2012-12-26
Koloběžka
Dnes v noci se mi zdálo, že jsem měl koloběžku. Moc fajn sen. Jen je v Praze na můj vkus moc zámkových dlažeb a kočičích hlav...
2012-12-21
O slunovratu
A je tu slunovrat - den kdy se noci začnou krátit, den, který je ještě před úplným začátkem zimy první vlaštovkou, že jednou zase bude léto.
Zase jsem letos nestihl a nestihnu ho oslavit - trpí totiž útlakem shonu svého mladšího a vtíravějšího sourozence, Vánoc. Člověk, tak řečeno, musí řešit tisíc jiných věcí a slunovrat nemá žádné výrazné "hmatatelné" prvky oslavy. Nebo má? Možná vám o nich povím příští rok...
Ale zatím, pokud ho chcete oslavit, vylezte se symbolickým světýlkem třeba někam na kopec a připijte si tam sklenkou sektu. Nebo čajem z termosky. Nebo si zalezte pod peřinu a pusťet si od Hradišťanu desku "O slunovratu".
Zase jsem letos nestihl a nestihnu ho oslavit - trpí totiž útlakem shonu svého mladšího a vtíravějšího sourozence, Vánoc. Člověk, tak řečeno, musí řešit tisíc jiných věcí a slunovrat nemá žádné výrazné "hmatatelné" prvky oslavy. Nebo má? Možná vám o nich povím příští rok...
Ale zatím, pokud ho chcete oslavit, vylezte se symbolickým světýlkem třeba někam na kopec a připijte si tam sklenkou sektu. Nebo čajem z termosky. Nebo si zalezte pod peřinu a pusťet si od Hradišťanu desku "O slunovratu".
2012-12-12
Další Škodaudiwagen je na světě
Ne že by to bylo špatně, ale zdá se, že páni designéři od Volkwagenu si ani tentokrát nedali příliš práce: Nová Octavia dokonale kopíruje přední masku a siluetu Audi A4 před faceliftem a zadní masku o generaci staršího Audi A6 přes faceliftem. Tedy jedná se prakticky o upgradovaný výběhový model. Ale jistě se bude jednat o praktické, spolehlivé a levné auto a pro dobro naší ekonomiky mu tedy přejme hodně úspěchů.
Posuďte sami třeba zde.
Posuďte sami třeba zde.
2012-12-11
Ad Rusko a auta
A když už jsme u toho vtipkování o ruské oligrachii a vozech Bentley, rád bych ještě zprostředkoval, jak se baví mladí Rusové o luxusních německých vozech.
BMW řady 7 se v 90. letech zapsalo jako auto pro drobné mafiány a veksláky, kteří si myslí, že když na to přijde policii ujedou. Zatímco Mercedes S-Klasse se zatemněnými okýnky už je slušné flotilové vozítko pro oligarchy, kteří policii vlastní - ovšem pouze v doprovodu dvou G-Klasse plných chlápků s kalashnikovama a ještě jen za předpokladu, že takových vozů oligarcha vlastní víc, aby nemuseli každý den přemontovávat SPZ. Takové Audi A8 se nezapsalo vůbec. Stojí snad za řeč pouze v S-kové verzi A8L, ale pouze pro manželku na nákupy a pouze pokud je provozovatel duší i tělem hipster.
BMW řady 7 se v 90. letech zapsalo jako auto pro drobné mafiány a veksláky, kteří si myslí, že když na to přijde policii ujedou. Zatímco Mercedes S-Klasse se zatemněnými okýnky už je slušné flotilové vozítko pro oligarchy, kteří policii vlastní - ovšem pouze v doprovodu dvou G-Klasse plných chlápků s kalashnikovama a ještě jen za předpokladu, že takových vozů oligarcha vlastní víc, aby nemuseli každý den přemontovávat SPZ. Takové Audi A8 se nezapsalo vůbec. Stojí snad za řeč pouze v S-kové verzi A8L, ale pouze pro manželku na nákupy a pouze pokud je provozovatel duší i tělem hipster.
Je libo zámek?
Abychom to s chválou nepřehnali, jeden ruský magnát zakopnul a omylem si ve Francii zbořil zámek z 18. století. Údajně záměnou za jiný menší zámeček. Ale prý pro něj není problém postavit věrnou repliku. Nehledejte v tom však aroganci - kdo jiný než ruský magnát by si z okýnka svého zlatého Bentleye posázeního diamanty nespletl zámek s kadibudkou a nemínil tuto záměnu naprosto vážně?
Odkaz např. zde + všem milým a normálním Rusům, kterých jsem poznal již mnoho, se tímto omlouvám. Stejně jako středoevropani nikdy nepochopí vás, vy nikdy nepochopíte, proč vás středoveropani nechápou.
Odkaz např. zde + všem milým a normálním Rusům, kterých jsem poznal již mnoho, se tímto omlouvám. Stejně jako středoevropani nikdy nepochopí vás, vy nikdy nepochopíte, proč vás středoveropani nechápou.
Moskva inovativní a kreativní
Při hledání cool místa na vánoční večírek v Moskvě jsem narazil na čokoládovnu Rudý Říjen. Protože se jedná o místo veskrze sexy, rád bych na chvíli změnil rétoriku a představil pár momentek z Moskvy kreativní a inovativní.
Rudý Říjen je po perestrojce nevyužitá bývalá továrna na cukrovinky stojící na Ostrově naproti Chrámu Krista Spasitele. Dnes zde sídlí mnoho ateliérů, návrhářů, ale především se jedná o fancy místo plné cool barů a restaurací. Odkaz třeba zděst. Sídlí zde například Strelka (zde), institut médii, architektury a designu, kam nás ale do místního baru nechtěli objednat bez zálohy 3000 na osobu a bez rezervace pro minimálně 15 osob :-)
Když už se Rusové jednou rozhodnou, že něco udělají, neudělají to malé nebo tak akorát, udělají to "pořádné". Pořádné je například Skolkovo, technologicky inovativní business park u Moskvy. Včetně speciálního režimu pro zahraniční hosty. Popis zděst a stránka tady.
Poměrně mladou iniciativou je ArtKvartal, prostor pro lepší kreativní žití, který vzniká s mezinárodní účastí na brownfieldu uprostřed Moskvy - má koncentrovat designérské firmy, architekty, galerie a různé další tvůrčí a inovativní profese v prostoru, který je svým pojetím života lokálně nekonvenční. Život zde totiž má probíat na ulicích, jako jinde, a pro radost ze života (jako jinde). Zajímavé je, že pokud opravdu vznikne, vznikne "pořádne". Bude obrovský a město do něj nabuší například kilometry cyklostezek, což je v tomto městě lehce podivínské. Bude také omezeno, kdo se zde smí nebo nesmí usadit. Kritika tvrdí, že se jedná o fancy čtvrť pro bohaté, kteří ale stejně o iný lifestyle nestojí. Ale budiž, každý takový projekt je dobrý. Web zde.
Ještě dále zachází Neomoskva, která by jako město umělců a sportovců měla vyrůst na zelené louce a pomoci cizelovat novou ruskou identitu. Důvěryhodnou anglickou stránku jsem bohužel nenašel.
Další decentnjší huby jsou například Winzavod (zde) - centrum pro soudobé umění, Artplay (zde) - hub pro soudobý design, urbanismus a architekturu nebo například Flakon (hledej také Flacon) nebo Proekt. Zde se věsměs jedná o soukromé iniciativy vzniklé v bývalých tovránách.
Takže na viděnou v Moskvě?
Rudý Říjen je po perestrojce nevyužitá bývalá továrna na cukrovinky stojící na Ostrově naproti Chrámu Krista Spasitele. Dnes zde sídlí mnoho ateliérů, návrhářů, ale především se jedná o fancy místo plné cool barů a restaurací. Odkaz třeba zděst. Sídlí zde například Strelka (zde), institut médii, architektury a designu, kam nás ale do místního baru nechtěli objednat bez zálohy 3000 na osobu a bez rezervace pro minimálně 15 osob :-)
Když už se Rusové jednou rozhodnou, že něco udělají, neudělají to malé nebo tak akorát, udělají to "pořádné". Pořádné je například Skolkovo, technologicky inovativní business park u Moskvy. Včetně speciálního režimu pro zahraniční hosty. Popis zděst a stránka tady.
Poměrně mladou iniciativou je ArtKvartal, prostor pro lepší kreativní žití, který vzniká s mezinárodní účastí na brownfieldu uprostřed Moskvy - má koncentrovat designérské firmy, architekty, galerie a různé další tvůrčí a inovativní profese v prostoru, který je svým pojetím života lokálně nekonvenční. Život zde totiž má probíat na ulicích, jako jinde, a pro radost ze života (jako jinde). Zajímavé je, že pokud opravdu vznikne, vznikne "pořádne". Bude obrovský a město do něj nabuší například kilometry cyklostezek, což je v tomto městě lehce podivínské. Bude také omezeno, kdo se zde smí nebo nesmí usadit. Kritika tvrdí, že se jedná o fancy čtvrť pro bohaté, kteří ale stejně o iný lifestyle nestojí. Ale budiž, každý takový projekt je dobrý. Web zde.
Ještě dále zachází Neomoskva, která by jako město umělců a sportovců měla vyrůst na zelené louce a pomoci cizelovat novou ruskou identitu. Důvěryhodnou anglickou stránku jsem bohužel nenašel.
Další decentnjší huby jsou například Winzavod (zde) - centrum pro soudobé umění, Artplay (zde) - hub pro soudobý design, urbanismus a architekturu nebo například Flakon (hledej také Flacon) nebo Proekt. Zde se věsměs jedná o soukromé iniciativy vzniklé v bývalých tovránách.
Takže na viděnou v Moskvě?
Peter Gabriel v Praze
10.10. 2013 se setáme na koncertu Petera Gabriela v Praze. Hudebník zahraje desku So v původní sestavě v rámci 25. výročí jejího vydání. Detaily zde.
2012-12-10
Další pozdravy z Ruska
Jeden další zajímavý případ z Ruska, který se v Čechách možná přehlíží je vražda právníka Sergeie Magnitskyho (případ zde). V Ruském mainstreamu je spíš cítit pohled z opačné strany - Magnitsky byl agentem zahraniční rozvracečské organiazce nebo přinejmenším "nikdo nemůže dokázat, že nebyl".
Samotná aféra Magnitski ale obecně moc prezentována není. Spíše je od jara velmi intenzivně tepán Magnitsky Bill - lidskoprávní protiopatření ze strany USA (pahýl zde a ruská odpověď zde). Není divu, že Rusku patřičně zvedá mandle - uvaluje omezení vstupu do země na osoby, které jsou podezřelé z lidskoprávních přečinů - osoby z pohledu USA doteď v Rusku neobvinitelné. Vytváří sice jenom jakýsi blacklist a na Rusko jako takové má mizivý dopad, ale to samo je ostuda.
Mainstreamová média Magnitsky Bill prezentují bez kontextu, většinou jako "prznitele dobrých vztahů mezi USA a Ruskem" nebo jako "návrat do studené války". Respektive - to jsou oficiální citáty ruské byrokracie, které média bohužel papouškují bez špetky kritiky. Nejedná se o propagandu - rozumný ruský čtenář si vždy může udělat vlastní stanovisko.
A možná je celá tahle aféra vůči Rusku nefér a opravdu si nezaslouží pozornost. Ale jaktože podobné zákony nepřijímá USA vůči Francii nebo Británii? Nebo je Rusko o tolik mocnější než třeba Čína, aby se vyplatilo s ním zacházet jako s exkluzivním nepřítelem a destabilizovat ho prioritně? Asi není, spíše možná na aféře Magnitsky opravdu něco je...
Samotná aféra Magnitski ale obecně moc prezentována není. Spíše je od jara velmi intenzivně tepán Magnitsky Bill - lidskoprávní protiopatření ze strany USA (pahýl zde a ruská odpověď zde). Není divu, že Rusku patřičně zvedá mandle - uvaluje omezení vstupu do země na osoby, které jsou podezřelé z lidskoprávních přečinů - osoby z pohledu USA doteď v Rusku neobvinitelné. Vytváří sice jenom jakýsi blacklist a na Rusko jako takové má mizivý dopad, ale to samo je ostuda.
Mainstreamová média Magnitsky Bill prezentují bez kontextu, většinou jako "prznitele dobrých vztahů mezi USA a Ruskem" nebo jako "návrat do studené války". Respektive - to jsou oficiální citáty ruské byrokracie, které média bohužel papouškují bez špetky kritiky. Nejedná se o propagandu - rozumný ruský čtenář si vždy může udělat vlastní stanovisko.
A možná je celá tahle aféra vůči Rusku nefér a opravdu si nezaslouží pozornost. Ale jaktože podobné zákony nepřijímá USA vůči Francii nebo Británii? Nebo je Rusko o tolik mocnější než třeba Čína, aby se vyplatilo s ním zacházet jako s exkluzivním nepřítelem a destabilizovat ho prioritně? Asi není, spíše možná na aféře Magnitsky opravdu něco je...
Má to svoje kouzlo...
...zapadávat u kamen sněhem, mimo všechny cesty, uprostřed lesů.
