2025-10-12

Turek v našem Matrixu

Na další kauze Turek je nejhorší, že možné je úplně všechno.

Silně pravděpodobná varianta je, že si to Deník N vymyslel. Nebo někdo jiný to připravil a Deníku N to podstrčil. Tedy noviny zde hrají roli užitečného blba. Turek polarizuje a tím je ideální slabý bod budoucí vlády. A my víme, že druhý tábor, tedy Spolu a spol a nejsou žádné hodné ovečky. Hodí se to využít.

Na druhou stranu, na Turka už vyplula na povrch řada problémů, které se ukázaly být pravda: Trapná leč přínosná byla kauza s rychlostí, závodění ve formuli s dětmi, oslavná kniha o sobě, Jaguar Klub, co není Jaguar klub, i to, čím vlastně zbohatl. Nepovolená garáž moštárna je určité koření. Kauza týrání ženy může být smyšlená, leč když jste průserář se zjevně psychopatickými sklony, je těžké věřit, že jste ženu netýrali. Prostě ten další průser s rasismem do toho zapadá taky, s asi se skutečně stal.

Další pohled na realitu je, že se to stalo, a není to morální, ale Turkovi to opět neuškodí. Možná v určitě nemalé skupině i pomůže. Pojďme si otevřené říct: Kolik z vás má rádo Romy? A kolik z vás jsem o nich slyšel mluvit nepěkně? Mnoho - zvlášť u piva jste se někdy rozjeli tak, že jsem nestihl koukat. A ano, v reálu nikomu nic zlého nepřejete, a určitě jste dost chytří nebo bázlivý, takže do profilu na Facebooku si svá pivní moudra nedáte. Turek si je tam ale dal, a i z vás díky tomu spadl určitý spleen - konečně se někdo nebojí v tomhle profízlovaném světě říct, co si myslí. Takže možná mu právě proto skrytě fandíte. Stejně to může být s týráním žen (možná to ta holka sehrála ze zlomeného srdce). Stejně je to s moštárnou - ano, 99,9% z nás garáž legálně postaví, ale úřady a předpisy je přitom štvou. Turkova rebelie ukazuje úřadům odvážně vztyčený prostředník. Schválně tu nezacházím do detailu, co by se stalo, kdyby se všichni chovali stejně...

Realita může být nejmíň trojí. Podtrženo sečteno, možná to Motoristům zlomí vaz u Babiše, ale ne u voličů. Turek je psychopat a krysař, ale jeho elektorát mu to baští. Část ne, ale jsou pro ně důležitější aktivační slovíčka, o kterých jsem tu psal minule. A v takovém případě má libovolné gaunerství velký pardón.

Nabídnu ještě poslední zamyšlení a kopnu se taky do vlastní nohy: Většinu věcí, které na Turka lid vytahuje, se stala před mnoha léty. Ne všechny, ale většina. Dalo by se říct, že Turek z nevyrovnaného darebáka dospěl v muže, který ví, co chce, a má co říct. Řeknete mi, že to není možné. Tak prestaňte blahem slintat nad osvícením našeho stávajícího prezidenta, bývalého komunistického vojáka. Jasně, pan prezident nikdy nebyl rebel - byl to hodný kluk, co plnil rozkazy, ale svou změnu názorů a zmoudření si obhájil. Dokonce tak, že jej uznávate jako morální autoritu a citujete na sockách. Proč by to samé zmoudření nemohl obhájit Turek?

2025-10-11

Volby 2025

Volby 2017. Lidé masově volili Babiše. Začíná věk sociálních sítí, algoritmů a řetězových emailů. Zrodil se populismus jako mainstream a na všech průzkumech bylo vidět, že funguje. Babiš měl smůlu, že na něj jeho špína vyplouvala postupně, a zároveň přišel Covid. Rodí se Chvilky, které pomáhají svítit na bezskrupulózní proti systémové kroky ANO, a ČSSD, ale nemají program, jen drží gaunera na uzdě.

Volby 2021: Lidé masově volili Babiše a Starosty. Populismus funguje. Díky kauzám a covidu ale Antibabiš omezeně funguje. Tím, že mnoho malých pseudostran nedosáhne na pět procent, a díky těsnému vítězství Spolu vzniká funkční Antibabiš koalice. Je tu ale nulové poučení. Koalice to bere jako odměnu za kvalitní Antibabiš, ale je to spíše velká šťastná náhoda. Nezasloužená.

Volby 2025: Lidé masově volili Babiše a strany, které chtějí měnit status quo. Spolu jede Antibabiš. Už potřetí. A už potřetí to nefunguje.

Jaký totiž mělo Spolu program. Víte to?

Ono je to jedno. Program dnes nehraje roli.

Mnozí říkají - důležitý není program, ale ideály. A dodávají - hlavně, že nevyhraje ten hajzl Babiš/ Okamura / Turek. A doufají, že kauzy, výroky a jiná špína tyhle pány tentokrát položí. 

Jenže se mýlí. Uz třetí volby se mýlí.

Roli hrají aktivační slovíčka.

Stejným způsobem postupují úspěšné firmy. Je to jednoduché. Zaplatíte si celkem levný průzkum a zjistíte, co kde lidi trápí a zajímá. Tahle část je jednoduchá, ale zrovna ODS, Top a Lidovci ji přehlížejí. Fiala myslím dokonce někde řekl, že tohle on dělat nebude. Pak to chce trochu strategie. Musíte domyslet, jak potěšit Šimona z města a nenaštvat Ludmilu z vesnice. Jak potěšit mladé a nenaštvat staré. Babiš trochu improvizuje, ale i tak mu to funguje - lidí vidí, že se jim snaží vyjít vstric a nepřehlíží je. Výsledek je totiž dobrý - vypadá při tom nešikovně, ale lidsky. 

Antibabiš (nebo Antiturek) tedy logicky nemůže uspět, protože je bezobsažný. Lidé nemají potřebu Antibabiš. Když ráno vstanete, potřebujete svítit, topit, papat, čůrat, jet nějak do práce. Antibabiš vám s tímto nijak nepomůže, že? Lidi trápí plno věcí. Zeptejte se jich a oni vám to řeknou. 

Obsahově Spolu žije ve středopravém světě, kde ekonomický program je stále to hlavní. Ale mají ho i tak velmi mělký a opatrný. Ano, dobrý správce je dobrý ekonom - nakonec, vše je o penězích. Ale ekonomika není aktivační téma. Lidi toto téma věřili naposledy Topolánkovi a Kalouskovi. Ale už 20 let jsme ekonomicky ve volbách všichni levičáci a dál nekoukáme. 

Pravá fungující aktivační témata jsou lidská, jsou jednoduchá. Každý kopáč kanálu se k nim umí a chce vyjádřit. Nejsou to témata ekonomie, ale života. Skrze ta se vyhrávají volby.

Je navíc neuvěřitelně snadné se dnes k lidem dostat. Záleží i na tom, jak to říkáte. Musí to být jednoduché, křiklavé, a musí to dodávat krmivo algoritmům, které pomohou to rozšířit. Algoritmy cílení na internetu potřebují něco chytlavého. Chytlavé je to, co vás trochu namíchne a donutí číst, kliknout, zůstat. To je aktivace.

Příklad ze světa firem: Můžou to být hormony v pitné vodě, něco, co ohrozí vaše děti, něco, co ničí vaši střechu na domě, něco co ohrozí vašeho psa, auto, zahradu, zdraví, status. Každý "volič" dostane svůj mix strašáků a řešení. Ano, firma XYZ má pro vás řešení. Jasně, že tomu nevěříte, a nejdete si to koupit, jste přece racionální člověk, ale zaujme vás to. A nemáte ani proti-fakta, jak to okamžitě vyvrátit. Nevíte ani, jestli řešení od té firmy bude fungovat. A algoritmus už vás má. No a stejně to funguje i v politice.

Jestli tu má být síla proti Babišovi, musí pochopit, že nelze hrát hru prostředky minulé doby. Je to jako přijít do bojové arény a divit se, že pravice má takový malý tupý mečík, zatímco soupeř má plamenomet (chtěl bych napsat hovnomet, ale jsme v pomyslné aréně, ne v politice). 

A řešení.

Jediné řešení pro liberály a nenapravitelné idealisty je to, co nechtějí slyšet. Populismus. Abychom ho lépe skousli , říkejme mu laskavý populismus. Populismus, který obejme dvě věci: Pochopí, co masu lidu trápí, nebude před tím strkat hlavu do písku, a zkusí najít řešení, které bude nevybíravým a křiklavým způsobem lidem vracet. Silná žena, silný muž. Vůdkyně nebo vůdce. Už to samo nemůže jít ODS nebo Topce přes pysky, ale je to jediná cesta této doby. Jinak přijde nový Babiš. 

Politika není boj dobra a zla. Není to boj demokracie a diktátu. Politika je souboj dvou a více svinstev moderními prostředky, moderní formou. 

Jsem tedy s výsledky voleb spokojený? Ano, jsem. Ne protože vyhrál gauner a krysař, ale právě protože vyhrál gauner a krysař v přímém přenosu, zcela nazí, a krásně se na tom ukázalo, že svini můžeme posvítit až do žaludku, pochopit, že je svině, ale stejně ji pak zvolíme pro to, co se nám líbí, a co hlásá. Síly, kterým fandím (nebo nefandím, ale volím je), dostaly nakládačku, jsou nemocné, slepé a unavené, a snad se konečně vzpamatují. Snad nebudeme muset ve volbách 2029 poslouchat znovu Antibabiš a cestu na východ. Už to bylo fakt otravné. 

2025-09-28

Lužná u Rakovníka jinak


Tento víkend mám na mlýnku od sestřičky výtečnou Kolumbii značky Mia, takže se vlastně ani skoro nechce ven. Ale děti to vidí jinak.

Tedy k výletu do Lužné u Rakovníka. Ano, asi si představujete, jak jsme na nádraží Praha Bubny vonícím novotou nasedli do starého vlaku a jeli do slavného muzea mašinek. Jenže děti mašinky, na rozdíl od táty a dědy, moc nebaví. Takže jsem sedli do Hyundai a jeli do Lužné autem, do muzea amerických veteránů. A to můžu jedině doporučit.

V muzeu JK Classics (zde), trochu stranou od samotné Lužné, se v místě zřejmě jakéhosi bývalého průmyslového areálu nachází v několika halách a venku úžasná sbírka amerických pokladů. 

Převažují luxusní kupé a kabriolety, které jsou v krásném stavu. Převážná část jsou 50. a 60. léta, je tu ale Art Deco hala, a pár kousků ze 70. let. Najde se tu i pár sporťáků (těch je v Nové Bystřici víc). 

Krásná je ale sbírka užitkových vozidel, například sanitka jak z Ghost Busters, ale také tahače Mack nebo ikonická požární stříkačka, kterou známe ze všech filmů. Jeep s dřevěným obložením, či klasický americký "truck" - dlouhé pick-upy, které jsou na hranici mezi náklaďákem, dodávkou, a pick-upem typu Ford F150.

Expozice je docela hezky popsaná, včetně dobového kontextu, jako jsou krize, životní styl apod.

Pro nejmenší je tu plně přístupný žlutý školní autobus, kde můžou točit volantem a řadit, ale zároveň je v něm dětský koutek. Dál jsou tu šlapadla. Hospůdka tu nabízí žebírka a burgery, taková správná Amerika.

Určitě doporučuji a na mašinky holt budu muset zajít sám s dědou Honzou.

2025-09-27

Dolní Morava theme park


Dolní Morava je nezvyk. Špindlerův mlýn nebo Pec pod Sněžkou začínají tak pomalu kopírovat rakouské hory ve smyslu letní zábavy, i když jsou tam určitá omezení daná národním parkem. Dolní Morava oproti tomu zas tolik ochranářská omezení nemá, a tak tu vznikl ryze český horský zážitkový park. 

A tam jsme letos jeli (já poprvé v životě). Asi jste mne letos slyšeli zmiňovat Itálii nebo Bosnu. Obojí nestihnu, protože mám moc práce, a proč jsme jeli na Moravu, to souvisí opět s auty. O tom ale zase jindy.

Hledáte-li ubytování v Jeseníkách, není to zas tak jednoduché. V Rakouskou na last minute za super cenu vždy najdete něco fakt pěkného, ale v Česku to pravidlem ještě není. Jenže na Dolní Moravě byl přehršel  špičkových apartmánů za super cenu, navíc dvoutřetinovou proti Rakousku a poloviční proti Itálii. Takže jsme si mohli vybírat větší apartmán v centru dění nebo chalet trochu dál, ale s vlastní zahradou. Zvolili jsme druhé a ještě jsme v ceně dostali upgrade do většího kousku. Takže ubytování vymazlené. Takovou "chalupu" bych taky mohl mít. Apartmány Nora, pokud byste hledali.

Kombinovali jsme výlety s místní turistikou. 

