2025-10-12

Turek v našem Matrixu

Na další kauze Turek je nejhorší, že možné je úplně všechno.

Silně pravděpodobná varianta je, že si to Deník N vymyslel. Nebo někdo jiný to připravil a Deníku N to podstrčil. Tedy noviny zde hrají roli užitečného blba. Turek polarizuje a tím je ideální slabý bod budoucí vlády. A my víme, že druhý tábor, tedy Spolu a spol a nejsou žádné hodné ovečky. Hodí se to využít.

Na druhou stranu, na Turka už vyplula na povrch řada problémů, které se ukázaly být pravda: Trapná leč přínosná byla kauza s rychlostí, závodění ve formuli s dětmi, oslavná kniha o sobě, Jaguar Klub, co není Jaguar klub, i to, čím vlastně zbohatl. Nepovolená garáž moštárna je určité koření. Kauza týrání ženy může být smyšlená, leč když jste průserář se zjevně psychopatickými sklony, je těžké věřit, že jste ženu netýrali. Prostě ten další průser s rasismem do toho zapadá taky, s asi se skutečně stal.

Další pohled na realitu je, že se to stalo, a není to morální, ale Turkovi to opět neuškodí. Možná v určitě nemalé skupině i pomůže. Pojďme si otevřené říct: Kolik z vás má rádo Romy? A kolik z vás jsem o nich slyšel mluvit nepěkně? Mnoho - zvlášť u piva jste se někdy rozjeli tak, že jsem nestihl koukat. A ano, v reálu nikomu nic zlého nepřejete, a určitě jste dost chytří nebo bázlivý, takže do profilu na Facebooku si svá pivní moudra nedáte. Turek si je tam ale dal, a i z vás díky tomu spadl určitý spleen - konečně se někdo nebojí v tomhle profízlovaném světě říct, co si myslí. Takže možná mu právě proto skrytě fandíte. Stejně to může být s týráním žen (možná to ta holka sehrála ze zlomeného srdce). Stejně je to s moštárnou - ano, 99,9% z nás garáž legálně postaví, ale úřady a předpisy je přitom štvou. Turkova rebelie ukazuje úřadům odvážně vztyčený prostředník. Schválně tu nezacházím do detailu, co by se stalo, kdyby se všichni chovali stejně...

Realita může být nejmíň trojí. Podtrženo sečteno, možná to Motoristům zlomí vaz u Babiše, ale ne u voličů. Turek je psychopat a krysař, ale jeho elektorát mu to baští. Část ne, ale jsou pro ně důležitější aktivační slovíčka, o kterých jsem tu psal minule. A v takovém případě má libovolné gaunerství velký pardón.

Nabídnu ještě poslední zamyšlení a kopnu se taky do vlastní nohy: Většinu věcí, které na Turka lid vytahuje, se stala před mnoha léty. Ne všechny, ale většina. Dalo by se říct, že Turek z nevyrovnaného darebáka dospěl v muže, který ví, co chce, a má co říct. Řeknete mi, že to není možné. Tak prestaňte blahem slintat nad osvícením našeho stávajícího prezidenta, bývalého komunistického vojáka. Jasně, pan prezident nikdy nebyl rebel - byl to hodný kluk, co plnil rozkazy, ale svou změnu názorů a zmoudření si obhájil. Dokonce tak, že jej uznávate jako morální autoritu a citujete na sockách. Proč by to samé zmoudření nemohl obhájit Turek?

2025-10-11

Volby 2025

Volby 2017. Lidé masově volili Babiše. Začíná věk sociálních sítí, algoritmů a řetězových emailů. Zrodil se populismus jako mainstream a na všech průzkumech bylo vidět, že funguje. Babiš měl smůlu, že na něj jeho špína vyplouvala postupně, a zároveň přišel Covid. Rodí se Chvilky, které pomáhají svítit na bezskrupulózní proti systémové kroky ANO, a ČSSD, ale nemají program, jen drží gaunera na uzdě.

Volby 2021: Lidé masově volili Babiše a Starosty. Populismus funguje. Díky kauzám a covidu ale Antibabiš omezeně funguje. Tím, že mnoho malých pseudostran nedosáhne na pět procent, a díky těsnému vítězství Spolu vzniká funkční Antibabiš koalice. Je tu ale nulové poučení. Koalice to bere jako odměnu za kvalitní Antibabiš, ale je to spíše velká šťastná náhoda. Nezasloužená.

Volby 2025: Lidé masově volili Babiše a strany, které chtějí měnit status quo. Spolu jede Antibabiš. Už potřetí. A už potřetí to nefunguje.

Jaký totiž mělo Spolu program. Víte to?

Ono je to jedno. Program dnes nehraje roli.

Mnozí říkají - důležitý není program, ale ideály. A dodávají - hlavně, že nevyhraje ten hajzl Babiš/ Okamura / Turek. A doufají, že kauzy, výroky a jiná špína tyhle pány tentokrát položí. 

Jenže se mýlí. Uz třetí volby se mýlí.

Roli hrají aktivační slovíčka.