A ještě větší legrace pak zjistit, že auto už odtamtud nevyjede. Ať žije zase jednou opravdová bílá zima - jinak než jako městský svátek prachu a černého bláta!
A ještě větší legrace pak zjistit, že auto už odtamtud nevyjede. Ať žije zase jednou opravdová bílá zima - jinak než jako městský svátek prachu a černého bláta!
Inovace nebo šidítko?
Tak jsem od jedné nejmenované banky dostal novou kartu – tzv. plastik s bezkontaktní funkcí. Přijdete k platebnímu terminálu a částku do 600 CZK můžete zaplatit pouhým přiblížením obou zařízení. Prodavači tomu říkají „zaplatit pípnutím“.
Byl jsem popravdě velmi zvědavý, jak to změní můj život, neboť nových platebních způsobů jsou plné odborné časopisy. Firmy, které na českém trhu tyto způsobí protlačují silně agitují a hýří slovy: „Do 15 let se svět zbaví hotovosti“, „hotovost téměř vymizí“, „hotovost je nejdražší a kdo se jí nezbaví, ten ať platí“.
Tak tedy nejdříve k pípnutí. Vůbec to není taková revoluce. Jednak sice rychle pípnete, čímž ušetříte pár sekund oproti čipu – není třeba zadávat pin. Pak ale začne staré dobré „vytáčení“ a „přijímání dat“, které tak důvěrně známe, a které nás v pátek v dlouhé frontě v supermarketu činí lehce nervózními, zvláště platíme-li třeba pouze 150 CZK kartou. Navíc pokud jdete utrácet ve velkém stylu, většinou potřebujete platit větší částky než 600 CZK, ale zase by nebylo úplně dobré mít „zcizitelnou“ kartu zcela bez ochrany. To by bylo jako nosit ve šrajtofli 100 tisíc – zvláště si představte onu pověstnou „nebohou babičku“ – jak ta by to na to mohla doplatit.
Zpět k článkům spamujícím odborný tisk. Proč taková masáž a agitace? Proč musí mít banky a obchodníci pocit, že bez akceptace nových platebních metod se zbortí jejich svět a stanou ze nich dinosauři? Činí je nebo nás mobilní a bezkontaktní platby o tolik šťastnějšími? Naopak. Stále platí „cash is king“ – mnoho specifických profesí zjistilo, že nejsme na divokém západě a že než přijít o 5% z každé transakce, je lepší u sebe trochu toho cashe holt nosit. Zároveň taky můžou nabízet oblíbené nejnižší ceny – tedy přinejmenším o 5% nižší než ti, co platby kartou nabízí.
Problém je tedy následující: Kdyby poskytovatelé platebních technologií neinovovali, „zemřou“, jak správně tvrdí jeden manažerský guru. Ve stávajícím modelu karet s pinem (tedy bez inovace), budou muset poskytovatelé technologie jednoho dne zlevnit a to je může položit. Bez inovace jednoho dne některá banka nabídne malým obchodníkům platby za srážku pouze 3%, pak někdo další už jen za 2%, pokud si zároveň pořídí účet a tak to půjde dále, jako třeba u povinného ručení donedávna – snižovat budou všichni. A marže pro poskytovatele technologií skrytá za oněmi původními 5%, která ale zákazník nevidí, klesá. Takové věci se beztak jednotlivě dějí, ale ne plošně – což zaručuje poskytovatelům většinou solidní zisky.
Svých 5% si ale udrží pouze, budou-li nabízet „skvělé nové věci“. A protože svět některé nové věci nepotřebuje, ba ani nechce (štěstí se přece rodí jinde), je třeba vytvořit dojem, že se jedná o revoluci - že kdo to zákazníkovi nenabídne, jako by nebyl.
Možnost přesvědčit spotřebitele je vzhledem k omezeným výhodám (viz. výše) pouze omezená. Proto taková masáž na straně obchodníků, bank apod. – když ti strčí spotřebiteli beze slov kartu pod nos a někteří obchodníci ji budou beze slov akceptovat, lze vzbudit dojem, že věci jsou prostě na cestě a nelze jít zpět.
Jako zákazník jsem indiferentní - nové platební prostředky mne nutnosti (nebo výhody) nosit s sebou cash nezbaví. Jako poradce pro finanční instituce ale můžu učinit jenom jeden závěr: Pokud jde o produktové inovace, je mnohem vhodnější již započatá cesta zpoplatněných co-brandových karet. Dále pak myslím, že alespoň finanční instituce samotné, mají mnoho jiných oblastí, kam lze napřít úsilí s mnohem hmatatelnějším výsledkem.
Byl jsem popravdě velmi zvědavý, jak to změní můj život, neboť nových platebních způsobů jsou plné odborné časopisy. Firmy, které na českém trhu tyto způsobí protlačují silně agitují a hýří slovy: „Do 15 let se svět zbaví hotovosti“, „hotovost téměř vymizí“, „hotovost je nejdražší a kdo se jí nezbaví, ten ať platí“.
Tak tedy nejdříve k pípnutí. Vůbec to není taková revoluce. Jednak sice rychle pípnete, čímž ušetříte pár sekund oproti čipu – není třeba zadávat pin. Pak ale začne staré dobré „vytáčení“ a „přijímání dat“, které tak důvěrně známe, a které nás v pátek v dlouhé frontě v supermarketu činí lehce nervózními, zvláště platíme-li třeba pouze 150 CZK kartou. Navíc pokud jdete utrácet ve velkém stylu, většinou potřebujete platit větší částky než 600 CZK, ale zase by nebylo úplně dobré mít „zcizitelnou“ kartu zcela bez ochrany. To by bylo jako nosit ve šrajtofli 100 tisíc – zvláště si představte onu pověstnou „nebohou babičku“ – jak ta by to na to mohla doplatit.
Zpět k článkům spamujícím odborný tisk. Proč taková masáž a agitace? Proč musí mít banky a obchodníci pocit, že bez akceptace nových platebních metod se zbortí jejich svět a stanou ze nich dinosauři? Činí je nebo nás mobilní a bezkontaktní platby o tolik šťastnějšími? Naopak. Stále platí „cash is king“ – mnoho specifických profesí zjistilo, že nejsme na divokém západě a že než přijít o 5% z každé transakce, je lepší u sebe trochu toho cashe holt nosit. Zároveň taky můžou nabízet oblíbené nejnižší ceny – tedy přinejmenším o 5% nižší než ti, co platby kartou nabízí.
Problém je tedy následující: Kdyby poskytovatelé platebních technologií neinovovali, „zemřou“, jak správně tvrdí jeden manažerský guru. Ve stávajícím modelu karet s pinem (tedy bez inovace), budou muset poskytovatelé technologie jednoho dne zlevnit a to je může položit. Bez inovace jednoho dne některá banka nabídne malým obchodníkům platby za srážku pouze 3%, pak někdo další už jen za 2%, pokud si zároveň pořídí účet a tak to půjde dále, jako třeba u povinného ručení donedávna – snižovat budou všichni. A marže pro poskytovatele technologií skrytá za oněmi původními 5%, která ale zákazník nevidí, klesá. Takové věci se beztak jednotlivě dějí, ale ne plošně – což zaručuje poskytovatelům většinou solidní zisky.
Svých 5% si ale udrží pouze, budou-li nabízet „skvělé nové věci“. A protože svět některé nové věci nepotřebuje, ba ani nechce (štěstí se přece rodí jinde), je třeba vytvořit dojem, že se jedná o revoluci - že kdo to zákazníkovi nenabídne, jako by nebyl.
Možnost přesvědčit spotřebitele je vzhledem k omezeným výhodám (viz. výše) pouze omezená. Proto taková masáž na straně obchodníků, bank apod. – když ti strčí spotřebiteli beze slov kartu pod nos a někteří obchodníci ji budou beze slov akceptovat, lze vzbudit dojem, že věci jsou prostě na cestě a nelze jít zpět.
Jako zákazník jsem indiferentní - nové platební prostředky mne nutnosti (nebo výhody) nosit s sebou cash nezbaví. Jako poradce pro finanční instituce ale můžu učinit jenom jeden závěr: Pokud jde o produktové inovace, je mnohem vhodnější již započatá cesta zpoplatněných co-brandových karet. Dále pak myslím, že alespoň finanční instituce samotné, mají mnoho jiných oblastí, kam lze napřít úsilí s mnohem hmatatelnějším výsledkem.
2012-12-06
Ghinzu: Blow
Ghinzu je alternativní belgická směsice divokého rocku a elektronického trendy zvuku. Texty i melodie spíše procítěné než promyšlené, ale celkově strhující, plné energie a podané v přístupné formě.
Nahráli tři alba. Za zmíňku stojí poslední "Mirror Mirror" z roku 2009, které je podstatně více učesané a přístupné konzervativním posluchačům, ale zase mu chybí nespoutaná divokost a určitý pocit hledání (již však využívající nabytých muzikálních zkušeností a učesaného zevnějšku), které zaručí druhé album "Blow" - mně náturou podstatně bližší. Z něho přikládám živou ukázku "The Dragster Wave" zde.
Více na Wikipedii zde nebo na oficiální stránce tady.
Nahráli tři alba. Za zmíňku stojí poslední "Mirror Mirror" z roku 2009, které je podstatně více učesané a přístupné konzervativním posluchačům, ale zase mu chybí nespoutaná divokost a určitý pocit hledání (již však využívající nabytých muzikálních zkušeností a učesaného zevnějšku), které zaručí druhé album "Blow" - mně náturou podstatně bližší. Z něho přikládám živou ukázku "The Dragster Wave" zde.
Více na Wikipedii zde nebo na oficiální stránce tady.
2012-12-03
Upside down
Život je plný neuvěřitelných překvapení a zvratů. Někdy se uděje velká změna, která ale navenek není poznat, někdy naopak malá změna pod povrchem působí vně jako převrat. Nikdy si do poslední chvíle nejsem jist, do které kategorie které změny spadají, ale vždy se ale jedná o změnu - tedy něco je najednou nevratně tak, jak to předtím nebylo. Ale dost už obecných výroků :)
Downside up...
Downside up...
2012-12-02
Jsem zpátky
Odmlčel jsem se, ale jsem zpátky.
Není to tím, že bych vás už nesnášel.
Není to ani tím, že bych blogování považoval za prázdné.
Není to tím, že bych neměl o čem blogovat.
Prostě se mi vzpříčil wordpress a já neměl chuť ani čas to řešit. Mimo jiné jsem mezitím řešil tekoucí střechu kabrioletu, kupování auta, prodej starého auta. Leccos jsem vyřešil a leccos nevyřešil, ale nakonec přišla řada in a wrodpress. Nuže, zůstaňte naladěni.
Není to tím, že bych vás už nesnášel.
Není to ani tím, že bych blogování považoval za prázdné.
Není to tím, že bych neměl o čem blogovat.
Prostě se mi vzpříčil wordpress a já neměl chuť ani čas to řešit. Mimo jiné jsem mezitím řešil tekoucí střechu kabrioletu, kupování auta, prodej starého auta. Leccos jsem vyřešil a leccos nevyřešil, ale nakonec přišla řada in a wrodpress. Nuže, zůstaňte naladěni.
2012-08-23
Šetří kvůli DPH?
Dneska mne překvapil novinový titulek, že Češi kvůli DPH šetří a že přestávají utrácet už i bezdětní. Tak tedy, Češi v mezinárodním sorvnání šetřili vždycky, jen ve srovnání se západní Evropou nemají tak dlouho kapitalismus a tolik "kapitálu". Za druhé, šetření má možná důvod v tom, že tu byla takzvaná krize, televize nám pořád rve do hlavy, že zadlužení je špatné, a v neposlední řadě, že se stane něco hrozného s Řeckem a možná i Španělskem, a pak bude ještě hůř - je dobré dělat si rezervu.
Já osobně jsem si DPH ani nevšiml. Ceny rostou a rostly. Pořád. Všude. Nikdy nejsou dnes takové, jaké byly před 2 roky. Když už neroste DPH, roste cena benzínu, elektřiny nebo ještě všeho dohromady nebo je extrémní inflace - pro mne, jakožto plátce konečené ceny se touto permanentní změnou nic nemění. Na mne ale mají vliv média - ekonomové vytváří dokonalou atmosféru strachu, že všechno je špatně, že jsme málo ekonomičtí, negramotní apod. A to je sakra motiv, když to říkají už i v televizi!
Já osobně jsem si DPH ani nevšiml. Ceny rostou a rostly. Pořád. Všude. Nikdy nejsou dnes takové, jaké byly před 2 roky. Když už neroste DPH, roste cena benzínu, elektřiny nebo ještě všeho dohromady nebo je extrémní inflace - pro mne, jakožto plátce konečené ceny se touto permanentní změnou nic nemění. Na mne ale mají vliv média - ekonomové vytváří dokonalou atmosféru strachu, že všechno je špatně, že jsme málo ekonomičtí, negramotní apod. A to je sakra motiv, když to říkají už i v televizi!
2012-08-20
Hospitality a la Russe
Tak jsem si ve svém hotelu stěžoval na různé nepříjemnosti, které by vzhledem k jeho ceně neměly nastávat - vždy mohou, ale nikoli ve frekvenci dnů minulých. Dostalo se mi e-mailové omluvy, které si cením.