Jeden den jsme si vyjeli lanovkou "Sněžník", která vůbec nejezedí na Kralický Sněžník, ale k chatě Slaměnka, kde jsme si dali brzký oběd (výborné borůvkové knedlíky, ideálně zapíjet Radegast 10). Následně jsme pokračovali přes Podbělku a Sušinu až pod Sněžník. Z časových důvodů jsme na něj nelezli a došli údolím Moravy zpět do obce. I tak to bylo vydatných skoro 20 kilometrů. Následný večerní nákup v samoobslužné prodejně Coop (kluci mu přátelsky říkají "poop"), kde jsem vyzkoušel, co jsem kdysi ještě naposledy v ČSOB připravoval - otvírání bezobslužné prodejny aplikací DoKapsy. Poop je tu vybavený příjemně pražsky - narozdíl od toho v Králíkách.

Deštivý den jsme využili k výletu do Jeseníku. Zaparkovali jsme u nádraží. oběd jsme si dali v Naše Bistro, kde začínala Gastromapa. Pořádný burger, který dělá radost, ve velmi příjemném interiéru, jen možná trochu moc seriózní obsluha. Protože vlak nejel, zašli jsme ještě do města, vyzkoušeli místní čokoládovnu Xocolatl, kterou můžu doporučit. Tedy... nic pro děti, protože jejich čokoláda není moc sladká, ale pro nás starce na prahu cukrovky výborná. Je to totiž o chuti a příchuti, nikoli o cukříku, přes který nic kromě cukříku necítíte. Takže tady palec nahoru. Ale děti sem neberte.

No a následně cesta Slezským Semerinkem (myslím, že se to tu takhle píše, a správně hádáte, že to odkazuje na Semmering v Rakousku). Tahle trať, kterou proslavil Alois Nebel, je ikonická, ale proti pražskému Semeringu nebo pravému Semmeringu, zas tak zajímavá není. Přesto k Jeseníkům patří, a tak jsme se projeli. Ještě tady lítají Breljovci s vypráskanými, ale prostornými vagony ČD, ale my jsme do Branné jeli moderním motorákem hodným 21. století. A zpátky přeplněným jednovozovým socialistickým motoráčkem, kdy jsme se zapřísáhli, že vlakem zase nějakou dobu ne. Tenhle motoráček, který by už v roce 2025 neměl existovat (prosím prosím prosím), umí zkazit dojem z každé jízdy vlakem. Motor tak řve, že vám po cestě zvoní hlava, podvozek celou dobu vrže a mlácení od kol je tak silné jako byste jeli zavěšení pod podlahou. Za vidění na cestě stojí radnice v Branné - neorenesanční dům s věží kombinovaný s panelákovými okny z osmdesátek. Minimálně stojí za vidění ještě víc než místní zámek. A byla i koťátka.

Jeden den byl ťapace-odpočinkový. Čekačka v restauraci na Keprníku nám z něj navíc dost ukousla, a stejně foukal otravný orkán. Jinak ale restaurace na Keprníku má áčkový výhled a takovou staromilskou atmosféru. Doporučuji. Na čekačku jsme s sebou měli karty, takže bylo dobře. Udělali jsme tedy paďourskou procházku Keprník - Ramzová.

No a jeden den jsme lezli na Slaměnku pěšky. Stálo to zato. Stoupák je to slušný. Navíc je celý v místním lunaparku. Turistická je zázračně propletená skrze bajkové traily, takže musíte dávat pozor jako na přechodu v Praze. Nad hlavou vám vedou stezky oblaky a občas jdete po sjezdovce. Ale počasí nádherné a ty výhledy.

Restaurace Skalka je fancy - má posuvnou střechu jako kabriolet, a atmosféru apres ski z velkého světa. děti si pak sjely mamutí dráhu s Niki, já jsem neměl chuť čekat frontu, tak jsem nechal lístek propadnout, a dal si ještě pěší procházku s kafíčkem. U Mamutí dráhy rozhodně doporučuji zkontrolovat frontu, než koupíte lístek. Protože tu není budka s prodejcem, ale automat, je těžké ho pak upgradovat na expresní nebo vrátit. Bohužel fronta není od prodejny vidět. Expresní lístek je drahý (zvlášť pro celou rodinu), ale zase expresní fronta čítala nula osob, a asi by to dávalo pro jednou smysl.

A co tedy jízlivé označení "theme park"? Na Dolní Moravě je všechno placené, komercializované, ale zase je to takové moderní, místy až snobské, možná bych řekl "sexy". A taky docela drahé. Pokud chcete lepší cenu, musíte si vytvořit postaru login a zaregistrovat se. Heslo, hádám, zapomenete nebo se vynuluje (já si totiž všechna hesla ukládám do sejfu, ale stejně často nefungují - proto řešení s hesly v době biometrie a sdílených loginů nenávidím a proklínám), a zároveň vám pak budou několik roků posílat reklamní e-maily (ano, mohl bych si je vypnout). Popravdě, asi bych sem znovu nejel. V Rakousku mi to nějak nevadí, do českých hor mi tohle nějak nesedne.

Taky pořád platí, že v Jeseníku je pár úžasných míst, ale mezi nim se špatně pohybuje. Musíte ujít vždy dlouhý okruh bez propojky a nebo občerstvení. Což je bonus, pokud jdu s dospělými kamarády, ale mínus, pokud jdu s dětmi. Také cestování autem mezi Kralickým sněžníkem a centrálními Jeseníky je zdlouhavé. Takže určitě se vrátíme, ale příště někam více na východ Jeseníků.

Ještě FAQ:

  • Proč jsme nešli přes Sky bridge? - protože Jáchym a já nemáme rádi výšky.
  • Proč jsme nešli na stezku v oblacích? - protože je z ní stejný výhled jako všude kolem, akorát si to nechají zaplatit, a kluci na tobogán nechtěli.

Krátké sbohem Lorde Forde


Prodávat dieselové Mondeo je jako zastřelit vlastního psa. Nebo ztratit kamaráda. 

A to se stalo. Lord Ford se v létě v přívalovém dešti kousl a pěkně nás doslova vyšplouchl na cestě do Tyrol. Pes, který pokouše pána, byť až ve 12 letech, už nemá tu důvěru.

Jaký ale byl Lord Ford jinak jako pes a jako kamarád? Zkusme to pojmout jinak než recenzi. Je to rozlučka se strojem, který rozhodně nebyl celkově nejlepší, ale byl náš, spolehlivý, a měl svůj charakter. V čem to byl lepší kamarád než jiná auta?

  1. Byl to kus auta. Citelná masa hmoty. Volant ale zároveň vedl dlouhý čumák pevně a přesně. Dával neochvějný pocit jistoty a bezpečí. 
  2. Krásně jel. Skrze velký věnec volantu a skrze sedačku jste věděli, co se s autem děje. Nebyl to sprinter ani chrt, ale poslouchal jak ohař. 
  3. Krásně seděl. Smekám před inženýry z Kolína, jakou kombinaci přilnavosti, agility a zároveň rozumného komfortu nám nadělili.
  4. Kufr byl obrovský. Ne na litry, ale rozměrově. Odvezl skříň, gauč i palandu včetně matrací, nebo dlažbu a dlaždice do celé koupelny a na záchod, a se svými 190 centimetry jsem se v něm v pohodě také vyspal.
  5. Chtěl jet dál a dál. Sedačky a řízení tady nikdy nepřestaly bavit a jediný limit byla nudící se posádka a plný močák. Měli jste chuť dojet na konec světa a zpátky.
  6. Byl jak pokojíček. Poslední Mondea této generace měla pěkný a kvalitní interiér v kombinaci kožených potahů a tvrdých plastů (sem patří smajlík, ale výsledek nebyl špatný). Leckterá prémiová auta vedle vší té poctivé kůže a skutečného prošívání vypadají skoro podřadně. Zároveň byl praktický a všechny funkčně komfortní prvky tu byly - vyjma masáže. To jak se hladce zavíraly dveře nebo kufr, všechny ty prvky ze skutečného kovu, robustní kliky a madla... dávalo to solidní dobrý pocit.
  7. Všude projel. Sedlák v gumákách a smokingu byl doma na mokré silnici, polňačce, i v hlubokém sněhu.
  8. Dvouspojková převodovka. Ačkoli to nakonec byl jeden z hlavních důvodů prodeje, řadila božsky, rychle a bez cukání, a člověk se s ní dokázal perfektně sžít. Specialita byly hladké a rychlé rozjezdy na světlech. Uměla třeba ale i držet rychlost motorem z prudkých kopců, což bylo zase dobré na sněhu nebo v horách.
  9. Motor. Nebyl to vzor kultivovanosti, ale zato to byl podle všeho recenzí ojetin nejspolehlivější turbodiesel dekády. Nebyl to šestiválec, ale táhl jak lokomotiva, a na rodinné auto stádo 165 koníků vždy vrchovatě stačilo. Kdekoli do 200kmh byl jak doma. Nebral olej. Nekouřil, emise předpisové.
  10. A jako drobný bonus byla navigace, která neúnavně aktualizovala objížďky postaru pomocí rádiového signálu, opravdu fungovala a prakticky a logicky promítala vše také mezi budíky. Až do roku 2022 (15 let) Ford aktualizoval mapy. A během covidu stačilo přepnout celé auto do němčiny, a dojet do Lovosic a zpět, a hned jsme byli zase na cestách. Wenn möglich, bitte wenden. 
A v čem jste ho jako kamaráda museli brát s rezervou?
  1. Hlučnost. Motor zezačátku po startu nebyl slyšet (fakt), a ani se moc netřásl, ale jako roky běžely, dostavil se zvuk i pocit agrárního stoje. Kdosi to nazval "šrotovník kukuřice". Trefné.
  2. Odhlučnění. Motor byl ještě utlumený dobře, ale podvozek nikoli. V tomhle byl soudobý Passat nebo trojková Octavia o kus dál. Dunění výfuku se zlepšilo po přetěsnění a taky vyčištění filtru, ale od začátku tam bylo.
  3. Podvozek. Na některých rozbitých silnici v byla Mondea prostě moc tvrdá. Auto sice nebouchalo, ale celé se cukalo. Synkovi z toho bylo na blinkání. Jiná auta se víc zanořují, bouchnou si, ale pro posádku pohodlnější.
  4. Spotřeba. Táhl jako lokomotiva a neznal únavu do 200kmh, ale taky si vzal skoro sedm litrů v běžném provozu. To je na diesel bez pohonu všech kol dost.
  5. Zvuk rádia. Sice to byla nejvyšší verze infotainmentu, a ve výčtu funkcí na svou dobu držela krok, ale jaksi zapomněla na kvalitu audia. Z toho důvodu si mnoho lidí pořizovalo jednodušší verzi infotainmentu brandovanou Sony - ta hrála znatelně lépe.
  6. Na závěr znovu převodovka. Její poruchovost byla vyhlášená. Mela být už kaput, ale my jsme díky údržbě přežili bez oprav celých 12 let a 200 tisíc. Podle všech nás kterýkoli další den ale čekala oprava za minimálně 75 tisíc, nebo celková výměna za 150. A to i auta v ceně 125 tisíc dávat nechcete, nemluvě o riziku dalšího selhání někde na dovolené. Být to manuál, tento důvod by byl odpadl a za auto by bylo i víc peněz, ale zase by odpadl i kus pohodlí a suverénnosti, a možná bychom už naopak dávno měli jiný vůz s automatem.
Žádnou symbolickou rodinnou rozlučkovou jízdu jsme neudělali. Možná je to škoda. Ale přece jen, auto není pes. Proto tu aspoň nechávám tuto vzpomínku, protože zatím mi vydrželo nejdéle ze všech, a vlastně bylo celou dobu natolik fajn, že nebyl důvod jej měnit. So long, Lord Ford, so long. Nebo snad bis später?

2025-08-22

Fiss v Tyrolsku s dětmi



Příjezd na dovolenou byl letos lehce dobrodružný kvůli hlášce motoru, ale o den později už jsme byli ve Fissu "limuzínou". Možná o kousek lepší, než loni pod Zugspitze, kde jsme snad bez výjimky každý den zmokli.

Oblast Serfaus Fiss Ladis na jihu Tyrolska je naprosto skvělá pro rodiny s malými dětmi, pro které je tu hřiště snad na každém rohu a perfektní mírné cesty pro kočárky. Stejně tak pro rodiny se staršími dětmi. A pak je tu asi nějaký věk, od kterého je to tu přece jen moc "baby-friendly" - Jáchym měl ve svých deseti často pocit, že je na místě pro mimina. Od 15 nahoru už ale zase přichází jiné lákadlo - oblast je nekonečný bikepark. Traily tu vedou všude a jsou důsledně oddělené od pěších cest, což taky kvituji, i když Rakušané jsou na kolech menší prasata než my Češi, a vlastně asi celý zbytek světa je. A my sami se v zahraničí také snažíme nevyčnívat. Ale přesto je možnost kolize dvou světů takto preventivně minimalizována.

Co je tu ale hlavní lákadlo? Je to mírný charakter kopců. Drápou se jen do 2400 metrů, ale vlastně z údolí až nahoru jsou to mírné straně s lesy a hlavně překrásnými alpskými loukami a potůčky. Sice chybí dramatická kulisa, ale na chození s dětmi je to lepší, protože děti extrémy neocení. Prostě takové nízkoprahové Alpy. 

Další výhoda je, že se jedná o slunnou oblast. My jsme měli dvě třetiny času deštivo, ale dlouhodobá předpověď je tady příznivá.

