Blog Ladislava Beneše
2025-10-12
Turek v našem Matrixu
2025-10-11
Volby 2025
2025-09-28
Lužná u Rakovníka jinak
Tento víkend mám na mlýnku od sestřičky výtečnou Kolumbii značky Mia, takže se vlastně ani skoro nechce ven. Ale děti to vidí jinak.
Tedy k výletu do Lužné u Rakovníka. Ano, asi si představujete, jak jsme na nádraží Praha Bubny vonícím novotou nasedli do starého vlaku a jeli do slavného muzea mašinek. Jenže děti mašinky, na rozdíl od táty a dědy, moc nebaví. Takže jsem sedli do Hyundai a jeli do Lužné autem, do muzea amerických veteránů. A to můžu jedině doporučit.
V muzeu JK Classics (zde), trochu stranou od samotné Lužné, se v místě zřejmě jakéhosi bývalého průmyslového areálu nachází v několika halách a venku úžasná sbírka amerických pokladů.
Převažují luxusní kupé a kabriolety, které jsou v krásném stavu. Převážná část jsou 50. a 60. léta, je tu ale Art Deco hala, a pár kousků ze 70. let. Najde se tu i pár sporťáků (těch je v Nové Bystřici víc).
Krásná je ale sbírka užitkových vozidel, například sanitka jak z Ghost Busters, ale také tahače Mack nebo ikonická požární stříkačka, kterou známe ze všech filmů. Jeep s dřevěným obložením, či klasický americký "truck" - dlouhé pick-upy, které jsou na hranici mezi náklaďákem, dodávkou, a pick-upem typu Ford F150.
Expozice je docela hezky popsaná, včetně dobového kontextu, jako jsou krize, životní styl apod.
Pro nejmenší je tu plně přístupný žlutý školní autobus, kde můžou točit volantem a řadit, ale zároveň je v něm dětský koutek. Dál jsou tu šlapadla. Hospůdka tu nabízí žebírka a burgery, taková správná Amerika.
Určitě doporučuji a na mašinky holt budu muset zajít sám s dědou Honzou.
2025-09-27
Dolní Morava theme park
Dolní Morava je nezvyk. Špindlerův mlýn nebo Pec pod Sněžkou začínají tak pomalu kopírovat rakouské hory ve smyslu letní zábavy, i když jsou tam určitá omezení daná národním parkem. Dolní Morava oproti tomu zas tolik ochranářská omezení nemá, a tak tu vznikl ryze český horský zážitkový park.
A tam jsme letos jeli (já poprvé v životě). Asi jste mne letos slyšeli zmiňovat Itálii nebo Bosnu. Obojí nestihnu, protože mám moc práce, a proč jsme jeli na Moravu, to souvisí opět s auty. O tom ale zase jindy.
Hledáte-li ubytování v Jeseníkách, není to zas tak jednoduché. V Rakouskou na last minute za super cenu vždy najdete něco fakt pěkného, ale v Česku to pravidlem ještě není. Jenže na Dolní Moravě byl přehršel špičkových apartmánů za super cenu, navíc dvoutřetinovou proti Rakousku a poloviční proti Itálii. Takže jsme si mohli vybírat větší apartmán v centru dění nebo chalet trochu dál, ale s vlastní zahradou. Zvolili jsme druhé a ještě jsme v ceně dostali upgrade do většího kousku. Takže ubytování vymazlené. Takovou "chalupu" bych taky mohl mít. Apartmány Nora, pokud byste hledali.
Kombinovali jsme výlety s místní turistikou.
Jeden den jsme si vyjeli lanovkou "Sněžník", která vůbec nejezedí na Kralický Sněžník, ale k chatě Slaměnka, kde jsme si dali brzký oběd (výborné borůvkové knedlíky, ideálně zapíjet Radegast 10). Následně jsme pokračovali přes Podbělku a Sušinu až pod Sněžník. Z časových důvodů jsme na něj nelezli a došli údolím Moravy zpět do obce. I tak to bylo vydatných skoro 20 kilometrů. Následný večerní nákup v samoobslužné prodejně Coop (kluci mu přátelsky říkají "poop"), kde jsem vyzkoušel, co jsem kdysi ještě naposledy v ČSOB připravoval - otvírání bezobslužné prodejny aplikací DoKapsy. Poop je tu vybavený příjemně pražsky - narozdíl od toho v Králíkách.
Deštivý den jsme využili k výletu do Jeseníku. Zaparkovali jsme u nádraží. oběd jsme si dali v Naše Bistro, kde začínala Gastromapa. Pořádný burger, který dělá radost, ve velmi příjemném interiéru, jen možná trochu moc seriózní obsluha. Protože vlak nejel, zašli jsme ještě do města, vyzkoušeli místní čokoládovnu Xocolatl, kterou můžu doporučit. Tedy... nic pro děti, protože jejich čokoláda není moc sladká, ale pro nás starce na prahu cukrovky výborná. Je to totiž o chuti a příchuti, nikoli o cukříku, přes který nic kromě cukříku necítíte. Takže tady palec nahoru. Ale děti sem neberte.