Následující týden přijedu do hotelu a na pokoji na mne čeká krásný čokoládový minidortík s nápisem Happy Birthday, vedle lahev červeného vína a dvě sklenky + talířek s čerstvými jahodami. No dobrá, říkám si, narozeniny mám až za měsíc, ale proč si nedopřát takový milý omyl.
O chvíli později jsem rozbalil přiloženou obálku, a vše jsem pochopil: Byl v ní text s ručně psanou omlouvou Complaint manažerky hotelu - že mám přijmout toto občerstvení jako výraz omluvy a díků, že jsem zachoval přízeň. Dobrá tedy! To je logické, má to ale typicky ruský "háček" - pro případ omluvy nemají jiné dorty než "Happy Birthday".
To už ale na dveře klepe room service a nese mi bonbonieru a Bordeaux (maličkost pro časté hosty nejmenovaného řetězce). A protože má velký tác, šine si to rovnou ke stolu, který už je ale plný. Pomohu mu již nahromaděné dárky odsunout, aby mohl tác položit. Položí jej a začne lámanou angličtinou: "Sorry for my English, sir, vy ne narozeniny, že? Já přinést narozeninový dort, ale pro někoho jiná, na pokoj 508". Podivím se, neboť u něj bylo mé jméno, byť pokoj opravdu nesedí. Pobaveně jsem přemýšlel, jestli využije chytré možnosti v proslovu nepokračovat. "Já dort, zase odnést, vy nezlobit?" pokračuje ale. Vykouzlil jsem tak milý úsměv, jak jen to šlo. Vůbec mne nenapado, že by ho to mohlo byť jen napadnout, ale jak to říkal, došlo mi, že jsem v Rusku, a že mi "on možná taky odnést čistá ručník pro někoho jiná". S úsměvem jsem pravil: "No problem, easy come, easy go". "Já ověřit něco," pravil, "mohu si od vás já zavolat?" "Please make yourself comfortable," povídám mu. Vytáčí tedy číslo a vyjednává rusky cosi s kaljégami na telefonu. Zavěšuje, a pak opouští místnost s úsměvem, jako by se nic nedělo: "Enjoy your meal, sir!"
Vymyslel jsem si to nebo ne? Ne. Tohle je prostě pohostinnost po Rusku! Můžete mít sebelépe a sebevíce user-friendly nastavené procesy, ale proti vám vždycky budou pracovat zákony absurdistánu.
Následující týden přijedu do hotelu a na pokoji na mne čeká krásný čokoládový minidortík s nápisem Happy Birthday, vedle lahev červeného vína a dvě sklenky + talířek s čerstvými jahodami. No dobrá, říkám si, narozeniny mám až za měsíc, ale proč si nedopřát takový milý omyl.
O chvíli později jsem rozbalil přiloženou obálku, a vše jsem pochopil: Byl v ní text s ručně psanou omlouvou Complaint manažerky hotelu - že mám přijmout toto občerstvení jako výraz omluvy a díků, že jsem zachoval přízeň. Dobrá tedy! To je logické, má to ale typicky ruský "háček" - pro případ omluvy nemají jiné dorty než "Happy Birthday".
To už ale na dveře klepe room service a nese mi bonbonieru a Bordeaux (maličkost pro časté hosty nejmenovaného řetězce). A protože má velký tác, šine si to rovnou ke stolu, který už je ale plný. Pomohu mu již nahromaděné dárky odsunout, aby mohl tác položit. Položí jej a začne lámanou angličtinou: "Sorry for my English, sir, vy ne narozeniny, že? Já přinést narozeninový dort, ale pro někoho jiná, na pokoj 508". Podivím se, neboť u něj bylo mé jméno, byť pokoj opravdu nesedí. Pobaveně jsem přemýšlel, jestli využije chytré možnosti v proslovu nepokračovat. "Já dort, zase odnést, vy nezlobit?" pokračuje ale. Vykouzlil jsem tak milý úsměv, jak jen to šlo. Vůbec mne nenapado, že by ho to mohlo byť jen napadnout, ale jak to říkal, došlo mi, že jsem v Rusku, a že mi "on možná taky odnést čistá ručník pro někoho jiná". S úsměvem jsem pravil: "No problem, easy come, easy go". "Já ověřit něco," pravil, "mohu si od vás já zavolat?" "Please make yourself comfortable," povídám mu. Vytáčí tedy číslo a vyjednává rusky cosi s kaljégami na telefonu. Zavěšuje, a pak opouští místnost s úsměvem, jako by se nic nedělo: "Enjoy your meal, sir!"
Vymyslel jsem si to nebo ne? Ne. Tohle je prostě pohostinnost po Rusku! Můžete mít sebelépe a sebevíce user-friendly nastavené procesy, ale proti vám vždycky budou pracovat zákony absurdistánu.
2012-08-14
Přes 10 let s Aqualungem
Nedávno jsem si do sluchátek pustil Aqualung od Jethro Tull. První sirové akordy, co drápou jako skotská v krku. A uvědomil jsem si, že to album poslouchám a zároveň se jím vždycky nechám nenuceně nadchnout už přes 10 let (konkrétně asi 12). Přes 10 let s Aqualungem! Od doby, kdy jsem na rádiu Kiss slyšel ony úvodní akordy v upoutávce na pražský koncert (upoutávka začínala "Flying so high"), přes lásku na první poslech the best of alba, až po první mp3 kolem roku 2000, kdy se mi podařilo postupně vytvořit celou diskografii této kapely, u níž jsem nepřestal váhat, jestli je to liga A nebo liga B. Přes koupi originálního cd a dva koncerty, přes všeljaké alternativní verze z nejrůznějších "výročních" desek.
Aqualung je rocková legenda, jedna z největších - je tu od roku 1971, tedy celých 41 let! Zdá se to věčnost a přitom více jak čtvrtinu té doby je tu se mnou. Člověk si nakonec nepřipadá tak malý! Aqualunga to polidšťuje.
Aqualung mi pomáhal utvářet svět v mnoha ohledech - tím chytrým, co je schované pod primitivní slupkou. Aqualung mne učil anglicky. Učil mne respektu ke všemu starému a chatrnému. Večerní lekce v sarkasmu a výsměchu pod žlutou čtecí lampou.
Inu, Aqualungu, starý příteli... na dalších 10 let!
Aqualung je rocková legenda, jedna z největších - je tu od roku 1971, tedy celých 41 let! Zdá se to věčnost a přitom více jak čtvrtinu té doby je tu se mnou. Člověk si nakonec nepřipadá tak malý! Aqualunga to polidšťuje.
Aqualung mi pomáhal utvářet svět v mnoha ohledech - tím chytrým, co je schované pod primitivní slupkou. Aqualung mne učil anglicky. Učil mne respektu ke všemu starému a chatrnému. Večerní lekce v sarkasmu a výsměchu pod žlutou čtecí lampou.
Inu, Aqualungu, starý příteli... na dalších 10 let!
2012-08-09
Bike Circus Saalbach Hinterglemm
Tři příjemné dny v sedle kola po horských vrchlcích a až na pár stoupání téměř bez námahy - aneb z pátky z Bike Circusu Saalbach Hinterglemm. Rakušané to mají prostě dobře zvládnuté: Vezměte skiareál, který v létě zahálí, postavte v rámci něho downhill a free-ride tratě a cross-country a all-mountain traily, pustě do toho všeho hromadu kraviček a oveček, pár Germknödlů a přidejte vstupenku na lanovky v ceně ubytování. Právě jste postavili cykloráj, který navíc drží místní turistiku i v létě v plných obrátkách.
V Hinterglemmu můžete celý den jezdit lanovkami nahoru a sjíždět tratě libovolné obtížnosti. Můžete se pachtit na hřebeni. Můžete šlapat do lehkého kopce, krpálu nebo vystoupat skoro kolmo tisíc metrů. Po kořenech, kamenech nebo šotolině. K tomu na vás nikdo nebude vrhat nenávistné pohledy, ani vám přikazovat, kam máte a nemáte. Možná kromě těch ovcí a krav, které když se rozhodnou, tak vám z cesty neustoupí.
Jako bonus jsem si ověřil, že na horském kole jsem technická troska a znovu odrovnal ořech u CMaxů. A byť ne svou vinou, připadal jsem si ve sjezdech vedle opancéřovaných sjezdařů se svým jinak docela monstrózním kolem a 140mm zdvihu dost nahý. Ale byla to legrace. Vřele doporučuji!
V Hinterglemmu můžete celý den jezdit lanovkami nahoru a sjíždět tratě libovolné obtížnosti. Můžete se pachtit na hřebeni. Můžete šlapat do lehkého kopce, krpálu nebo vystoupat skoro kolmo tisíc metrů. Po kořenech, kamenech nebo šotolině. K tomu na vás nikdo nebude vrhat nenávistné pohledy, ani vám přikazovat, kam máte a nemáte. Možná kromě těch ovcí a krav, které když se rozhodnou, tak vám z cesty neustoupí.
Jako bonus jsem si ověřil, že na horském kole jsem technická troska a znovu odrovnal ořech u CMaxů. A byť ne svou vinou, připadal jsem si ve sjezdech vedle opancéřovaných sjezdařů se svým jinak docela monstrózním kolem a 140mm zdvihu dost nahý. Ale byla to legrace. Vřele doporučuji!
2012-07-31
Papírování
Znáte to? Kupí se vám ve schránce, pokud ji nevyberete, na stole pokud je neotevřete, a v šuplíku, pokud je nějak nezpracujete. Dokumenty!
Mám pocit, že jak stárnu, je jich víc a víc. Tedy řekněme, že to není pocit, ale spíše objektivní fakt. Stárnutí? Možná je v přístupu. Mohl bych ignorovat schránku. Jenže pak by byla brzy přeplněná. Mohl bych schránku vybírat, ale obálky rovnou házet do tříděného odpadu. Pak bych ale nemohl reagovat na to, co je uvnitř. Na všechno nestačí inkaso nebo trvalý příkaz. A jsem zpátky, kde jsem byl. Příčinu je tedy třeba hledat hlouběji. Můžou za to stále větší věci, které si pořizuji - byt, výbava, auta, výbava...a další. K obhospodařování věcí pak potřebuji služby (pojištění, kupní a prodejní kanály, obnova). Ale přece nelze vlastnictví osobního vozu nebo bytu svádět na stáří!
Tedy...úplně základní důvod jsou peníze! Nemusíte jich mít moc - stačí ale víc než v dobách studia a už v tom lítáte. Chcete je utratit? Koupíte si věci! (viz výše) Bojíte se je utratit? Pak je ale chcete uchovat na úrovni, ne-li je dokonce zhodnotit. Jenže pak si kupujete služby!
Na začátku tohohle kruhu tedy sedíte doma u stolu s počítačem a deskami a snažíte se vše vytřídit, případně reagovat a musíte se smířit s tím, že za dalších pět let to bude horší. Ale dobrá zpráva: Není to věkem, tj. není to příznak stárnutí.
Mám pocit, že jak stárnu, je jich víc a víc. Tedy řekněme, že to není pocit, ale spíše objektivní fakt. Stárnutí? Možná je v přístupu. Mohl bych ignorovat schránku. Jenže pak by byla brzy přeplněná. Mohl bych schránku vybírat, ale obálky rovnou házet do tříděného odpadu. Pak bych ale nemohl reagovat na to, co je uvnitř. Na všechno nestačí inkaso nebo trvalý příkaz. A jsem zpátky, kde jsem byl. Příčinu je tedy třeba hledat hlouběji. Můžou za to stále větší věci, které si pořizuji - byt, výbava, auta, výbava...a další. K obhospodařování věcí pak potřebuji služby (pojištění, kupní a prodejní kanály, obnova). Ale přece nelze vlastnictví osobního vozu nebo bytu svádět na stáří!
Tedy...úplně základní důvod jsou peníze! Nemusíte jich mít moc - stačí ale víc než v dobách studia a už v tom lítáte. Chcete je utratit? Koupíte si věci! (viz výše) Bojíte se je utratit? Pak je ale chcete uchovat na úrovni, ne-li je dokonce zhodnotit. Jenže pak si kupujete služby!
Na začátku tohohle kruhu tedy sedíte doma u stolu s počítačem a deskami a snažíte se vše vytřídit, případně reagovat a musíte se smířit s tím, že za dalších pět let to bude horší. Ale dobrá zpráva: Není to věkem, tj. není to příznak stárnutí.
2012-07-26
Pocit, že ztrácím
Každý den vídám nové zajímavé aplikace pro Apple, potažmo pro Android a říkám si, že ztrácím, že dělám chybu. Uniká mi tolik, že už bych si snad měl konečně pořídit iVěci nebo aNdroid. Ale pak se vždycky radši zabejčím a řeknu si, že tenhle digitální marast a věechny tyhle chytré kudrlinky nepotřebuju, a že ještě nedávno jsem lezl jako opice po stromě v lese, a že to ze mne stejně cejch opice nesejme. A jsem zase vklidu se svou Nokií.