Stejným způsobem postupují úspěšné firmy. Je to jednoduché. Zaplatíte si celkem levný průzkum a zjistíte, co kde lidi trápí a zajímá. Tahle část je jednoduchá, ale zrovna ODS, Top a Lidovci ji přehlížejí. Fiala myslím dokonce někde řekl, že tohle on dělat nebude. Pak to chce trochu strategie. Musíte domyslet, jak potěšit Šimona z města a nenaštvat Ludmilu z vesnice. Jak potěšit mladé a nenaštvat staré. Babiš trochu improvizuje, ale i tak mu to funguje - lidí vidí, že se jim snaží vyjít vstric a nepřehlíží je. Výsledek je totiž dobrý - vypadá při tom nešikovně, ale lidsky. 

Antibabiš (nebo Antiturek) tedy logicky nemůže uspět, protože je bezobsažný. Lidé nemají potřebu Antibabiš. Když ráno vstanete, potřebujete svítit, topit, papat, čůrat, jet nějak do práce. Antibabiš vám s tímto nijak nepomůže, že? Lidi trápí plno věcí. Zeptejte se jich a oni vám to řeknou. 

Obsahově Spolu žije ve středopravém světě, kde ekonomický program je stále to hlavní. Ale mají ho i tak velmi mělký a opatrný. Ano, dobrý správce je dobrý ekonom - nakonec, vše je o penězích. Ale ekonomika není aktivační téma. Lidi toto téma věřili naposledy Topolánkovi a Kalouskovi. Ale už 20 let jsme ekonomicky ve volbách všichni levičáci a dál nekoukáme. 

Pravá fungující aktivační témata jsou lidská, jsou jednoduchá. Každý kopáč kanálu se k nim umí a chce vyjádřit. Nejsou to témata ekonomie, ale života. Skrze ta se vyhrávají volby.

Je navíc neuvěřitelně snadné se dnes k lidem dostat. Záleží i na tom, jak to říkáte. Musí to být jednoduché, křiklavé, a musí to dodávat krmivo algoritmům, které pomohou to rozšířit. Algoritmy cílení na internetu potřebují něco chytlavého. Chytlavé je to, co vás trochu namíchne a donutí číst, kliknout, zůstat. To je aktivace.

Příklad ze světa firem: Můžou to být hormony v pitné vodě, něco, co ohrozí vaše děti, něco, co ničí vaši střechu na domě, něco co ohrozí vašeho psa, auto, zahradu, zdraví, status. Každý "volič" dostane svůj mix strašáků a řešení. Ano, firma XYZ má pro vás řešení. Jasně, že tomu nevěříte, a nejdete si to koupit, jste přece racionální člověk, ale zaujme vás to. A nemáte ani proti-fakta, jak to okamžitě vyvrátit. Nevíte ani, jestli řešení od té firmy bude fungovat. A algoritmus už vás má. No a stejně to funguje i v politice.

Jestli tu má být síla proti Babišovi, musí pochopit, že nelze hrát hru prostředky minulé doby. Je to jako přijít do bojové arény a divit se, že pravice má takový malý tupý mečík, zatímco soupeř má plamenomet (chtěl bych napsat hovnomet, ale jsme v pomyslné aréně, ne v politice). 

A řešení.

Jediné řešení pro liberály a nenapravitelné idealisty je to, co nechtějí slyšet. Populismus. Abychom ho lépe skousli , říkejme mu laskavý populismus. Populismus, který obejme dvě věci: Pochopí, co masu lidu trápí, nebude před tím strkat hlavu do písku, a zkusí najít řešení, které bude nevybíravým a křiklavým způsobem lidem vracet. Silná žena, silný muž. Vůdkyně nebo vůdce. Už to samo nemůže jít ODS nebo Topce přes pysky, ale je to jediná cesta této doby. Jinak přijde nový Babiš. 

Politika není boj dobra a zla. Není to boj demokracie a diktátu. Politika je souboj dvou a více svinstev moderními prostředky, moderní formou. 

Jsem tedy s výsledky voleb spokojený? Ano, jsem. Ne protože vyhrál gauner a krysař, ale právě protože vyhrál gauner a krysař v přímém přenosu, zcela nazí, a krásně se na tom ukázalo, že svini můžeme posvítit až do žaludku, pochopit, že je svině, ale stejně ji pak zvolíme pro to, co se nám líbí, a co hlásá. Síly, kterým fandím (nebo nefandím, ale volím je), dostaly nakládačku, jsou nemocné, slepé a unavené, a snad se konečně vzpamatují. Snad nebudeme muset ve volbách 2029 poslouchat znovu Antibabiš a cestu na východ. Už to bylo fakt otravné. 

2025-09-28

Lužná u Rakovníka jinak


Tento víkend mám na mlýnku od sestřičky výtečnou Kolumbii značky Mia, takže se vlastně ani skoro nechce ven. Ale děti to vidí jinak.

