na to šlape nebo neumí řadit, bude mít velkou spotřebu a velké emise i u mild hybridního turbomotoru. Jen k tomu dospěje složitější cestou, která může být plná nečekaných investic a oprav.

Opět, fandím pokroku, i výkonu a charakteru toho motoru, stávající Focus má všechny esa v rukávu, ale počkejme 5 let, a pak si nalijeme čistého vína, zda s těmi kartami zahrál dobrou hru. Takto zkratkovitě úplně nový mild hybridní tříválec neglorifikujme.