2012-07-20
Ekologické taggování staveb
Proč se mi nelíbí nápad povinného ekologického hodnocení každé stavby, jak o něm píše ihned (link). Protože se jedná jenom o další sprostou administrativní buzeraci Evropské Unie. Poněkud smělé tvrzení z mé strany, ale při ceně 20 tisíc za posudek je to tak. Problém není v relativně dobře myšleném záměru, ale v nemožnosti jeho korektního provedení ve střední a východní Evropě.
Řekněte mi totiž, jestli odhady někdy mohou být objektivní, budou-li se najednou muset udělat plošně. Jistě, ani dobrý kamarád vám nevystaví ohodnocení na nejvyšší ekologický compliance, pokud se bude jednat o rozpadající se dům s netěsnícími špaletovými okny - to by riskoval kariéru. Horší už to ale bude u "průměrných" staveb. A těch je nejvíc. Váš kamarád (a že u nás každý nějakého má, protože ten "každý" se nestydí podvést) vám pak pomůže váš dům třeba o jeden až dva stupně ze sedmi "přikrášlit", protože to se dá vždy říct, že jsme se spletli, nebo vinu nějak rozložit mezi zadavatele a odhadce ("vždyť já hloupý lajk tomu nebohému odhadci zapomněl říct, že..."). Otázka "kolik potřebujete, aby to bylo" je totiž přímo ze života. Neříkejte, že jste v životě nepotkali odhadce, který vám takovou otázku nepoložil.
Příklad ze života: Nejspíš snadno poznáte o 200 tisíc km přetočené auto, ale už nepoznáte auto přetočené o 75 tisíc. A to někdo najezdí třeba až za 5 let - takže váš vlastně ošidili o 5 let ježdění.
Bingo! Takže se jedná o buzeraci. Nejsem přítel toho nechat všechno plynout, pravidla přece musí být. Ale tohle pravidlo je prostě jenom blbé. Výjimka by byla, pokud by bylo dobře provedené, ale to chci vidět.
Řekněte mi totiž, jestli odhady někdy mohou být objektivní, budou-li se najednou muset udělat plošně. Jistě, ani dobrý kamarád vám nevystaví ohodnocení na nejvyšší ekologický compliance, pokud se bude jednat o rozpadající se dům s netěsnícími špaletovými okny - to by riskoval kariéru. Horší už to ale bude u "průměrných" staveb. A těch je nejvíc. Váš kamarád (a že u nás každý nějakého má, protože ten "každý" se nestydí podvést) vám pak pomůže váš dům třeba o jeden až dva stupně ze sedmi "přikrášlit", protože to se dá vždy říct, že jsme se spletli, nebo vinu nějak rozložit mezi zadavatele a odhadce ("vždyť já hloupý lajk tomu nebohému odhadci zapomněl říct, že..."). Otázka "kolik potřebujete, aby to bylo" je totiž přímo ze života. Neříkejte, že jste v životě nepotkali odhadce, který vám takovou otázku nepoložil.
Příklad ze života: Nejspíš snadno poznáte o 200 tisíc km přetočené auto, ale už nepoznáte auto přetočené o 75 tisíc. A to někdo najezdí třeba až za 5 let - takže váš vlastně ošidili o 5 let ježdění.
Bingo! Takže se jedná o buzeraci. Nejsem přítel toho nechat všechno plynout, pravidla přece musí být. Ale tohle pravidlo je prostě jenom blbé. Výjimka by byla, pokud by bylo dobře provedené, ale to chci vidět.
2012-07-13
Potápěč Nokia
Střízlivá recenze na Nokii Lumia 900, kde se podařilo dobře vychytat proč ne a proč ano. Protože jsem tento typ telefonu osobně nezkoušel, nezbývá mi než věřit, a také dále pozorovat, jak Nokia klesá ke dnu.
Bude to hrozně zajímavý příběh, jestli se Nokii podaří naskočit zpět do rozjetého vlaku. Bude za tím nejspíš stát dobré strategické rozhodnutí, neboť mravenčí prácí se to stále nedaří. Určitě tím dobrým rozhodnutím nebude orientovat se i nadále na low end smartphony, protože co je dnes high-end, bude zítra low-end, a každý velký výrobce tak zřejmě musí hnát vývoj peředevším v high-end kategorii, aby low-end vůbec zůstal konkurenceschopný. Nebo ne? Uvidíte třeba už brzy live!
Bude to hrozně zajímavý příběh, jestli se Nokii podaří naskočit zpět do rozjetého vlaku. Bude za tím nejspíš stát dobré strategické rozhodnutí, neboť mravenčí prácí se to stále nedaří. Určitě tím dobrým rozhodnutím nebude orientovat se i nadále na low end smartphony, protože co je dnes high-end, bude zítra low-end, a každý velký výrobce tak zřejmě musí hnát vývoj peředevším v high-end kategorii, aby low-end vůbec zůstal konkurenceschopný. Nebo ne? Uvidíte třeba už brzy live!
2012-07-12
Jeseník
Zapadlé opuštěné hory. Nikdy bych neřekl, že něco takového v Čechách existuje, pominu-li některá pohoříčka. Přesto jsem teď pár dnů chodil Jeseníky křížem krážem a málokdy jsem potkal člověka. Ne náhodou jsem díky tomu chodil po úzkých, špatně prošlapaných cestičkách. Přidá-li se k tomu výška místy přes 1400 metrů a mírný profil bez ostrých kamenitých srázů, je Jeseník velmi milé místo, kde si vyčistit hlavu od hlomozu měst.
Viděli jste film Alois Nebel nebo četli komiksovou předlohu? Pokud na vás také zvláštně působí sudetská melancholie, přijdete si v lokalitě na své v podobě mnohých zapomenutých německých statků a osad zarostlých lesem. Občas na vás vybafne nápadně německé jméno (Ramzová nebo Ramsau?), ale pokud by vám nikdo neřekl, budete věřit, že jste spíše někde mezi Moravou a Polskem. Navíc vesničky, městečka i jednotlivé chalupy pod jesenickými kopci se probouzí poměrně stylově citlivou rukou. Město Jeseník by mohlo jít vzorem leckterému středočeskému okresnímu městu a o opravených Lázních Jeseník na malebném kopci s výhledem do hor ani nemluvě.
Dost řečí - pokud jste to ještě nezkusili, je to 4,5 hodiny pomalým autem z Prahy a ubytovat se můžete třeba ve znovupostavené Chatě H&D Červenohorské sedlo, která není kopií původní stavby, ale zcela moderní záležitostí s perfektním ale účelným designem interiérů, a která ale svým pojetím i rozměrem místo perfektně doplňuje. Doporučuji!
Viděli jste film Alois Nebel nebo četli komiksovou předlohu? Pokud na vás také zvláštně působí sudetská melancholie, přijdete si v lokalitě na své v podobě mnohých zapomenutých německých statků a osad zarostlých lesem. Občas na vás vybafne nápadně německé jméno (Ramzová nebo Ramsau?), ale pokud by vám nikdo neřekl, budete věřit, že jste spíše někde mezi Moravou a Polskem. Navíc vesničky, městečka i jednotlivé chalupy pod jesenickými kopci se probouzí poměrně stylově citlivou rukou. Město Jeseník by mohlo jít vzorem leckterému středočeskému okresnímu městu a o opravených Lázních Jeseník na malebném kopci s výhledem do hor ani nemluvě.
Dost řečí - pokud jste to ještě nezkusili, je to 4,5 hodiny pomalým autem z Prahy a ubytovat se můžete třeba ve znovupostavené Chatě H&D Červenohorské sedlo, která není kopií původní stavby, ale zcela moderní záležitostí s perfektním ale účelným designem interiérů, a která ale svým pojetím i rozměrem místo perfektně doplňuje. Doporučuji!
2012-06-26
Madredeus
Ležím tu s nemocí v posteli, nikterak milá kamarádka, a venku zatím ubíhají slunené dny. Nejkrásnější by bylo být někde na jihu u moře. Inu, vzpomněl jsem si na cestu do Portugalska a od té byl už jen kousek k Wendersovu filmu Lisabonský příběh. A od toho k nesplněnému snu obstarat si Madredeus, kapelu, která hraje takové zvláštní fado, a která dává celému příběhu druhou nebo možná jedinou páteř.
Pro neznalé, fado je takový portugalský blues. Ale spíše blues v duchu textů písní, které se zabvají samotou, odloučením a cestami, formálně fado sahá od melancholických kytarovek až po dojemné vokální písně. Fado je tradiční styl, který nemohl než nevzejít z námořní tradice Portugalska, kdy lidé vyplouvali na moře a cesty a jiní zůstávali osamělí.
Madredeus do toho míchá (údajně) velkou dávku lidového stylu, ale já tam slyším i dost vlastní progresivní styl, kdy se často souhra hlasu vokalistky Teresy Salgueiro a hudebního podkreslení formálně zcela odtrhuje od klasické písně a ubírá se do končin snových. Je to asi právě Teresa Salgueiro, která dává (dívala) hudbě charakteristickou nálepku a do jisté míry také formaci tvář.
Pokud chcete začít víc od klasického fada s jižním nádechem a sebe samotné si představit kdesi v lisabonském smrákání, kdy se lísteček vedrem ani nehne, ale z večera už příchází chládek, zkuste desku Faluas do Tejo - na ukázku koukněte třeba zde. Nebo prostě koukněte na povedenou domovskou stránku zde.
Pro neznalé, fado je takový portugalský blues. Ale spíše blues v duchu textů písní, které se zabvají samotou, odloučením a cestami, formálně fado sahá od melancholických kytarovek až po dojemné vokální písně. Fado je tradiční styl, který nemohl než nevzejít z námořní tradice Portugalska, kdy lidé vyplouvali na moře a cesty a jiní zůstávali osamělí.
Madredeus do toho míchá (údajně) velkou dávku lidového stylu, ale já tam slyším i dost vlastní progresivní styl, kdy se často souhra hlasu vokalistky Teresy Salgueiro a hudebního podkreslení formálně zcela odtrhuje od klasické písně a ubírá se do končin snových. Je to asi právě Teresa Salgueiro, která dává (dívala) hudbě charakteristickou nálepku a do jisté míry také formaci tvář.
Pokud chcete začít víc od klasického fada s jižním nádechem a sebe samotné si představit kdesi v lisabonském smrákání, kdy se lísteček vedrem ani nehne, ale z večera už příchází chládek, zkuste desku Faluas do Tejo - na ukázku koukněte třeba zde. Nebo prostě koukněte na povedenou domovskou stránku zde.
2012-06-23
Pussy Riot v kostele
Protože se to v Rusku obden přetřásá v tisku, rozhodl jsem si najít videa. Ačkoli doteď jsem byl ve sporu zcela na straně Pussy Riot, videa mi pomohla si názor přetvořit.
Putina rád nemám, jakkoli je podle mne předobrazem celého Ruska (jeho dokonalým zosobněním), a možná za něj můžeme být my, malé státečky ve středu Evropy, docela rádi. Taky nejsem přívržencem žádné církve, ale myslím si, že dokud mi v zájmu mnou nepochopeného vyššího principu církev nesahá na mé svobody, zaslouží ona i její přívrženci plný respekt. To, co Pussy Riot dělají, mi ale nepřijde vůbec jako správná forma protestu, neboť je zcela nekorektní k církvi a věřícím, kteří členům kapely nic neprovedli. Kdyby to samé dělal každý, tak kostely můžou zavřít.
Problém Pussy Riot tedy netkví v tom, jestli jejich protest je nebo není ilegální. Problém tkví v tom, že jim OOO Putincracy zřejmě dá nezaslouženě velký trest, bez ohledu na jejich životní situaci a bez ohledu na míru "zločinnosti" jejich skutku. Trest, který bude skrze zkažené životy jejich dětí, nejspíš drsně výchovný. Vztyčený prst, který případným následovatelům říká jasně "nezahrávejte si".
Takže manažerské shrnutí: Pussy Riot se dopustily přestupku proti církvi (jako kterémukoli jinému demokraticky působícímu subjektu), a který si zaslouží být spravdlivě potrestán, ale nebylo by rozhodně dobré, aby byl trestán jako politický trestný čin a bez přihlédnutí k okolnostem. Což v Rusku nejspíš nelze čekat. A tady je ten háček. A nebo taky ne. Pussy Riot jsou malá rybka, a možná bude pro Putinokracii výhodnější nejdřív řinčet okovy, a pak ji nechat velkoryse plavat. Dobré PR...
Ještě dodatek: Nedovoluji si tedy soudit, zda by si více zasloužily vyváznout s podmínkou (nejsem právník ani soudce), ale z estetického pohledu soudit mohu: Přijde mi to jako navoněný nevkusný Hello Kitty pseudo-punk založený čistě na guerillovém způsobu prezentace :-)
Putina rád nemám, jakkoli je podle mne předobrazem celého Ruska (jeho dokonalým zosobněním), a možná za něj můžeme být my, malé státečky ve středu Evropy, docela rádi. Taky nejsem přívržencem žádné církve, ale myslím si, že dokud mi v zájmu mnou nepochopeného vyššího principu církev nesahá na mé svobody, zaslouží ona i její přívrženci plný respekt. To, co Pussy Riot dělají, mi ale nepřijde vůbec jako správná forma protestu, neboť je zcela nekorektní k církvi a věřícím, kteří členům kapely nic neprovedli. Kdyby to samé dělal každý, tak kostely můžou zavřít.
