2020-03-21

Babylon Berlín

Jak se mám? Děkuji za optání. Měl jsem rýmičku a mám kašlík. Zaplatil jsem si HBO Go (ty hbogo!). No a koukám se.

Do oka mi padl Babylon Berlin. Detektivní seriál z doby Výmarské republiky. Je úžasně dnešní. Postavy jsou mnohoznačné, těžko u někoho hledat jen kladné a u někoho jen záporné rysy. Hlavní klaďas, komisař Rath, takový Body a Doyle, je nevrlý feťák s nevyjasněnou minulostí válečného veterána a komplikovanými rodinnými vztahy. Druhá kladná hrdinka, kriminální asistentka Lotte zase šlape, a vynalézavě porušuje všechna pravidla, aby dosáhla svého cíle. Hlavní záporňák vlastně pomáhá, komu může, a má strach o budoucnost Německa. Ostatně jako velká část hrdinů tohoto seriálu. Jenže ouha! Každý tu budoucnost řeší jinak, a tak si nutně musí zkřížit cestu. Tohle rozkrývání postav a jejich cílů je ale právě důkladně promyšlené a pěkné.

Seriál nevařil z vody. Má páteř. Má začátek a konec, které navazují. Určitým symbolem začátku a konce je vlak z Ruska plný hraběcího zlata a jedovatého plynu, po kterém jde stát, armáda, monarchisté, ruští komunisté, falešná hraběnka i mafie. V úvodní scéně na začátku seriálu vlak přijíždí. V závěrečném dílu na konci vlak zase nekonečnou rovinou odjíždí. Symbolika.

Seriál se umně dotkne různých skutečných historických událostí. Rozehrává je a protkává právě výše vyjmenovanými skupinami. Není to lehká doba, je z ní úzko, čemuž napomáhá i film noir ladění. O co depresivnější jsou dny ve výmarském Berlíně, o to víc se lidé v noci snaží swingovat a hodit starosti za hlavu.

Swing. Hudba. Film má úžasný retro soundtrack. Ať už titulkovou píseň od herečky Severije, která si zahrála také hraběnku Sorokinu, nebo swingovky s patřičně dramatickou linkou od Bryan Ferry Orchestra. Ano, i stařičký Bryan Ferry si zazpívá v nóbl restauraci, klubu a bordelu Moka Efti. To je umně doplněno původními písněmi. Soundtrack má dvě části - tu veselou, swingovou, a pak tu temnou, scénickou, včetně dramatické titulní skladby. Doporučuji poslouchat od půlky.

První šestnáctidílná série, která se skládá ze dvou podsérií a je dějově propojená, má v sobě temno, mnohoznačnost a pnutí. Je skvělá.

Ta druhá, na tu se dívám. Možná i protože trochu navazuje a postavy jsou již "odkopané", jí chybí ten punc originality a wow efekt. Není tu žádný vlak, žádný povedený soundtrack, žádné velké proměny. I tak se na něj ale velmi dobře kouká. Na scénu více vstupují fašisté, osudový moment je krach burzy. Je tu fantom Babelsbergských studií. Z fantoma podsvětí, Arména, se stává jedna z hlavních postav. Ze stínu vystupuje do světla.

V Babylonu Berlín se nástupu Hitlera nedočkáme. Ten příklop temnoty, který by odkryl, že Německo je vlastně již v pekle, se do konce seriálu nezvedne. Jsou tam ale zmínky a narážky. Možná o to víc nahání husí kůži. Moc fajn. Doporučuji!

2020-03-01

Hejtujeme citujeme nějakou studii

Řídící dražších aut prý dávají méně přednost na přechodech, hlásá titulek na Auto.cz. To je hodně podbízivé a nekorektní. Jednak se průzkum dělal "někde v USA", jednak určitě není dobré takto generalizovat, protože to rozdmýchává nenávist my versus oni.

Chcete hejt? 

Já mám odzkoušené, že nejhorší jsou delivery služby typu DameJidlo (ti na vás najednou téměř i když na přechodu ještě jste), pak následují černé firemní superby a passaty, speciálně když jedou na své ranní mítinki a brífinki a fifinki. Naopak auta typu BMW, Mercedes či Bentley řídí řidiči, kteří zastavují skoro vždy.

Dále u mne dost špatně skórují maminy s dětmi (kikinki) bez ohledu na to, zda jedou géčkovým merglem nebo 15 let starou Xsarou. Chrání sebe a posádku před chodci násilníky? Nestačilo by se zamknout? Nebo mají taky nervy na dranc jako brífinki výše? Moc prostě nezastavují. 

Ale je to jen můj osobní názor, který bych si mohl dovolit jako sloupkař glosátor. Ne úplně jako seriózní motoristický časopis. Jenže auto.cz je seriózní. Tedy... Je seriózní? 

2020-01-24

Sně, úsměvně

Beatu Hlavenkovou jsem poznal jako "tu, co hraje s Lenkou na Baromantice" někdy v roce 2014. A pak už jsem na ní narážel pořád - v dobrém. Byla to ta klavíristka, co hraje na dobrých deskách známých muzikantů nebo uskupení mj. - Jaromíra Honzáka, Eternal Seekers. A pak jsem slyšel její překrásnou a dokonalou klavírní sólovku Theodoros. No a pak i další desky. Tehdy už pro mne existovala i sama Beata Hlavenková. No a pak přišel čas ji vidět i naživo - v zimě, v Anežském klášteře. Byl to impozantní zážitek. Drobná trochu nervózní žena a obrovské křídlo ve stejně obrovském sále - pekelně se soustředící na svou precizní hru na klavír. A s potleskem a nadšením publika pomalu tající do plachého úsměvu.