Tedy k výletu do Lužné u Rakovníka. Ano, asi si představujete, jak jsme na nádraží Praha Bubny vonícím novotou nasedli do starého vlaku a jeli do slavného muzea mašinek. Jenže děti mašinky, na rozdíl od táty a dědy, moc nebaví. Takže jsem sedli do Hyundai a jeli do Lužné autem, do muzea amerických veteránů. A to můžu jedině doporučit.

V muzeu JK Classics (zde), trochu stranou od samotné Lužné, se v místě zřejmě jakéhosi bývalého průmyslového areálu nachází v několika halách a venku úžasná sbírka amerických pokladů. 

Převažují luxusní kupé a kabriolety, které jsou v krásném stavu. Převážná část jsou 50. a 60. léta, je tu ale Art Deco hala, a pár kousků ze 70. let. Najde se tu i pár sporťáků (těch je v Nové Bystřici víc). 

Krásná je ale sbírka užitkových vozidel, například sanitka jak z Ghost Busters, ale také tahače Mack nebo ikonická požární stříkačka, kterou známe ze všech filmů. Jeep s dřevěným obložením, či klasický americký "truck" - dlouhé pick-upy, které jsou na hranici mezi náklaďákem, dodávkou, a pick-upem typu Ford F150.

Expozice je docela hezky popsaná, včetně dobového kontextu, jako jsou krize, životní styl apod.

Pro nejmenší je tu plně přístupný žlutý školní autobus, kde můžou točit volantem a řadit, ale zároveň je v něm dětský koutek. Dál jsou tu šlapadla. Hospůdka tu nabízí žebírka a burgery, taková správná Amerika.

Určitě doporučuji a na mašinky holt budu muset zajít sám s dědou Honzou.

2025-09-27

Dolní Morava theme park


Dolní Morava je nezvyk. Špindlerův mlýn nebo Pec pod Sněžkou začínají tak pomalu kopírovat rakouské hory ve smyslu letní zábavy, i když jsou tam určitá omezení daná národním parkem. Dolní Morava oproti tomu zas tolik ochranářská omezení nemá, a tak tu vznikl ryze český horský zážitkový park. 

A tam jsme letos jeli (já poprvé v životě). Asi jste mne letos slyšeli zmiňovat Itálii nebo Bosnu. Obojí nestihnu, protože mám moc práce, a proč jsme jeli na Moravu, to souvisí opět s auty. O tom ale zase jindy.

Hledáte-li ubytování v Jeseníkách, není to zas tak jednoduché. V Rakouskou na last minute za super cenu vždy najdete něco fakt pěkného, ale v Česku to pravidlem ještě není. Jenže na Dolní Moravě byl přehršel  špičkových apartmánů za super cenu, navíc dvoutřetinovou proti Rakousku a poloviční proti Itálii. Takže jsme si mohli vybírat větší apartmán v centru dění nebo chalet trochu dál, ale s vlastní zahradou. Zvolili jsme druhé a ještě jsme v ceně dostali upgrade do většího kousku. Takže ubytování vymazlené. Takovou "chalupu" bych taky mohl mít. Apartmány Nora, pokud byste hledali.

Kombinovali jsme výlety s místní turistikou. 

Jeden den jsme si vyjeli lanovkou "Sněžník", která vůbec nejezedí na Kralický Sněžník, ale k chatě Slaměnka, kde jsme si dali brzký oběd (výborné borůvkové knedlíky, ideálně zapíjet Radegast 10). Následně jsme pokračovali přes Podbělku a Sušinu až pod Sněžník. Z časových důvodů jsme na něj nelezli a došli údolím Moravy zpět do obce. I tak to bylo vydatných skoro 20 kilometrů. Následný večerní nákup v samoobslužné prodejně Coop (kluci mu přátelsky říkají "poop"), kde jsem vyzkoušel, co jsem kdysi ještě naposledy v ČSOB připravoval - otvírání bezobslužné prodejny aplikací DoKapsy. Poop je tu vybavený příjemně pražsky - narozdíl od toho v Králíkách.

Deštivý den jsme využili k výletu do Jeseníku. Zaparkovali jsme u nádraží. oběd jsme si dali v Naše Bistro, kde začínala Gastromapa. Pořádný burger, který dělá radost, ve velmi příjemném interiéru, jen možná trochu moc seriózní obsluha. Protože vlak nejel, zašli jsme ještě do města, vyzkoušeli místní čokoládovnu Xocolatl, kterou můžu doporučit. Tedy... nic pro děti, protože jejich čokoláda není moc sladká, ale pro nás starce na prahu cukrovky výborná. Je to totiž o chuti a příchuti, nikoli o cukříku, přes který nic kromě cukříku necítíte. Takže tady palec nahoru. Ale děti sem neberte.