Problém Pussy Riot tedy netkví v tom, jestli jejich protest je nebo není ilegální. Problém tkví v tom, že jim OOO Putincracy zřejmě dá nezaslouženě velký trest, bez ohledu na jejich životní situaci a bez ohledu na míru "zločinnosti" jejich skutku. Trest, který bude skrze zkažené životy jejich dětí, nejspíš drsně výchovný. Vztyčený prst, který případným následovatelům říká jasně "nezahrávejte si".
Takže manažerské shrnutí: Pussy Riot se dopustily přestupku proti církvi (jako kterémukoli jinému demokraticky působícímu subjektu), a který si zaslouží být spravdlivě potrestán, ale nebylo by rozhodně dobré, aby byl trestán jako politický trestný čin a bez přihlédnutí k okolnostem. Což v Rusku nejspíš nelze čekat. A tady je ten háček. A nebo taky ne. Pussy Riot jsou malá rybka, a možná bude pro Putinokracii výhodnější nejdřív řinčet okovy, a pak ji nechat velkoryse plavat. Dobré PR...
Ještě dodatek: Nedovoluji si tedy soudit, zda by si více zasloužily vyváznout s podmínkou (nejsem právník ani soudce), ale z estetického pohledu soudit mohu: Přijde mi to jako navoněný nevkusný Hello Kitty pseudo-punk založený čistě na guerillovém způsobu prezentace :-)
2012-06-16
Moscow Trolleybus lane
Hledáte dobrý název pro mladou semišpunkovou nebo progmelancholickou kapelu? Za malý poplatek odprodám "Moscow Trolleybus Lane". Přijeďte do Moskvy a uvidíte, že to je dobrý název.
2012-06-12
ad Macbooky
Consumer voice...
S tím se i dost divím některým názorům - např. HN tvrdí, že MacBook Air nemá co nabídnout oproti jiným ultrabookům nebo že novinka MacBook Pro je drahá. U Maců jde o uživatelskou zkušenost, což je úplně ta základní a nejpodstatnější skutečnost, za kterou se platí. Nemá cenu srovnávat papírově lepší Asus s Macem a tvrdit, že Mac je horší kvůli ceně a papírově horším parametrům. Většina windowsových notebooků je postavena tak, aby zařízení z pestrobarevných komponent drželo v šasi pohromadě a třeba v autobusu se vám nevysypalo ven, a aby jakž takž pohromadě fungovalo, a aby se tahle krabička zvaná "počítač" dala prodat na trhu. Nic víc. Nikdo evidentně necílí na to, aby to fungovalo DOBŘE nebo uživateli přineslo užitek nebo alespoň pocit užitku. Dám oblíbený příklad z automobilové branže: Je to jako srovnávat nadupaný supersportovní Nissan s Porsche. Proč myslíte, že si 99% řidičů vybere Porsche? (Protože Porsche je od základu specialista na sportovní náčiní, dělá ho s láskou a dobře, a jeho cílem není někoho překonávat, ale dávat uživateli pocit, že vlastnit Porsche je absolutně báječné, pokud zrovna nepotřebuje přepravovat gauč na chalupu). Jak by asi vypadalo Porsche, kdyby někdo vzal ty nejlepší komponenty, postavil co nejsilnější motor a smontoval to dohromady v maximálně supersportovním šasi? Byl by z něj "supersportovní Nissan". Díky, ale já bych raději levnější Porsche.
Proto na tento článek v HN palec dolů. Příznivcem iVěcí nejsem, ale v jednom z hlavních českých periodik bych tak od reality odtržené názory nečekal.
S tím se i dost divím některým názorům - např. HN tvrdí, že MacBook Air nemá co nabídnout oproti jiným ultrabookům nebo že novinka MacBook Pro je drahá. U Maců jde o uživatelskou zkušenost, což je úplně ta základní a nejpodstatnější skutečnost, za kterou se platí. Nemá cenu srovnávat papírově lepší Asus s Macem a tvrdit, že Mac je horší kvůli ceně a papírově horším parametrům. Většina windowsových notebooků je postavena tak, aby zařízení z pestrobarevných komponent drželo v šasi pohromadě a třeba v autobusu se vám nevysypalo ven, a aby jakž takž pohromadě fungovalo, a aby se tahle krabička zvaná "počítač" dala prodat na trhu. Nic víc. Nikdo evidentně necílí na to, aby to fungovalo DOBŘE nebo uživateli přineslo užitek nebo alespoň pocit užitku. Dám oblíbený příklad z automobilové branže: Je to jako srovnávat nadupaný supersportovní Nissan s Porsche. Proč myslíte, že si 99% řidičů vybere Porsche? (Protože Porsche je od základu specialista na sportovní náčiní, dělá ho s láskou a dobře, a jeho cílem není někoho překonávat, ale dávat uživateli pocit, že vlastnit Porsche je absolutně báječné, pokud zrovna nepotřebuje přepravovat gauč na chalupu). Jak by asi vypadalo Porsche, kdyby někdo vzal ty nejlepší komponenty, postavil co nejsilnější motor a smontoval to dohromady v maximálně supersportovním šasi? Byl by z něj "supersportovní Nissan". Díky, ale já bych raději levnější Porsche.
Proto na tento článek v HN palec dolů. Příznivcem iVěcí nejsem, ale v jednom z hlavních českých periodik bych tak od reality odtržené názory nečekal.
Když budu mít samé jedničky...
...a nebudu zlobit, rodiče mi možná koupít nový MacBook Pro s recínovým displejem. Nářez největší.
2012-06-09
Divné
Divné, už zase jsem si musel oficiálně koupit album na iTunes a pak si stáhnout i nějaký normálně použitelný formát ilegálně. Proč prostě nemůžu jít na internet a koupit si nechráněnou mp3 oficiálně?
iTunes formát je totiž značně nepraktický. Umí ho zase jenom iZařízení, která jsou drahá a málo kompatibilní. V autě na mp3 rádiu je nepřehraju. Na pracovním počítači taky ne. V tátově Audi Infosystému taky ne.
Všechny teorie hudebních vydavatelství a svazů autorů o tom, že dávat na internet mp3 ke stažení za peníze napomáhá pirátství, padají, když si můžete třemi kliknutími bez přihlašování stáhnout jakoukoli mp3 ilegálně během pár sekund zadarmo. Možná kdyby tu byla levná alternativa (třeba 110 korun za staré řadové album) a nějakých 250 za best of nebo novější desky, tak jsem ochoten platit. Hromadit cd v knihovně je totiž hezké, ale když nemáte místo... :-(
Psal jsem to tu asi před čtyřmi roky podobně a je zvláštní, že od té doby se nic nezměnilo.
iTunes formát je totiž značně nepraktický. Umí ho zase jenom iZařízení, která jsou drahá a málo kompatibilní. V autě na mp3 rádiu je nepřehraju. Na pracovním počítači taky ne. V tátově Audi Infosystému taky ne.
Všechny teorie hudebních vydavatelství a svazů autorů o tom, že dávat na internet mp3 ke stažení za peníze napomáhá pirátství, padají, když si můžete třemi kliknutími bez přihlašování stáhnout jakoukoli mp3 ilegálně během pár sekund zadarmo. Možná kdyby tu byla levná alternativa (třeba 110 korun za staré řadové album) a nějakých 250 za best of nebo novější desky, tak jsem ochoten platit. Hromadit cd v knihovně je totiž hezké, ale když nemáte místo... :-(
Psal jsem to tu asi před čtyřmi roky podobně a je zvláštní, že od té doby se nic nezměnilo.
2012-06-08
Vůně dálek
Znáte to? Ta zvláštní vůně dalekých cest za volantem. Dálniční odpočívadla, espresso shot, trucky, neznámé značky čerpacích stanic, rodinné kombíky naložené až po střechu, černé limuzíny střední třídy a byznysmeni v oblecích, turisti z autobusu, co se valí čůrat. Hukot rychle kolem jedoucích pneumatik. Vůně benzínu. Mosty, nájezdy a zase mosty. Tečky přibývající na skle. Ostré sluníčko opřené do palubní desky. Prskání motorek. Monotón motoru. Pruhy dálnice ubíhající v zrcátku, xenony auta ve zpětném zrcátku. Kolem hory, domy, skály, krávy. Další kafe. Přeplněné odpadkové koše na parkovišti. Teplá sodovka z ocucané lahve. Čelní sklo polepené dálničními známkami. A zase mosty. Vzadu zůstávající trucky. Jeden za druhým. Tir. Jako vláček. Líný pohled do zpětného zrcátka, blinkr, pomalý předjížděcí manévr. Večer klouzání světel lamp po palubní desce, odrazy ve skle, lesy koncových světel, modré třepotavé xenony ve zpětném zrcátku. A pak zaparkovat a poslouchat, jak se s hlasitým cvakáním motor pomalu vzpamatovává a ochlazuje...
Poetika svého druhu. Praktikovaná příliš často a z donucení leze nanervy, jindy zase člověku chybí.
Poetika svého druhu. Praktikovaná příliš často a z donucení leze nanervy, jindy zase člověku chybí.
2012-06-04
Marsyas
Dlouho jsem tuhle českou kapelu přehlížel. V rámci poznávání světa jsem se ale odhodlal k poslechu jejich nejznámějšího alba Marsyas z roku 1978.
Takže nezbývá, než vzít takhle dobrou hudbu na milost. Velmi velmi doporučuji - přinejmenším všem, co mají rádi fúzi rocku a country říznutou folkem (ať už je to cokoli). Nebo ve zkratce všem co rádi CSNY :-)
- První dojem: Tihle týpci by měli vrátit nahrávací licenci - vykrádají Crosby, Stills, Nash & Young, jenom ženský hlas nepatří Youngovi, ale opravdu ženě.
- Druhý dojem: Hej, ale vykrádají je fakt dobře!
- Třetí dojem: Hele, oni vlastně spíš vykrádají starší Yes...
Takže nezbývá, než vzít takhle dobrou hudbu na milost. Velmi velmi doporučuji - přinejmenším všem, co mají rádi fúzi rocku a country říznutou folkem (ať už je to cokoli). Nebo ve zkratce všem co rádi CSNY :-)
2012-06-02
Zkuste přivonět
Zkuste přivonět ke skříňce, když otevřete nové balení čaje Earl Grey. Není to dojemné?
Zkuste se nestydět, když v žebradle vezete čerstvou kávu z bebelu v metru. Nestydíte se? Nazí? Dívají se! Cítí to!
Zkuste se nestydět, když v žebradle vezete čerstvou kávu z bebelu v metru. Nestydíte se? Nazí? Dívají se! Cítí to!
Fajn zastrčené místo
Tak je skoro léto. Tak je to skoro 2 roky, co jsem zakoupil tohle zastrčené místo v Podolí, kde teď sedím a klepu do klávesnice. Je téměř ideální. Je tu kávy, co hrdlo ráčí, mají tu dobré víno, jezdí tu lodě, létají zepelíny a jezdí ti kabriolety a ráno se odtud chodí oázou klidu - přes Vyšehrad, po dlouhých schodech, které mi z nějakého důvodu připomínají dětství. Je jedno kam jdete. Po pár krocích jsou pryč auta, tramvaje a vlaky a nad hlavou šumí listí v ranním vánku. Když odbočíte, narazíte na starý taneční altán. A ještě kousek dál na ženu, která se koupe v hradbách města. A pak vám přes cestu přeběhne had. Schová se do klenby mostu. Sledujete ho. Dáte si kávu na rohu. Spící staré domy.
Myšlenky z OPOdál 2
Stál jsem ve stínu stromu a věděl jsem, že nad stromem ubíhá obloha. Chvíli slunečno, chvíli zataženo. Opíral jsem se o klacek. Byl den. Někdo uklidil celou louku u řeky, po včerejších ohňostrojích ani stopy. Vedle stála opice. Nabídl jsem jí klacek, že se nepotřebuji opírat. Odmítla s díky, že je tak unavená - co by s klackem dělala? Zeptal jsem se, co se včera dělo, a kam se všichni poděli. Opice poodběhla. Po cestě lemované růžemi projela vrzavá koloběžka. Bylo na ní napsáno nelepte se mi na kufr, vaše vozidlo bude taky jednou staré.
2012-05-29
2012-05-25
Že by?
Myslíte si také, že Marsyas písničkou Postavím si dům z obilí věštili blízkou budoucnost, k níž se bude ubírat evropská regulace v oblasti energeticky šetrného stavebnictví? Nedivil bych se, kdyby tam určitá spojitost byla...
2012-05-24
e-knihy vs. papír
Líbí se mi, jak často nakladatelé a vybrané další literární celebrity brojí proit e-knihám s argumentem, že se vždycky najde dost lidí, kteří budou číst klasické knihy.
Ano, mají pravdu. Čtečka je fajn věc, ale určitý sentiment spojený s klasickou knihou mi nenahradí. Nicméně knihy jsou taky business. A kdo to nepochopil, si do budoucna možná bude muset doplnit vzdělání, jak se realizuje strategie tržního výklenku (firma nezvládne být zisková na "velkém" trhu, a tak se specializuje na jeho specifickou část, které ušije nabídku na míru a díky tomu může prodávat za vyšší ceny a přežít). On totiž pád z vrcholu může být blíže, než se zdá - jak rychlý byl pád naivně hrdých značek Nokia a RIM (Blackberry) po té, co Apple přišel s prvním dotykovým smartphonem.