Jak to tedy využít? Je mnoho možností, jak udělat pěší horský okruh do 15 kilometrů s možností občerstvení a hřiště po cestě. Tím máte pro děti i jejich bříško highlight a můžete chodit bez remcání. První slunné dny jsme tak chodili domů pozdě, s mnoha kilometry v nohách.

Zároveň se ale z Lazidy dá vyjít na 2800 k Hexensee a užít si opravdovou vysokohorskou turistiku takřka zadarmo (6 kilometrů tam a 6 zpátky), případně se staršími by se asi dalo zamířit na místní třítisícovku. Kilometricky nenáročné, ale přibyde převýšení a nutnost dobré obuvi a jistého kroku.

Výlety si tady rychle naplánujete pomocí Mapy.cz, nebo pomocí dostupných mapek. Open AI se tady vzhledem k spletenci cest sekala v tom, co vše lze kombinovat.

Platí také, že pokud se budete držet kolem lanovek, budete mít pocit procházky v pražském Palladiu (= davy lidí), ale jakmile se vydáte dál, je to o kousek lepší.

Samotná oblast tří vesnic se rozkládá na kopci s malebnými loukami, lesíky a remízky, ale jinak je to typická Turistická velkovýkrmna. My jsme si proto vybrali moderní apartmán Alpenrose ve Fisser Höfe. Stranou tří vesnic, v klidu, a s nádherným výhledem do údolí skrze prosklenou stěnu s balkonem. S trampolínou, houpačkami a králíčkem a koníky na zahradě. K nezaplacení. Protože nám u domu každou půlhodinu stavěl elektrobus, nemuseli jsme na auto celý týden sáhnout, což je snad poprvé, co do Alp jezdíme. Jen pozor, elektrobus nejezdí přes oběd a končí v 7 večer. 

Silnice je tu obecně slabý prvek - pořádná se sem už nevešla, a tak tu elektrobus hodně propagují a Serfaus má dokonce svoje metro (ano, podzemní vlak se čtyřmi stanicemi), které jezdí na vzduchovém polštáři, aby ulice byly klidné, když se davy valí na lyže. Pro přespolní auta je tak celý stísněný Serfaus nepřístupný za závorou.

Specifická je tu taky kartička výhod. V podstatě je povinná spolu s ubytováním, ale hotel nebo apartmán mimo tři jmenované vesnice vám tuto kartičku nevydá a koupit na pokladně se taky nedá. Na to pozor, pokud byste chtěli ušetřit za ubytování "vedle". Také narozdíl od jiných podobných rakouských kartiček, které si za nemalý peníz kupujete, tato místní neumí nic moc než lanovky a dopravu zdarma. Vše ostatní platíte sami - naštěstí vždy kartou, a díky Partners bance s Visa řešením s kurzovým převodem zdarma. 

Abyste měli jistotu, že kartičku dostanete (ať už v ceně nebo povinně s příplatkem), doporučuji nepoužívat Booking.com, ale přímo stránku Serfaus Fiss Ladis, která je perfektně zpracovaná a zpravidla kupujete konkrétní apartmán s konkrétními fotkami, cenou a plánkem - tedy žádný zajíc v pytli.

A ještě jeden postřeh k cenám: Supermarkety jsou tu takové menší, horské, s ne moc výhodnými cenami - jestliže minulý rok jsme plakali, že už i v Rakousku se už nakupuje levněji než doma (jeden český příklad - Plzeň za 1€, zatímco u nás za 28 Kč), tady ceny byly o kousek vyšší. Obecně inflace zaťala zub i tady. Velké pivo za 4,50 mi dříve připadalo drahé. Teď už stojí skoro 7 Euro. Některé pokrmy v restauraci se uměly dostat pod 10 Eur, teď už ne. Oběd byl ve čtyřech do covidu za 50 Eur, nyní je za 70.

Pominu-li aktuální potíže po cestě sem (dané také extrémními dešti, vynucenou pomalou jízdou v nulové viditelnosti, a mnoha nehodami na dálnicích - porouchané Fordy a BMW v pangejtech - a zácpy), příjezd je v běžném počasí parádní, protože jste sice na druhém konci Rakouska, ale po dálnici jste tu za méně než 8 hodin i se zastávkami na jídlo a kafíčka. 

Určitě se sem tedy ještě vrátíme, možná zase na dospělejší způsob turistiky nebo na kola a srdečně doporučuji.

2025-07-26

Proč je problém aféra Coldplay?

Proč je problém aféra Coldplay? Nereagují lidé v diskusích nějak moralisticky a zbytečně podrážděně? Je to přece věc toho Byrona a té Cabotové... 

No jenže není.

Ale nejdřív: Opakování, o co v aféře jde. CEO jisté americké společnosti (tedy funkce volená), Byron, má rodinu a zároveň si najal ředitelku lidských zdrojů, Cabotovou. A mají spolu romantický vztah. Nebo měli vztah, a proto ji najal. To nevíme a je to jedno. No a šli na koncert Coldplay, kde je nafilmovala jakási "kiss cam", což je kamera, která celý koncert zabírá zamilované, a promítá je pro všechny na plátno. No a tahle kiss cam, zabrala náš zamilovaný pár ve středním věku, který se začal zběsile krýt. Během jednoho jediného dne z toho bylo virální téma pro celý svět.

Co na tom lidem tedy vadí? Proč to tak kypí a vře? Důvody jsou dva: Firemní kodexy a lidová tvořivost.

Kodexy. Většina z nás pracuje pro nějaké korporace. Pinožíme se každý den pro zisk někoho jiného, a snažíme se uspět. Dodáváme si služby navzájem, kontrolujeme se, konkurujeme si. Vy, co vlastníte firmy a můžete beztrestně klátit sekretářky nebo stážisty, si to užijte. Je to jedna z výhod toho, že jste v životě materiálně uspěli. Většina z nás zaměstnaných by to totiž dělat neměla. Z ryze formálních důvodů.

Ale znovu - proč? Co je firmě do mého osobního vztahu? No, je. Pokud spolu lidé chodí na pracovišti, ovlivňuje to logicky jejich nestrannost - buď se od toho v práci snaží tak moc abstrahovat, až se chovají pro společnost neproduktivně, nebo si naopak navzájem nadržují, což může uškodit někomu jinému, nebo celé společnosti. Může to vést k výběru horšího kandidáta na vedoucí pozici jen kvůli tomu, co skrývají její/jeho kaťátka. Věci už se prostě nehýbou volně, tržně. Soutěž je poškozená.

Proto existují pravidla, která se v korporacích každoročně školí. Pravidla v zásadě říkají, smíte spolu chodit, ale musíte to o tom říct útvaru nebo odpovědné osobě, který podobné situace řeší. Výsledek je, že vás společnosti typicky přesune do funkcí, které se neovlivňují. A všichni jdou dál, legálně, čistě. Pro ředitele to může znamenat přesun do jiné funkce nebo oddělení, což může být i kariérní krok zpátky, nebo nepříjemně "stranou". Samo o sobě je nepříjemné lásku řešit jako pracovní záležitost. Pravidla jsou to ale logická, extrémně důležitá, a jejich nedodržení je závažné porušení firemního kodexu, které může mít důsledky. Prostě když to včas nepřiznáte, máte skoro jistý vyhazov. 

Lidově se to pravidlo ale zažilo jako: co je v domě, není pro mě. Většina lidí se to totiž logicky snaží na pracovišti nemilovat vůbec, nebo to tutlat, protože se přiznávat nechtějí, a přesouvat se jinam rozhodně nechtějí. A k tomu zamilovanost krásně chutná, zakázané ovoce ještě lépe chutná, a ve vyšším věku je o to víc vítané, protože když už člověk má pocit, že už by nikdy nic nového poznat neměl, myšleno nikdy nikdy, protože lidé jsou samozřejmě až za hrob věrní a loajální, tak se najednou otevře okénko, a člověk si může dokázat, že ještě umí romanticky milovat. I s koňským ocasem a ušima kokršpaněla. Takže tajná láska na pracovišti bují. 

A musím říct, že mne to vždycky otravuje. Protože to mám většinou naservírované na talíři - starší pan ředitel a mladší kolegyně. Ona ne tak schopná, ale protěžovaná, on ne tak schopný, ale s velkým rozsahem kontroly, který mu umožňuje leccos schovat. Popravdě, kdybych narazil na sebemenší důkaz, neváhal bych je konfrontovat. Jsou to ale i méně škodlivé vztahy, jako dva obyčejní kolegové.

A pak jsou četné příklady, kdy se to vyřešilo - některé útvary dokonce zaměstnávají po léta spokojeně manžele. Je to pod kontrolou a funguje to, jen se musí dbát na to, aby si navzájem moc neschvalovali dokumenty, smlouvy a cesťáky, nebo nákup služeb od dodavatelů, a pak to funguje.

Jak to mám já? Jsem ve středním věku, jsem ženatý s dětmi. A ano, potkávám ženy, a ženy potkávají mne. Nejen na pracovišti. A řekněme, že každá X-tá žena je zajímavá, a v každém Y-tém případě nastanou vzájemné sympatie. A vždy, když nastanou sympatie, se oba dva účastníci rozhodují. Je to klasický trychtýř, kdy nahoře je počet veškerých setkání a dole je úzké hrdlo a malý počet nových romantických vztahů. Úplně na konci trychtýře je brána domácí spokojenosti, která říká, že pokud je člověk spokojený a šťastný doma ve svém vztahu a není magor, pravděpodobně si žádný vztah nezačne. A pokud začne, není to v mnoha případech o tom, že by to byl sukničkář nebo rajda. Takže nikoho bych neodsuzoval jen kvůli paralelnímu vztahu. Ale spíše kvůli tomu, jak se k tomu vztahu postaví. Z pohledu firmy - lidsky je soudit nebudu. Není mi sice úplně jedno, co si myslí Byronova manželka a děri, ale věřím, že mu to dají sežrat sami dostatečně, a že toho bude sám dost litovat. Co ale chci ideálně bych měl mít odvahu řešit, je, pokud mi nějaký zamilovaný pár ředitelských hrdliček bude chtít kálet na hlavu. Podobné eskalace už jsem zažil, a ne vždy byly šťastně vyřešeny, ale aspoň se o tom ví, a rozhodování není úplně nakopnuté

Bacha, ale firemní pravidla neplatí jen pro střední věk. Platí to i pro mladé bez závazků. U těch ale většinou škoda na firmě není tak vysoká, protože nejsou v rozhodujících pozicích, a proto je na tyto vztahy, kterých naopak vznikají kvanta, méně vidět. Také více fluktuují, takže je pravděpodobné, že se sami rozsadí, dřív než to vůbec stihnou oznámit. I na ně se ale pravidla vztahují.

Poslední věc je, že případ Coldplay je legrace. Bez ohledu na pravidla a morálku je to živná půda pro lidovou tvořivost a humor, a o tom to celé je. Pojďme na chvíli zapomenout na kodexy, kolegy ze hotelových pokojů, a pojďme se bavit. Protože Byron a Cabot nám právě dali legendu své doby.

2025-07-24

Tradwiwes - nový nepřítel lidu

Je jeden nesmírně zajímavý článek, o který bych se chtěl podělit. Týká se tradwiwes - toxicky tradicionalistických manželek. Zde najdete článek, který bych si tu rád vzal na paškál. Spíše formálně, než obsahově. Rozeberme ho jako kvalitu diplomky.

Zajímavé pro mne na něm je, že velmi přímočaře pojmenovává celou řadu nových skupin chování, zde většinou u žen, a rovnou je šmahem odsuzuje. Takže pozor, my hodní, vzdělání a smířliví s rozledem - máme nové nepřátele, tradicionalistické manželky.

Zajímavost číslo dva je stavba tohoto článku. Na začátku to zlo pojmenujeme, a pak vezmeme "odbornici z univerzity", která to bez citace libovolného zdroje rovnou očerní, a ještě z kapsy saka vytahá důvody - opět bez zdroje. Prostě tomu rozumí. Má to v paži. Trochu mačistické, mít to v paži, že? Ale je to žena, odbornice. A ta to smí.

Zajímavost číslo 3 je neozdrojované tvrzení, že za vznik těchto skupin mohou bezohlední muži. Když už tu máme ty špatné a pomýlené ženy, pojďme udělat ještě twist, a říct, že ony samy za to až tak moc nemůžou (ano, některé ženy rády označují ženské pokolení za oběti vždy a ve všem), ale že na vině jsou muži. Dobře, možná ne všichni muži, ale hlavně opět s oblibou očerňovaná a kvalitně zaškatulkovaná manosféra. Toto není nijak ozdrojované nebo prozkoumané, prostě se to tam jenom píše. 

A opět - mně tradwiwe taky nepřijde jako ideální rodinný model, a nijak se toho nezastávám, ale vadí mi lehkovážně vybírání a citovaní "odborníci". V tisku, v rozhlase, všude. Je to takové "rozděl a panuj" bulváru. Přitom dočasné řešení by bylo jednoduché - nazvěme to názorovou rubrikou nebo sloupkem. Nechme to tvářit se jako názor komentátora, glosátora, a nesnažme se to podávat jako odborný nebo nestranný rozbor. Seznamzpravy - za tyto články palec dolů. Formálně.