No a následně cesta Slezským Semerinkem (myslím, že se to tu takhle píše, a správně hádáte, že to odkazuje na Semmering v Rakousku). Tahle trať, kterou proslavil Alois Nebel, je ikonická, ale proti pražskému Semeringu nebo pravému Semmeringu, zas tak zajímavá není. Přesto k Jeseníkům patří, a tak jsme se projeli. Ještě tady lítají Breljovci s vypráskanými, ale prostornými vagony ČD, ale my jsme do Branné jeli moderním motorákem hodným 21. století. A zpátky přeplněným jednovozovým socialistickým motoráčkem, kdy jsme se zapřísáhli, že vlakem zase nějakou dobu ne. Tenhle motoráček, který by už v roce 2025 neměl existovat (prosím prosím prosím), umí zkazit dojem z každé jízdy vlakem. Motor tak řve, že vám po cestě zvoní hlava, podvozek celou dobu vrže a mlácení od kol je tak silné jako byste jeli zavěšení pod podlahou. Za vidění na cestě stojí radnice v Branné - neorenesanční dům s věží kombinovaný s panelákovými okny z osmdesátek. Minimálně stojí za vidění ještě víc než místní zámek. A byla i koťátka.

Jeden den byl ťapace-odpočinkový. Čekačka v restauraci na Keprníku nám z něj navíc dost ukousla, a stejně foukal otravný orkán. Jinak ale restaurace na Keprníku má áčkový výhled a takovou staromilskou atmosféru. Doporučuji. Na čekačku jsme s sebou měli karty, takže bylo dobře. Udělali jsme tedy paďourskou procházku Keprník - Ramzová.

No a jeden den jsme lezli na Slaměnku pěšky. Stálo to zato. Stoupák je to slušný. Navíc je celý v místním lunaparku. Turistická je zázračně propletená skrze bajkové traily, takže musíte dávat pozor jako na přechodu v Praze. Nad hlavou vám vedou stezky oblaky a občas jdete po sjezdovce. Ale počasí nádherné a ty výhledy.

Restaurace Skalka je fancy - má posuvnou střechu jako kabriolet, a atmosféru apres ski z velkého světa. děti si pak sjely mamutí dráhu s Niki, já jsem neměl chuť čekat frontu, tak jsem nechal lístek propadnout, a dal si ještě pěší procházku s kafíčkem. U Mamutí dráhy rozhodně doporučuji zkontrolovat frontu, než koupíte lístek. Protože tu není budka s prodejcem, ale automat, je těžké ho pak upgradovat na expresní nebo vrátit. Bohužel fronta není od prodejny vidět. Expresní lístek je drahý (zvlášť pro celou rodinu), ale zase expresní fronta čítala nula osob, a asi by to dávalo pro jednou smysl.

A co tedy jízlivé označení "theme park"? Na Dolní Moravě je všechno placené, komercializované, ale zase je to takové moderní, místy až snobské, možná bych řekl "sexy". A taky docela drahé. Pokud chcete lepší cenu, musíte si vytvořit postaru login a zaregistrovat se. Heslo, hádám, zapomenete nebo se vynuluje (já si totiž všechna hesla ukládám do sejfu, ale stejně často nefungují - proto řešení s hesly v době biometrie a sdílených loginů nenávidím a proklínám), a zároveň vám pak budou několik roků posílat reklamní e-maily (ano, mohl bych si je vypnout). Popravdě, asi bych sem znovu nejel. V Rakousku mi to nějak nevadí, do českých hor mi tohle nějak nesedne.

Taky pořád platí, že v Jeseníku je pár úžasných míst, ale mezi nim se špatně pohybuje. Musíte ujít vždy dlouhý okruh bez propojky a nebo občerstvení. Což je bonus, pokud jdu s dospělými kamarády, ale mínus, pokud jdu s dětmi. Také cestování autem mezi Kralickým sněžníkem a centrálními Jeseníky je zdlouhavé. Takže určitě se vrátíme, ale příště někam více na východ Jeseníků.

Ještě FAQ:

  • Proč jsme nešli přes Sky bridge? - protože Jáchym a já nemáme rádi výšky.
  • Proč jsme nešli na stezku v oblacích? - protože je z ní stejný výhled jako všude kolem, akorát si to nechají zaplatit, a kluci na tobogán nechtěli.

Krátké sbohem Lorde Forde


Prodávat dieselové Mondeo je jako zastřelit vlastního psa. Nebo ztratit kamaráda. 

A to se stalo. Lord Ford se v létě v přívalovém dešti kousl a pěkně nás doslova vyšplouchl na cestě do Tyrol. Pes, který pokouše pána, byť až ve 12 letech, už nemá tu důvěru.

Jaký ale byl Lord Ford jinak jako pes a jako kamarád? Zkusme to pojmout jinak než recenzi. Je to rozlučka se strojem, který rozhodně nebyl celkově nejlepší, ale byl náš, spolehlivý, a měl svůj charakter. V čem to byl lepší kamarád než jiná auta?