Správná strategie by tedy byla z mého pohledu e-knihy maximálně podporovat, snažit se být na trhu první, a pokud budou papírové knihy i nadále převládat, zpátečníci jako já to jenom ocení. Pokud ale papír nevyhraje, nakladatelství alespoň jako firma nezkrachuje - jen se bude nadále živit e-knihami.
A strategie tržního výklenku? Pokud budou prim hrát e-knihy, budou tržním výklenkem klasické knihy, jako jakési luxusní edice těch "běžných" (pěkný papír, pěkné desky, ilustrace). E-knihy pak naopak z povahy mohou obsahovat navíc extra obsah (knihu o knize, o postavách, vysvětlivky apod., co se do papíru nevejde).
Přechod na e-knihy navíc bude mít pozitivní vliv na literární tvorbu samotnou. Distribuce je totiž pro těžké a objemné papírové knihy velmi nákladným prvkem. Pokud nebude potřeba, zbude více peněz na nakladatele a autora. To by mohlo podpořit autory v tom, aby více psali a nakladatele, aby si s tituly více vyhráli, popř. jich "naložili" více. Internet navíc umožní relativně efektivní hodnocení a recenze (přečtete si recenzi přímo v elektronickém knihkupectví).
Pirátství pak není problém. Městská knihovna v Praze je největším oficiálním pirátem v oblasti papírové knihy a nikdo se nad tím nepozastavuje. Kolik myslíte, že má autor z vašeho ročního stokorunového příspěvku?
Závěrem: Určitě tedy není strategie dělat kartel a elektronickým knihám naivně bránit. Vždycky se totiž může stát, že přijde celosvětový gigant, který už má technologii dost levnou, dostupnou a dost sexy, přístupy ověřené na vyspělých trzích a ukousne si díky tomu větší koláč, než bude místní kartel zpátečníků schopen ubránit. Pak už zřejmě nezbude, než škemrat o státní podporu, ať už formou nějakého zákazu, zvýhodnění nebo dotace. A na tu já bych svoje daně v tomto případě nedal - vždyť bych tím vlastně podporoval čísi don quijotství!
(upraveno 2014)
Ano, mají pravdu. Čtečka je fajn věc, ale určitý sentiment spojený s klasickou knihou mi nenahradí. Nicméně knihy jsou taky business. A kdo to nepochopil, si do budoucna možná bude muset doplnit vzdělání, jak se realizuje strategie tržního výklenku (firma nezvládne být zisková na "velkém" trhu, a tak se specializuje na jeho specifickou část, které ušije nabídku na míru a díky tomu může prodávat za vyšší ceny a přežít). On totiž pád z vrcholu může být blíže, než se zdá - jak rychlý byl pád naivně hrdých značek Nokia a RIM (Blackberry) po té, co Apple přišel s prvním dotykovým smartphonem.
Správná strategie by tedy byla z mého pohledu e-knihy maximálně podporovat, snažit se být na trhu první, a pokud budou papírové knihy i nadále převládat, zpátečníci jako já to jenom ocení. Pokud ale papír nevyhraje, nakladatelství alespoň jako firma nezkrachuje - jen se bude nadále živit e-knihami.
A strategie tržního výklenku? Pokud budou prim hrát e-knihy, budou tržním výklenkem klasické knihy, jako jakési luxusní edice těch "běžných" (pěkný papír, pěkné desky, ilustrace). E-knihy pak naopak z povahy mohou obsahovat navíc extra obsah (knihu o knize, o postavách, vysvětlivky apod., co se do papíru nevejde).
Přechod na e-knihy navíc bude mít pozitivní vliv na literární tvorbu samotnou. Distribuce je totiž pro těžké a objemné papírové knihy velmi nákladným prvkem. Pokud nebude potřeba, zbude více peněz na nakladatele a autora. To by mohlo podpořit autory v tom, aby více psali a nakladatele, aby si s tituly více vyhráli, popř. jich "naložili" více. Internet navíc umožní relativně efektivní hodnocení a recenze (přečtete si recenzi přímo v elektronickém knihkupectví).
Pirátství pak není problém. Městská knihovna v Praze je největším oficiálním pirátem v oblasti papírové knihy a nikdo se nad tím nepozastavuje. Kolik myslíte, že má autor z vašeho ročního stokorunového příspěvku?
Závěrem: Určitě tedy není strategie dělat kartel a elektronickým knihám naivně bránit. Vždycky se totiž může stát, že přijde celosvětový gigant, který už má technologii dost levnou, dostupnou a dost sexy, přístupy ověřené na vyspělých trzích a ukousne si díky tomu větší koláč, než bude místní kartel zpátečníků schopen ubránit. Pak už zřejmě nezbude, než škemrat o státní podporu, ať už formou nějakého zákazu, zvýhodnění nebo dotace. A na tu já bych svoje daně v tomto případě nedal - vždyť bych tím vlastně podporoval čísi don quijotství!
(upraveno 2014)
2012-05-21
Columbie z MamaCoffee
Nikdy jsem nepochopil poetiku mamacoffee (na můj vkus už se tváří moc alternatívně), ale jsou blízko mé kanceláře, a tak si u nich kupuji kávu pro svého kamaráda, pro pressomašinku. Jako třeba teď. Je čas načít a vypít kávu z Kolumbie. Herzlich. Váš Coffield.
Archive budou opět v Praze
Tak to vypadá, že se na nás Archive opět podívají - což potvrzují také oficiální stránky. Krom toho vydávají Archive nové album - With Us Until You Die. Oficiální ochutnávka je k dispozici na Youtube.
2012-05-15
A do třetice
...smekám, jak Rajfka va konci roku 2011 snížila úvěry v selhání (nesplácené). Má teď ale z nějakého důvodu většinu úvěrů "těsně před selháním". Že by nás obelhávala? Statistika věda je...
Ale koncentrace
...přece klesala. Koncentrace měřená podílem top 3 i top 5 největších bank co do bilanční sumy na celkové bilanční sumě trhu klesla. byť v obou případech jen o zlomky procent, dalo by se říct, že je to přece úspěch. Na druhou stranu, poměr klesá vytrvale (dokonale už klesal i rychleji) od doby, kdy tu byly jen 3 velké banky a zbytek krachoval, takže loňský rok není nikterak převratný.
Přesto: Zkuste mBank nebo třeba Zuno. Jedna je sice Commerzbank a druhá Raiffeisenbank, obě tedy sice mamutí banky, ale to spíše jinde než na českém trhu, takže místní vody, aspoň z hlediska poplatků, to snad rozhýbe. Pokud máte žaludek na to přejít k bance, za kterou stojí jakýsi americký investiční subjekt, zkustře třeba Equa bank, a nebo podpořte Čechy, Kypřany a Rusy a přejděte k Airbank. Ve všech případech to pomůže snížit poplatky!
Přesto: Zkuste mBank nebo třeba Zuno. Jedna je sice Commerzbank a druhá Raiffeisenbank, obě tedy sice mamutí banky, ale to spíše jinde než na českém trhu, takže místní vody, aspoň z hlediska poplatků, to snad rozhýbe. Pokud máte žaludek na to přejít k bance, za kterou stojí jakýsi americký investiční subjekt, zkustře třeba Equa bank, a nebo podpořte Čechy, Kypřany a Rusy a přejděte k Airbank. Ve všech případech to pomůže snížit poplatky!
2012-05-14
Veděli jste...
...že penetrace bankovního trhu roste? Tj. že roste vyjádřeno v korunách, úvěry a vklady bankovního trhu rostou rychleji než HDP? Jinými slovy to znamená, že ačkoli vyprodukujeme stejně, stále si více půjčujeme a více vkládáme do bank. A také je samotných bank stále více (minulý rok stoupl počet o celé 3). A nebýt řeckých dluhopisů se jim ani vůbec nevedlo špatně.
Co to ale znamená? Nejspíš nic převratného. Jde to ruku v ruce s tím, že stále více hotovosti držíme na účtech místo pod polštářem, používáme karty a elektronické platby. Stoupá taky totiž počet karet, bankomatů, POS terminálů a objemy transakcí. Taky se možná více staráme o svoje finance a méně protočíme na spotřebě. To už mi ale čísla neřekla. Každopádně zajímavé, ne? :)
A z mého pohledu ještě jeden zajímavý fakt: Ačkoli tohle všechno rostlo, rostly dinosauří banky ČSOB, ČS a KB neméně rychle- tudíž se nedá říct, že by vyklízely pozice malým progresivním bančičkám typu "vše zadarmo". Což znamená jedno jediné: Češi, jděme se vycpat se stížnostmi na poplatky!
Co to ale znamená? Nejspíš nic převratného. Jde to ruku v ruce s tím, že stále více hotovosti držíme na účtech místo pod polštářem, používáme karty a elektronické platby. Stoupá taky totiž počet karet, bankomatů, POS terminálů a objemy transakcí. Taky se možná více staráme o svoje finance a méně protočíme na spotřebě. To už mi ale čísla neřekla. Každopádně zajímavé, ne? :)
A z mého pohledu ještě jeden zajímavý fakt: Ačkoli tohle všechno rostlo, rostly dinosauří banky ČSOB, ČS a KB neméně rychle- tudíž se nedá říct, že by vyklízely pozice malým progresivním bančičkám typu "vše zadarmo". Což znamená jedno jediné: Češi, jděme se vycpat se stížnostmi na poplatky!
Běh s kafíčkem
Často se přistihnu, že běžím maratón s panákem kafíčka (nikoli tedy "Simonko, přineste mi to kafíčko", ale spíše malého pressa nebo chcete-li picolla). Od kavárny nebo pekařství do kanceláře, od espressa k počítači, od espressa do čtenářského křesla. Je to dost divné, s podivínstvím hraničící. Objem nádoby je totiž natolik nepodstatný, že by se z hlediska efektivnosti vyplatilo vysrknout ("nebo vysypat do krku") tu trochu mokré rozemleté kávy přímo u zdroje. Přesto ale běhám s kafíčkem vostošest. Je v tom totiž určitýobřad. Není lepší způsob, jak uctít začátek práce nebo otevření nepřečetných novin, než s šálkem čerstvé kávy.
2012-05-12
Neuvěřitelné
...jak jsou ty kabriolety dneska drahé :-)
Někdo dokonce měl stejný nápad jako já, jak se takové veskrze prohibitivní ceně vyhnout, a zpracoval ho v tisku.
Což mi ale připomíná, že ve střeše mého levného kabrioletu vzniká první trhlina. Nevíte někdo, jak se lepí kabriolet?
Někdo dokonce měl stejný nápad jako já, jak se takové veskrze prohibitivní ceně vyhnout, a zpracoval ho v tisku.
Což mi ale připomíná, že ve střeše mého levného kabrioletu vzniká první trhlina. Nevíte někdo, jak se lepí kabriolet?
Tuňák
Nikdy mne to nenapadlo, ale "tuňák" mi zní nejvíc jako název člověka, který tuní, případně škodovky 120, která má přidělanou k nárazníku rouru od kamen. Představte si pak, jak takoví tuňáci jezdí kdesi po vsi, rámusí...
2012-04-29
Jižní pohoda
Jižní počasí s italskou inspirací. Kabriletíkem za babičkou do DuDuStu, pěkně na pohodu jako v lehátku, teplý vánek sviští kolem uší a sluníčko hřeje. K obědu caprese jako předkrmík, pak něco lehoučké pizzy s lilkem. Italské víno, espresso a na závěr výborné mandorlatti al ciocolatto, které náhodou přicestovaly jako dárek z Říma. Nadnášen myšlenkou, že gulag je za mnou.
Operační systém dělá zázraky - bohužel
Tak jsem si do E7 stáhl nový operační systém Symbian Belle. Nejenže vypadá hezčí, ale přináší několik dalších výhod: Lépe využívá rozlišení displeje, takže se na telefonu lépe čte i malý text. Lépe se píše na dotykové klávesnici. Prohlížeč je rychlejší a jednodušší než Opera, takže se už dá dokonce i používat. Díky lepší grafice si v prohlížeči zároveň lze číst text (wow!). Systém je celkově hezčí a má větší flexibilitu nastavení. Systém odstranil některé nelogické prvky pocházející ještě z původního nedotykového Symbianu. Systém ale zároveň zachoval skoro všechny výhody, které symbianové telefony Nokia neodmyslitelně mají (a které třeba použitím Windows odpadly). Navíc se telefon nezpomalil - ba naopak: Grafické přechody působí lépe, stránky se načítají rychleji, apod.
Nedivím se tedy, že se Nokia koupe ve sračkách, a tak trochu jí to i přeji. Tohle všechno totiž měl můj telefon umět už před rokem, kdy jsem si ho koupil!!! :-(
Nedivím se tedy, že se Nokia koupe ve sračkách, a tak trochu jí to i přeji. Tohle všechno totiž měl můj telefon umět už před rokem, kdy jsem si ho koupil!!! :-(
Lekce jízdy kabrioletem pro začátečníky
Tak tedy konečně nastalo jaro v plné síle a kabriolety vyrazily na silnice. Měl jsem vždycky dojem, že jízda kabrioletem spočívá ve stažení střechy a v dost pomalé rychlosti, aby jste neofoukli. Plno dalších věcí ale pak člověka teprve zaskočí.