No a následně cesta Slezským Semerinkem (myslím, že se to tu takhle píše, a správně hádáte, že to odkazuje na Semmering v Rakousku). Tahle trať, kterou proslavil Alois Nebel, je ikonická, ale proti pražskému Semeringu nebo pravému Semmeringu, zas tak zajímavá není. Přesto k Jeseníkům patří, a tak jsme se projeli. Ještě tady lítají Breljovci s vypráskanými, ale prostornými vagony ČD, ale my jsme do Branné jeli moderním motorákem hodným 21. století. A zpátky přeplněným jednovozovým socialistickým motoráčkem, kdy jsme se zapřísáhli, že vlakem zase nějakou dobu ne. Tenhle motoráček, který by už v roce 2025 neměl existovat (prosím prosím prosím), umí zkazit dojem z každé jízdy vlakem. Motor tak řve, že vám po cestě zvoní hlava, podvozek celou dobu vrže a mlácení od kol je tak silné jako byste jeli zavěšení pod podlahou. Za vidění na cestě stojí radnice v Branné - neorenesanční dům s věží kombinovaný s panelákovými okny z osmdesátek. Minimálně stojí za vidění ještě víc než místní zámek. A byla i koťátka.
Jeden den byl ťapace-odpočinkový. Čekačka v restauraci na Keprníku nám z něj navíc dost ukousla, a stejně foukal otravný orkán. Jinak ale restaurace na Keprníku má áčkový výhled a takovou staromilskou atmosféru. Doporučuji. Na čekačku jsme s sebou měli karty, takže bylo dobře. Udělali jsme tedy paďourskou procházku Keprník - Ramzová.
No a jeden den jsme lezli na Slaměnku pěšky. Stálo to zato. Stoupák je to slušný. Navíc je celý v místním lunaparku. Turistická je zázračně propletená skrze bajkové traily, takže musíte dávat pozor jako na přechodu v Praze. Nad hlavou vám vedou stezky oblaky a občas jdete po sjezdovce. Ale počasí nádherné a ty výhledy.
Restaurace Skalka je fancy - má posuvnou střechu jako kabriolet, a atmosféru apres ski z velkého světa. děti si pak sjely mamutí dráhu s Niki, já jsem neměl chuť čekat frontu, tak jsem nechal lístek propadnout, a dal si ještě pěší procházku s kafíčkem. U Mamutí dráhy rozhodně doporučuji zkontrolovat frontu, než koupíte lístek. Protože tu není budka s prodejcem, ale automat, je těžké ho pak upgradovat na expresní nebo vrátit. Bohužel fronta není od prodejny vidět. Expresní lístek je drahý (zvlášť pro celou rodinu), ale zase expresní fronta čítala nula osob, a asi by to dávalo pro jednou smysl.
A co tedy jízlivé označení "theme park"? Na Dolní Moravě je všechno placené, komercializované, ale zase je to takové moderní, místy až snobské, možná bych řekl "sexy". A taky docela drahé. Pokud chcete lepší cenu, musíte si vytvořit postaru login a zaregistrovat se. Heslo, hádám, zapomenete nebo se vynuluje (já si totiž všechna hesla ukládám do sejfu, ale stejně často nefungují - proto řešení s hesly v době biometrie a sdílených loginů nenávidím a proklínám), a zároveň vám pak budou několik roků posílat reklamní e-maily (ano, mohl bych si je vypnout). Popravdě, asi bych sem znovu nejel. V Rakousku mi to nějak nevadí, do českých hor mi tohle nějak nesedne.
Taky pořád platí, že v Jeseníku je pár úžasných míst, ale mezi nim se špatně pohybuje. Musíte ujít vždy dlouhý okruh bez propojky a nebo občerstvení. Což je bonus, pokud jdu s dospělými kamarády, ale mínus, pokud jdu s dětmi. Také cestování autem mezi Kralickým sněžníkem a centrálními Jeseníky je zdlouhavé. Takže určitě se vrátíme, ale příště někam více na východ Jeseníků.
Ještě FAQ:
- Proč jsme nešli přes Sky bridge? - protože Jáchym a já nemáme rádi výšky.
- Proč jsme nešli na stezku v oblacích? - protože je z ní stejný výhled jako všude kolem, akorát si to nechají zaplatit, a kluci na tobogán nechtěli.
Krátké sbohem Lorde Forde
Prodávat dieselové Mondeo je jako zastřelit vlastního psa. Nebo ztratit kamaráda.
A to se stalo. Lord Ford se v létě v přívalovém dešti kousl a pěkně nás doslova vyšplouchl na cestě do Tyrol. Pes, který pokouše pána, byť až ve 12 letech, už nemá tu důvěru.
Jaký ale byl Lord Ford jinak jako pes a jako kamarád? Zkusme to pojmout jinak než recenzi. Je to rozlučka se strojem, který rozhodně nebyl celkově nejlepší, ale byl náš, spolehlivý, a měl svůj charakter. V čem to byl lepší kamarád než jiná auta?