  1. Byl to kus auta. Citelná masa hmoty. Volant ale zároveň vedl dlouhý čumák pevně a přesně. Dával neochvějný pocit jistoty a bezpečí. 
  2. Krásně jel. Skrze velký věnec volantu a skrze sedačku jste věděli, co se s autem děje. Nebyl to sprinter ani chrt, ale poslouchal jak ohař. 
  3. Krásně seděl. Smekám před inženýry z Kolína, jakou kombinaci přilnavosti, agility a zároveň rozumného komfortu nám nadělili.
  4. Kufr byl obrovský. Ne na litry, ale rozměrově. Odvezl skříň, gauč i palandu včetně matrací, nebo dlažbu a dlaždice do celé koupelny a na záchod, a se svými 190 centimetry jsem se v něm v pohodě také vyspal.
  5. Chtěl jet dál a dál. Sedačky a řízení tady nikdy nepřestaly bavit a jediný limit byla nudící se posádka a plný močák. Měli jste chuť dojet na konec světa a zpátky.
  6. Byl jak pokojíček. Poslední Mondea této generace měla pěkný a kvalitní interiér v kombinaci kožených potahů a tvrdých plastů (sem patří smajlík, ale výsledek nebyl špatný). Leckterá prémiová auta vedle vší té poctivé kůže a skutečného prošívání vypadají skoro podřadně. Zároveň byl praktický a všechny funkčně komfortní prvky tu byly - vyjma masáže. To jak se hladce zavíraly dveře nebo kufr, všechny ty prvky ze skutečného kovu, robustní kliky a madla... dávalo to solidní dobrý pocit.
  7. Všude projel. Sedlák v gumákách a smokingu byl doma na mokré silnici, polňačce, i v hlubokém sněhu.
  8. Dvouspojková převodovka. Ačkoli to nakonec byl jeden z hlavních důvodů prodeje, řadila božsky, rychle a bez cukání, a člověk se s ní dokázal perfektně sžít. Specialita byly hladké a rychlé rozjezdy na světlech. Uměla třeba ale i držet rychlost motorem z prudkých kopců, což bylo zase dobré na sněhu nebo v horách.
  9. Motor. Nebyl to vzor kultivovanosti, ale zato to byl podle všeho recenzí ojetin nejspolehlivější turbodiesel dekády. Nebyl to šestiválec, ale táhl jak lokomotiva, a na rodinné auto stádo 165 koníků vždy vrchovatě stačilo. Kdekoli do 200kmh byl jak doma. Nebral olej. Nekouřil, emise předpisové.
  10. A jako drobný bonus byla navigace, která neúnavně aktualizovala objížďky postaru pomocí rádiového signálu, opravdu fungovala a prakticky a logicky promítala vše také mezi budíky. Až do roku 2022 (15 let) Ford aktualizoval mapy. A během covidu stačilo přepnout celé auto do němčiny, a dojet do Lovosic a zpět, a hned jsme byli zase na cestách. Wenn möglich, bitte wenden. 
A v čem jste ho jako kamaráda museli brát s rezervou?
  1. Hlučnost. Motor zezačátku po startu nebyl slyšet (fakt), a ani se moc netřásl, ale jako roky běžely, dostavil se zvuk i pocit agrárního stoje. Kdosi to nazval "šrotovník kukuřice". Trefné.
  2. Odhlučnění. Motor byl ještě utlumený dobře, ale podvozek nikoli. V tomhle byl soudobý Passat nebo trojková Octavia o kus dál. Dunění výfuku se zlepšilo po přetěsnění a taky vyčištění filtru, ale od začátku tam bylo.
  3. Podvozek. Na některých rozbitých silnici v byla Mondea prostě moc tvrdá. Auto sice nebouchalo, ale celé se cukalo. Synkovi z toho bylo na blinkání. Jiná auta se víc zanořují, bouchnou si, ale pro posádku pohodlnější.
  4. Spotřeba. Táhl jako lokomotiva a neznal únavu do 200kmh, ale taky si vzal skoro sedm litrů v běžném provozu. To je na diesel bez pohonu všech kol dost.
  5. Zvuk rádia. Sice to byla nejvyšší verze infotainmentu, a ve výčtu funkcí na svou dobu držela krok, ale jaksi zapomněla na kvalitu audia. Z toho důvodu si mnoho lidí pořizovalo jednodušší verzi infotainmentu brandovanou Sony - ta hrála znatelně lépe.
  6. Na závěr znovu převodovka. Její poruchovost byla vyhlášená. Mela být už kaput, ale my jsme díky údržbě přežili bez oprav celých 12 let a 200 tisíc. Podle všech nás kterýkoli další den ale čekala oprava za minimálně 75 tisíc, nebo celková výměna za 150. A to i auta v ceně 125 tisíc dávat nechcete, nemluvě o riziku dalšího selhání někde na dovolené. Být to manuál, tento důvod by byl odpadl a za auto by bylo i víc peněz, ale zase by odpadl i kus pohodlí a suverénnosti, a možná bychom už naopak dávno měli jiný vůz s automatem.
Žádnou symbolickou rodinnou rozlučkovou jízdu jsme neudělali. Možná je to škoda. Ale přece jen, auto není pes. Proto tu aspoň nechávám tuto vzpomínku, protože zatím mi vydrželo nejdéle ze všech, a vlastně bylo celou dobu natolik fajn, že nebyl důvod jej měnit. So long, Lord Ford, so long. Nebo snad bis später?