Třeba že i 15 let starý kabriolet může jet se staženou střechou po dálnici 120 kmh, aniž by vás ofouklo. Ten samý kabriolet pak může jet 50 kmh se staženou střechou po okresce a stačí aby bylo o 5 stupňů méně a za chvíli máte dost. Když je je pak kolem dnešních 25 nad nulou, pochopíte, proč ostatní řidiči kabrioletů nosí srandovní čepičky. Nejsou "vymatlaní", ani nevkusní. Nechtějí jen, aby jim slunce za krátkou chvíli vypálilo díru do lebky.
Zároveň pochopíte, že "mít čisté auto", je pojem velmi relativní. I bez toho, že by se stalo něco nepředpokládaného, je váš vůz bez střechy přímo magnet na listí, pampelišky, prach a podobně.
Mohou se ale stát i nepředvídané věci: Třeba se nevyplatí ráno v sobotu jezdit pod okny městských domů. Padá popel z cigaret a bahno od zalévání květináčů.
Zároveň se také vyplatí opravdu dobře připevnit kryt stažené střechy (nebo jej alespoň nenasazovat vůbec) - může se vám totiž stát, že na děrovaných českých silnicích snadno jeden úchyt odskočí, a pak vám najednou vlaje v zrcátku jakýsi černý hadr.
A asi se ptáte, co se stane, když necháte auto se staženou střechou stát venku, pokud si třeba odběhnete do obchodu koupit housky, nebo pokud v Arkádách jdete na větší nákup. Nuže, zatím tak činím a zdá se, že okolí je milosrdné: Zpravidla se neděje nic, nepočítám-li, že někdo jedenkrát odemkl pravé i levé dveře dveře nebo do vozu vhozený obalový materiál. Stejně tak jako vy, přelezením dveří, totiž do vašeho vozu může také kdokoli jiný.
Na druhou stranu kabriolet není ani auto zcela nepraktické. Pokud jej zrovna nesrovnáváte s kombíkem, s nataženou izolovanou střechou jej rychle vytopíte, i když mrzne, hlučnost není nikterak zlá a kufr mne (u Opelu Astra) svou velikostí příjemně překvapil.
Třeba že i 15 let starý kabriolet může jet se staženou střechou po dálnici 120 kmh, aniž by vás ofouklo. Ten samý kabriolet pak může jet 50 kmh se staženou střechou po okresce a stačí aby bylo o 5 stupňů méně a za chvíli máte dost. Když je je pak kolem dnešních 25 nad nulou, pochopíte, proč ostatní řidiči kabrioletů nosí srandovní čepičky. Nejsou "vymatlaní", ani nevkusní. Nechtějí jen, aby jim slunce za krátkou chvíli vypálilo díru do lebky.
Zároveň pochopíte, že "mít čisté auto", je pojem velmi relativní. I bez toho, že by se stalo něco nepředpokládaného, je váš vůz bez střechy přímo magnet na listí, pampelišky, prach a podobně.
Mohou se ale stát i nepředvídané věci: Třeba se nevyplatí ráno v sobotu jezdit pod okny městských domů. Padá popel z cigaret a bahno od zalévání květináčů.
Zároveň se také vyplatí opravdu dobře připevnit kryt stažené střechy (nebo jej alespoň nenasazovat vůbec) - může se vám totiž stát, že na děrovaných českých silnicích snadno jeden úchyt odskočí, a pak vám najednou vlaje v zrcátku jakýsi černý hadr.
A asi se ptáte, co se stane, když necháte auto se staženou střechou stát venku, pokud si třeba odběhnete do obchodu koupit housky, nebo pokud v Arkádách jdete na větší nákup. Nuže, zatím tak činím a zdá se, že okolí je milosrdné: Zpravidla se neděje nic, nepočítám-li, že někdo jedenkrát odemkl pravé i levé dveře dveře nebo do vozu vhozený obalový materiál. Stejně tak jako vy, přelezením dveří, totiž do vašeho vozu může také kdokoli jiný.
Na druhou stranu kabriolet není ani auto zcela nepraktické. Pokud jej zrovna nesrovnáváte s kombíkem, s nataženou izolovanou střechou jej rychle vytopíte, i když mrzne, hlučnost není nikterak zlá a kufr mne (u Opelu Astra) svou velikostí příjemně překvapil.
Vlasy vstávají hrůzou
Už před rokem mi sestra dala komiks Šíbr: Příběh ze Sarajeva (The Fixer: A story from Sarajevo) od Joe Sacca, amerického ekonoma a žurnalisty. Příběh z Bosny mi byl nějak tak familiérní, neboť jsem tam půl roku na různých místech pracoval, procházel a projížděl se mezi troskami a slyšel sám dost hrůzných příběhů. Když jsem však letos byl obdarován knížkou Gaza - poznámky pod čarou dějin (Footnotes in Gaza) a trochu se začetl, začaly mi vlasy vstávat hrůzou. Kam se hrabe Valčík s Bašírem. Ať se jde dějepis a oficiální historie vycpat... a tak dále. Úplně to převrátilo mé vidění dějin. Ti nebozí Izraelci, kteří celou druhou světovou válku protrpěli, a když dostali na odškodněnou kousek pouště, sesypal se na ně celý arabský svět a oni občas musí bojovat víc a dělat přitom chyby, kterých se prostě nelze vyvarovat, a pak už se to celé musí valit i se vším co se nabalilo, a nejde to zastavit. Uf. Kdepak. Vím, že komiks nepopisuje, co se stane, když dopadne v Tel Avivu bomba nebo když exploduje v Jeruzalémě autobus plný lidí, sžírající je spíše ironie s jakou jsou vyprávěny příběhy o válce, která si nevybírá. Je jedno na jaké jste straně nebo zda právě prohráváte či vítězíte. Nejlepší je ve válce vůbec nebýt. Co pro to ale jen my můžeme udělat? Co budeme dělat, až v ní budeme?
Jsem rád, že nosím čistou kravatu, řeším work-life balance a na nákup jezdím kabrioletem. Není si na co stěžovat.
Komiks každopádně i přes nepříjemnou cenu vřele doporučuji!
Jsem rád, že nosím čistou kravatu, řeším work-life balance a na nákup jezdím kabrioletem. Není si na co stěžovat.
Komiks každopádně i přes nepříjemnou cenu vřele doporučuji!
2012-04-14
Rusové netvoří Rettungsgasse
Pokud budete mít vážný úraz a budete v Moskvě, nedoporučuji vám dostat se do ambulance (sanitky). Rusové totiž své ambulance (nebo hasiče) ignorují, bez ohledu na to, že kvůli tomu možná někdo umírá. Vždycky mi z toho tečou nervy, když vidím, že by se na široké dálnici daly vytvořit nejméně dvě uličky pro průjezd sanitky a ti samolibí asijští "knedlíci" sedí ve svých land roverech a mercedesech a prdelí (volantem) nehnou. Už abych tam odsud byl pryč...
Ještě mne napadlo zakončit milejším způsobem: Třeba takoví Italové - tam když jede ambulance, auta utvoří uličku, ambulance projede a ty nejdravější rybky možnosti ihned využijí k vytvoření regulérního nového pruhu :)
Ještě mne napadlo zakončit milejším způsobem: Třeba takoví Italové - tam když jede ambulance, auta utvoří uličku, ambulance projede a ty nejdravější rybky možnosti ihned využijí k vytvoření regulérního nového pruhu :)
2012-03-31
Svět hledačů
Ačkoli nejsem velkým příznivcem české rockové hudby, existuje jedno album, které mám ještě raději, než Kuře v hodinkách. Jedná se o poměrně neznámý art-rockový (či prog-rockový) Svět hledačů. Úžasný hudební výlet, který zprostředkoval Modrý efekt v roce 1979, nahráli (mimo jiné) pánové Radim Hladík a Lešek Semelka. Pokud jste příznivcem pompézní lehce psychedelické hudby se silnou dominancí na straně kláves, vychutnáte se zážitek v dlouhých a tématicky bohatých skladbách dosyta. Možná za to můžou i poetické texty písní, možná jistá osobitost, kdy se deska nestyděla "opajcovat" Yes, Emerson Lake and Palmer, či King Crimson, nicméně pořád zůstala neopakovatelně svoje. Pokud se ji budete snažit sehnat legálně, není to bohužel až tak jednoduché. Můžete si ji koupit v obsáhlém více-packu desek Blue Effect / Modrý Efekt v Bontonu, byť i tak vám dá práci je v regálu mezi Dádou Patrasovou a Ivetou Bartošovou najít (no comment). Některé písničky lze taky najít na Youtube. Doporučuji!
2012-03-26
Bláznivý svět tam venku
Tak jsem o víkendu jezdil se staženou střechou, chodil v krátkých kalhotech a šel dnes ráno do práce nalehko ve svetru. Večer nasednu do letadla, poletím do Moskvy a tam bude mínus sedm stupňů. Prázdniny v mrazírně... z té myšlenky mi stydne kafe na stole. Už aby to bylo zdárně dokončené.
2012-03-17
Šidí taxikáři?
Ano, šidí.
Proto se nikdy nepřestanu divit, jak se lidi pořád diví, že v Praze šidí turisty. Dokonce se to dostalo do průvodců. Je to takový malý národní komplex. Mně se ale nestalo, že bych potkal východoevropské či západoevropské město, kde by se mne taxikáři nepokusili "natáhnout". Patří to k řemeslu a evidentně s tím nelze nic dělat. Tak proč se na to raději nepřipravit - tak jak to ostatně rovněž dodávají jedním dechem v každém průvodci. Zjistěte si cenu taxíku dopředu, mnohdy stačí otázka "how much" a na přemrštěnou cenu odpovědět s úsměvem "no way, normally XYZ" - uvidíte, jaké to dělá zázraky. Ideálně si objednejte taxíka přes váš kontakt v daném městě nebo si případně zjistěte číslo centrálního servisu - téměř vždy narazíte na někoho, kdo mluví nějakým světovým jazykem (podmínka je, že nějakým sami mluvíte). Pokud přilétáte, mnoho letišť i v hodně zapadlých lokalitách nabízí taxíky z přepážky za garantované ceny. Jen je dobré nespěchat a poptat se na informacích, kde taková přepážka je.
Pokud přijedete nepřipraveni, ve spěchu, na 99% vás ve střední a východní Evropě okradou, v západní tak na 33% nebo se vám budou snažit tvrdit cosi o přirážce za slunečný den apod. - možná na to dokonce budou mít papír. Pokud budete připraveni, je někdy taxík levný a bezpečný prostředek, jak se dostat z místa na místo. Výjimkou je asi Bulharsko, kde jsem slyšel příběh, že po tvrdé vyjednávačce o ceně před nastoupením taxikář kývl a odvezl posádku do polí, kde je násilím z auta vyhodil. Možná cestující zapomněli při vyjednávání na úctu (taxikář je taky člověk hrdý), možná je to prostě drsnější země než jiné...
Proto se nikdy nepřestanu divit, jak se lidi pořád diví, že v Praze šidí turisty. Dokonce se to dostalo do průvodců. Je to takový malý národní komplex. Mně se ale nestalo, že bych potkal východoevropské či západoevropské město, kde by se mne taxikáři nepokusili "natáhnout". Patří to k řemeslu a evidentně s tím nelze nic dělat. Tak proč se na to raději nepřipravit - tak jak to ostatně rovněž dodávají jedním dechem v každém průvodci. Zjistěte si cenu taxíku dopředu, mnohdy stačí otázka "how much" a na přemrštěnou cenu odpovědět s úsměvem "no way, normally XYZ" - uvidíte, jaké to dělá zázraky. Ideálně si objednejte taxíka přes váš kontakt v daném městě nebo si případně zjistěte číslo centrálního servisu - téměř vždy narazíte na někoho, kdo mluví nějakým světovým jazykem (podmínka je, že nějakým sami mluvíte). Pokud přilétáte, mnoho letišť i v hodně zapadlých lokalitách nabízí taxíky z přepážky za garantované ceny. Jen je dobré nespěchat a poptat se na informacích, kde taková přepážka je.
Pokud přijedete nepřipraveni, ve spěchu, na 99% vás ve střední a východní Evropě okradou, v západní tak na 33% nebo se vám budou snažit tvrdit cosi o přirážce za slunečný den apod. - možná na to dokonce budou mít papír. Pokud budete připraveni, je někdy taxík levný a bezpečný prostředek, jak se dostat z místa na místo. Výjimkou je asi Bulharsko, kde jsem slyšel příběh, že po tvrdé vyjednávačce o ceně před nastoupením taxikář kývl a odvezl posádku do polí, kde je násilím z auta vyhodil. Možná cestující zapomněli při vyjednávání na úctu (taxikář je taky člověk hrdý), možná je to prostě drsnější země než jiné...
2012-03-15
Změna času
Nic tak nepotěší jako hřejivý myšlenka, že od 25.3. už nebude časový posun mezi Prahou a Mockbou tři hodiny, ale pouhé hodiny dvě. Na druhou stranu nic tak nezhořkne jako myš Lenka, že to tak mohlo být celou zimu.