Ve čtvrtek o rok později jsem se ale ocitl na koncertě, který byl doslova magický - křtu nové desky Sně. Uprostřed zimy mne svou nebývale slunnou atmosférou úplně rozzářil a asi bude navždy patřit do galerie neopakovatelných hudebních zážitků. Beata Hlavenková jenom sálala pozitivní energii, vtipkovala jako diblík - zdálo se, že si koncert a křest nesmírně užívá, stejně jako zbytek kapely. Však měl i několik poprvé - poprvé uvedení celé desky Sně, poprvé s vlastním bandem, poprvé autorkou plně odzpívaný a poprvé s trumpetistou Oskarem Törökem také za bicími. A nutno, že i jemu to parádně šlo, a že také zářil dobro náladou.

V polovině se pokřtila deska (kávou - jak symaptické!), a nakonec si improvizovaně zazpívala i Lenka Dusilová.

Takové krásné koncerty bych mohl mít každý týden. Těšil bych se na ně jako dítě na hračku. Plakal bych štěstím. Vrněl blahem. Chodil denně spát s úsměvem na rtech. Možná bych si začal cucat palec. Teď ale díky aspoň za ten jeden.

A deska Sně? Poslechněte si ji. Každému to nesedne. Je to jakýsi něžný cross-over se základem ve folku, alternativními prvky, a špetkou jazzu. Klavír, trubka, sem tam kytara, perkuse, sem tam bicí. Má to vlastní styl a jazyk. Texty písní jsou samy o sobě krásné. Však některé z nich napsal Petr Borkovec. To je rozbor - co? Těžko se to totiž zasouvá do šuplíčků, těžko se hledají pomocná klišé - prostě to zkuste a uslyšíte.

2020-01-11

Energická múza

Nesmějte se mi, ale ve svých 36 letech jsem objevil the Muse.

A neopovrhujte mnou, ale líbí se mi to!

Zní to místy jak Radiohead ze začátku 90. let, místy jak Queens of the Stone Age v poslední dekádě. Šlape to trochu jako grunge, střídá to polohy, tonalitu a barvy jak kaplička thajského řidiče kamionu. Ano, je to a trochu kýčovité. A zároveň energická pecka. Prima do ospalé zimy.

Chcete to vyzkoušet? Zapněte třeba Spotify a pusťte si nejvíce hrané hity nebo nejpopulárnější desky - hity typu Uprising řeknou vše.

2020-01-05

Vánoce 2019


Jaké byly Vánoce 2019?

Především tu byly pekelně rychle. Už jsem pochopil, že nemá cenu pracovat od nevidím do nevidím, protože pak ten rok uteče vždycky rychle, ale ještě jsem se nenaučil důležité lidi a sám sebe efektivně posílat do řitě. Takže skončilo léto a najednou byl pryč i rok 2019.

S tradiční štědrodenní pizzou k obědu. Teorie je, že když se nacpete jako prasátko, není pak třeba půst a stačí se podívat do zrcadla. Bývaly časy, kdy bych řekl, že sníst pizzu rovná se postít se. Ale to mi bylo 20. Teď bych řekl, že jsem v zrcadle viděl zlaté prasátko. Ale nebylo to vůbec tak zlé.

Na panáka s Víťou. Víťa na tom trval, a když jsme mu to splnili, byl za odměnu hrozně hodný. Zatímco jsme usrkávali long drink v baru, seděl na klíně a hrál si se sodovkou. Pak při přejezdu mezi bary usnul a další long drink absolvoval již v horizontální poloze.

Konečně doma ve čtyřech. Poprvé spolu s ženou a poprvé v Holešovicích jsme byli na Štědrý den doma. Řízky pro kluky a vinná klobása pro nás. S výborným vínem z archivu, který mám utajené za odpadkovými koši. Se salátem z Billy (nikdo jiný než já jej totiž nejí). Bylo to super - poprvé jsem se po dlouhé době na vánoce nepřejedl a cítil se tak i po fyzické stránce dobře, takže slimfit košile neurvala knoflíčky. A ta radost kloučků vyrobená doma - z přivezeného stromečku, z ozdobeného stromečku, z řízku, z nadílky. To přímočaré vískání žádná slova nenahradí.

Se stromečkem v květináči na operák (půjčený - dovezli nám ho domů, a 5. 1. zase odvezli). Nebudu se zde rozepisovat o tom, jak stromeček v květináči šetří přírodu, to ať si každý přebere sám, ale svým způsobem to bylo geniálně bezstarostné. Když se dodrželo zavlažování a omezil teplotní šok, stromeček neztratil skoro ani jehličku, a to přesto, že na něm byla hromada dinosaurů, žraloků, ozdobiček a světýlek.

Nemateriálně. Tedy samozřejmě vyjma dětí, které chtějí vlakové točny, Lego, dinosaury a mají z nich pak neředěnou radost. Já jsem si pak všechno, co jsem chtěl, koupil po Vánocích :-)

No a pak postaru v Lovětíně a Radotíně. S hromadou jídla dárků a s velkou rodinou.

2019-11-29

investiční plán AB

Lidé vyčítají Investičnímu plánu vlády, že je nerealistický, jak seznam Ježíškovi.

Podle mne jsou plány potřeba. Ano, nebudou peníze na každou prkotinu, ale obecně investiční peníze tu jsou. Často spíše chybí připravené kvalitní investiční příležitosti. Viz. jak brbláme, že nám EU dá méně peněz na dálnice než dříve, a že nemáme postaveno. Jenže EU nám nabízela dlouhou dobu daleko víc, než jsme byli schopni šnečím tempem postavit. Chyběly totiž projekty. 

Proto bych byl spíše rád, kdyby vláda šla ještě dál a z plánu vytvořila konkrétní projekty.