2025-08-22

Fiss v Tyrolsku s dětmi



Příjezd na dovolenou byl letos lehce dobrodružný kvůli hlášce motoru, ale o den později už jsme byli ve Fissu "limuzínou". Možná o kousek lepší, než loni pod Zugspitze, kde jsme snad bez výjimky každý den zmokli.

Oblast Serfaus Fiss Ladis na jihu Tyrolska je naprosto skvělá pro rodiny s malými dětmi, pro které je tu hřiště snad na každém rohu a perfektní mírné cesty pro kočárky. Stejně tak pro rodiny se staršími dětmi. A pak je tu asi nějaký věk, od kterého je to tu přece jen moc "baby-friendly" - Jáchym měl ve svých deseti často pocit, že je na místě pro mimina. Od 15 nahoru už ale zase přichází jiné lákadlo - oblast je nekonečný bikepark. Traily tu vedou všude a jsou důsledně oddělené od pěších cest, což taky kvituji, i když Rakušané jsou na kolech menší prasata než my Češi, a vlastně asi celý zbytek světa je. A my sami se v zahraničí také snažíme nevyčnívat. Ale přesto je možnost kolize dvou světů takto preventivně minimalizována.

Co je tu ale hlavní lákadlo? Je to mírný charakter kopců. Drápou se jen do 2400 metrů, ale vlastně z údolí až nahoru jsou to mírné straně s lesy a hlavně překrásnými alpskými loukami a potůčky. Sice chybí dramatická kulisa, ale na chození s dětmi je to lepší, protože děti extrémy neocení. Prostě takové nízkoprahové Alpy. 

Další výhoda je, že se jedná o slunnou oblast. My jsme měli dvě třetiny času deštivo, ale dlouhodobá předpověď je tady příznivá.

Jak to tedy využít? Je mnoho možností, jak udělat pěší horský okruh do 15 kilometrů s možností občerstvení a hřiště po cestě. Tím máte pro děti i jejich bříško highlight a můžete chodit bez remcání. První slunné dny jsme tak chodili domů pozdě, s mnoha kilometry v nohách.

Zároveň se ale z Lazidy dá vyjít na 2800 k Hexensee a užít si opravdovou vysokohorskou turistiku takřka zadarmo (6 kilometrů tam a 6 zpátky), případně se staršími by se asi dalo zamířit na místní třítisícovku. Kilometricky nenáročné, ale přibyde převýšení a nutnost dobré obuvi a jistého kroku.

Výlety si tady rychle naplánujete pomocí Mapy.cz, nebo pomocí dostupných mapek. Open AI se tady vzhledem k spletenci cest sekala v tom, co vše lze kombinovat.

Platí také, že pokud se budete držet kolem lanovek, budete mít pocit procházky v pražském Palladiu (= davy lidí), ale jakmile se vydáte dál, je to o kousek lepší.

Samotná oblast tří vesnic se rozkládá na kopci s malebnými loukami, lesíky a remízky, ale jinak je to typická Turistická velkovýkrmna. My jsme si proto vybrali moderní apartmán Alpenrose ve Fisser Höfe. Stranou tří vesnic, v klidu, a s nádherným výhledem do údolí skrze prosklenou stěnu s balkonem. S trampolínou, houpačkami a králíčkem a koníky na zahradě. K nezaplacení. Protože nám u domu každou půlhodinu stavěl elektrobus, nemuseli jsme na auto celý týden sáhnout, což je snad poprvé, co do Alp jezdíme. Jen pozor, elektrobus nejezdí přes oběd a končí v 7 večer. 

Silnice je tu obecně slabý prvek - pořádná se sem už nevešla, a tak tu elektrobus hodně propagují a Serfaus má dokonce svoje metro (ano, podzemní vlak se čtyřmi stanicemi), které jezdí na vzduchovém polštáři, aby ulice byly klidné, když se davy valí na lyže. Pro přespolní auta je tak celý stísněný Serfaus nepřístupný za závorou.

Specifická je tu taky kartička výhod. V podstatě je povinná spolu s ubytováním, ale hotel nebo apartmán mimo tři jmenované vesnice vám tuto kartičku nevydá a koupit na pokladně se taky nedá. Na to pozor, pokud byste chtěli ušetřit za ubytování "vedle". Také narozdíl od jiných podobných rakouských kartiček, které si za nemalý peníz kupujete, tato místní neumí nic moc než lanovky a dopravu zdarma. Vše ostatní platíte sami - naštěstí vždy kartou, a díky Partners bance s Visa řešením s kurzovým převodem zdarma. 

Abyste měli jistotu, že kartičku dostanete (ať už v ceně nebo povinně s příplatkem), doporučuji nepoužívat Booking.com, ale přímo stránku Serfaus Fiss Ladis, která je perfektně zpracovaná a zpravidla kupujete konkrétní apartmán s konkrétními fotkami, cenou a plánkem - tedy žádný zajíc v pytli.