Věřte mi, že tříhodinový časový posun vás postupně vyčerpá, pokud ho absolvujete na týdenní bázi v práci - jakkoli se to nezdá oproti třeba U.S. dovolenkovému jet lagu.
Například:
Prostě... 4 z 5 konzultantů doporučují to vyzkoušet!
Věřte mi, že tříhodinový časový posun vás postupně vyčerpá, pokud ho absolvujete na týdenní bázi v práci - jakkoli se to nezdá oproti třeba U.S. dovolenkovému jet lagu.
Například:
- nastoupíte v Moskvě do letadla v 8 večer, letíte 3 hodiny a do Prahy přiletíte v 8 večer - bohužel se k vám všichni tak chovají, ačkoli máte téměř půlnoc
- vaše partnerka si chce dát pozdní večeři, ale vy už sjte chtěli hodinu a půl spát
- přiletíte do Moskvy před půlnocí SEČ, ale tělo nechce spát, protože má právě 9 večer a tou dobou zábava začíná
- přesto ráno musíte vstát v 7, tj. ve 4 SEČ
- nemáte nikdy hlad, ale máte pořád hlad - sem tam při přeletech stihnete jen 2, sem tam 4 jídla denně
- ačkoli spíte krásných dlouhých 8 hodin, ráno se stejně probouzíte jako spráskaný pes po pitce
Prostě... 4 z 5 konzultantů doporučují to vyzkoušet!
2012-03-11
David Gilmour: Remember that night
Pokud máte rádi Pink Floyd a pana Gilmoura, jistě byste si neměli nechat ujít plnou verzi koncertu "Remember that night", kde zazní takřka celé album "On an Island", Pink Floydovské rarity typu Echoes, zazpívají Crosby a Stills, na klávesy zahraje Rick Wright, na saxofon zahraje Dick Parry.
Záležitost plná skvělých momentů a nedávno 66 letý David Gilmour v plné formě.
V HD verzi lze najít zde http://www.youtube.com/watch?v=qD5XZse4TZ8.
Záležitost plná skvělých momentů a nedávno 66 letý David Gilmour v plné formě.
V HD verzi lze najít zde http://www.youtube.com/watch?v=qD5XZse4TZ8.
Ládíku vstávej
"Ládíku vstávej, je čas jít do světa!" "Opravdu musím? Mně se nechce. Ještě chvíli..." "No tak, šup do světa do světa, ať ti neuletí letadlo!" "Ach jo."
2012-03-05
Předjaří dodatek
Předjaří poznáte i na Mufovi. Hledá si křesla na sluníčku a spí více bříškem nahoru. Když ho po chundelatém bříšku pohladíte, slastně se protáhne, místo aby vám rozpáral kůži na ruce jako v zimním období.
Obrázek z předjaří
Předjaří ve střední Evropě o sobě dává vědět. Mrzne, ale sluníčko už hřeje plnou sílou - meze, zahrady, dvorky a lesní cesty jsou sice ještě blátivé, jak denně zamrzají a zase tajou, ale už to vlévá optimismus do žil. Slunce hřeje jako by bylo jaro, ale příroda je ještě zalezlá. Není to ještě jaro, dává to vědět, že možná příjdou poslední příděly sněhu a zimy, ale pak už tu bude jaro, zcela nezadržitelně. Brzy už vykvetou první troufalé hospodské zahrádky, a pak začnou kvést i skutečné zahrádky.
Člověk pak má samovolně lepší náladu, i když se musí vrátit do východního "nět-města", kde o jaře zatím nechtějí ani slyšet. Bláto sníh a hromada špinavých luxusních aut stojících v dlouhých kolonách.
Člověk pak má samovolně lepší náladu, i když se musí vrátit do východního "nět-města", kde o jaře zatím nechtějí ani slyšet. Bláto sníh a hromada špinavých luxusních aut stojících v dlouhých kolonách.
2012-02-25
Poslední kabriolet (The Last Convertible)
Jeden ten z moderních amerických románů, které se nedají než hltat po desítkách stránek. Dojemný příběh o generaci harvardských studentů, která dospívala v 40. letech vržena uprostřed největších radovánek přímo do srdce zuřící světové války. Symbolem její tehdejší "slávy" a toho, kam se ubírala po válce, je vznešený Packard Císařovna - poslední kabriolet.
Příběh na stránkách budete žít. Lehkonohý a přesto dostatečně hluboký. Prolétnete 30 let života jako po tobogánu. Jedná se o dílo, které možná bylo ve vaší povinné literatuře, a pokud jste ho jako já přeskočili, nyní vřele doporučuji!
Na závěr si neodpustím určitý sentiment majitele kabrioletu: Knížku jsem dostal od ní a prý že v tom nemám vidět žádné hlubší sdělení. Chci nevidět a ano - doufám, že ten můj rozklepaný chudáček není poslední kabriolet :)
Příběh na stránkách budete žít. Lehkonohý a přesto dostatečně hluboký. Prolétnete 30 let života jako po tobogánu. Jedná se o dílo, které možná bylo ve vaší povinné literatuře, a pokud jste ho jako já přeskočili, nyní vřele doporučuji!
Na závěr si neodpustím určitý sentiment majitele kabrioletu: Knížku jsem dostal od ní a prý že v tom nemám vidět žádné hlubší sdělení. Chci nevidět a ano - doufám, že ten můj rozklepaný chudáček není poslední kabriolet :)
2012-02-18
I love Russia
Cítím se v Rusku blbě.
Stačí, aby se otevřela dveře letadla ČSA, letuška se naposledy usmála a česky pozdravila a už se začnu cítit blbě. A cítím se blbě zase až do chvíle, než překročím práh českého nebo jiného ne-ruského letadla. Začne to už tím, že za dveřmi hned stojí dva nakynutí ksichti v beranicích. nejsou to policajti, nejsou to celníci, ani ochranka. prostě tam stojí, mají "nějakou uniformu", tváří se nepříjemně a důležitě.
Bylo by na delší analýzu, proč tomu tak je. První nápad by byl, že maminčin chlapeček se bojí jezdit sám do zahraničí. Proč se ale tedy cítím dobře v Rakousku, Německu, Slovinsku, Bosně, Itálii,... Rumunsku? Možná jsou to ty bukvy (písmo), které ta země používá. Jenže Republika Srbska v Bosně je používá taky a je to tam "nijaké" nebo prostě "fajn". pravděpodobnější bude, že od rodičů až po všechny filmy do nás hustili, že Rusové jsou "záporňáci".
Myslím, že to není ani písmo, ani předsudky. Prostě jsem vyrůstal ve středoevropské kolíbce. Všude, kam sahalo Rakousko-Uhersko jsou stopy střední Evropy. Německo je zase "echt" střední Evropa sama. Možná kdybych zkusil pracovat měsíc v USA nebo v Africe, budu se cítit podobně. Možná si musím zvětšit rádius, a pak začnu mít Rusko rád.
Možná jsou tam nepříjemní lidé. Všude uniformy, říkají vám, kam jít a kam nejít, ačkoli to nemá žádný smysl...(a pak vás živě napadá text Rage Against the Machine "Fuck you I won't do what you tell me). všichni mají ten svůj hrozný pokerface (jooo kdyby se aspoň tvářili pitoreskně nakvašeně - jako my Češi). Možná protože na ulicích Moskvy není nikdo opilý, nikdo se nesměje a nenadává nahlas. Možná kvůli tomu, jak je všechno velké, a jak ten, co to plánoval, zapomněl myslet na lidi. Možná protože za úplně hrozné služby musíte platit tolik, co za kvalitní služby v Německu -dáte 300 Euro za noc v hotelu mezinárodního řetězce, který v Německu stojí 140 EUR, ale dají vám pokoj, kde je 5 nad nulou. Možná protože tu chybí cokoli malého a milého.
Jsem zvědavý na Novgorod. Bude jiný?
Stačí, aby se otevřela dveře letadla ČSA, letuška se naposledy usmála a česky pozdravila a už se začnu cítit blbě. A cítím se blbě zase až do chvíle, než překročím práh českého nebo jiného ne-ruského letadla. Začne to už tím, že za dveřmi hned stojí dva nakynutí ksichti v beranicích. nejsou to policajti, nejsou to celníci, ani ochranka. prostě tam stojí, mají "nějakou uniformu", tváří se nepříjemně a důležitě.
Bylo by na delší analýzu, proč tomu tak je. První nápad by byl, že maminčin chlapeček se bojí jezdit sám do zahraničí. Proč se ale tedy cítím dobře v Rakousku, Německu, Slovinsku, Bosně, Itálii,... Rumunsku? Možná jsou to ty bukvy (písmo), které ta země používá. Jenže Republika Srbska v Bosně je používá taky a je to tam "nijaké" nebo prostě "fajn". pravděpodobnější bude, že od rodičů až po všechny filmy do nás hustili, že Rusové jsou "záporňáci".
Myslím, že to není ani písmo, ani předsudky. Prostě jsem vyrůstal ve středoevropské kolíbce. Všude, kam sahalo Rakousko-Uhersko jsou stopy střední Evropy. Německo je zase "echt" střední Evropa sama. Možná kdybych zkusil pracovat měsíc v USA nebo v Africe, budu se cítit podobně. Možná si musím zvětšit rádius, a pak začnu mít Rusko rád.
Možná jsou tam nepříjemní lidé. Všude uniformy, říkají vám, kam jít a kam nejít, ačkoli to nemá žádný smysl...(a pak vás živě napadá text Rage Against the Machine "Fuck you I won't do what you tell me). všichni mají ten svůj hrozný pokerface (jooo kdyby se aspoň tvářili pitoreskně nakvašeně - jako my Češi). Možná protože na ulicích Moskvy není nikdo opilý, nikdo se nesměje a nenadává nahlas. Možná kvůli tomu, jak je všechno velké, a jak ten, co to plánoval, zapomněl myslet na lidi. Možná protože za úplně hrozné služby musíte platit tolik, co za kvalitní služby v Německu -dáte 300 Euro za noc v hotelu mezinárodního řetězce, který v Německu stojí 140 EUR, ale dají vám pokoj, kde je 5 nad nulou. Možná protože tu chybí cokoli malého a milého.
Jsem zvědavý na Novgorod. Bude jiný?
2012-02-17
I takové věci se dějí
A tak jsem měl v Jekaterinburgu pizzu z mrazáku za 350 korun, protože nikde kolem nebyl žádný normální večer otevřený podnik. I takové věci se ale dějí. Ošklivé město, nejdražší pizza mého života, ne nutně úplně nejnusnější. Zato je každé druhé auto na ulici zánovní Land-rover. A obyčejnej člověk zřejmě chodí kanálem.
2012-02-02
A hele! Už je dobrá!
V posledních dvou dnech 2 velké pochvalné články o nových Windows Phonech Nokia. Vtipné. Nedávno jsem tu psal, že Nokia má špatný image, byť nedělá zdaleka tak špatné telefony, jak se píše. Teď tomu začíná být naopak. Hlava hrozného Symbianu byla sťata a všichni tančí kolem a tleskají rukama. Přitom když se začtu do článku o vlastnostech Windows Phone 7.5, mám pocit, že neduhy se příliš neliší od těch, které jsem zažil již na HTC s Windows 6, a dobrý foťák také není argumentem, neboť ve srovnání vycházel lépe třeba ten u Nokia N8. Stejně tak Windows údajně nepodporuje dvoujádrové procesory, a proto zařízení stále patří k těm pomalejším na trhu. Nemám tedy pocit, že by Windows Phone Nokia byl nutně o tolik lepší, byť jsem ho nezkoušel. Ale Nokii to možná vtáhne zpět na trhy, neboť co je lepší než pozitivní recenze...
2012-01-21
Ulož to?
Jak je jenom možné, že existuje server, kde prostě můžete stáhnout ilegálně a zadarmo jakoukoli hudbu a mnohé filmy? Je to sice úžasná věc - vezmu-li v potaz třeba jedno album, které jsem dlouho hledal a které nemají ani na cd ani se nedá koupit přes iTunes, ale jinak je to výsměch. Prostě zadejte do googlu, co hledáte a stáhněte to!
2012-01-06
Jako ementál
Praha je jako ementál. Pokud jste místní, chodíte podle jakéhosi radaru na nose. Nemusíte znát ani používat hlavní ulice, ba dokonce vůbec žádné ulice. Jdete stále rovně skrze dvory, domy, kamenné oblouky, které tu vznikly tektonickou činností. Kdybyste se podívali na mapu, nikdy podobné cesty nenajdete.
Samozřejmě platí jenom v historickém centru.
Samozřejmě platí jenom v historickém centru.
Předsevzetí (?) do roku 2012
Kabriolet. Lefty. Byt. Materiál. Materiál obklopuje člověka luxusem a určitým polofalešným pocitem štěstí, ale také si hodně bere. Materiál má vysoké kupní ceny. Materiál doslova polyká peníze na údržbu. Materiál vyžaduje pozornost.
Proto bych v roce 2012 rád méně utrácel a více užíval.
Snad se to povede.
Proto bych v roce 2012 rád méně utrácel a více užíval.
Snad se to povede.