2025-07-12

Raketou okolo komína? Vlastně nic moc...

Už jsem tady psal, že jsem si koupil auto, které má 240 koníků a hezky jede. Jaké to v reálu je?

Požitek z jízdy. Dlouhé trasy jako Praha - Budapešť a Praha - Tatry jsem s ním absolvoval a byla to pohoda. A rozdíl proti kombíku? Ve 170 při ustálené jízdě, neslyšíte motor a auto ani při vyšším stáří a nájezdu nevibruje - v tom před Fordem smekám. Je to velmi příjemný a decentní společník na dlouhé cesty.

Ale jinak? 

Zařádit si na okresce - na to moc příležitostí není. Synkovi se dělá špatně nebo je mokro nebo je moc aut. Když je stěhovák typu Mondeo v lehkém smyku, a chcete utáhnout stopu, potřebuje trochu místa na silnici. Reálně jsem si zatáčky užil jednou na služební cestě přes Buchlovské vrchy.

Roztáčet pořádně motor na dálnici, aby to hezky mručelo, taky není takové terno. Jsou momenty, kdy to jde, ale většinou je zácpa, jede se osmdesátkou. A když už se tedy dá jet 130, jste na nich hrozně rychle, a dál už je to ilegální. Ale řekněme, že si "zaturkujeme". I vyšší rychlost je tam hrozně rychle. A pak už jen jedete nudně, potichu a rychle, a hrozí vám neustále pokuta. Stejně musíte před každým černým Superbem s dvěma výfuky brzdit (a jezdí jich bohužel hodně), před každým dálničním nájezdem, protože prostě na jednom z pěti stojí policie a měří, a mezi Prahou a Brnem skryté policajty potkáte minimálně jednou.

A nechci být ani ten chlapík, který v hustém provozu kličkuje, podjíždí, zadupává s blikáním někomu brzdy v kufru. Ani mi nedělá radost někoho "pěkně překouřit", a těšit se tím. 

Stojí takové auto tedy za to? Možná ani ne. Možná je ten pitomý dieselový kombík lepší na ten způsob použití, který většinou praktikuji. Kombinace fajn podvozku a řízení a normálního úsporného pohonu.

A aby to nevypadalo jako masturbace s Mondeem, to samé byl nedávno vypůjčený Mustang. Tam se k svižnosti přidává ještě strojovna od parníku, na kterou neustále hledíte, a která rozkošně rachtá a pufá. Ale pokud nechcete být za hranou, taky z ní vlastně nic nemáte. Do 80 kmh se tomu ani moc jet nechce, motor jen pufá a netáhne. Ďábelský zátah je tak až od 80kmh nahoru. Jenže v té rychlosti s autem, které zabere jeden a půl pruhu okresky, moc parády taky nenaděláte. Zároveň ze 100 na 170 jste v Mustangu tak rychle, že byste nestíhali sbírat pokuty.

Potkal jsem chlapíka v garážích. Zajímalo ho, proč jsem si pořídil starý Ford. Vysvětlil jsem mu svůj pohled "neukojené radosti z jízdy" a on povídal, že k něčemu takovému taky dospěl. Sám má nudný osmiválcový hybridní Range Rover na operák, na běžné ježdění pro rohlíky a na chalupu, a vedle toho má vždy nějaké 15 či více let staré italské auto, sportovní verzi. A jezdí na okruh. Říká, že na okruhu si to i s 15 let starým Abarthem užije víc, než v novém BMW, které je unylé, a nějak tak prostě "jenom jede". Že s fiátkem nebo alfou se pěkně popere, nemá to zadarmo, ale zase srandy kopec, a pneumatiky stojí zlomek ceny pneumatik na to BMW. Možná to je ta cesta.

Užívat si řízení na normálních silnicích jde těžko. Člověk by na to musel být v životě zařízený - bydlet mimo Prahu, mít na ježdění čas a hlavně jezdit pro ježdění, nikoli kvůli přepravě z místa na místo.

Druhá možnost je nějaké nízké, pomalé a ryzí auto. Mazda MX-5 nebo BMW Z. Tam máte i v padesátce pocit, že opravdu jedete a řídíte. A už z principu se v něm nedají vozit děti nebo nákup, protože nemá kufr ani zadní sedačky. Svým způsobem byla i s Opelem Astra kabrio větší sranda, i když ani nejel, ani dobře neseděl, ani hezky nevrčel. Ale bylo to takové jednoduché a ryzí.

Shrnu-li to: Potěšení není v potenciálně vysoké rychlosti, ale v tom, že si člověk udělá radost a prostě jede. Na těch pár zatáček za rok, stačí rychlý podvozek. Rychlý motor je (pro mne) příjemný, ale zbytečný.

Nerovnost a bratrství

Itálie mi zakáže jezdit Fordem do některých regionů, protože plní normu Euro 5 (platná do 2015) a pohání jej diesel. Od října budu mít zakázaný vjezd do severoitalských měst. U regionu Veneto už navždy, u jiných od podzimu do jara.

Ve světě, kde lidé vlastní 40 let staré dieselové Mercedesy s milionovým nájezdem, je to trochu šok, ale taky realita. 12 let sice není 40, ale vlastně je to velmi staré auto.

Na druhou stranu, co je na tom autě špatně? Je úzkostlivě udržované, má perfektní emise, a výfuk můžete vytřít bílým ubrouskem, jak je čistý. Kde je problém? Proč nemůžu mít jedno auto 20 let?Záleží ale jen a jen na tom, kde se udělá řez.

A ten řez je právě tady nedomyšlený. Protože proč zakazujeme čistý diesel, když do Itálie bez omezeni smí můj druhý Ford plnící Euro 5. Počkejte, cože? Jedno Euro 5 tam ani a jiné ne? No ano, ale bacha,je to ještě bláznivější. Čtěte dál!

Vítejte, přátelé, představujeme vám motor s poetickým názvem 2.0 Ecoboost! Motor, který je výkonný, downsizovaný a proto ekologický... a přímovstřikový. Nesmrdí po naftě, voní krásně benzínem, ale to jen po více startech za studena, při dlouhých jízdách nevoní vůbec nijak, a přesto je to tichý zabiják. Díky přímému vstřiku, který měl optimalizovat spotřebu a výkon, jeho emise obsahují mikročástice, které se přes sliznice přímo vstřebají do krve, a pak vás pomalu zabíjejí. Jen to se tenkrát neřešilo, všimla si toho až norma Euro 6. A protože benzínový turbomotor je výkonný a žravý, produkuje splodin dvakrát tolik co nenáviděný diesel, a navíc k tomu nemá žádný filtr, co by je lapal. S normou Euro 5 ho totiž nemusel mít, zatímco diesel už ho měl povinně.

I přesto někdo v Itálii si řekl, že diesely už nejsou populární a rozdělil euro 5 na dvě půlky. To hodné Euro 5, které je paradoxně škodlivější (benzín), a to zlé, které ve skutečnosti škodí lidem méně (diesel). 

O tom, že dieselový Lord Ford produkuje oproti svému benzínovému bráškovi méně neo-inferna zvaného CO2, mluvit nemusím. Produkuje méně vseho. Ale ani to regulátor nechce vidět.

Prostě diesel je fuj, a benzín je huj.

Ale uznávám, že starý diesel má svoje obecné neduhy a rizika. Řeknu dva hlavní: Jednak je to hluk. Italské omezení se vztahuje hlavně na města, a staré diesely v uzavřených ulicích prostě hodně hlomozí a duní. Jejich kabiny jsou skvěle odhlučněné, takže majitelé to za volantem neslyší, ale zvenku pro obyvatele a chodce je to hrůza. A nebavíme se o Fordu, ale obecně o starých naftových čtyřválcích. Druhá věc je údržba. Lord Ford dostává svou péči, takže čistý je, ale plno lidí filtr takzvaně vykuchá, nebo jim nefunguje, a přes emisní kontrolu se dostanou ze známosti. A kontrola přes tuto kontrolu neexistuje - zastavovat každé staré auto na ulici a měřit mu emise prostě není možné.

Pravda je tedy někde uprostřed. Spalovací motory jsou neuvěřitelná historická prasárna, jezdit autem je často nepotřebný luxus, ale lepší řešení než zákazy a zostuzení určitých vzorců chování zatím zjevně nemáme. A s těmi zákazy a očerňováním by se mělo šetřit.

Co mi tedy víc vadí je logika huj a fuj. Jsou města, která vytlačují auta z ulic již delší dobu, ale dělají to plošně - nerozlišují huj a fuj auta, a dokonce ani glorifikované elektromobily tam nesmí. Když už omezení, tak raději plošně.

Rudé Holešovice

Letos byly asi 4 tropické noci, ale agitka zase oprášila obrázek tepelné mapy, kde Praha 7 vychází jako rudé peklo. Rudé Holešovice. Diskutéři se mohou přetrhnou v debatě, proč to tak je, a všichni viní všechno.

Přitom Holešovice jsou u řeky v poměrně zeleném koutu Prahy. Jejich ulice jsou rovné, vítr tudy může proudit ze strany na stranu. Navíc v polovině ulic jsou vzrostlá stromořadí. Chodníky jsou řešené světle šedou zámkovou dlažbou. Vlastně to tu v posledních letech působí až honosně, pravěcí díky uliční zeleni.

Kde je ale podle mne neřešitelný problém, je soukromý majetek. Vinohradské, žižkovské nebo vršovické vnitrobloky skrývají zelené zahrady. Tato zeleň chladí.

Holešovice jsou ale opravdu rudé, dělnické - rostlé na továrnách a skladištích, a v typickém vnitrobloku je sklad předělaný na kanceláře, a k tomu betonová parkovací plocha. Tyto vnitrobloky se přes den rozpalují a v noci vydechují zpět vedro. A tuto rudou minulost převzal soukromý kapitál, který tvoří rudou současnost tepelné mapy - když developer tento sklad zboří, postaví ve vnitrobloku nemilosrdně stavbu, která je přilepená hned na okolní domy. Místo na stromy nula. Schválně koukněte na fotomapu Mapy.cz (náš dům tedy zrovna je v části jediných asi tři vnitrobloků, které jsou zelené, takže my "rudí" nejsme).

No a co s tím? Pokud budete 10 minut v klidu sedět a přemýšlet, napadne vás tisíc věcí. Jenže většina z nich bude "zakaž, přikaž, zbourej". A kdo to bude muset udělat? Soukromý podnikatel nebo majitel. A jistě uznáte, že udělat zelenou střechou na baráku z 30. let není tak triviální, jak se to od stolu zdá. A někdo to musí zaplatit. Druhá věc, tyhle zákazy a příkazy nemusí být vždy v souladu s ústavou nebo míněním většiny voličů.

Takže vlastně tu máme problém, který ve svobodné tržní ekonomice není moc řešitelný.

Můžeme tedy křičet, že za problém můžou developeři novostaveb nebo zaparkované černé auto, ale skutečný problém je jinde a bez změny na minidiktaturu se nevyřeší.

A zároveň městská část dělá pro zlepšení, co může, ale je tu plno blokujícího strategických staveb: Libeňský most, Rohanský most, Bubny, dlouhodobě plánované opravy sítí. Nebudu dělat/ obnovovat park někde, kam za 3 roky najedou bagry a zničí to tam.

Další uliční zeleň pak naráží na sítě v místech, kde by byly kořeny. A na parkovací místa - voliči v Holešovicích jednoznačně preferuji místa pro auta proti stromům. Bohužel i já jsem líná konzerva, a většinou se stavím na stranu parkujících, i když budoucnost bez vlastních aut nás stejně nakonec dožene. Auta budou tak drahá a omezená v provozu, že si je lidé přestanou pořizovat. Jdeme tam mílovými kroky. Ale to bude ještě patnáct let trvat. 

Možná by spíš pomohlo, kdyby na historických  domech, které hledí na náslunnou stranu (třeba náš dům), byly povoleny venkovní žaluzie. Jejich rentabilita na těch pár dní v roce je diskutabilní, ale bylo by fajn mít tu možnost.

A zatím se taky nabízí otázka, zda humbuk kolem vedra v Holešovicích není zbytečný a vykonstruovaný. Podle mne teď je. Byla léta, kdy tropických nocí bylo opravdu hodně a spalo se špatně. Ale není to každý rok. 

Ale kus pravdy na tom alarmusmu také je.  Až mi bude 75, bude to možná i na životě ohrožující. Pokud teploty budou v průměru pořád stoupat, bude za 30 let hůř. A že stoupají - ať si neo-konzervativci říkají a píšou ve svých bolestplátcích opak. Jenže řešení zatím nemáme. Ne pro rudé Holešovice, kde paradoxně soukromý kapitál brání ochlazení.

2025-06-07

Vzpomínky na minulou houbařskou sezónu

Začnu tím, že Last of Us je o zombie apokalypse. Pokud myslíte, že na takové věci nekoukám, tak se mýlíte. Až tak jsem klesl.