A ještě jeden postřeh k cenám: Supermarkety jsou tu takové menší, horské, s ne moc výhodnými cenami - jestliže minulý rok jsme plakali, že už i v Rakousku se už nakupuje levněji než doma (jeden český příklad - Plzeň za 1€, zatímco u nás za 28 Kč), tady ceny byly o kousek vyšší. Obecně inflace zaťala zub i tady. Velké pivo za 4,50 mi dříve připadalo drahé. Teď už stojí skoro 7 Euro. Některé pokrmy v restauraci se uměly dostat pod 10 Eur, teď už ne. Oběd byl ve čtyřech do covidu za 50 Eur, nyní je za 70.

Pominu-li aktuální potíže po cestě sem (dané také extrémními dešti, vynucenou pomalou jízdou v nulové viditelnosti, a mnoha nehodami na dálnicích - porouchané Fordy a BMW v pangejtech - a zácpy), příjezd je v běžném počasí parádní, protože jste sice na druhém konci Rakouska, ale po dálnici jste tu za méně než 8 hodin i se zastávkami na jídlo a kafíčka. 

Určitě se sem tedy ještě vrátíme, možná zase na dospělejší způsob turistiky nebo na kola a srdečně doporučuji.

2025-07-26

Proč je problém aféra Coldplay?

Proč je problém aféra Coldplay? Nereagují lidé v diskusích nějak moralisticky a zbytečně podrážděně? Je to přece věc toho Byrona a té Cabotové... 

No jenže není.

Ale nejdřív: Opakování, o co v aféře jde. CEO jisté americké společnosti (tedy funkce volená), Byron, má rodinu a zároveň si najal ředitelku lidských zdrojů, Cabotovou. A mají spolu romantický vztah. Nebo měli vztah, a proto ji najal. To nevíme a je to jedno. No a šli na koncert Coldplay, kde je nafilmovala jakási "kiss cam", což je kamera, která celý koncert zabírá zamilované, a promítá je pro všechny na plátno. No a tahle kiss cam, zabrala náš zamilovaný pár ve středním věku, který se začal zběsile krýt. Během jednoho jediného dne z toho bylo virální téma pro celý svět.

Co na tom lidem tedy vadí? Proč to tak kypí a vře? Důvody jsou dva: Firemní kodexy a lidová tvořivost.

Kodexy. Většina z nás pracuje pro nějaké korporace. Pinožíme se každý den pro zisk někoho jiného, a snažíme se uspět. Dodáváme si služby navzájem, kontrolujeme se, konkurujeme si. Vy, co vlastníte firmy a můžete beztrestně klátit sekretářky nebo stážisty, si to užijte. Je to jedna z výhod toho, že jste v životě materiálně uspěli. Většina z nás zaměstnaných by to totiž dělat neměla. Z ryze formálních důvodů.

Ale znovu - proč? Co je firmě do mého osobního vztahu? No, je. Pokud spolu lidé chodí na pracovišti, ovlivňuje to logicky jejich nestrannost - buď se od toho v práci snaží tak moc abstrahovat, až se chovají pro společnost neproduktivně, nebo si naopak navzájem nadržují, což může uškodit někomu jinému, nebo celé společnosti. Může to vést k výběru horšího kandidáta na vedoucí pozici jen kvůli tomu, co skrývají její/jeho kaťátka. Věci už se prostě nehýbou volně, tržně. Soutěž je poškozená.

Proto existují pravidla, která se v korporacích každoročně školí. Pravidla v zásadě říkají, smíte spolu chodit, ale musíte to o tom říct útvaru nebo odpovědné osobě, který podobné situace řeší. Výsledek je, že vás společnosti typicky přesune do funkcí, které se neovlivňují. A všichni jdou dál, legálně, čistě. Pro ředitele to může znamenat přesun do jiné funkce nebo oddělení, což může být i kariérní krok zpátky, nebo nepříjemně "stranou". Samo o sobě je nepříjemné lásku řešit jako pracovní záležitost. Pravidla jsou to ale logická, extrémně důležitá, a jejich nedodržení je závažné porušení firemního kodexu, které může mít důsledky. Prostě když to včas nepřiznáte, máte skoro jistý vyhazov. 

Lidově se to pravidlo ale zažilo jako: co je v domě, není pro mě. Většina lidí se to totiž logicky snaží na pracovišti nemilovat vůbec, nebo to tutlat, protože se přiznávat nechtějí, a přesouvat se jinam rozhodně nechtějí. A k tomu zamilovanost krásně chutná, zakázané ovoce ještě lépe chutná, a ve vyšším věku je o to víc vítané, protože když už člověk má pocit, že už by nikdy nic nového poznat neměl, myšleno nikdy nikdy, protože lidé jsou samozřejmě až za hrob věrní a loajální, tak se najednou otevře okénko, a člověk si může dokázat, že ještě umí romanticky milovat. I s koňským ocasem a ušima kokršpaněla. Takže tajná láska na pracovišti bují. 

A musím říct, že mne to vždycky otravuje. Protože to mám většinou naservírované na talíři - starší pan ředitel a mladší kolegyně. Ona ne tak schopná, ale protěžovaná, on ne tak schopný, ale s velkým rozsahem kontroly, který mu umožňuje leccos schovat. Popravdě, kdybych narazil na sebemenší důkaz, neváhal bych je konfrontovat. Jsou to ale i méně škodlivé vztahy, jako dva obyčejní kolegové.