- Byl to kus auta. Citelná masa hmoty. Volant ale zároveň vedl dlouhý čumák pevně a přesně. Dával neochvějný pocit jistoty a bezpečí.
- Krásně jel. Skrze velký věnec volantu a skrze sedačku jste věděli, co se s autem děje. Nebyl to sprinter ani chrt, ale poslouchal jak ohař.
- Krásně seděl. Smekám před inženýry z Kolína, jakou kombinaci přilnavosti, agility a zároveň rozumného komfortu nám nadělili.
- Kufr byl obrovský. Ne na litry, ale rozměrově. Odvezl skříň, gauč i palandu včetně matrací, nebo dlažbu a dlaždice do celé koupelny a na záchod, a se svými 190 centimetry jsem se v něm v pohodě také vyspal.
- Chtěl jet dál a dál. Sedačky a řízení tady nikdy nepřestaly bavit a jediný limit byla nudící se posádka a plný močák. Měli jste chuť dojet na konec světa a zpátky.
- Byl jak pokojíček. Poslední Mondea této generace měla pěkný a kvalitní interiér v kombinaci kožených potahů a tvrdých plastů (sem patří smajlík, ale výsledek nebyl špatný). Leckterá prémiová auta vedle vší té poctivé kůže a skutečného prošívání vypadají skoro podřadně. Zároveň byl praktický a všechny funkčně komfortní prvky tu byly - vyjma masáže. To jak se hladce zavíraly dveře nebo kufr, všechny ty prvky ze skutečného kovu, robustní kliky a madla... dávalo to solidní dobrý pocit.
- Všude projel. Sedlák v gumákách a smokingu byl doma na mokré silnici, polňačce, i v hlubokém sněhu.
- Dvouspojková převodovka. Ačkoli to nakonec byl jeden z hlavních důvodů prodeje, řadila božsky, rychle a bez cukání, a člověk se s ní dokázal perfektně sžít. Specialita byly hladké a rychlé rozjezdy na světlech. Uměla třeba ale i držet rychlost motorem z prudkých kopců, což bylo zase dobré na sněhu nebo v horách.
- Motor. Nebyl to vzor kultivovanosti, ale zato to byl podle všeho recenzí ojetin nejspolehlivější turbodiesel dekády. Nebyl to šestiválec, ale táhl jak lokomotiva, a na rodinné auto stádo 165 koníků vždy vrchovatě stačilo. Kdekoli do 200kmh byl jak doma. Nebral olej. Nekouřil, emise předpisové.
- A jako drobný bonus byla navigace, která neúnavně aktualizovala objížďky postaru pomocí rádiového signálu, opravdu fungovala a prakticky a logicky promítala vše také mezi budíky. Až do roku 2022 (15 let) Ford aktualizoval mapy. A během covidu stačilo přepnout celé auto do němčiny, a dojet do Lovosic a zpět, a hned jsme byli zase na cestách. Wenn möglich, bitte wenden.
- Hlučnost. Motor zezačátku po startu nebyl slyšet (fakt), a ani se moc netřásl, ale jako roky běžely, dostavil se zvuk i pocit agrárního stoje. Kdosi to nazval "šrotovník kukuřice". Trefné.
- Odhlučnění. Motor byl ještě utlumený dobře, ale podvozek nikoli. V tomhle byl soudobý Passat nebo trojková Octavia o kus dál. Dunění výfuku se zlepšilo po přetěsnění a taky vyčištění filtru, ale od začátku tam bylo.
- Podvozek. Na některých rozbitých silnici v byla Mondea prostě moc tvrdá. Auto sice nebouchalo, ale celé se cukalo. Synkovi z toho bylo na blinkání. Jiná auta se víc zanořují, bouchnou si, ale pro posádku pohodlnější.
- Spotřeba. Táhl jako lokomotiva a neznal únavu do 200kmh, ale taky si vzal skoro sedm litrů v běžném provozu. To je na diesel bez pohonu všech kol dost.
- Zvuk rádia. Sice to byla nejvyšší verze infotainmentu, a ve výčtu funkcí na svou dobu držela krok, ale jaksi zapomněla na kvalitu audia. Z toho důvodu si mnoho lidí pořizovalo jednodušší verzi infotainmentu brandovanou Sony - ta hrála znatelně lépe.
- Na závěr znovu převodovka. Její poruchovost byla vyhlášená. Mela být už kaput, ale my jsme díky údržbě přežili bez oprav celých 12 let a 200 tisíc. Podle všech nás kterýkoli další den ale čekala oprava za minimálně 75 tisíc, nebo celková výměna za 150. A to i auta v ceně 125 tisíc dávat nechcete, nemluvě o riziku dalšího selhání někde na dovolené. Být to manuál, tento důvod by byl odpadl a za auto by bylo i víc peněz, ale zase by odpadl i kus pohodlí a suverénnosti, a možná bychom už naopak dávno měli jiný vůz s automatem.