Last of Us je adaptace hry, kterou jsem nehrál, ale co jsem koukal jednalo se o klasickou střílečku. Tečka. Nebo ne. Původní hra se stala legendou. Jednak měla prvek adventury (tedy silně dominantní dějovou linku, která upozaďuje všechno "střílení") a jednak byla vizuálně a hudebně dotažená na novou úroveň. Tvůrci hry totiž například pohyby zombie nebo hlavních hrdinů nahráli s živými herci, a pak je konvertovali do herních postav. Kostýmy zombies porostlých halucinogenní houbou byly vytvořeny nikoli počítačem, ale sochaři. Odzkoušené naživo. A hudba... Hra měla vlastní minimalistický, ale silný soundtrack, podobně jako film. Toto vše u her není běžné.

Jaká je zápletka the Last of Us? Cordiceps je parazitická houba napadající hmyz. Udělá z hostitele loutku, která chodí a šíří spóry houby na další hmyz, a přitom ještě houbu vyživuje. No a tato houba se adaptuje na teplejší prostředí, a začne být schopná parazitovat na lidech. Tady není velký odklon od jiných zombies - prostě člověka do osmi hodin přemění v nekontrolovaného šiřitele nákazy. Nuda, šeď, další horor.

Bylo jasné, že HBO musí dát seriálu Last of Us něco extra, aby se nejednalo jen o pokus o adaptaci. A HBO dalo.

Seriál používá zombíky houbáky spíše jako kulisu a hraje v ní lidské drama. Také zabíjení jde stranou - na pořadu dne jsou osobnosti a vztahy. A ty jsou vykreslené lépe a jímavěji než v mnoha vážných filmech. 

Forma je úžasná. Film je vlastně velké americké road movie o pašerákovi Joelovi, a jeho nákladu - teenagerce Ellie. Putují post-apokalyptickou Amerikou, a hledají nemocnici, kde by byli schopni vyrobit protilék. A právě ty obrazy desítky let po konci lidského světa, jsou strhující, stejně jako ta svoboda opuštěného světa a bující přírody. Odkazy na malé lidské příběhy, které někde po cestě dávno skončily... Špatně.

A odkazy na příběhy větší. Které se vrací formou flashbacků. Právě flashbacky ve hře prý nebyly, ale pro seriál jsou důležité, protože všemu dávají lidskou hloubku, vysvětlují konání postav a jejich povahy, jejich vnitřní transformaci. Někdy se jedná o flashback, který trvá celý díl - třeba Bill a Frank v brilantním díle Long Long Time. 

Úchvatné jsou ale i scénky z konce civilizace. Ocitáme se někde v roce 2003, kdy nákaza vypukla a sledujeme spolu s Joelem jeho středních letech konec světa, jak jsme jej znali. Posléze se ale na konec světa vrátíme ještě víckrát, většinou ale už jen krátce.

Hráči hry kritizují seriál za málo "houbáků" a za málo akce, ale nakonec právě lidský příběh tento seriál vynesl vysoko vysoko nad jiné a udělal z něj nejsledovanější dílo HBO všech dob. Famózní Pedro Pascal (Joel) a Bella Ramsey (Ellie) Dali postavám nový rozměr. On je bezskrupulózní pašerák, u kterého rozkrýváme jeho hloubku a motivy, a pozorujeme jeho "zlidštění", díky Ellie, která je "cargo" (náklad), ale chce být víc než jen to a Joela si dobírá, polidšťuje ho, a stává se z nich nerozlučná dvojice.

Pokud jsem vás zaujal, podívejte se na první sezónu a druhou nechte být. Druhá se snaží dojít ve všem ještě dál (víc akce, víc osobních příběhů, víc lidských dilemat) a všechno se jí to povede, ale nefunguje to dohromady. Fakt. Podívejte se na první sezónu, která je famózní. A prosím, nedívejte se na druhou, která vás zklame.

A pozor, Last of Us je pořád zombie apokalypsa. Pokud je pro vás trocha krve nebo násilí nepřijatelná, neobhájí vám to ani skvělé zpracování, ani nadčasové herecké etudy. A je to ujeté, je to fikce, má to bombastické kulisy. Není to žádné minimalistické vztahové drama a la Bergman. Pokud to ale překousnete, odmění vás to silným zážitkem.

Banana Bitcoin

Bitcoinová aféra exministra Blažka je tak nepochopitelná, že je na ní těžké mít nějaký názor. Většinou se dá spekulovat "proč", a od toho odvodit nějaké vysvětlení. Tady ale nedává smysl nic.

Páteř příběhu by byla asi taková: Nechám si zaplatit od mafie, abych už v životě nemusel sáhnout na práci, udělám jim jako ministr nějakou protislužbu, pak se uklidím do ústraní a budu zatloukat, zatloukat, zatloukat. Jenže... Opravdu bych doufal, že mi to projde? Kdyby toto osnoval řadový úředník nebo policista. Ale ministr v přímém přenosu? Ne, tam musí být ještě něco víc nebo jinak. A to mi vrtá hlavou.

Každopádně ODS to na volitelnosti asi moc nepřidá. A to je další věc, kterou nechápu. Vznikla tedy kauza Blažek jako pomsta ODS? Mstí se Blažek? Za co a komu? Motiv by tam byl. Blažek je enfant terrible ODS nebo dokonce Spolu, je tak spolustraníky veřejně nálepkován, a možná mu to vadí. Přecejen - mocní muži a ego. Možná má pocit, že všeci kradnú a zrovna jen na něj se ukazuje. Tak udělá nepochopitelnou aféru, že které nakonec vyjde jako čistý, a nebude z toho mít moc nic víc, než že to ostatním "čistým" kolegům ze Spolu vytmaví.

Dohra může být každopádně zajímavá. Může. A taky může být nijaká. Spolu prohraje volby, národní socialisté je nevyhrají, bude sociální demokracie pod taktovkou Babiše, bude se krást o sto šest s přivrenýma očima, ale hlavně, že ten Babiš obyčejným lidem tak rozumí.

2025-04-29

Black-out

Na Iberském poloostrově nastal black-out. Lidé si tak nemohli pomoci AI vygenerovat rodinné selfie ve stylu studia Ghibli, ani fotku sebe jako hračky ve stylu starter pack. 

2025-04-25

Medvídek plyšáček revisited

O medvědech už jsem tu psal víckrát. Proč jsem pro to je opět vystřílet, je nasnadě: medvěd je šelma, která má nad člověkem absolutní převahu. A i když neútočí cíleně, ale spíše náhodou, pravděpodobnost útoku a úmrtí nebo zásadního poranění tu je. Bez ohledu na prevenci. V tom se opakuji. 

Co teď zvedlo hladinu aktivity ochránců, je krok v Česku neoblíbeného slovenského premiéra Fica - vystřílet kvůli rizikům 350 medvědů.

Demagogii a argumenty ochránců hezky popisuje článek zde. Je to bez příkras, novináři se ani nesnaží přidat dojmy - hezky to ukazuje typické argumenty pro medvěda.

Odbočka: Co je tedy riziko? Riziko není fakt, že vás někdo zabije. Riziko je pouze pravděpodobnost, že se něco může stát. Čím víc medvědů je v lese, tím se zvyšuje riziko střetu. Čím jedu rychleji, tím se zvyšuje riziko, že nehoda bude fatální. Čím víc kouřím cigarety, tím větší je riziko rakoviny plic. Čím více si pozvu do země radikálních muslimů, tím větší je riziko, že dojde k nějaké násilnosti. Jste v tom se mnou? Riziko. Nemusí se dlouho vůbec nic stát. Riziko pouze znamená pravděpodobnost, že se může něco stát.

Ad člověk a riziko. Pokud rádi aplikujeme teorii nulového rizika - jako třeba na Turka a rychlost - tedy že zakazujeme rychlost úplně, a všechny, kdo ji překročí, krutě potrestáme, jakoby rychlost nad nějaký námi určený limit vždy bezpodmínečně znamenala nehodu - měli bychom "zakázat" i medvědy, kteří také nesou nepopiratelné riziko.

Ad riziko a morálnost. Mám pocit, že ty samé "morální autority" z vyšších "morálních důvodu" nemají rády Fica, chtějí eliminovat "rychlost", a zároveň ale považují za "nemorální" střílet medvědy. Přitom všechny 3 jmenované oblasti nesou riziko, že se člověku stane něco špatného. 

Ad morálnost a vyhlazení druhů: Člověk denně opanuje přírodu, a není to pro ni hezké. Člověk se za sebe může stydět, ale rozhodl se nestydět. Nestyďme se ani u medvědů. Nebude to první ani poslední hřích lidstva. Nakonec - medvěda nevystřílíme pro osobní uspokojení, ale pro to, abychom mohli volně a bez obav do hor a do lesů, což je jedno z míst, kde si můžeme dobít baterky a odpojit se od každodenního stresu. Napojit se na přírodu a v případech, kdy to i nám lidem dává smysl, ji pak víc chránit.

Tím spíše, pokud s odstřelem větší část dotčené slovenské populace souhlasí. Nepodceňujte je v tom, že medvěda nechápou. Oni moc dobře chápou, že je nezabije pokaždé, ale že je jednou může zabít. Chápou to líp než my s vysokoškolským titulem tady v Praze, a nepotřebují další masáž o neškodnosti medvědů. Stejně jí neuvěří. Proto Slovensku držím palce. Vezměte pušky a hurá na medvědy. Kruté ale potřebné.

A ano, ještě jeden typicky morální argument... Láďo, je to, jako by někdo silnější mohl kdykoli přijít a ubližovat tobě nebo tvým dětem. Protože tak to přesně bude. Pokud přijde někdo skutečně silnější a my mu budeme vadit nebo dokonce škodit, potlačí nás. Možná si to ani neuvědomí. Takže tento argument na obranu medvědů zcela cynicky neberu, a budu raději, pokud budou moje děti moci jít volně a bez strachu na piknik do parku nebo do lesa. 

A ještě se pustím do jednoho křehkého argumentu. Fico vyvolává strach z medvědů podobně jako Hitler v Německu že Židů, aby získal moc, a obojí vede ke genocidě. Láďo, obhajuješ tedy genocidu? Tvl, s tímhle argumentem jděte už vůbec do řitě a nechte tu druhou světovou už spát. Ale dobře, padlo to tu, tak se s tím pojďme poprat. Židé nepředstavovali pro sebe ani pro Němce v 30. letech žádné riziko. Byli uměle vymezený nepřítel. Medvědi na Slovensku nejsou lidé. Jsou pro Fica sice také uměle vymezený nepřítel, ale zároveň představují pro všechny lidi bez ohledu na rasu a vyznání, skutečné riziko, pokud jdou vynést odpadky, nesou přes lesopark nákup z Lidlu, nebo spí pod širákem v lese. Takže ne. Prosím nespojujme emotivně medvídky a Židy, je to jiné.

Ad mitigace rizika. Co to je? Mitigace je, že uděláte preventivní kroky, které vás rizika nezbaví, ale sníží pravděpodobnost škody pro člověka. Typicky se tím myslí, že neuděláme s medvědy skoro nic, ale budeme se učit, jak se chovat k medvědům, aby nás nenapadli. Nebo například vyměníme všechny popelnice, nebudeme spát pod širákem, jídlo budeme vědět daleko od místa nocování na provaz na strom a pokud medvěd někde bude, dáme si pozor, uskromnime se, vyhneme se mu. Ano, toto funguje v amerických národních parcích, kam jezdíme dobrovolně poznat divokou přírodu. Ale celé Slovensko není jeden velký národní park. Proto tato opatření nebudou dostatečně fungovat. Pokud si ale Slováci s ochránci dohodnou, že populaci medvědů omezí na nějaké území, kde se pak budou chovat podle určitých pravidel, a budou do toho území vstupovat na vlastní riziko, je to na Slovácích a může to být dobré kompromisní řešení.

Na závěr: Než se do mne, pražská městská bublinko, pustíte, tento post není obhajoba Fica. Fico je populistický debil. Ale neznamená to, že jenom proto musím se vším, co udělá, nesouhlasit. Je to článek proti medvědům, a proti vystupování z pozice pražské morální autority vůči lidem, kterým medvěd aktuálně skutečně chodí za barákem. A proti zaměňování rizika s jistotou pouze v případě, kdy se vám to hodí. Nebojte, taky tu chybu někdy dělám - možná teď zrovna tady.

2025-04-21

Proč je dobře, že Turek jel 200? - pro Turka?

Filip Turek si zveřejněním jízdy rychlosti 200 kilometrů v hodině dopřeje pozornosti a naloví politické body. Vlastně je to úplně dokonalé gesto. Proč?

Zaprvé, takzvaní normální voliči nevidí v rychlé jízdě nic špatného. Naopak. Rychlá jízda je často vnímána jako svoboda a disciplína správných mužů. I jejich ovce by snadno sfoukla dvoustovku, kdyby je pořád někdo nebuzeroval. Toto prosím nepodceňujte. Celá česká populace nejsou něžné ovečky, které chtějí zavést třicítku všude kvůli emisím, nebo protože je to rozumné.

Zadruhé, Turek možná na chvíli přijde o řidičák a dostane velkou pokutu, ale bude mučedník. Mučedník úřední buzerace. Buzerace těch, které voliči vidí jako měkké, servilní vůči EU a tak podobně. Dokonale se to potkává.