A pak jsou četné příklady, kdy se to vyřešilo - některé útvary dokonce zaměstnávají po léta spokojeně manžele. Je to pod kontrolou a funguje to, jen se musí dbát na to, aby si navzájem moc neschvalovali dokumenty, smlouvy a cesťáky, nebo nákup služeb od dodavatelů, a pak to funguje.

Jak to mám já? Jsem ve středním věku, jsem ženatý s dětmi. A ano, potkávám ženy, a ženy potkávají mne. Nejen na pracovišti. A řekněme, že každá X-tá žena je zajímavá, a v každém Y-tém případě nastanou vzájemné sympatie. A vždy, když nastanou sympatie, se oba dva účastníci rozhodují. Je to klasický trychtýř, kdy nahoře je počet veškerých setkání a dole je úzké hrdlo a malý počet nových romantických vztahů. Úplně na konci trychtýře je brána domácí spokojenosti, která říká, že pokud je člověk spokojený a šťastný doma ve svém vztahu a není magor, pravděpodobně si žádný vztah nezačne. A pokud začne, není to v mnoha případech o tom, že by to byl sukničkář nebo rajda. Takže nikoho bych neodsuzoval jen kvůli paralelnímu vztahu. Ale spíše kvůli tomu, jak se k tomu vztahu postaví. Z pohledu firmy - lidsky je soudit nebudu. Není mi sice úplně jedno, co si myslí Byronova manželka a děri, ale věřím, že mu to dají sežrat sami dostatečně, a že toho bude sám dost litovat. Co ale chci ideálně bych měl mít odvahu řešit, je, pokud mi nějaký zamilovaný pár ředitelských hrdliček bude chtít kálet na hlavu. Podobné eskalace už jsem zažil, a ne vždy byly šťastně vyřešeny, ale aspoň se o tom ví, a rozhodování není úplně nakopnuté

Bacha, ale firemní pravidla neplatí jen pro střední věk. Platí to i pro mladé bez závazků. U těch ale většinou škoda na firmě není tak vysoká, protože nejsou v rozhodujících pozicích, a proto je na tyto vztahy, kterých naopak vznikají kvanta, méně vidět. Také více fluktuují, takže je pravděpodobné, že se sami rozsadí, dřív než to vůbec stihnou oznámit. I na ně se ale pravidla vztahují.

Poslední věc je, že případ Coldplay je legrace. Bez ohledu na pravidla a morálku je to živná půda pro lidovou tvořivost a humor, a o tom to celé je. Pojďme na chvíli zapomenout na kodexy, kolegy ze hotelových pokojů, a pojďme se bavit. Protože Byron a Cabot nám právě dali legendu své doby.

2025-07-24

Tradwiwes - nový nepřítel lidu

Je jeden nesmírně zajímavý článek, o který bych se chtěl podělit. Týká se tradwiwes - toxicky tradicionalistických manželek. Zde najdete článek, který bych si tu rád vzal na paškál. Spíše formálně, než obsahově. Rozeberme ho jako kvalitu diplomky.

Zajímavé pro mne na něm je, že velmi přímočaře pojmenovává celou řadu nových skupin chování, zde většinou u žen, a rovnou je šmahem odsuzuje. Takže pozor, my hodní, vzdělání a smířliví s rozledem - máme nové nepřátele, tradicionalistické manželky.

Zajímavost číslo dva je stavba tohoto článku. Na začátku to zlo pojmenujeme, a pak vezmeme "odbornici z univerzity", která to bez citace libovolného zdroje rovnou očerní, a ještě z kapsy saka vytahá důvody - opět bez zdroje. Prostě tomu rozumí. Má to v paži. Trochu mačistické, mít to v paži, že? Ale je to žena, odbornice. A ta to smí.

Zajímavost číslo 3 je neozdrojované tvrzení, že za vznik těchto skupin mohou bezohlední muži. Když už tu máme ty špatné a pomýlené ženy, pojďme udělat ještě twist, a říct, že ony samy za to až tak moc nemůžou (ano, některé ženy rády označují ženské pokolení za oběti vždy a ve všem), ale že na vině jsou muži. Dobře, možná ne všichni muži, ale hlavně opět s oblibou očerňovaná a kvalitně zaškatulkovaná manosféra. Toto není nijak ozdrojované nebo prozkoumané, prostě se to tam jenom píše. 

A opět - mně tradwiwe taky nepřijde jako ideální rodinný model, a nijak se toho nezastávám, ale vadí mi lehkovážně vybírání a citovaní "odborníci". V tisku, v rozhlase, všude. Je to takové "rozděl a panuj" bulváru. Přitom dočasné řešení by bylo jednoduché - nazvěme to názorovou rubrikou nebo sloupkem. Nechme to tvářit se jako názor komentátora, glosátora, a nesnažme se to podávat jako odborný nebo nestranný rozbor. Seznamzpravy - za tyto články palec dolů. Formálně.