Žije Visegrád?

Zda je Visegrád živý nebo mrtvý, má dvě roviny.

Takovou tu deklaratorní, kdy hlavy států říkají, že se máme rádi. S ostatními se máme také rádi, ale my čtyři se máme rádi úplně nejvíc.VSL.

A pak je ta rovina spolupráce. Kolik živých iniciativ vzešlo z těchto setkání nebo se těmito setkáními potvrdilo a pokračuje. A o těch jsem nečetl nikde nic. 

Takže je to rýže deklaratorní a to v momentu, kdy si 2+2 vládci vůbec nerozumí, je spíše deklarace komická. Visegrád je mrtvý.

Bude metro prázdné jak samoška na venkově?

MHD ročně za 7300,- je téma, které lidí rozděluje. Já to zaplatím, ale je to skokově hodně peněz. Ano, metro nejezdí zadarmo, zvlášť když energie rostou, a pokud neplatíte jízdné, jezdí prostě z vašich daní. Pokud neplatíte daně, jste borci, ale to většina z nás není, hezky bečí a daně platí.

Narovná to každopádně trh a ukáže reálnou cenu věcí, kdy dnes MHD platí všichni - i ti, co s ním nejezdi - a ještě nedobrovolně.

Že by to obhajovalo ježdění autem... To je pitomý argument. Každý si umí spočíst, kolik stojí denní  provozování auta na krátké vzdálenosti po městě. Hodně to žere, a potřebuje víc údržby, nebo rovnou nové auto, a pokud aut přibyde, bude pořád zácpa. 

Metro z daní je tedy za mne levicový populismus, a jízdné bych klidně zdražil. Jestli takto skokově, toť otázka, určitě bych šel nejdřív na nižší cenu typu 5200,- (stovka týdně), aby se tolik nebouřil lid, a pak bych to s odstupem ještě osolil na těch 20,- denně. Pořád velmi fér a nizka cenovka.

A osobní odplivnutí: není to úplně inkluzívní, ale pokud se návyky lidí změní a přestanou metrem jezdit, fajn. Bude sympaticky poloprázdné. Nechť si všichni užívají svobodu a luxus osobního vozu, po které mnozí "správní" tolik volají. Já si užiju ten nově nabytý prostor a rychlost pod zemí.

Reálný dopad takto skokového zvýšení ceny se nicméně ukáže časem - jedná se o experiment, takže těžko soudit. Možná se nestane vůbec nic.

Vážně, lidi. Znovu se nadechněte. 20 korun denně za takovou monstrózní síť MHD, to je fér a vlastně pořád ještě nízká cena. Opravdu tolik chcete všechno přerozdělovat z daní?

I/O

I/O I/O I'm just a part of the everything. 

Drazí rockeři, přesně takové jednoduché nápěvky potřebujeme, abychom věděli, že ještě nejste mrtví. Pro tuhle jednoduchost a líbivost poprock kdysi začal plnit stadiony. A Peter Gabriel není mrtvý - vrátil se po mnoha letech s autorskou deskou, kterou bych si hned šel poslechnout na ten stadion, bez ohledu na cenu.

Co říct obecně? Peter je moje srdcovka. Sálá z něj zvláštní moudrost, zkušenost a nadhled, což se propisuje i do textů. A umí udělat nesmírně dobrou show. Nová deska je přesně taková.

Panopticom desku otvírá. Střízlivá ale výrazná skladba. Formou řízná, ale ve sdělení smutná.

And we reach across the globe
We got all the information flowing
You face the mother lode
Tentacles around you around you

The Court nemusí každému vyhovovat, ale připomíná ty staré Genesis, kde Phil Collins ještě jenom bubnoval. Trochu rock, trochu opera. You know the justice is blind.

I/O je srdcovka davů. Jednoduchý refrén, optimistické vyznění. A když se ozve hluboké broukání strýčka Tonyho, je to jak návrat do dětství. Tohle musí rozhýbat ty stadiony.

Four kinds of horses s orchestrálním podkresem zní, jako kdyby utekla z úvodní znělky Jamese Bonda. Navíc nápěvek čtyři druhy koní - čtyři druhy lidí skýtá správně tajemno k dumání.

Back in the world, we're walking out the road to joy. Další geniální stadionový popěvek, písnička navíc dupe jako kdysi Barry William show a snad nevadí, že ji stylově vykrádá.

Oliver tree připomíná jeho béčkové vypalováky z 80. let, tady se možná vykrádá až moc, ale nutno říct, že se to poslouchá dobře v jinak lehce temnějším, ale velmi poslouchatelném ocasu desky.

Jak už jsem psal výše, mám Petera rád, protože jeho texty možná ve výsledku nejsou tak hluboké, jak se tváří, ale jako správně formulovaný marketingový claim ve mně vzbuzují otazníky a myšlenky.

Za mne tahle deska z doby vyčnívá a stojí za poslech.

20

Soulsavers jsou volné uskupení muzikantů, kde se otočil mimo jiné Mark Lanegan nebo Dave Gahan z Depeche Mode. A tito ochránci vydali další desku, ovšem bez zvučných jmen s ještě méně zvučným názvem "20".

Je to ovšem dobrá deska, a tak bych vám ji chtěl doporučit.

Od předchozích podniku s Gahanem se liší tím, že není tolik rocková. Nachází se na jakémsi pomezí klávesového rocku a elektroniky. Ale neznamená to, že by neměla pořádně našlápnuto.

Hned úvodní píseň Cabin Fever s výrazným a jednoduchým motivem na bicí, vás strhne. V ní i v druhé skladbě Rumblefish je druhý hlavní motiv opakující se na klávesy. A jede to jak lokomotiva.

Postupně se přidá pár balad se zpěvem. Down So Low má hammondkový podkres, který je pro soulsavers typický. A je to balada, která nezní depresivně, možná spíš zoufale. Ano, deskou se rozléhá i určité démonické temno.

Nenechte se ale oklamat - tohle není žádný triphop. Je tam i nějaký podíl kýče, vlastně spíše hodně emo, s důrazem na patetično. Prostě muzikanti s puncem doby. Zkuste je - minimálně kvůli Cabin Fever a Rumblefish.