Zatřetí, ano, opravdu je takový problém jet na prázdné dálnici dvě stě? Není větší problém nedat blinkr a nacpat se před nárazník, nedat přednost zprava nebo objíždět kolonu pruhem, který k tomu není určený a lidé vás tam nečekají? Nebo blokovat levý pruh pomalou jízdou? Nebo naopak jet povolenou padesátkou večer v nepřehledné městské ulici? Rychlost se sleduje. Neustále. Ostatní nebezpečné přestupky ne. Lidi to štve.

Možná budeme mít ministra nebo poslance krysaře chvíli bez řidičáku, ale zato v plné síle, aniž by vyhodil korunu za předvolební reklamu.

Ale třeba se pletu. Často se pletu. Třeba Turka a motoristy i samozvaní konzervativci hodí přes palubu, protože si nemyslí, že je dobře jezdit dvě stě. Uvidíme.

Jenom zde musím ještě povinně dodat, že ač tento post tak může vyznívat, nejsem příznivcem ani voličem Filipa Turka. V mnohém s ním souhlasím, a jsem rád za jeho protinázor, protože nastavuje dnešnímu mainstreamu dobré zrcadlo. Jeho chlubení dvoustovkou mi ale neimponuje. Přesto mu přeji, aby si dvě stě zajezdit mohl, a doufám, že tento přiblblý krok s fotkou na internetu udělal ne protože by neunesl svoje ego, ale protože chce nachytat politické body. Riskantní, asi zaplatí vysokou cenu, ale pokud to vyjde, může to být dobrý zisk.

A ještě dodatek: a pokud to udělal kvůli svému egu, což se z posledních vyjádření zdá, pak je dobře, pokud mu to voliči dají sežrat. Nechť to volič posoudí sám.

2025-04-15

The Fast and the Furious

Vykolejení vlaku s benzenem už se stalo před nějakou dobou. Mne na tom pořád fascinuje jedna věc. Jak je možné, že na relativně rovné hlavní trati vykolejí vlak při pouhých 95 kilometrech za hodinu? Vlak v daném místě údajně měl povinnost jet maximálně 45 kilometrů v hodině. 45, přátelé. To bych ho dohnal na kole a tátův pejsek by ho doběhl a za jízdy mu stihl počůrat podvozek.

Pokud v roce 2025 máme takové vlaky a koleje, zasloužíme se v podstatě, aby všechny vlaky s benzenem vykolejily. Kde jsme to udělali chybu? 

Základní infrastruktura je pod úrovní 100 let zpátky, ale zato je tu turbo-masírka, že za astronomické miliardy musíme postavit vysokorychlostní tratě, a že jedině to nás vrátí na mapu Evropy. No já pořád nevím. Je nějaká cesta, jak to zastavit?

2025-04-12

Nová tramvaj pro Prahu



Musím říct, že stávající tramvaje 15T od Škodovky mám rád. Jsou uvnitř prostorné, působí přátelsky, ale hlavně díky otočným housenkovitým podvozkům krásně jedou a neškubou. Zároveň nemají téměř žádné převisy, takže cítíte, jak lehce proklouzávají nástrahami pražských zatáček. Tím, že se celá housenka pohybuje lehce a bez odporu, jsou (a to si domýšlím, ale fyzika je celkem neúprosná) zřejmě také méně mechanický namáhány všechny součásti systému - kola, koleje, uchycení kolejí, klouby vozidla.



Z pohledu kultivovanosti jízdy jsme jinou takovou tramvaj v Praze zatím neměli. A zřejmě mít nebudeme.

Praha totiž objednala nové tramvaje. Ty jsou velké, krásné, ale mají zase některé podvozky pevné. Nebude to asi takový propadák jako Porsche křiváčka Pavla Béma, které jsou díky pevným podvozkům a dlouhým převisům vlastně permanentní kolejová fréza. Kvůli hlučnosti se jim zase říká pojízdné železářství. Nové tramvaje 52T budou o kousek lepší - mají krátké převisy, krátký článek bez podvozku a pod.

Jsem spíš tak zvědavě naptnutý. Budou taky tak lehkonohé a tiché jako starší 15T? Držme si palce. Tramvaj není auto na operák, ale závazek, který se kupuje na generaci, tedy na desetiletí dopředu. A který vám může nebo nemusí ničit koleje, jejichž údržba pak mnohonásobně přesáhne cenu samotných vozidel. Snad nám to Hřibidi vybral líp než kdysi Kolibřík.

A proč to píšu teď? Nová tramvaj už je v Praze a absolvuje zkušební jízdy. Můžete ji tedy potkat, a zjistit sami, zda chrastí jak plechovka šroubků nebo zda frézuje.


2025-04-08

Magičtější než Disney

K filmu Parthenope se už vyjádřil úplně každý, protože bez ohledu na generaci patří k dobrému mravu na tento film jít, odfrknout si tak od blockbusterů a zahrát si jednou na znalce vysokého umění.

A teď se přidám ještě já.

Ruka boží. Parthenope je Ruka boží, jen je o takové disneyovské princezně. Zrozena v moři, mladá, krásná, hyperinteligentní a se zámkem.

Co zůstává jako u Ruky ryzí, stejné a povedené, je hledání krásy všemi smysly, láska k moři, k Neapoli a pomalé plynutí času.

Co se mi líbilo na Ruce boží, že byla krásně o ničem. Neměla ani ambici na vyšší poselství. Byl to sled obrazů obyčejné krásy v Neapoli.

Oproti tomu Parthe ambici má. Hrdinka zdá se, že se svou krásou trochu bojuje, hledá k ní cestu. Chce být víc než jen krásná a uctívaná. Ale celé to nějak nevyjde. To plynutí je příliš pomalé, než aby sneslo odvyprávět tak těžké téma. A proto to celé působí nedodělané. 

I tak jsem si to ale užil. Obrazy byly pohádkové. Neapol čistá jak Praha na fotkách za první republiky. Moře blankytné a bez lodičky. Pohádka s velkým P. Pomalá krásná disneyovka pro dospělé.

A jako obvykle doporučuji poslechnout také soundtrack. Chybí mu vlastní tvorba Daniela Marchitelliho, i tak je to ale hezká zadumaná sestava skladeb.

A určitě koukněte i na tu Ruku boží. Nemá tak bombastické vyznění, ale podle mne je ještě o kousek lepší.

2025-03-28

DaCani DC

Nedávno jsem dokoukal sérii Tučňák (the Penguin), a rád bych se podělil o dojmy a doporučil. Ano, jedná se o Tučňáka z Batmana. Ale pokud byste čekali Danyho de Vito, jak po Gothamu běhá s partou tučňáků ze Zoo, byli byste na omylu. Tenhle Tučňák je totiž suchá gansterka jak z hard-boiled school, točená v noir stylu Gotham City, a navíc nestaví na bombastických efektech, ale o to hlouběji jde do charakteru postav. Ano, pořád je to gangsterka, takže kdo nemá rád krev a násilí, dívat se nebude. Je taky plná antihrdinů, takže staromilci, kteří krev nemusí, ale dívali by se na western plný čestných kovbojů bojujících se zlem, se tady propadnou do deprese.

Co je ale na seriálu strhující, je, že na začátku vás Oswald, provozovatel ne úplně solidního nočního klubu, strhne na svou stranu. Víte, že není charakterově kvalitní, jenže co... v době Trumpů a Babišů je vlastně charakter relativní, a důležité je, že Oswald zvaný Oz, má podobně jako ti Trumpové nějakou velkou myšlenku. Stará se o nemocnou maminku, pomáhá děvkám, ujme se sirotka, chce, aby se lůza na ulici měla lépe. A ano, kvůli tomu jde často přes čáru. Pak začne rozehrávat hru s hlavouny místní mafie. Riskuje naprosto vše, a ještě improvizuje. Ale ukazuje se jeho vytříbený instinkt hráče. A protože mafiáni nejsou klaďasové, vlastně mu dost fandíte. Ale asi sami tušíte, co nakonec nevyhnutelně přijde. 

Seriál dějově následuje po Batmanovi z roku 2022, který ale podle mne zas tak skvělý nebyl. Ušel, dalo se to, ale prostě akční trhák. Hrdinové a herci z tohoto filmu se objevují zde, jen dějově o několik měsíců později. Oze si famózně zahrál značně upravený Collin Farell, který je zde tlustý, a kulhá.

Tučňák stylově spíše než na Batmana, navazuje na film Joker z roku 2019. I ten mi uhranul a doporučuji. Joker je trochu ve stylu Davida Lynche, s dějovými smyčkami, a flashbacky, kdy nevíte, jestli se děj odehrává z vašeho pohledu, nebo z pohledu blázna pomalu se propadajícího do šílenství, v němž halucinuje a přehrává si v hlavě situace, které se nestaly.

Na Jokerovi, který je mimochodem také krásně zahraný, je vykreslená spirála propadu do šílenství. Nervózní nacvičování scénky Knock knock, who's dead? (that?) zahrál Joacquin Phoenix famózně. 

A také Artur Fleck (civilní jméno Jokera) vás nutí sympatizovat. I tento zkrachovalý komik, se v temných ulicích krizí zmítaného Gothamu, snaží žít v rámci možností slušný život, a přes své mentální problémy hledá složitě cestu k lidem. Ale brutalita ulice a násilí v něm postupně spouštějí nevratné procesy. A čím víc šílí, tím víc se v smyšlených scénkách posouvá k opačnému neexistujícímu ideálu dobrého člověka, komika, partnera, aby pak o to víc narazil v tvrdé a šedé realitě. Opět, sami tušíte, jak to dopadne. O to víc jste rozladění, protože Joker vlastně v jádru není zlý - zlým ho učinila chudobná a krutá realita Gotham City. 

Výhoda Jokera je, že vám sebere jen 2 hodiny, a taky tu není tolik krve. Zase z něj ale spolehlivě dostanete depku. A pokud nemáte rádi Lynche, který to nenatočil, bude vás navíc dráždit forma. Za mne ale brilantní. 

Takové filmy se superhrdiny mám rád. Zemité a osobité, skoro bez efektů, ale řemeslně dobře provedené. Obojí stvořilo HBO, takže pokud to neukradnete na torentu, najdete to na streamu Max.

2025-03-22

Banda T-rexů

Konečně jsem videl pověstného medvěda na koloběžce! La Bande a Tyrex v Jatkách předvedla dokonalý cirkus na kolech a navíc měl velmi rozvernou atmosféru.

Tihle borci jsou hudebníci a všichni hrají na nástroje. K tomu ale provádí akrobacii na speciálních furtošlapech, ze které jde hlava kolem.

Hlavně ale atmosféra je až dětský hravá, a je to tak vlastně skvělé klaunovské představení. Rozhodně doporučuji.

Jednotná nabíječka je blbost... napůl

EU si před časem posvitila na nabíječky. USB C je standard, k tomu už Android směřoval před časem, nyní se povedlo zkrotit Apple. Jenže... Povedlo se?

Jasné, znáte mne jako člověka, co jede Windows a Android. Prostě chudé nevkusné prase, které nemá co komentovat dokonalý vznešený Apple. Není to ale docela pravda (to s prasetem ano, ale s androidem ne). iPhone mám jednak jako druhý telefon, který jsem rok i používal jako hlavní, a nechávám si ho kvůli testům appek a ovládání naší Apple family. A ano, zároveň všechna ostatní zařízení doma jsou Apple a já jsem domácí ajťák. Takže mám zkušenosti a mám co říct.

Zpátky k nabíječkám.

Apple sice již z donucení používá port USB C, a Thunderbolt standard, ale je to stejné jako předtím s Lightningem. Rychlonabíječkou konkurence si iPad pořádně nenabijete. Tedy... někdy ano, někdy ne. Apple má totiž vestavěné kurvítko, které pozná, že se nejedná o značkové vybavení a preventivně nabíjení zpomalí. Pokud jste měli dřív levný lightning z Alzy, nabíjel jen pomalu. Museli jste si koupit za hromadu peněz stejný kablík od Applu, aby nabíjel rychle. Apple tvrdí, že to je proto, aby se nepoškodila baterka. 

Střih. 

Najít lightning, který rychle nabije iPady dětí je složité. Vlastně funguje jenom ten, který k nim byl dodaný. 

Moje telefony Sony, mají velikou krásnou baterku, na kterou i v druhém roce provozu vydrží skoro dva dny na nabití. IPhone 13 tvrdil po roce, že má přes 90% kapacity baterie, ale denní výdrž už byla viditelné nižší tak, že některé dny jsem večer dojížděl tak tak. Zvlášť pokud jsem si na chvíli udělal hotspot nebo odbavil nějaký videohovor. Že by ochrana baterie v praxi?

Na druhou stranu, pokud vezmu rychlou USB C  nabíječku Dell na notebook, nabíjí to také iPad rychle. Jenže nabíječka Dell také není úplně levné zařízení, i když je takzvaně čínská.

V neposlední řadě mi přijde, že se tenoučké kabely Lightning hodně lámaly, což úplně nejde dohromady s jejich čtyřnásobnou cenou. Jeden originální se nám dokonce roztavil, protože byl polámaný. A pak jste nuceni si stejně koupit nový Apple, aby nabíjení správně fungovalo. Tady na obhajobu Apple - rodina se možná ke kabům nechová úplně pěkně. Já nabíjím jen v noci, kdy telefon leží na stolku, takže mi jakýkoli kabel vydrží nekonečně dlouho. Ale děti a žena nabíjí pořád někde za pochodu.

Střih dva. Proč si Benešovi nenabíjí svá zařízení v noci pomalým nabíjením, jako všichni rozumní lidé? Na to jsme se ptali spolu s výzkumnou agenturou kvůli šíření mobilních plateb telefonem. Velká část Čechů nechce platit telefonem, nebo v něm mít tramvajenku či doklady, protože se bojí vybití. Když zkoumáte dál, zjistíte, že nenabíjí v noci, ale ráno začínají s vybitým telefonem. Důvody jsou tak různé, že vám hlava jde kolem, ale prostě velkou část populace pravidelně nočni nabíjení nebere. 

No dobře, už jsem to nakousl, tak tady máte důvody: Nevzpomenou si, že mají telefon zapojit. Nemají nabíječku u postele, protože tam není zásuvka. Vadí jim pištění nabíječky. Vadí jim, že mají u hlavy mikrovlnku. Telefon večer používají před usnutím a nechtějí mít kabel v posteli. V nabíječce je už jiné zařízení. Nejsou tak intenzivní uživatele smartphonů, aby řešili nabíjení každou noc. A častá odpověď: prostě v noci nenabíjí - no a co? Výsledek je, že pak potřebují rychle nabít někdy během dne. A proto potřebují rychlé nabíjení, a proto u Applu potřebují originální kabel a adaptér. A mezi takové patří i Benešovi.

Když to shrnu, i-věci mají detekci na levné čínské kabely a adaptéry, mezi které zjevně počítají i standardní (rychlo)nabíječky a kabely konkurence, které jsou zjevně levné čínské. I pokud ale používáte originální vybavení, nepomůžete si, protože baterky Apple stejně odcházejí pocitově rychleji. A kabely Apple moc nevydrží.

A zpátky k regulaci: To mne nakonec stejně donutí koupit si vedle Sony nebo Alza kabelu ještě originální USB C od Apple draze, a tím se žádná redukce počtu nabíječek a kabelů nekoná, lidé neušetří, plastu neubude. Regulace k ničemu. Třikrát hurá.

Světla

Automobilky se předhánějí v tom, kdo má jasnější a chytrá světla. A svítí úžasně. A chytrá jsou proto, že mají obtékat jiná auta tak, aby neoslnila řidiče, a přitom svítila silně všude jinde, jako kdybyste stále používali dálková světla. To vše, aniž musíte neustále cvakat páčkou dálkových světel. Děje se to samo.

Skvělý nápad, ale mizerná realizace. Dokud se dvě auta v dobrém technickém stavu potkávají na přímé a přehledné silnicí, funguje to vzorově. Jakmile se ale míjíte s autem třeba v zatáčce, systém nefunguje ideálně. Pokud jsou v cestě nějaké objekty, kamera protijedoucího vozu vás nevidí a prosvítí vás naplno. Můžete zapnout dálky a výstražně řidiče prosvítit, ale řidič naproti zřejmě nepochopí, co se mu snažíte říct. On přece dálkami nesvítí...

Taková moderní světla tedy zjevně projdou certifikaci a technickou kontrolou, ale jízda ve tmě je kvůli nim pro okolní řidiče velice únavná.

Dále je to velká otrava i pro chodce. Člověk aby v nocí podél silnic nosil sluneční brýle. A to ve tmě není jinak úplně praktické.

Přitom hloupé a dobře svítící halogeny nebo xenony mi jako řidiči vždy stačily. Ačkoli taková blbě nasazená žárovka svítící víc nahoru dokázala zrak taky potrápit.

Naposledy, my co jezdíme ve vymírajících starých nízkých autech, si to od řidičů SUV vyžíráme v plných dávkách. Jejich světla jsou o pár centimetrů výše, takže nám svítí přímo do okýnek. Za to nemůžou moderní světla. Svítí ale intenzivněji, jak zmíněno, a tím je to únavnější pro oči.

Shrnuto: Problém tedy je samotná podstata moderních světel.

A jaké bych zvolil řešení? Návrat ke klasice. Ruční přepínání. A protože návraty zpravidla nejsou možné, tak alespoň snížení maximálního svitu automatických dálkových světel, jinak nám to všem postupně vypálí oči. 

Někdy to trvá. Ale tuším, že nějaká bezpečnost testující organizace už začala snižovat rating za auta, kde nejsou tlačítka, a tlapká se pouze po tabletu, protože to způsobuje nehody, a možná začneme striktněji hodnotit i světlomety a oslňování, a automobilky v dalším cyklu vývoje zareagují. Jen je potřeba víc křičet. Takže křičím. Na blogu, který nikdo nečte.

2025-03-07

Hoo!

Hooters je v USA před krachem. Nepřeju jim nic zlého, a jsem rád, že to není skrze zákazy a příkazy, ale koncept to byl na dnešní dobu fakt ujetý. Kdo asi tak mohl být typicky zákazník? 

Samozřejmě, že všichni máme rádi ženská ňadra a zadečky, i když takhle otevřeně se to neříká a nepíše, ale aby nám je někdo servíroval až na talíř při jídle, je divné. Půjdu se takto občerstvit s manželkou nebo přítelkyní? Asi nebude nadšená. Nebo s kamarádem? V mém věku už možná raději ne - co kdyby mi praskla žilka? A kdyby nám s kamarádem bylo 25? Nepřipadalo by nám to trapné - kuřecí a bílé maso najednou? Na žebírka do bordelu? Není to spíš pro starší muže? Ne. Není ani pro staré, ani pro mladé. Co motorkáři? Možná, ale zase a na ně je to málo rurální a country. A řídiči tiráků? Těm nesedne cena a navíc Hooters v Evropě nejsou na dálničních odpočívadlech. Shrnuto podtrženo - možná to v minulosti fungovalo, ale nyní je cílová skupina Hooters zřejmě menší a menší.

Problém je o to složitější, že kromě konceptu, který není úplně přenositelný do světa digitálních objednávek a rozvozu, udělal Hooters taky celou řadu špatných investic. 

No a na světě je krach legendy. Budiž jim země lehká. Hu. 

2025-03-01

Velká huba - ale čí?

Svět šílí z toho, jak skončila diplomatická cesta Zelenského do Bílého domu. Pořád si ale myslím, že jsou to silná slova. Stačí se podívat na celé video třeba zde.

Ten příběh má dvě strany:
1. Kdo způsobil roztržku
2. Jestli je Trump skutečně takový hajzl a podrazák 

K tomu prvnímu: Ukrajinský prezident se pokusí odporovat na návštěvě v přímém přenosu, kde by si měl nechat líbit připravený scénář, a doufat, že to dobře dopadne. Trump není můj oblíbenec, a Zelenského mám rád, ale měl bych si rozmyslet, kde dává smysl hrát si na hrdinu, a kde naopak skousnout čest a zachovat klid. Protože politika je svinstvo.

K tomu druhému: Trumpův postoj k Ukrajině je od začátku křišťálově čistý - Trump válce nefandí, a bylo jasné, že bude vynucovat kompromis. Zelenský šel prosit k někomu, kdo v ukrajinské válce nehledá vyšší morální dobro, ale řeší, proč by měl vyhazovat peníze svých voličů ve válce, kterou bude těžké vyhrát, a logicky se ptá, co z toho bude mít zpátky. 

Trump pravděpodobně má plán. Plán, ve kterém chce z války něco získat za to, že něco dá. Výsledek plánu bude funkční mír, ale v žádném případě ne Ukrajina v původních hranicích. Pravděpodobně velkohubou silovou taktikou donutí Putina, aby se zakopal v pozicích, kde je, a zůstal tam. Za to si vezme z Ukrajiny nerosty. Je to Trump, takže kolem toho budou řeči, a rituální tance, ale nakonec to bude fungovat.

Ano, není to ideální ani idealistický výsledek. Ale ten by měl být jaký? Že Trump vezme mariňáky a zaútočí na Moskvu? To si snad nemyslíte nebo ano? Protože bojovat jenom na Ukrajině válku nevyhraje. Musíte zasáhnout nepřítele v zázemí - tedy válčit s Ruskem v Rusku. A tam už je jaderná hrozba. Opravdu je tedy fér chtít tu válku vyhrát na bitevním poli? 

Tedy závěrem: Trump je velká huba, ale ne diktátor a hajzl, jak všichni píšou. Zato Zelenský, který není kretén, teď trochu ztratil hlavu, a v podstatě se zachoval jako velká huba sám. Bohužel. Ani to ale není fatální, jak teď máme tendenci křičet. Trump bude chtít Rusko uklidnit i bez Zelenského. Jen pokud pro to v Evropě sami neuděláme dost, budeme si muset spojenectví od Trumpa vykoupit. Protože Trump má pravdu v tom, že Evropa je dost velká, lidnatá a ekonomicky silná na to, aby se rozlehlému ale jinak komicky zaostalé diktatuře jménem Rusko ubránila sama, a americký daňový poplatník na tom nemusel krvácet. Jen to Evropa jaksi sama řešit nechce. 

Ještě dodatek: Je hezké, že česká objektivní média, které si platím ze svých poplatků, citují americká média, ale i tam lze bohužel volit na jednu či druhou stranu, a naše drahé nezávislé medium si vybralo levicové americké medium, a tedy protitrumpovské. Hezký důkaz zde. To jen potvrzuje to, co jsem tu psal - že veřejnoprávní zpravodajství volí podle srdíčka takové odborníky, kteří podporují jejich názor, aby to nestálo moc přemáhání. To je manipulativní chování na úrovni školky.

2025-02-22

Chopok na skok

Je mi 41 a nikdy jsem nebyl lyžovat na Slovensku. Jasně, není to zásadní nedostatek, ale kdysi jsme byli jeden stát, a tolik lidí tam bylo, a říká slovo "Jasná" skoro jako "rohlík". No a teď jsem.tam.konecne lyžoval. V Jasnej.

Kromě objevu československé klasiky, bylo velké hogo fogo i samotná forma. Dojedu si autem s desetilitrovou spotřebou na náklady firmy sám do luxusního hotelu, tam odpřednáším 15 minut před klienty, a druhý den se jde lyžovat. No a pak zase domů. Nevím, jestli to nazvat snobské nebo ulopocené. Jestli si mám připadat jako Dalík nebo jako kamioňák. Nebo obojí - navenek se tedy nechám politovat, ale užil jsem si to. A bylo to hogofogo. Ne že ne.

Teď už ale Chopok a dojmy. Přednášel jsem, slavil a bydlel v Jasné. Pominu-li trochu poddimenzovanou příjezdovou silnici, je Jasná více velkorysé středisko, než třeba Špindl. Podobá se těm alpským - čile se tu staví, je snaha o chodníky a cesty a sjezdovky tu začínají všude možně. Ono se to také staví snadněji, když hora nad vámi má dva tisíce metrů.

Slováci zjevně rádi jedí, takže nabídka restaurací je tu zajímavá. Podobně jako ve food courtu nad autobusovým nádražím v Bratislavě - říkáte si, jak by se tohle v českém středisku uživilo. Etnické kuchyně na horách - bláznivé. Nicméně kvalitu nebyl čas ozkoušet, a na sjezdovce už do vás zase cpou jen halušky. Nic proti nim, ale jedny stačily. Navíc ty jedny jsem měl možnost připravit si sám v rámci večerního workshopu. Nepovedly se, z fleku bych to nezvládl, ale chutnaly skvěle.

Večírek. Slováci umí. Zatímco jsme dělali halušky, hrála nám k tomu lidovka. Mladík a dva stařečci, ale vlastně jeli jak kolovrátek celý večer, až se z nich kouřilo, a došlo i na improvizaci. Prodejci tančí s klienty, chlapi zpívají nebo řvou. Stejně jako Poláci, také slovenští kolegové dohlíží, aby všichni dodržovali pitný režim. Takže vše je podpořené alkoholem tak notně, že jistý bankéř bez lidské podpory vypadává z rolby do sněhu. Ale opilost chrání, takže nepoškozen.

Druhý den hurá na lyže. Z hotelu přímo na lanovku. Ví-aj-pí! Dole mi lapka v ranní mačkačce porozepínal batoh, ale na termosce a šnuptychlech si  toho moc nezval. Pak už to bylo bez incidentů. 

Tedy dojem první: Je únor, mrzne až praští, ale v Tatrách není žádný přírodní sníh. Zase ale je sluníčko a azúro. Paráda. A samozřejmě dokonale technicky zasněženo.

Dojem druhý: fronty. Ty jsou ráno i v Rakousku, ale tady to byl masakr. Obecně na hlavní lanovky se tu čeká 10 nebo lehce více minut. Dopoledne se ale lyžaři rozjeli do všech koutů a už to bylo OK. Kolem oběda zcela bez front.

Dojem třetí: Jsem už úplně jediný (myšleno jako bez přehánění - úplně jediný), kdo nemá helmu. Doba se posunula. Když jsem "přestával" lyžovat před asi dvanácti lety, helmu nosili jen takzvaně "řidiči formule". Dneska ji nosí úplně každý... kromě pana Beneše. Naštěstí mne nelynčovali.

Dojem čtvrtý: Lyžování. Na Chopok vedou ne moc dlouhé, ale široké a pěkně upravené sjezdovky. A hlavně jich je tu hodně. V podstatě šlo jezdit od rána do jedné nonstop, a teprve tak jsem to měl projeté všechno. Kombinace silných mrazíků a sluníčka nicméně měla na svědomí, že některé sklony byly hodně umrzlé. Ale celkově opravdu velmi milé překvapení co do rozsahu a kvality. Lanovky jsou kombinace rychlých a kapacitních kabin, s moderními sedačkami. Bohužel v Tatrách už žádná "Tatrapoma". 

No a abychom se vrátili do všední reality dnešního Slovenska, na závěr si dovolím dojem z cesty. Jestliže to soukromé ve VIP zóně Slovenska funguje pěkně, státní silnice už rozhodně tak pěkné nejsou. Dokud jedu v Česku, jízdu si užívám. Zatáčky u Buchlova a u hranic je radost odkroutit - zimáky jsou loňské, takže ještě pěkné drží, předjíždět náklaďáky skokem je radost. Pak ale vjedete na Slovensko a začne silniční středověk. Za hranicemi začíná panelová silnice, která trumfne i D1 před rekonstrukcí. A dál to není o moc lepší - dálnice, pokud je, je v mizerném stavu. Žádné odstavné pruhy, a nerovná tak, že místní raději jedou do zatáček hluboko pod limitem. Slovensko je pro zadek středověk. Místní hrbolatá silnice zespoda celou cestu mlátí, a neustále musíte objíždět obrovské výtluky. Tady najednou chápete, že dává smysl mít SUV s velkými balónovými pneumatikami.

Tam, kde by měla být hlavní dálnice mezi východem a západem, je stále jen okreska, kterou od socíku nikdo neopravil, s pět centimetrů hlubokými kolejemi, v nichž jsou ještě jako bonus výtluky, a jezdí se točenkami podél Váhu. Kolem měst se nikdo ani nepokusil udělat žádný obchvat, takže pořád 50 a mezi obcemi 70... Všude je rychlostní omezení a policajti, ale místní jsou z dodržování limitů zoufalí, takže vám pořád jedou v kufru. Slováci sami říkají, že nejrychlejší a zároveň jediná dálnice do Košic je přes Maďarsko. Což snad musí být pravda. Každopádně cesta zpátky byla lepší, protože končila v Česku, kde jsou silnice nedokončené, ale v "relativně" dobrém stavu. Ale nestěžuji si. Srovnám-li dvě a půl hodiny jako spolujezdec v opěvované Cupra Formentor na tvrdé sedačce, a šest a půl hodiny jako řidič ve 12 let starém Fordu v příjemném křesílku s bočním vedením, volím hned Forda na Slovensko. A tím bych to uzavřel. Špindl je sice náš, ale sjezdovky v Jasnej byly velmi příjemné překvapení.

Pokud zdraví a štěstí dá, vrátíme se na Chopok v květnu pěšky s kamarády pást medvědy, tentokráte nočním vlakem.

2025-02-14

Poplatek a trest

Debata o zvýšení poplatků za veřejnoprávní média je zajímavý bizár. Zvláště slyšet zase kvičet Babiše, jak zachrání lidem 25 korun, když za dva roky v Bruselu podepíše nějaký pakt o zelenání elektřiny, a každý v tom zahučí o stokoruny až tisíce měsíčně, prostě je bizarní.

Ta debata je ale hlubší. 

Vzývaný nestranný a kvalitní veřejnoprávní obsah. Tady budu jen tak blábolit, protože na to má každý svůj názor. Co mne ale štve, když někdo veřejnoprávní média hájí jako kvalitní nebo nestranná. Nejsou ani jedno. Co se žurnalistiky týká, redaktoři se snaží tvářit moudře, ale jejich srdíčko bije většinou jen na jednu stranu. To podpoří tím, že si pozvou experta s mnoha tituly, který už často říká jenom, co si myslí, nebo cítí, protože pokud třeba celý život studujete na univerzitě palestinskou kulturu, tak toho o tom etniku víte hodně, ale neznamená to, že rozumíte tomu, jak to momentálně vypadá v Gaze. Nicméně vaší hlavní kvalifikací je v tu chvíli to, že řeknete, že si myslíte, že jeden či druhý ve sporu je špatný, aby to nemusel říct redaktor ČT, který s "odborníkem" mlčky souzní. Tím jsou většinou vyšachováni ti, kteří říkají nepříjemnou pravdu, ale "obec odborníků" je nemá ráda. Tady narážím na fakt, že stát tlačí financování poplatkem, aby média nebyla závislá na rozpočtu, a tím pádem nebyla ovlivnitelná státem. Jak jsem ale psal výše, veřejnoprávní média mají své srdíčko, a to není nestranné. Tudíž ale mohou být klidně financována z rozpočtu. Tak jsme si zaplkali a pojďme na to seriózní.

Peníze ztrácí hodnotu, takže ano, veřejnoprávní média jsou při nezměněných poplatcích podfinancována. 

Co mi tady vadí, je ta forma povinného "poplatku". Řeknete, že Netflix si lidi taky platí. Jenže když jej platit přestanou, tak jim přestane fungovat. V případě České televize nastoupí vymáhací mašinérie, člověk bude nazýván zlodějem, následuje soud, odprodej soukromým vymahacím žralokům, exekuce, krach apod. Potřebujeme takový monsterstroj kvůli koukání na televizi? Jak touto neomaleností moderního levicového státu utrpí lidská důstojnost? A kolik ty procesy stojí? Představte si, že i když nemáte doma jedinou televizi, a za sledování online pořadů poctivě platíte, stejně vám přijde dopis, který vás bude obviňovat z neplatičství a porušování zákona či vyhlášky, s výhrůžkami, co vše se stane. Chápete, jak je to už jenom svou tonalitou ponižující? Zažil jsem to totiž u Rozhlasu. Poctivě ho platím, protože musím, ale nějaké stěhování způsobilo, že mi přišla tahle kouzelná výhrůžka, proti které se musíte hájit jako školáček: Soudružko učitelko Srdíčková, ale já jsem to okno nerozbil. A v tu chvíli se mi chtělo říct: veřejnoprávní média všech zemí, běžte si s tímhle komoušským způsobem na***t! Přitom řešení by bylo jednoduché. Když už chceme dofouknout stát, zvyšme daně a větší kousek dejme veřejnoprávním médiím.

Vracím se tedy k otázce formy. Opravdu by měli veřejnoprávní parádu platit všichni plošně formou individuálního poplatku? Pokud je ČT a Rozhlas tak kvalitní, a lidi je tak rádi poslouchají, nešlo by udělat buď "tržně" platbu a la Netflix (platím, abych mohl poslouchat) a nebo naopak neotravovat lidi poplatkem, ale  "komunisticky" zvýšit daně všem a dát médiím víc přímo z rozpočtu? 

Jíst Tatranku

Dneska čistili garáže. Jako poslušný občan jsem vyparkoval auto na ulici, aby mi pod ním mohli uklidit marast. Venku ale pršosněžilo, takže na auto se přilepila hromada špinavého marastu. Odpoledne jsem zaparkoval zpátky do garáže a všechna ta špína okamžitě začala stékat na vyčištěné parkovací místo. 

Je to jak čistit si zuby a přitom jíst Tatranku.

2025-02-13

Pulps

Měl jsem tu čest vidět představení moderního tance Pulps od 420people. A moc rád bych se podělil o dojmy, protože takovou nádheru už jsem dlouho nezažil. Tři body:

Jedna: Tanec. Nádherně vyjádřené různé fáze vztahu dvou partnerů. Stručně, jasné, jiskrné, a přitom bez pomocných gest, slov nebo výplní. Tolik emocí v pohybu. Paráda.

Dva: Kostýmy. Obě "těla" byla nádherná, takže by dobře vypadala a v pytli od brambor, ale tady kostým ještě vypíchl krásu celého představení. Kouzelná látka, využita na mnoho způsobů.

Tři: Hudba. Tady živá od Václava Havelky z Please the trees. Muzikant secvičený s tanečníky je vždy velký bonus, který do celé sestavy vnáší ještě víc života, a ačkoli bych si tuto sestavu neposlechl v autě, jako sítě specific měla velké kouzlo.

A jako bonus hromada džusu.

Takže neváhejte a kupujte Pulps, dokud jsou.

2025-02-07

Lego nad zlato

Hodně zajímavá je cenotvorba u Lega. Máme sety, které jsou na hraní pro děti, a pak sety sběratelské. Sběratelské mají tématiku nějakého filmu, jsou remakem setu z osmdesátých nebo devadesátých let nebo jsou jen opulentně krásné. Zpravidla nové ve slevě stojí přes 4 tisíce, ale jsou i kusy s oficiální cenovkou 15 tisíc a víc.

Taky se rozmáhá trend Lego jako investice. Psal jsem tu o tom před časem s určitou skepsi ohledně prostorových nároků takové investice, ale Lego tomu jde svou politikou naproti, pravidelně to řeší manažeři na LinkedIn a nyní to začíná mít dopad i do cenotvorby obchodů.

Například set Pevnost Eldorádo. Tento ikonický set vznikl, když mi bylo asi sedm, a byl sestrou ještě více ikonické pirátské lodi Black Seas Barracuda. Její remake už jsme doma měli a prodali. Byl opravdu krásný, měl v sobě mnoho nápadů a příběhů, a bylo na něm vidět s jakou láskou a péčí vznikl. Kupovali jsme jej ve výprodeji a pár měsíců po ukončení prodeje už šel pryč se značnou přirážkou.

Teď máme doma zmíněný remake vojenské pevnosti kdesi v Karibiku. Je to hezoučké, s mnoha roztomilými detaily, ale ta krása velké lodi tomu chybí. Nicméně v české sklenici vody už to začalo vřít a je vidět, že na Lego jako investici naskočila i cenotvorba obchodů. Těch českých. Například Alza stavebnici před rokem prodávala za 4400,-. Kolem skončení prodeje už stála přes šest tisíc a nyní ji má za více než osm. Přitom normální dřív bylo, že na Alze stavebnice kolem konce prodeje došly a prodávaly se za nízkou cenu. Je tu ale nová politika - naskladníme a poslední kusy prodáme za dvojnásobek. Také statistika průměrné ceny na Heurece trend krásně ilustruje. Graf se "vrtá do stropu". A bazos.cz už také prodává za 7 tisíc a podobně. Když lidem na bazosi napíšete, že dáte 4400,-, uráží se a dokonce vám nadávají.

Jenže to by tu nesmělo být Polsko a Německo. Bolek, Lilek a Fritz. Odtud si můžete nechat stavebnici poslat stále za doporučenou cenu kolem pěti tisíc. A to jsme udělali. Navíc tam pořád za tu cenu je, i když Alza nabízí přes osm a bazaristé se tomu blíží. 

Co tím chci říct? Asi celkem nic. Jenom to dokresluje, že tu máme drahé a nekvalitní potraviny, protože se sami šidíme. Nemůže za to Babiš, ani zlé řetězce, ale česká povaha. 

Ti bazaristé to za tu cenu totiž prodají - slevu samozřejmě dají, ale ne tak velkou, jak jsem pokusně žádal. Prodají to místo za sedm třeba za šest tisíc. I tak vydělají na krabici třeba tisícovku - stačí, když to koupí v Polsku, a prodají v Praze. Shrnu-li to: Je zajímavé, jak rychle se vytvořil tento minitrh, a ještě zajímavější je, jak rychle nabral českou bizarní podobu.

A ještě jedno poučení l: Ne vždy ten trh funguje veleúspěšně. Prodal jsem takto už nesmírné množství zanovniho Lega. Jak říkám, neberu to jako investici - máme to s dětmi na hraní. Ale i tak to dává hezký obrázek, že ne všechny sety se povedly. Zatímco pirátská loď šla raketové nahoru a rok po skončení prodeje se prodávala za dvojnásobek, jiné sety naberou po skončení prodeje třeba pár set hodnoty a u toho zůstanou. A asi až čas je prověří. Ne všude ten sentiment funguje stejně. U pevnosti to bude podobné. Který kluk by si rád hrál na vojáky, když může být pirát, útočit a loupit? Protože v armádě mají sice krásné lodě a pevnosti, ale vlastně vás celou dobu buzerují v legrační uniformě, a navíc vojáci bývají v pirátských příbězích vykreslováni jako hlupáci nebo jako takoví "by-standers". Hádám tedy, že pevnost půjde pryč lehce pod nákupní cenou. Faktorem zvyšující cenu jsou: krása a opulentnost, spojení se zajímavým příběhem, sláva původního vzoru, minifigurky a speciální dílky a velikost - jak řečeno, od 4 tisíc nahoru se cena zvyšuje rychleji, než třeba u modelu auta za pouhé 3 tisíce, jakkoli je povedený.